WORKOHOLISMUS

1. WORKOHOLISMUS Závislost na práci

2. Co to je závislost? • Závislost– návykové chování se vyskytuje u lidí, kteří nejsou schopni řídit touhu konzumace určité nebo více substancí (alkohol, cigarety, tzv. ilegální drogy aj.) nebo nejsou schopni kontrolovat touhu po excesivním jednání (tzv. návykové chování nezávislé na substancích: hráčství, poruchy příjmu potravy, internet, nakupování, sex aj.).

3. Co je to workoholismus • Workoholismus je choroba typická především pro tzv. Yuppies (Mladé městské ambiciózní muže, kt. usilují jen o práci) • Work. může být i žena, ale je to malé procento. • Vymýšlejí si spousty výmluv, aby svoji závislost nějak ospravedlnili. • Ztrácejí nadhled a schopnost sebekritiky a házejí vinu na druhé. • Jsou přesvědčeni, že vykonají spoustu práce. • Work. je často považován za pozitivní a prospěšný a že work. jsou velice schopní lidé, kt. milují svojí práci a nejsou vůbec líní. • Nemá s nadšením a zaujetím nic společného. Je to závislost jako každá jiná.

4. Rizikové skupiny • učitelé škol ve velkoměstech • policisté, horníci • letečtí dispečeři • lékaři • burzovní makléři, úředníci • novináři, pokladníci v bankách a velkých obchodních domech • číšnice a sekretářky

5. Typy závislých na práci podle dr. Poppelreutera: • Velikáš: Jde mu především o uznání, obdiv a moc. Sklony k přeceňování vl. práce a podceňování práce druhých. Bývá u spolupracovníků a podřízených neoblíbený a nedokáže dostatečně dobře pracovat v týmu. • Dobrák: pracuje s cílem býti co nejvíce užitečný a nejoblíbenější. Sám nic nechce a nechává se často druhými využívat a zneužívat. Tento typ se často vyskytuje ve zdravotnictví nebo v sociální péči. • Pedant : většinou účetní. Nejvíce si cení pořádku, dodržuje a vyžaduje pravidla, předpisy a disciplínu. Obrovským problémem pro něj bývají nové myšlenky a nápady, třebaže by mohly být užitečné a ulehčit mu práci.

6. Typy závislých na práci podle S. Poppelreutera: • Rozpolcenec: zahloubaný do sebe , chce mít těsné vztahy s druhými lidmi, ale zároveň má z takových vztahů strach. Aby tomuto vnitřnímu konfliktu unikl, vrhá se do jakékoli práce, i když ani třeba potřebná není. • Startér: hledač nových podnětů. Překypuje energií. Nesnáší nudu a aby se jí vyhnul, vyhledává další a další pracovní úkony. Má ale problémy s jejich dokončováním a často se zamotává do zmatku, který kolem sebe nadělal. • Šprt: Mentalita školáka, bojí se nadřízených a dělá úkoly navíc - zavděčil. Je úzkostlivý a závislý na druhých. Trpí silnou nejistotou a potřebuje takového nadřízeného, který mu vždy přesně řekne co má dělat. Děsí ho neúspěch a domnívá se, že zvýšeným pracovním výkonem mu lze zabránit.

7. Typy workoholiků podle Profesora Bryana Robinsona: • Urputný typ – pracuje nadměrně vždy a za všech okolností a to ve dne i v noci. Pracuje když je potřeba, i když není a když ho to baví, i když ho to nebaví. Moc mu neříká rekreace, zábava ani odpočinek. • Záchvatový typ – tento typ závislého pracuje v nárazech, které jsou následovány zhroucením nebo apatií. Celkový pracovní výkon potom může být nižší než u normálního pracovníka. Tyto nárazové záchvaty se poté projevují také v soukromém životě. Člověk se cítí unavený, vyčerpaný a trpí depresemi. • Aktivní typ s poruchami pozornosti – nesnáší, když se nic neděje a hlavně nesnáší nudu. Rád vyvolává problémy a komplikace, které by potom mohl řešit. Začne spoustu věcí, ale málo jich dokončí a často postrádá smysl pro realitu. • Vychutnávač – Tento typ člověka není s prací nikdy hotov. Postupuje pomalu, metodicky, se snahou o co nejvyšší dokonalost. Nic jim není dost dobré. Zdržuje se kvůli němu mnoho záležitostí a svým perfekcionalismem často brnká druhým na nervy.

8. Stádia • Časné stádium: se vyznačuje myšlením stále na práci, pravidelnými přesčasy, odmítáním dovolených. • Středního stádium: vytrácí se společenský život. Pokusy o změnu jsou většinou krátkodobé a slabé. Dochází k tělesnému vyčerpání a poruchám spánku. Někdy je možné i tupé zírání do prázdna a okénka v paměti. • Pozdní stádium:je spojeno s narůstajícími problémy. Objevují se opakované bolesti hlavy, bolesti zad, vysoký krevní tlak a deprese. U těžkých případů můžou nastat i infarkty a mozkové mrtvice, které mohou v lepším případě vystrašit dotyčného tak, že se začne chovat rozumně.

9. Důsledky • Nejhorším důsledkem je „vyhoření" – work. ztrácí všechny tělesné i duševní síly a není schopen ani normálního pohybu. Někdy přicházejí i vážné psychické poruchy. • Následuje možná ztráta společ. postavení, někdy i rozpad rodinného prostředí, ztráta přátel, pocitu štěstí a pohody.

10. Prevence proti workoholismu • Mít pro práci nastavena určitá pravidla a systém • Zvládat měkké dovednosti, seberealizaci, duševní hygienu sebekontrolu • Plánovat a vyhodnocovat dosažené výsledky s přijímáním účinných opatření proti work. • Neustále sledovat a vyhodnocovat výsledky své práce. • Pracovat s týmem • Kvalitní odpočinek

11. Příznaky • Soustavně překračuje své možnosti, • Neumí odpočívat a když už odpočívá, cítí se provinile. • Cítí nutkání pracovat a na práci téměř neustále myslí. • Ve vztahu k práci ztrácí sebeovládání. • Bývá úporný, nepružný a sveřepý. • Chce všechno nebo co nejvíce zvládnout sám a při týmové práci mívá problémy. • Dává si termíny, které se snaží zoufale plnit jen proto, aby si příště mohl dát termíny ještě náročnější. • Spěchá i když k tomu nemá důvody. • Nebývá realistický a někdy slibuje víc, než je schopen zvládnout. • Často používají práci k tomu, aby unikli před nepříjemnými duševními pocity a nepříjemnými skutečnostmi vnějšího světa.

12. Nepřipouští sobě ani druhým, že jsou unavení a často používají nebezpečné způsoby jak zvládat nadměrnou zátěž, jako například alkohol, cigarety a další návykové látky • Zanedbávají mezilidské vztahy • Bývají netrpěliví a podráždění a kvůli malým chybám se na sebe příliš zlobí. • sklon k sebelítosti nebo své pocity prostě ignorují. • Často se tváří příliš vážně a mívají dojem že je ostatní nedoceňují. • Vedou často zmatený a neorganizovaný životní styl a bývají osamělí. • Zanedbávají své zdraví což se projevuje tím, že pro zdravotní potíže ani nevyhledávají lékařskou pomoc.

13. Příznaky • Work. nezná volné víkendy, natož dovolené. Mobil má neustále u ruky. Takový životní styl se nutně podepisuje na jeho tělesném i duševním zdraví. • Často se vyskytují bolesti hlavy a únava, vyšší riziko je i u srdečních onemocnění a dechových potíží. • Imunitní systém je oslaben a projevuje se častým nachlazením, obtížemi týkající mi se pohybového systému a bolesti hlavy. Tito lidé mají vysoký krevní tlak, často více kouří a pijí a berou léky. Dalším problémem je často stravování.

14. Workholik mu nevěnuje žádnou pozornost. Prioritou je co nejkratší čas konzumace, aby ho jídlo nezdržovalo od práce. Druhým extrémem je zahánění stresu jídlem, tedy přejídán. V obou případech jsou téměř jistě důsledkem zažívací problémy. • Dalšími varovnými znaky je chování a psychika. Člověk častěji vybuchuje, je neklidný a příliš aktivní, trpí nespavostí, nesoustředěností, nedokáže se uvolnit a odpočívat. • Není schopný projevit druhým náklonnost a ocenit je, chybí komunikace a často sklouzne k povrchním vztahům. • U těžkých případů můžou nastat i infarkty a mozkové mrtvice, které mohou v lepším případě vystrašit dotyčného tak, že se začne chovat rozumně.

15. Léčba • Workoholika nelze usměrňovat, pokud není usměrňován autoritou. • Problém – většinou work. Autoritu nemá. • lze bojovat pouze nastavením funkčního systému práce. • Work. je třeba včlenit do nastaveného pracovního tempa a řádu. • Měl by se pohybovat v ohraničeném objemu úkolů definovaných konkrétním pojmenováním cíle a v předem stanoveném čase. • Je nanejvýš vhodné, aby na úkole spolupracoval s jinými spolupracovníky na základě předem stanovených pravidel. • Pokud je ale workoholik v roli šéfa, je spolupráce s ním pro tým nadlidským úkolem a vyžaduje to mít ve svém středu silné osobnosti. • Návštěva psychologa či terapeuta.

16. Něco z historie • Maďarský psychoanalytik Sandor Ferenczi se v roce 1919 v jedné stati zmiňoval o pacientech, kteří trpí „nedělní neurózou“ – pravidelně v neděli mají bolesti hlavy, není jim dobře, zvracejí, což interpretoval jako absenci na práci a se stejnými účinky, jako když drogově závislým je odepřáno morfium. • Paul Lafargue si v roce 1883 ve spisu Právo na lenost ztěžuje na neobvyklý návyk, který dělnickou třídu v mnoha zemích kapitalistické civilizace ovládá: zběsile a do vyčerpání spějí individua a jejich potomci do závislosti práce... • V roce 1852 se francouzský spisovatel G.Flaubert zmiňoval o pervérzní a frenetické lásce k práci

18. Děkuji za pozornost Luong Roman, 3.A