Download
1 / 14
180 likes | 698 Views
Realismus. Realismus (z latinského slova realis – věcný, skutečný) Ve výtvarném umění znamená: Způsob znázornění usilující o co nejvěrnější zobrazení skutečnosti (realistické tendence nacházíme už v pravěku). Umělecký směr v malířství druhé poloviny 19. století, založený G. Coubertem.
E N D
Realismus(z latinského slova realis – věcný, skutečný) Ve výtvarném umění znamená: • Způsob znázornění usilující o co nejvěrnější zobrazení skutečnosti (realistické tendence nacházíme už v pravěku). • Umělecký směr v malířství druhé poloviny 19. století, založený G. Coubertem. La réalisme nazval roku 1855 svou výstavu francouzský malíř Gustave Coubert. Provokativní název se ujal a stal se symbolem nového uměleckého směru. Představitelé realismu: • Gustave Courbet • Francois Millet • Homoré Daumier
Gustave Courbet Hlavní představitel francouzského realismu, v Paříži žil od roku 1839. V malířství byl samouk, učil se kopírováním starých mistrů v Louvru. Byl kritizován za to, že maloval věci vulgární a obyčejné. Chtěl zachytit realitu bez romantizujícího vylepšování. Když odmítli jeho díla vzít na Světovou výstavu, uspořádal vlastní výstavu v objektu, jemuž dal název LA REALISME, a ten se stal názvem celého uměleckého hnutí. Pro svůj realismus byl vystaven útokům společnosti, která považovala jeho realisticky zpracovaná díla za překračující meze slušnosti. Courbet byl vášnivě zaujat hmotnou skutečností, vše ostatní je odklon od pravdy – reality. Obrazy: Pohřeb v Ornans, Ateliér, Dobrý den, pane Courbet
Homoré Daumier Nejvýznamnější karikaturista 19. století. Tvořil karikatury pro časopis „LA CARICATURE“ a „LE CHARIVARI“. Byl kritikem politiky a maloměšťáctví a kvůli jedné ze svých politických kreseb byl vězněn. Všímal si zejména života obyčejných lidí a také námětů z divadelního a uměleckého prostředí. Po roce 1872 mu v tvorbě bránila postupující slepota. Dílo.
Vytvořený obrazový a textový učební materiál vznikl v rámci projektu SIPVZ jako doplněk učebních materiálů využívaných v estetické výchově. Byl připraven výhradně pro účely výuky. Pro tyto účely nám autorský zákon dovoluje citovat autorská díla celá nebo jejich části. Doporučení: zpracované kapitoly lze využít jak pro výuku estetické výchovy, tak i dějepisu, českého jazyka, základů společenských věd…
Použitá literatura: • Prokop,V.: Kapitoly z dějin výtvarného umění. Sokolov 2004 • Mráz, B.: Dějiny výtvarné kultury 1 – 4. Praha 2000 • Kol.: Průvodce výtvarným uměním I – V. Praha 1994 • Pijoan, J.: Dějiny umění 1-10 Praha 1982 – 1990 • Gombrich, E. H.:Příběh umění. Praha 1975 • Herout, J.: Staletí kolem nás. Praha 1970 • Hora, P.: Toulky českou minulostí 1-9. Praha 1985 – 2004 • Stadler, W.: Dějiny sochařství. Praha 1996 • CD ROM Artopedia 2 • CD ROM Encyklopedie světové architektury • CD ROM Lexikon českých výtvarníků ..
Francois Millet Francouzský malíř a grafik. Jeho vlastním tématem bylo zobrazenívšedního dne rolníků. Prostý venkovan je v jeho obrazech zobrazen pravdivě a reálně. Nejznámější obrazy jsou Sběračky klasů, Klekání. Jsou to obrazy plné melancholie, tlumených hnědých a šedých tónů. Ač ve svých dílech líčil těžký život vesnického obyvatelstva, neobsahovala sociální kritiku. Roku 1849 se přidal k barbizonské škole a začal malovat holé krajiny.
Pohřeb v Ornans Monumentální skupinový portrét, v němž zobrazil venkovskou scénu se stejnou velkolepostí, s jakou David namaloval korunovaci Napoleonovy manželky.
Ateliér Na jedné straně tohoto obrazu jsou venkované, pytláci a žebráci, na druhé jeho přátelé. Uprostřed, mezi obdivně přihlížejícím dítětem a nahým modelem, jehož přítomnost v přeplněném ateliéru tehdy urážela slušné mravy, sedí malíř a jemnými tahy štětce dokončuje krajinu.
