220 likes | 360 Views
Od obranné k expediční armádě?. Vývoj české vojenské politiky 1989 – 2009. Hlavní fáze vývoje 1989 - 2009. Do roku 1989 a konec studené války Demokratické Československo, 1990 – 1992 Česká republika a směřování do NATO 1993 – 1999 Šok 11. září 2001,obrana proti terorismu
E N D
Od obranné k expediční armádě? Vývoj české vojenské politiky1989 – 2009
Hlavní fáze vývoje 1989 - 2009 • Do roku 1989 a konec studené války • Demokratické Československo,1990 – 1992 • Česká republika a směřování do NATO 1993 – 1999 • Šok 11. září 2001,obrana proti terorismu • Profilové nároky na bezpečnostní politiku v 2. dekádě 21. století
Dimenze vývoje a změn bezpečnosti země • A/ Globální bezpečnostní poměry a hrozby • B/ Bezpečnostní politika • C/ Obranná a vojenská řešení a kapacita
Do roku 1989 a konec studené války Bipolární soupeření vojenských bloků s jasnými pravidly: • Přibližná rovnováha sil a její udržování v útočných i obranných kapacitách • Pravidlo deterrence/odstrašení (overkill) a symetrického snižování • Pravidlo teritoriální sféry vlivu a integrity (příslušnost k bloku, identický politický systém a hospodářský systém, centrální design obranné politiky a doktriny) • Nekonsenzuální přesah do třetích teritorií (konflikty v periferiích o vliv)
Do roku 1989 a konec studené války Hlavní rysy bipolárního období studené války: • Stabilní symetrie situace, hrozeb a obrany • Vzájemná znalost, relativní transparentnost a předvídatelnost (kontroly) • Mizivá překvapení a kontrola rizik • Možnost symetrie: Růst důvěry – pokles ohrožení – snižování rizik odzbrojením
Do roku 1989 a konec studené války Eroze symetrie a konec studené války porážkou/kapitulací sovětského bloku: • Porážka teritoriální armády v asymetrickém konfliktu „v „neutrální“ periferii (Afghánistán) • Eroze politické homogenity, vnitřní legitimity a soudržnosti komunistického bloku • Nárůst hospodářské a technologické asymetrie (IT ve vojenských technologiích)
Demokratické Československo 1990 - 1992 Vývoj československé armády • Historický kontext konce studené války a bipolárního světa • Změna politického systému a vnitřní proměny formulace a realizace obranné politiky • Změny zajištění a bezpečnosti země a geopolitický transfer • Multipolární svět a změna bezpečnostních hrozeb
1990 – 1992 Synergie vnitřní a vnější změny: nový autonomní region SVE a visegrádská spolupráce • Odchod z Varšavské smlouvy • Odsun Sovětské armády politickou dohodou • Podpora sjednocení Německa a ukončení rozdělení po 2. světové válce • Udržení dohody o konvenčních silách mezi NATO a Varšavskou smlouvou
1990 – 1992 Konsekvence pro armádu: • Plné zapojení do realizace geopolitických změn • Vnitřní transformace v převaze jen personálními změnami a zrušením politických komponent • Přechod od blokové útočné k obranné a teritoriální strategii • Začátek redukce stavu • Změna principů kontroly a řízení (civilní, parlamentní, vlastní strategie)
1990 – 1992 Pokles významu armády a vojenských operací v zajištění bezpečnostni a obrany země: • Vzestup významu autonomní zahraniční politiky a bezpečnostní a diplomatické spolupráce • Vstup do mezinárodní vojenské a bezpečnostní kooperace (přestáváme být hrozbou, začínáme produkovat bezpečnost pro druhé – VP, odsun CA) • Aktivní budování kolektivní bezpečnosti (OBSE – narozdíl od paktu absorbuje rozdíly a spory, řeší je uvnitř) • Nárůst transparence a předvídatelnosti • Oslabení v oblasti zpravodajské a aktivních opatření, rozbití vlastního diplomatického krytí pro KGB, rozkrytí nebezpečných zahraničních sítí.
1990 – 1992 Nové geopolitické cíle a bezpečnostní hrozby • Osvobození Kuvajtu a prvá válka proti Iráků v mezinárodní koalici 1991 • Rozpad SSSR (puč maršálů) 1991 • Zahájení balkánské etnické války 1991 • Laxnost západní Evropy k balkánskému konfliktu a koncept „buffer zone“ pro bývalé satelity SSSR.
Česká republika a směřování do NATO (1993 – 1999) Rozdělení Československa • Silný posun bezpečnostní politiky k Západu • Vnitřní debata orientace k NATO a opuštění dominantní koncepce kolektivní bezpečnosti a OBSE • Reflexe vojenských a bezpečnostních a politických rizik ve východní a jižní Evropě • Aktivní diplomatický tlak na USA – rozšíření NATO -> PfP a zahájení bezpečnostní a vojenské komplexní spolupráce • 1998 pozvání a 1999 vstup do NATO
Česká republika a směřování do NATO (1993 – 1999) Důsledky pro AČR • technická operace rozdělení armády a výzbroje • nová realokace a reorganizace sil • vnitřní konsolidace a přebírání organizace západních armád (brigády) • modernizace armády ve stínu koncepce ekonomického zajištění bezpečnosti • první korupční a klientelistické skandály (ŠIS, ...) • náběh do PfP (jazyky, kooperace, prověrky, legislativa, civilní a parlamentní kontrola)
Česká republika a směřování do NATO (1993 – 1999) Bezpečnostní vývoj • 1994/12 Daytonská smlouva o míru na Baklkáně • 1995 účast v IFOR – první aktivní vojenská mise v rámci formace NATO (GB) ověřvoání prostoru spolupráce, jejích technických, velitelských i operačních možností, budování sebedůvěry a důvěry budoucích spojenců. • IFOR první obtížná expediční mise s plnými nároky na domácí zajištění. • Pokračující dvojkolejnost domácí modernizace a výstavby sil (obranná i expediční).
Česká republika a směřování do NATO (1993 – 1999) Vstup do NATO • Doprovázený a podmíněný závazky v oblasti modernizace a výstavby sil definovanými cíli (způsob dosažení je vlastníá rozhodnutí) • Závazek financování 2,2% - opuštěný • Mělká domácí a veřejná příprava na převzetí spoluodpovědnosti za kolektivní operace • Politický a veřejný kolaps podpory operace NATO proti Jugoslávii • Velitelská a politická spoluodpovědnost za rozhodování o vzdušné a pozemské operaci – první zátěžová zkouška české bezpečnostní politiky. • Následný růst pocitu bezpečnosti, podpory členství a vstup do KFOR u české veřejnosti.
Šok 11. září 2001 a obrana proti terorismu • První masivní asymetrický útok teroristickými prostředky na politické cíle. • Irelevance vojenských obranných kapacit • Irelevance kolektivní obrany NATO – aktivace článku 5 ve prospěch USA • Transfer obrany do vnitřní bezpečnosti a vysunutí vojenské obrany do kolabujících států (teroristické základny) • Nacionalizace obrany mimo společné kapacity • Utlumení NATO a přechod do koalice ochotných a expedičních operací
Šok 11. září 2001 a obrana proti terorismu Nové principy protiteroristické obrany • Propojení vnitřní a vnější bezpečnosti • Preventivní zachytávání rizik a jejich eliminace • Obrana jako informační systém před vojenským hardwarem • Od multinárodní obrany k nadnárodním sítím a systémům (EU, NATO, FATF) • Důraz na řešení příčin a nečekání na následky útoků
Šok 11. září 2001 a obrana proti terorismu Nový management rizik – management, obrana a prevence rizik • Hrozba versus riziko asymetrického útoku • Informace, poznání, analýza a management rizik • Eliminace rizik (zdroje, kapacity a prevence radikalizace a rekrutace) • Prevence rizik teroristického útoku – komplex včetně prvků mimo bezpečnostní systém (FT, AML) • Právní a politické bariéry preventivní eliminace rizik • Nadnárodní a globální obranné systémy (AMD)
Bezpečnostní politika v 1. dekádě 21. století Nový management hrozeb – aktivní obrana a transformace příčin terorismu • Demokratizace jako důsledek vojenské invaze a porážky diktatury (Irák) • Demokratizace jako vojensky asistovaná vnitřní politická, bezpečnostní a hospodářská transformace (Afghánistán, Irák ) • Vnitřní vyčerpání rizikových států sankcemi a izolací (Irán) • Podpora vojenských mezinárodních misí ke stabilizaci zhroucených států (Súdán, Somálsko, Jemen)
Pozice vojenských kapacit v zajištění obrany a bezpečnosti • V současnoti a ve výhledu přednostně expediční, zpravodajská, policejní kapacita s vysokou flexibilitou a profesionalitou (multifunkčnost a flexibilnost, schopnost akulturace a spolupráce (mil-mil, civil-mil, police-mil, combat-peacekeeping) • Podmínkou dlouhodobá udržitelnost, financování, flexibilnost a interakce s vyhodnocováním vývoje a adaptací a plánování strategie • Multinárodost, specializace a kooperace
21. století Vnitřní bezpečnost • komplexita bezpečnostního systému a obrany, informace a prevence (ZS a analýza) • nutně posilování společné evropské obrany legislativy, informace a bezpečnostní spolupráce (EU – nadnárodní) • teritoriálně infrastruktura, pohromy, havárie – zálohy, záchranné sbory, vlastní velitelská, plánovací a analytická kapacita • povinnosti vyplývající z participace v NATO a zajištění vlastního území (vzdušný prostor apod.).
Závěr • Vývoj požadavků odpovídá nárokům na profesionální armádu spíše expedičního typu • Armádu plně začleněnou do společné obrany a případně nadnárodních sil a schopnou v takovém rámci operovat • Bude narůstat napětí a asymetrie mezi národním politickým rozhodováním a mezinárodním nasazením a posláním našich sil. • Bez adekvátního zázemí formulace bezpečnostní politiky v adekvátním kontextu nebudeme sto vnitropoliticky přebírat odpovědnost za nadnárodní operace (viz Radar, předsednictví) a profesionální armáda, GŠ AČR, ani MO to nejsou sto zvládnout a realizovat samostatně. • Největší problém aktivní a realistická bezpečnostní politika na úrovni Parlamentu a v odborném zázemí.