Download
1 / 24
E N D
Ostrov Kampa vznikl vytvořením umělého vodního náhonu pro mlýny zvaného Čertovka. První zmínky o něm jsou již z roku 1169. Ve středověku na ostrově byly pouze zahrady. Od 14. století zde započalo budování mlýnů a od poloviny 16. století vznikala i další zástavba. Současný název Kampa je používán od roku 1770. Ten je podle jedné verze odvozen od jména Ticho Ganzneb z Kampu. Jednalo se o majitele jednoho ze zdejších domů v 17. století. Podle jiné verze je odvozen od latinského výrazu „campus“, který označuje pole a vinice, které zde také po dlouhou dobu byly. Kampa patří mezi nejromantičtější a nejkrásnější zákoutí Prahy. Je v centru města, přesto je klidným místem. Je zde spousta zeleně, kulturních a historických památek. Severní část ostrova, u toku Čertovky, je nazývána Pražské Benátky.
Čertovka umělý vltavský kanál, který odděluje umělý ostrov nazývaný Kampa od Malé Strany
na levém břehu Čertovky stojí Malostranské mlýny Mlýn Huť, Zlomkovský mlýn a Velkopřevorský mlýn
Sovovy mlýny v oblouku mostu v pozadí Přibližně v těchto místech stával úplně první pražský mlýn. Ten prošel v historii mnoha změnami. Pražská povodeň v roce 2002 budovu značně poničila, ale již rok poté byla znovu otevřena jako muzeum a luxusní restaurace s vybranou lahodnou kuchyní. Nezůstalo jen u toho. Prostor v "nádvoří" je zaplněn moderním uměním, které tak nějak zapadá do poklidné atmosféry pražské Kampy.
Sovovy mlýny Na Kampě na Vltavě jsou Sovovy mlýny, kde je dnes Museum Kampa Jana a Medy Mládkových kdysi před rekonstrukcí dnes
Kampa - hrnčířské trhy v letech 1931 - 1938
Kampa byla a je oblíbeným místem umělců Jan Werich a jeho dům
Jiří Trnka
Slovenský herec Juraj Kukura se rozhodl pořídit si v Praze vlastní byt - renesanční objekt na jednom z nejatraktivnějších míst Kampy poblíž známého mlýnského kola, památné zdi Johna Lennona i půvabného domečku Jiřího Trnky. Aristokraticky vážný romantik shlíží ze své ložnice přímo na Čertovku,
Domovní štít s balkonem , který má tepanou mříž, pod štítem okénko a pod ním starodávný obrazy Panny Marie, který sem prý přinesla voda Vltavy při jedné povodni Na pověstmi opředený dům na Kampě, zvaný U obrázku Panny Marie, pohlížejí návštěvníci Prahy z Karlova mostu Až půjdete kolem, povšimněte si dvou válečků zavěšených vedle starobylého zaskleného obrazu. V domě prý totiž kdysi byla prádelna a mandl. Mladá dívka Marie vlastní nešikovností strčila mezi válce mandlu ruce, avšak po prosbě k patronce Panně Marii se válce uvolnily a dívčiny ruce zůstaly nezraněny. Šlo prostě o takový handl s božskou vrchností. Existuje ještě jedna pověst, ale ta je trochu delší a najdete ji na následujícím snímku
Pověst začíná stejně. V domě kdysi byla prádelna a mandl, kde pracovaly dvě krásné dívky u zlé tety, která je nikam nepouštěla. Jednou večer utekly od špinavého prádla. Když se vrátily bylo vše čisté a vymandlované. Další den dívky utekly znovu, zázrak se opakoval, a tak se to opakovalo celý měsíc. Až jednou za tetou přišel kamenný Turek z Karlova mostu a začal si ztěžovat. Každou noc Panna Maria z obrazu volá mé lidi a oni utíkají z podstavců na mostě a k ránu se vrací celí zmoření. Svalnatý Negr dře prádlo o valchu, Tatar škrobí, Démon od sv. Prokopa na prádo dýchá, aby uschlo, Saracén mandluje, Japonec žehlí a Žid dohlíží na práci a všechny kontroluje. Tím se vše prozradilo. Tetku z toho málem klepla pepka, na dívky začala být hodná a pouštět je ven. Děvčata přestala s nočními výlety a než teta umřela odkázala jim celý dům a dívky na památku pověsily válečky, jimiž kamenní kamarádi z Karlova mostu mandlovali prádlo . Dodnes válečky visí po obou stranách obrazu sousoší sv. Jana z Mathy, sv. Felixe z Valois a sv. Ivana, přezdívaném Turekna Karlově mostě
Lennonova zeď na Kampě dnes zničená od sprejerů dříve respektovaná
Plastika Réva nebo také Dívka s hrozny je dílem Karly Vobišové z roku 1960. Je umístěna na Kampě, v místě, kde kdysi bývala takzvaná Odkolkovská zahrada mezi Sovovými mlýny a Lichtenštejnským palácem.
Karlův most byl vždy místem, k němuž se upírala fantazie umělců všeho druhu a také lidová slovesnost mu věnovala mnoho místa ve svých pověstech a zkazkách. Vodník Kabourek z Čertovky je strašidlo milé a dobrosrdečné. V minulém století rád navštěvoval hospůdky na Kampě a poklábosil si při dobrém pivě se sousedy. Býval tu takřka denním hostem a sousedé si ho tak vážili, že mu dávali k jeho židli škopíček s vodou, aby byl stále ve svém živlu.Postupem let však Kabourkovi přátelé umírali, hospůdky se modernizovaly, a to se vodníkovi nelíbilo. Zejména nesnášel gramofon a rádio. Konečně se přestal s lidmi stýkat úplně. Pouze, když má žízeň, vynoří se na chvilku z Čertovky a požádá kolemjdoucí, aby mu přinesli lahvové pivo. Kdo mu vyhoví, může si být jist, že ho Kabourek obdaruje pěknou štikou nebo úhořem. Uznejte, že to není špatný obchod!
