310 likes | 704 Views
REALISMUS. Charakteristika. Výtvarné hnutí typické pro MALÍŘSTVÍ (okrajově sochařství) Vznik: kol. r. 1850 Po r. 1860 se přelévá v impresionismus (1863 „Salon odmítnutých“). Reakce na: akademismus, svázání umění přísnými pravidly. Realisté:. kritika diktatury,
E N D
Charakteristika Výtvarné hnutí typické pro MALÍŘSTVÍ (okrajově sochařství) Vznik:kol. r. 1850 • Po r. 1860 se přelévá v impresionismus (1863 „Salon odmítnutých“). Reakce na: • akademismus, • svázání umění přísnými pravidly.
Realisté: • kritika diktatury, • snahy přiblížit umění každodennímu životu, • snahy zpodobení pravdivého, skutečného; • inspirace: skutečnost, realita; • přímé pozorování, • fascinováni FOTOGRAFIÍ, • realistická skutečnost na obrazech.
Náměty 1. Scény každodenního života karikatury sociální realita 2. Realita např. chudoba, utrpení,… 3. Život venkovanů často venkovský život rolníků
HONORÉ DAUMIER(1808 – 1879) Francouzský malíř a KARIKATURISTA. Užíval techniky: litografie, malby, kresby. „Komentátor nešvarů své doby“ Často zobrazoval chudý, trpící lid,… „Láska k poníženým“ Dílo: • 4 000 litografií • 300 obrazů, stovky akvarelů a kreseb • desítky soch • http://www.abcgallery.com/D/daumier/daumier.html
Republika (1848, 73 x 60) Muzeum Orsay
Don Quijote (1865-70, 52 x 32) Neue Pinakothek, Mnichov
GUSTAV COURBET(1819 – 1877) Francouzský malíř • Jako první hovořil o nutnosti MALOVAT dle SKUTEČNOSTI. „Zachytit jen, co oko vidět může.“ 1855 hnutí pojmenoval REALISMEM. • Ve své tvorbě usiloval o pravdu, ne o malebnost!
Odpoledne v Ornans (1848) Pohřeb v Ornans (1850) Skandál – „kult ošklivosti“ Naprostá autenticita realistické události ze života = typický realismus
BARBIZONSKÁ ŠKOLA tzv. „barbizonští vousáči“ • Barbizon = francouzské městečko nedaleko Fointainebleau Jean Francois MILLET (1814 – 1875) Camille COROT (1796 – 1875) BIDAULT (1758 – 1846) D. de la PEŇA (1807 – 1876) Theodor ROUSSEAU (1796 – 1875)
Do okruhu barbizonské školy patřili: Narcisse-Virgile Diaz de la PEÑA 1807–1876 Jules DUPRÉ 1811–1889 Charles Francois DAUBIGNY 1817–1878 Constant TROYON 1810–1865 Camille FLERS 1802–1868 Jules Jacques VEYRASSAT 1808–1893 Théodore ROUSSEAU 1812–1867 Charles Emile JACQUE 1813–1894 Paul Desire TROUILLEBERT 1829–1900 Homer DODGE MARTIN 1836–1897
Význam Jednalo se o skupiny: malířů, sochařů, spisovatelů (časem se tam někteří usadili a postavili si tam i domy). Spojovalo je: pobavení, přátelství, spory, hovory,… PŘEDCHŮDCI MODERNÍHO malířství: práce v PLENÉRU Jejich žáky: impresionisté.
Inspirace • Vlámská tvorba (žánrové obrazy) • Anglická škola krajinomalby – hl. CONSTABLE; technika: akvarelu • Revolta vůči autoritám – odmítají: akademismus, romantismus • Hovory o literatuře
Jean Francois MILLET (1814 – 1875) Maloval žánrové obrazy z venkova. Život rolníků v jeho podání je tvrdý, bez radosti – za toto pojetí se stal terčem kritiky a jeho nejvýznamnější obrazy jako Sběračky klasů (1857), Anděl Páně a Stloukání másla (1866-68) byly doceněny až s odstupem času.
Camille COROT(1796 – 1875) Sám odmítal patřit k barbizonům. Velmi poetický styl KRAJINOMALBY. • V jeho dílech najdeme prostor pro: sny, fantazii.
SOCHAŘSTVÍ • Typické obrácení tvorby k člověku. • Řada umělců byla nepochopena ve své době. Významní: Auguste RODIN (1840 – 1917) Emile Antoine BOURDELLE (1861 – 1929)
AUGUSTE RODIN(1840 – 1917) Byl jeden z největších sochařů 19. století, ústředním představitelem směru Beaux-arts. Vycházel ze studia antiky, gotiky, renesance a orientálního umění. Za základ své umělecké činnosti pokládal přírodu. Z ní vycházel a zůstával jí věrný až do smrti. Lidské tělo bylo pro něj nejvhodnějším prostředkem, kterým je možné vyjádřit každý duševní stav. Rodinem začíná éra moderního sochařství.
Občané Calais (Londýn)
Balzac (1898, bronz)
Zdroje a literatura http://www.artmuseum.cz/smery_list.php?smer_id=93 (charakteristika realismu) • VLČEK, Tomáš (ed.). Francouzské umění 19. a 20. století. Praha : NG 2003 • BAUER, Alois. Dějiny výtvarného umění. Olomouc : Rubico 2003, s. 138 – 144. • ODEHNALOVÁ, Alena. Vybrané kapitoly z dějin kultury. Brno : CERM 2005, s.196 –20.1