PŮVOD A ZÁKLADY VÝVOJE ČEŠTINY

1. PŮVOD A ZÁKLADY VÝVOJE ČEŠTINY Mgr. Michal Oblouk

2. VÝVOJ ČEŠTINY • spisovný český jazyk se formoval postupně • je druhým nejstarším slovanským spisovným jazykem – prvním byla staroslověnština • počátky češtiny nemohou být doloženy v písemných památkách – od 11. století jsou doložena jednotlivá slova (glosy), od konce 13. století souvislá literární díla • nejstarší česká věta je v zakládací listině litoměřické kapituly z roku 1057 • nejdůležitější etapy ve vývoji českého jazyka:

3. 14. STOLETÍ • první velký rozkvět spisovné češtiny – doba vlády Karla IV. • čeština začala pronikat do oblastí, kde se dříve užívala jen latina, např. do úředních listin • Bartoloměj z Chlumce (Klaret) zpracoval odbornou terminologii pro všechny obory zastoupené na Karlově univerzitě • mnoho jazykových a literárních památek – např. Dalimilova kronika, Mastičkář,… • primitivní + spřežkový pravopis

4. HUSITSTVÍ • první polovina 15. století • úkoly mezi češtinou a latinou rozděleny – Jan Hus psal odborné spisy latinsky, spisy určené českému lidu psal česky • čeština rychle nabyla mluveného rázu • rozšiřovala se aktivní i pasivní znalost spisovného jazyka • diakritický pravopis – místo spřežek zavedeny rozlišovací znaménka

5. HUMANISMUS • od druhé poloviny 15. století po bitvu na Bílé hoře • další rozkvět českého spisovného jazyka • rozšířila se slovní zásoba, hlavně přejímáním slov z latiny, z románských jazyků a z němčiny • koncem 16. století se ustálila mluvnická stavba • vrcholem jazykového tvoření byl jazyk Bible kralické a spisy a slovníky Daniela Adama z Veleslavína • bratrský pravopis – zaveden háček

6. DOBA POBĚLOHORSKÁ • do první poloviny 19. století • čeština postupně vytlačována z veřejného života, z úřadů, ze školství– úpadek • germanizace • čeština zachována v řeči venkovského lidu a v ústní lidové slovesnosti – písně, přísloví, pohádky, pověsti

7. NÁRODNÍ OBROZENÍ • od konce 18. století • ustálena mluvnická stavba češtiny – Josef Dobrovský: Zevrubná mluvnice jazyka českého (analogická oprava pravopisná) • rozvoj slovní zásoby – Josef Jungmann: Česko-německý slovník • vytvořeno české odborné názvosloví

8. OD POLOVINY 19. STOLETÍ • Dobrovského mluvnice poprvé zrevidována na konci 19. století Janem Gebauerem • Gebauerovy mluvnice byly nahrazeny teprve po 2. světové válce – František Trávníček, Bohuslav Havránek a Alois Jedlička, Vladimír Šmilauer • mezi světovými válkami už byla čeština vyspělým, kultivovaným jazykem • po roce 1945 se dále obohacovala slovní zásoba (především přejímáním z angličtiny), došlo i ke změnám v mluvnické stavbě • instituce ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ AKADEMIE VĚD

9. SOUČASNOST • čeština se neustále vyvíjí • stále se doplňuje slovní zásoba, mění se mluvnická stavba • postupně nabývají spisovné platnosti některé tvary dříve považované za nespisovné • při sledování vývoje slovní zásoby češtiny se některá slova jeví jako zastaralá a jiná jako poměrně nová: • ARCHAISMY – zastaralá slova, která byla nahrazena slovy novějšími, např. lučba, velociped, králová, pištec, přiharcovati, střelný kus, řku, béřeš,… • HISTORISMY – zastaralá slova označující zaniklé historické skutečnosti, např. zeman, vladyka, dráb, kuše,… • NEOLOGISMY – nová slova a spojení slov, která se v jazyce začala užívat v poslední době, např. motel, botel, trend,…