Úvod do biologické psychiatrie

1. Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta – Psychiatrická klinika Úvod do biologické psychiatrie Psychiatrická klinika 1. LF UK přednosta: prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc.

2. Biologická psychiatrie • Biologická psychiatrie se zabývá duševními poruchami a poruchami chování z hlediska přírodovědeckého, tzn. hledá, zkoumá a vysvětluje jejich příčiny, důsledky a možnosti léčby na základě pozorování změn fyzikálních a chemických procesů v organismech. • Výchozí postulát: Při duševních poruchách dochází k narušení přenosu signálu v CNS.

3. Biologická psychiatrie • Není dosud jasné, co je primární příčinou vzniku většiny duševních poruch a jaké jsou molekulární mechanismy vedoucí k terapeutickým účinkům používaných léčiv. • Ze zřejmých etických důvodů jsou přitom studovány hlavně modelové systémy. • Při formulaci a ověřování hypotéz o molekulárních mechanismech provázejících vznik nebo léčbu duševních poruch vychází autoři hlavně z pozorování mechanismů účinků látek s psychotropními účinky. • Dosavadní pozorování svědčí o tom, že při duševních poruchách je porušen normální přenos nervového signálu, a to zvláště v oblasti chemických synapsí

4. Synapse

5. Chemická synapse – převod signálu

6. Model buněčné membrány

7. Přenašeče pro neuromediátory  - transportní protein závislý na Na+/Cl-  - vezikulární transportní protein  - transportní protein závislý na Na+  - osmoticky regulovaný transportní protein

8. Důsledky aktivity přenašečů

9. Dlouhodobá potenciace (LTP)

10. Kritéria pro identifikaci neuromediátoru

11. Klasické neuromediátory

12. Neuropeptidy a jiné bioaktivní peptidy

13. Neuropeptidy a jiné bioaktivní peptidy

14. Biosyntéza katecholaminů

15. Biosyntéza serotoninu

16. Růstové faktory v nervovém systému

17. Receptory • Receptor je makromolekula specializovaná na přenos informace. • Lze jej definovat jako specifické vazebné místo s funkčními vztahy. Funkčními vztahy se při synaptickém přenosu nervového signálu rozumí procesy, které jsou vyvolané vazbou neuromediátoru nebo jeho agonisty a které vedou ke změně propustnosti synaptické membrány pro určité ionty (tj. k neurotransmisi) nebo k jiným specifickým změnám vlastností cílových buněk, jako je regulace obecného metabolického stavu, syntézy, ukládání a uvolňování neuromediátorů, senzibility receptorů, organizace a struktury cytoskeletu, genové exprese apod. (tj. k neuromodulaci).

18. Vlastnosti receptorů Receptorový komplex Regulace receptorů

19. Rozdělení receptorů podle jejich efektorového systému

20. GABAA receptor

21. první poslové receptory G proteiny efektorové proteiny druzí poslové třetí poslové proteinkinázy genová exprese a jiné procesy biologická odezva Schéma pro hypotézu druhých poslů

22. Adenylátcyklázový přenosový systém

23. Fosfoinositidový přenosový systém

24. Typy receptorů

25. Podtypy monoaminových receptorů

26. Podtypy monoaminových receptorů

27. Zpětnovazebné ovlivňování uvolňování neuromediátorů

28. Propojení přenosových systémů na postreceptorové úrovni

29. Klasifikace psychofarmak podle účinků na duševní funkce

30. Rozdělení antipsychotik

31. Mechanismy účinku antipsychotik

32. Receptorové systémy ovlivněné některými atypickými antipsychotiky

33. Účinky antidepresiv

34. Rozdělení antidepresiv podle primárního biochemického účinku

35. Účinky SSRI

36. Schizofrenie • schizofrenie je specificky lidské onemocnění dosud neznámé etiologie projevující se poruchami myšlení, jednání, vnímání, emocí a vůle • jedná se onemocnění heterogenní etiologie („skupina schizofrenií“) • předpokládá se multifaktoriální etiologie a mnohočetné patogenetické vlivy

37. Pozitivní a negativní příznaky schizofrenie • Příznaky schizofrenního onemocnění lze rozdělit na negativní a pozitivní (vliv nových atypických antipsychotik na negativní příznaky schizofrenie podporuje toto rozdělení schizofrenií). • Existuje značný překryv pozitivních a negativních symptomů  skupiny s pozitivními, smíšenými a negativními příznaky. Na základě analýzy dat navrhují někteří autoři rozlišovat složku negativní, pozitivní, vzrušení, kognitivní a depresivní. Andreasen N.C., Roy M.-A., Flaum M.: Positive and negative symptoms. In: Schizophrenia, Hirsch S.R. and Weinberger D.R., eds., Blackwell Science, pp. 28-45, 1995

38. Environmentální modely schizofrenie

39. Genetické modely schizofrenie

40. Genetické modely schizofrenie

41. Genetické modely schizofrenie

42. Neurovývojová hypotéza schizofrenie

43. Vývojová neuropatologie

44. Východiska klasické dopaminové hypotézy schizofrenie

45. Klasická dopaminová hypotéza schizofrenie

46. Revidovaná dopaminová hypotéza V revidované dopaminové hypotéze schizofrenie se předpokládá, že snížené inhibiční působení na talamus zprostředkované přes striatum a způsobené buď zvýšenou dopaminergní, nebo sníženou glutamátergní aktivitou, vede ke zvýšení vzrušení a psychomotorické aktivity a ke zvýšenému senzorickému vstupu přenášenému do kůry. Pokud tyto změny přesáhnou určitou hladinu, potom je integrační kapacita kůry nedostatečná a to vede k psychóze s převážně pozitivními příznaky. Nadměrná dopaminergní funkce může také vést k dezintegraci motorických funkcí. V důsledku excitačního nebo inhibičního vlivu dopaminu na přímé nebo nepřímé dráhy může dopamin sloužit jako regulátor rovnováhy mezi pozitivní a negativní zpětnou vazbou ve striatu.

47. Afektivní poruchy • Afektivní poruchy se projevují patickou náladou v epizodách trvajících od několika dnů do několika měsíců. Při bipolárním typu onemocnění dochází ke střídání depresivních a manických epizod, unipolární typ zahrnuje pouze epizody depresivní, nebo manické. • Těžká podoba postihuje asi 1% populace a je obvykle dobře léčitelná. Anatomické změny v mozku jsou podobné jako u chronické schizofrenie. • Biologická psychiatrie se snaží popsat a vysvětlit vznik a léčbu afektivních poruch na základě poznatků získaných jak klinickým hodnocením, tak měřením biochemických a fyziologických změn. • Biochemické základy afektivních poruch jsou hledány: • v genetických faktorech • v neuroendokrinních změnách • ve funkci neuromediátorových systémů

48. Přístupy biologické psychiatrie ke studiu afektivních poruch

49. Genetické faktory • Genetické a stresové faktory mohou přes imunoneuroendokrinní a neurochemické účinky ovlivňovat přenos signálu v CNS a vést ke vzniku afektivních poruch. Byla potvrzena vrozená náchylnost pro vznik afektivních poruch, ale dosud se nepodařilo spolehlivě identifikovat příslušný gen; genetické faktory samy o sobě nejsou postačující pro vznik onemocnění a jejich úloha a přenos nejsou dostatečně známy.

50. Abnormality v ose HPA při depresi