Vzájemné uznávání výrobků v neharmonizované sféře

1. Vzájemné uznávání výrobkův neharmonizované sféře

2. Volný pohyb zboží • představuje jednu ze čtyř základních svobod na vnitřním trhu Evropské unie - zboží, služby, osoby a kapitál • vnitřní trh – oblast bez vnitřních hranic, kde je zajištěn volný pohyb zboží podle Smlouvy o založení Evropského společenství, která zakazuje opatření s účinkem rovnocenným množstevním omezením dovozu - zahrnuje všechna opatření členských států, která mohou přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně, bránit obchodu se zbožím uvnitř Společenství • Čl. 28 SES: „Kvantitativní omezení dovozu, jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem jsou mezi členskými státy zakázána.“

3. Volný pohyb zboží v rámci neharmonizované sféry • Technické požadavky na výrobky nejsou harmonizovány, jsou stanoveny jednotlivýmičlenskými státy • aplikace principu vzájemného uznávání ze strany národních orgánů: - výrobky vyrobené nebo uvedené na trh legálně v jednom členském státě mají přístup na trh jiných členských států, a to i v případě, že neodpovídají jejich národním požadavkům • vychází z předpokladu, že technické předpisy členských států jsou na srovnatelné úrovni a oprávněný veřejný zájem, jako například ochrana života, zdraví, bezpečnosti nebo životního prostředí, je srovnatelně zabezpečen ve všech členských státech

4. Princip vzájemného uznávání • závazný pro správní orgány členských států EU a přímo aplikovatelný • vychází z čl. 28-30 Smlouvy o založení ES a z judikatury Soudního dvora ES (zejména Cassis de Dijon 120/78) • čl. státy nemohou na svém území svévolně zakázat nebo omezit prodej výrobků vyrobených nebo uvedených na trh legálně v členském státěEU • Podmínky použití omezujících opatření: přiměřenost oprávněný veřejný zájem – čl. 30 SES / judikatura ESD

5. Princip vzájemného uznávání • Problémy v praxi způsobují právní nejistotu - neexistence jasných pravidel, legislativního ukotvení principu vzájemného uznávání • Předchozí postup na základě Rozhodnutí 3052/95/ES - oznamování opatření správních orgánů členských států omezujících volný pohyb výrobků Evropské komisi nedostatečný • Strategie pro vnitřní trh 2003 – 2006 problémy spojené s uplatňováním principu vzájemného uznávání • Řešení navrhované Evropskou komisí: závazný právní předpis upravující postup při aplikování principu vzájemného uznávání - práva a povinnosti pro • podnikatele • příslušné národní orgány

6. Návrh nařízení • Návrh nařízení předložen Evropskou komisí 13. 2. 2007 • Evropským parlamentem schválen 21. 2. 2008 • Finální projednání Radou a konečné schválení v červnu 2008 • Vstup v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku EU • Nabytí účinnosti uplynutím 9 měsíců po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie

7. Návrh nařízení a jeho přínosy I. • postup, který musí národní orgán dodržet v případě, kdy se rozhodne uplatnit vůči konkrétnímu výrobku požadavky vlastního národního technického předpisu namísto principu vzájemného uznávání • Oblast působnosti: správní rozhodnutí určená podnikatelům přijímána na základě technického pravidla ohledně jakýchkoli výrobků + zemědělství a rybolov • Cíl: posílit fungování vnitřního trhu zlepšením volného pohybu zboží

8. Postup správního orgánu I. • možnost požádat podnikatele o informace o vlastnostech výrobku/o zákonném uvádění výrobku na trh v jiném členském státě • písemně oznámit podnikateli úmysl přijmout rozhodnutí na základě technického pravidla s účinkem: • zákazu uvádění výrobku na trh • změny nebo dodatečné zkoušky výrobku před jeho uvedením na trh/ponechání na trhu • stažení výrobku z trhu • specifikovat technické pravidlo, na kterém je rozhodnutí založeno • uvést technické nebo vědecké odůvodnění

9. Postup správního orgánu II. • Odůvodnění • rozhodnutí založeno na důvodech veřejného zájmu/čl. 30 SES • rozhodnutí je vhodné pro dosažení sledovaného cíle a nepřekračuje rámec nezbytný pro jeho dosažení • rozhodnutí musí být založeno na vlastnostech konkrétního výrobku

10. Postup správního orgánu III. • povinnost poskytnout podnikateli alespoň 20 pracovních dní k vyjádření připomínek – lhůta stanovena v oznámení • povinnost správního orgánu přijaté rozhodnutí oznámit podnikateli a Komisi do 20 pracovních dnů po uplynutí lhůty pro přijetí připomínek + povinnost zakomponovat připomínky podnikatele do rozhodnutí + v případě odmítnutí argumentů podnikatele uvést důvody odmítnutí + technické nebo vědecké zdůvodnění

11. Postup správního orgánu IV. • povinnost v rozhodnutí uvést dostupné opravné prostředky + lhůty ! Soudní přezkum rozhodnutí! Čl. 6 odst. 2: Rozhodnutí lze napadnout u vnitrostátních soudů, rozhodčích orgánů, nebo u jiných odvolacích orgánů.

12. Postup správního orgánu V. • nemožnost dočasného pozastavení uvádění příslušného výrobku na trh ze strany správního orgánu • Výjimky: • vážné ohrožení bezpečnosti a zdraví spotřebitelů (nutné odůvodnění) • veřejná mravnost a veřejná bezpečnost • povinnost správního orgánu neprodleně oznámit pozastavení podnikateli a Komisi • možnost napadnout pozastavení u vnitrostátních soudů

13. Kontaktní místo • Povinnost čl. států zřídit na svém území kontaktní místo pro výrobky a sdělit jejich kontaktní údaje ostatním čl. státům a Komisi • Obsah činnosti: poskytovat na žádost informace • podnikatelům • státním orgánům jiných čl. států - o technických pravidlech použitelných na určité druhy výrobků - o tom, zda daný druh výrobku podléhá požadavku na předchozí schválení - o zásadě vzájemného uznávání a jeho použití na území ČS - o kontaktních údajích příslušných správních orgánů ČS - o obecně dostupných opravných prostředcích na území ČS v případě sporu mezi správním orgánem a podnikatelem

14. Kontaktní místo • Povinnost kontaktních míst odpovědět do 15 pracovních dnů od přijetí žádosti • Bezplatnost poskytování informací

15. Právní dopad nařízení • Pojem vymezen v čl. 249 SES • Obecně závazná, ve všech svých částech • Přímo aplikovatelná v členských státech V případě rozporu mezi komunitárním a vnitrostátním právem se aplikuje norma komunitárního práva. • Povinnost členských států zrušit/novelizovat rozporná ustanovení právních norem – zachování zásady právní jistoty