120.1 Literární pojmy - BÁSEŇ

1. Elektronická učebnice - I. stupeň Základní škola Děčín VI, Na Stráni 879/2 – příspěvková organizace Český jazyk a literatura KRÁSNÉ PEŘÍ Vítězslav Nezval Krásné peří, nes mě, nes nad střechy až do nebes, nes mě v nedozírnou výšku, jako nosíš pampelišku. Nes mě vzhůru nad zvony, jako nosíš balóny, jako nosíš vonné listí, jako hvězdy, když se čistí. Nes mě jako motýly, kteří tolik užili, když je nesl světem vánek, že jsou blankytní jak spánek. (Zlatý věk) Jaká touha je v básni vyjádřena? Co si představujete pod slovním spojením „nedozírná výška“? Jmenujte podle básně, co všechno může létat. Může létat ještě něco dalšího? Jakou barvu mají motýli, když jsou blankytní? 120.1 Literární pojmy - BÁSEŇ Autor: Mgr. Pavlína Sirová

2. 120.2 Literární pojmy-POVÍDKA Elektronická učebnice - I. stupeň Základní škola Děčín VI, Na Stráni 879/2 – příspěvková organizace Český jazyk a literatura SKALKA Ludvík Středa „Kdekdo se rýpe v hlíně…,“ trochu jsme s Kateřinou zazáviděli těm, kteří poctivě šlechtili své zahrádky a skalky, a pak padlo rozhodnutí: „Pustíme se do toho taky!“ Po několika propocených košilích, po několika řádně zmazaných halenkách bylo na světě o jednu skalku víc a my jsme si lámali hlavy, co do ní honem zasadit. „Děkujeme, babičko!“ „Děkujeme!“ poděkovali jsme radostně babičce Františce, když nám jako první dala bílý tulipán, ale babička se polekala. „To jste neměly, děti! Za kytky se neděkuje! Kytka, za kterou se děkuje, zajde!“ „Na pověry nevěříme, babičko,“ uklidnil jsem ji i za Kateřinu, ale bílý tulipán nám potom doopravdy zašel. Cibulku, ze které rostl, ohryzaly myši. Přestože na pověry skutečně nevěříme, byli jsme opatrnější. Za fialový vřes, který nám babička dala příště, jsme pro jistotu už nepoděkovali. Nepoděkovali jsme ani za polštář rudých netřesků, které nám přinesl děda Josef. Nepoděkovali jsme tetě Marii za plazivý barvínek, strýci Jiřímu za alpskou protěž, sestřenici Boženě za chundelatou čechravu. Neděkovali jsme zkrátka již nikomu a naše skalka se rychle zaplňovala. A my jsme okopávali, vytrhávali, zalévali, přesazovali a ryli, až se skalka konečně rozzářila. Nemohli jsme se na všechnu tu krásu vynadívat. „Nezdá se ti, že ten vřes je fialový jako babiččino večerní vyprávění?“ řekla mi zničehonic Kateřina. „Máš pravdu,“ rozhlédl jsem se pozorně a ve fialové barvě jsem opravdu zaslechl babiččin hlas. „A střapaté listy netřesků jsou jako zednické hromování dědy Josefa, když se mu do díla spustí déšť…“ „A květy barvínku jsou modré jako oči tety Marie…“ „A protěž se podobá zarostlé tváři horolezce strýce Jiřího…“ „A čechrava je růžová jako smích sestřenice Boženy…“ přizvukovali jsme si upřímně, až jsem si všiml jasně oranžového kvítku na vysokém stonku. „Nevíš, co je tohle? A kdo nám to daroval?“ zeptal jsem se Kateřiny. Sklopila oči. „To je kuklík… A darovala jsem ti ho já…“ Čím déle jsem si květ kuklíku prohlížel, tím víc jsem v něm viděl Kateřinu. Veselou a šťastně rozesmátou. (Skřivánek z flétny) Proč hrdinové příběhu za květiny, které dostali, raději neděkovali? Ke každé květině ze skalky připište, od koho ji děti dostaly a jak jim květiny jednotlivé osoby připomínají.

3. Elektronická učebnice - I. stupeň Základní škola Děčín VI, Na Stráni 879/2 – příspěvková organizace Český jazyk a literatura Zkuste říct, jakou špatnou vlastnost měl kohout. Najděte v textu slova souznačná se slovem kohout a slepice. Rozdělte si role: vypravěč, slepice, kohout a text sehrajte jako scénku. O NEBEZPEČNÉM SKÁKÁNÍ DO ŘEČI Jiří Žáček Na dvůr statku vnikla kuna. Zezadu se plížila ke kohoutovi. Všimla si jí jedna z kvočen, ale hrůzou zakoktala: „Ku-ku-ku-ku…“ „Jak to kvokáš,“ zasmál se kohout. „Kukáš jako kukačka!“ „Ku-ku-ku…,“ zoufale opakovala slepice. „To je pořádek,“ žertoval kokrháč. „Ještě budu muset zavést kurzy kvokání.“ „Pozor, ku-ku-kuna!“ konečně vykoktala kvočna, ale bylo pozdě. Hladová kuna už vlekla ubohého kohouta pryč. Ponaučení? Neskákej nikomu do řeči, možná si tím zachráníš krk! (Mateřídouška) 120.3 Literární pojmy – BAJKA

4. Elektronická učebnice - I. stupeň Základní škola Děčín VI, Na Stráni 879/2 – příspěvková organizace Český jazyk a literatura 1. Jakými jazyky se spisovatel domlouval s Eskymáky? 2. V textu vyhledejte popis oblečení Eskymáků? KONEČNĚ LIDÉ! Jan Welzl Bylo po zimě. Letní pohodu, krásné dny vystřídaly smutek zimy. A tu jsem teprve měl trochu čas prohlédnout si zemi, kterou jsem si zvolil za nový domov. Ovšem záleželo mně především na tom, abych poznal své sousedy, mám-li jaké. Tušil jsem, že budou-li, pak to budou většinou Eskymáci. Byl jsem na ně zvědav, věděl jsem, že jsou jiní než Eskymáci na ostrově svatého Vavřince nebo na Medvědím. Mohu říci, že jsem byl brzo příjemně překvapen. V květnu jsem je zahlédl u moře, právě se chystali opustit ostrov a vydali se někam na lov. Uviděli mě také a hned utíkali ke mně, obstoupili mne a vykládali do potrhání. Byli oblečeni podle eskymáckých mravů, vysoké boty na nohou až nad kolena z kožešiny, obrácené srstí ven, byli v kožiších, jež se oblékají jako ženská košile, na hlavách čepice z kožešin vlčích nebo králičích. Spustili na mne svým nesrozumitelným jazykem a já jsem jenom šermoval rukama a odpovídal jsem jim anglicky a rusky. Brzo se ukázalo, že je tu mezi nimi mnoho Eskymáků, kteří sloužili na různých lodích a naučili se tam anglicky. A tak byla už domluva snadnější. Dozvěděl jsem se rázem mnoho zajímavých novinek o svém novém domově. Tak mně především řekli, že nedaleko odtud, asi osm kilometrů od mé jeskyně, žijí polárníci, bílí lidé, usedlí trvale v těchto končinách. Eskymáci sami žili na mé straně, ale také dosti daleko ode mne. ( Třicet let na zlatém severu) 120.4 Literární pojmy- ROMÁN

5. Elektronická učebnice - I. stupeň Základní škola Děčín VI, Na Stráni 879/2 – příspěvková organizace Český jazyk a literatura Kde se podle autorky můžeme setkat s Polednicí? 2. Jaká další strašidla byste zařadili do Lexikonu strašidel? POLEDNICE PRAVÁ Vítězslava Klimtová Polednice pravá je naše nejvzácnější strašidlo, protože už téměř vymizelo prostředí, ve kterém je schopna přežít. Navíc je její vzhled tak nepříjemný, že odpuzuje i jedince vlastního druhu, a tak není znám případ, že by se v tomto století vůbec rozmnožovala. Polednici je možno potkat v plném létě, hlavně před bouřkou, na polních cestách, u Božích muk, na mezích pod šípkovým keřem a na podobných místech. Dříve se jí sekáči pracující na polích vyhýbali z obavy před uřknutím. Lze zodpovědně prohlásit, že takzvané „uřknutí“ nezpůsobuje Polednice ze zlé vůle, ale vždy se jedná o šok z jejího zjevu, který bývá ještě umocněn černými bouřkovými mračny, šikmým žlutavým osvětlením a vzdáleným hřměním. Dnes už je setkání s Polednicí nesmírně vzácné a řídké. Živí se obilím a ostatními polními plodinami, ale jen střídmě. Zjevuje se rychle a stejně rychle opět mizí. Takže si člověk není jist, jestli se mu to jen nezdálo. (Lexikon ohrožených druhů strašidel) 120.5 Literární pojmy- BALADA

6. Elektronická učebnice - I. stupeň Základní škola Děčín VI, Na Stráni 879/2 – příspěvková organizace Český jazyk a literatura 1. Porovnejte popis Polednice u obou spisovatelů. 2. Jaká další strašidla byste zařadili do Lexikonu strašidel? POLEDNICE Karel Jaromír Erben U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo. „Bodejž jsi jen trochu málo, ty cikáně, mlčelo! Poledne v tom okamžení, táta přijde z roboty: a mně hasne u vaření pro tebe, ty zlobo, ty! Mlč! Hle husar a kočárek – hrej si! – tu máš kohouta!“ Než kohout, vůz i husárek bouch, bác! letí do kouta. A zas do hrozného křiku – „I bodejž tě sršeň sám - ! Že na tebe, nezvedníku, Polednici zavolám! Pojď si proň, ty Polednice, pojď, vem si ho, zlostníka!“ A hle, tu kdos u světnice dvéře zlehka odmyká. Malá, hnědá, tváře divé pod plachetkou osoba, o berličce, hnáty křivé, hlas – vichřice podoba! „Dej sem dítě!“ – „Kriste Pane, odpusť hříchy hříšnici!“ Divže smrt ji neovane, ejhle tuť– Polednici! Ke stolu se plíží tiše Polednice jako stín: matka hrůzou sotva dýše dítě chopíc na svůj klín. A vinouc je, zpět pohlíží běda, běda dítěti! Polednice blíž se plíží, blíž – a již je v zápětí. Již vztahuje po něm ruku matka tisknouc ramena: „Pro Kristovu drahou muku!“ klesá smyslů zbavená. Tu slyš: jedna – druhá – třetí – poledne zvon udeří, klika cvakla, dvéře letí – táta vchází do dveří. Ve mdlobách tu matka leží, kňadrám dítě přimknuté: matku vzkřísil ještě stěží, avšak dítě – zalknuté. ( Kytice) 120.6 Literární pojmy- BALADA

7. Elektronická učebnice - I. stupeň Základní škola Děčín VI, Na Stráni 879/2 – příspěvková organizace Český jazyk a literatura Řekněte, co asi vedlo rabbiho k tomu, že vymyslel a sestrojil Golema. GOLEM Miloslav Švandrlík Golem, jak je všeobecně známo, není normální strašidlo. Je to hliněný panák, kterého sestrojil a šémem vkládaným pod jazyk, oživoval učený rabbiJehudaLow ben Bezalel. Mohl být s výsledkem svého úsilí naprosto spokojen. Golem pomáhal rabbimu v domácnosti a vedl si zdatněji než leckterý sluha. Byl nejen silný, ale i šikovný. Dovedl se otáčet, ale sloužil pouze od neděle do pátku. V pátek večer vyjímal rabbi Golemovi šém, protože panák v sobotu příšerně zuřil a ohrožoval okolí. Potloukl několik urostlých pacholků, vytahal ze země vzrostlé stromy, a dokonce pobořil dva domky se stodolou. Proto musel každou sobotu bez šému trávit na půdě synagogy. Jednou mu rabbi zapomněl v pátek šém vyndat a Golem srovnal se zemí celé okolí. Proto byl uložen navždy o jeho oživení nikdo nestál. Až po mnoha desetiletích Jehudův potomek, rabbi Ezechiel Low, Golema znovu oživil za dost nekalým účelem. Nabádal ho, aby zabil žida Joachima, který se hodlal dát pokřtít. Málem se mu to povedlo, protože rozběsněný Golem ani na chvíli nezaváhal. Ale přece jen vyšel z tréninku a o pár minut se zpozdil. Co se potom stalo s Golemem, nikdo vlastně neví. Jedna pověst odporuje druhé a mnoho nepravdivých domněnek rozšířili i spisovatelé, kteří o Golemovi psali. Zkrátka nevíme, na čem vlastně jsme. Nemůžeme vyloučit, že se Golem znovu objeví, ale nelze s tím ani napevno počítat. (Praha plná strašidel) 120.7 Literární pojmy- POVĚSTI

8. Elektronická učebnice - I. stupeň Základní škola Děčín VI, Na Stráni 879/2 – příspěvková organizace Český jazyk a literatura Víte, na které budově v Praze je umístěn Staroměstský orloj? Na kterém náměstí se nachází? Pozorovali jste někdy Staroměstský orloj? S pomocí textu a obrázku ho zkuste popsat. STAROMĚSTSKÝ ORLOJ Jana Štefánková Staroměstská radnice v Praze by nebyla Staroměstskou radnicí, kdyby neměla svou proslulou věž. Staroměstští si ji přestavěli nebo lépe řečeno znovu postavili v druhé polovině 14. století. Na jižní straně radniční věže je pak pro nás připravena nejpřitažlivější podívaná – orloj. Jak to u mnoha pražských památek bývá, ani na orloj nezapomněly pověsti. Jednu z nich určitě znáte: zpracoval ji Alois Jirásek ve svých Starých pověstech českých. Vypravuje, že orloj sestavil mistr Hanuš a že šlo o dílo tak znamenité (což je pravda), až nám ho cizina záviděla. Staroměstští se prý tehdy vyděsili, aby snad mistr Hanuš své zkušenosti nepoužil i pro jiná města. Sáhli proto k prostředku ve středověku docela samozřejmému: mistra Hanuše oslepili. A ten, aby se jim pomstil za jejich nevděčnost a krutost, dal se jednoho dne k orloji doprovodit, cosi kutil v jeho složitém mechanismu a zastavil jej. Taková je pověst, ale skutečnost říká něco jiného. Objevy a výzkumy odborníků v nedávné době vyvrátily staré tvrzení, že „orloj sdělal nějaký mistr Hanuš okolo léta 1490“. Jsou doklady, že ho sestavil orlojník mistr Mikuláš z Kadaně, a to už roku 1410. A nebyl oslepen, nýbrž dostal za svou dobrou práci darem pěkný dům. Jeden mistr Hanuš však v historii orloje své místo našel. Je to Hanuš z Růže, který okolo roku 1490 pravděpodobně prováděl jeho první generální opravu. Orloj má tři části. Prostřední část se nazývá sféra a znázorňuje pohyb nebeských těles ještě podle staré představy, že Země stojí a Slunce spolu s planetami se kolem ní točí. Nejníže je umístěna kalendářní deska (měsíčník). Maloval ji Josef Mánes a kromě znaku města jsou na ní namalována znamení zvěrokruhu a jednotlivé měsíce roku, které představují výjevy ze života venkovského lidu. (Procházky Prahou) 120.8 Literární pojmy- POVĚSTI

9. Elektronická učebnice - I. stupeň Základní škola Děčín VI, Na Stráni 879/2 – příspěvková organizace Český jazyk a literatura 120.9 Použité zdroje, citace POUŽITÁ LITERATURA: Čítanka pro 5.ročník- Mgr. Zita Janáčková, Nová Škola, 2007 ZDROJE: Obrázky z databáze klipart http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/79/Prazsky_orloj_celkovy_pohled.jpg/220px-Prazsky_orloj_celkovy_pohled.jpg http://img2.flog.pravda.sk/8iu/pqN_69437_m.jpg http://img2.flog.pravda.sk/8iu/pqN_69437_m.jpg http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/50/Clay-golem.jpg/220px-Clay-golem.jpg

10. Elektronická učebnice - I. stupeň Základní škola Děčín VI, Na Stráni 879/2 – příspěvková organizace Český jazyk a literatura 120.10 Anotace