Morfologie italštiny II (použití konjunktivu)

1. Morfologie italštiny II(použití konjunktivu) Jan Radimský

2. Konjunktiv • Slovesný způsob (modus) – vyjadřuje mj. modalitu (postoj mluvčího ke sdělovanému obsahu). • Základní přehled (zjednodušené!): • indikativ = mluvčí prezentuje obsah jako objektivní realitu: Questa pianta non cresce. • kondicionál = obsah prezentován jako možnost, která by nastala za splnění určitých podmínek: Questa pianta crescerebbe, se tu la innaffiassi. • imperativ = obsah je úkolem pro adresáta: Su, brava, cresci! • konjunktiv = obsah je prezentován jako přání mluvčího: Crescesse un po’ questa pianta ! (Podle A.M. Altieri-Biagi, 756-759) • Hranice jednotlivých významů jsou relativně křehké (např. přání vs. rozkaz)

3. Základní přehled použití • Konjunktiv v hlavní větě (relativně okrajové z hlediska frekvence) • Konjunktiv ve větě vedlejší • věty kompletivní (podmětné a předmětné) • věty přívlastkové • věty příslovečné

4. Konjunktiv v hlavní větě (1) • Tři základní významy: rozkaz, přání, pochybnost • Rozkaz: „zesílené přání“ – nahrazuje chybějící tvary imperativu zejm. ve 3. osobách • Si accomodi, signorina ! • Che non entri nessuno ! • Přání • Il diavolo che vi porti... • Pochybnost • Che lei non ne sappia nulla?

5. Konjunktiv v hlavní větě (2) Časy konjunktivu v hlavní větě • Rozkaz: pouze přítomný čas • Přání: pres. – impf. – plspf. • pres.: Che tu possa vincere! (přání v přítomnosti/budoucnosti) • impf.: Se solo vincesse la nostra squadra! Magari avessi ragione! (také přítomnost/budoucnost, ale větší pochyby mluvčího!!) • plspf.: (Magari) l’avessi saputo prima! Avessimo dato retta ai loro suggerimenti! (Přání v minulosti, které nebylo naplněno)

6. Konjunktiv v hlavní větě (3) • Pochybnost: možné všechny časy. • pres. = děj přítomný • impf. = děj minulý – přítomný (neohraničeno, větší pochybnost oproti konj. pres.) • perf. + plspf. = děj minulý, ohraničený • Příklady (pochybnost): • Che lei non ne sappia nulla? • Che avesse tanti nemici? • Che non conoscessero il nostro indirizzo? • Che abbia dimenticato di chiudere la porta? • Che avessero perso il treno? • Che non ne avessi sentito parlare?

7. Konjunktiv ve vedlejších větách • Záleží na typu vedlejší věty – proto nejprve stručný přehled • Proposizioni completive / sostantive • Dělí se na podmětné (soggettive) a předmětné (oggettive), v souvětí stojí na místě podmětu / předmětu věty hlavní. • Proposizioni attributive / relative (vztažné n. přívlastkové) • Proposizioni circostanziali (příslovečné)

8. Věty podmětné • Stojí na místě podmětu. Typické spojky: che, n. zájmena chi, colui che, quel(lo) che. • sloveso signalizuje, že „došlo k události“: succede, accade, avviene, capita... • sloveso označuje potřebu/nutnost/vhodnost děje: bisogna, occorre, conviene, vale la pena... • slovesa uvozující předmětné věty v neosobním tvaru: si dice, si racconta, si capisce, si dubita... • neosobní jmenné (sponové a kategoriální) konstrukce: • è/pare giusto, è utile, è opportuno, è conveniente... • fa rabbia, fa pena...

9. Věty předmětné (1) • Stojí na místě předmětu • Typické spojky: che, come • Patří sem i nepřímá řeč a nepřímé otázky • nepř. otázky zjišťovací: spoj. se • nepř. otázky doplňovací: různá tázací adj./adv./pron. (chi, che, che cosa, quando, quanto, perchè...)

10. Věty předmětné (2) Dělení podle významu slovesa věty hlavní • Mluvení a sdělování: dire, raccontare, dichiarare, sapere, scrivere, spiegare, informare, promettere, affermare, confermare, sostenere, assicurare, ammettere... • Vnímání, chápání, pamatování: percepire, vedere, ricordare, dimenticare, rammentare, capire, venire in mente, tenere in mente... • Mínění, pochybnosti, úsudku, hodnocení: credere, pensare, considerare, ritenere, dubitare, supporre, sospettare, giudicare, essere dell’idea... • Vůle, rozkaz, přání, obavy: volere, chiedere, comandare, ordinare, vietare, proibire, impedire, intimare, concedere, temere... (v této skupině je koreference podmětu VV s předmětem VH: ti chiedo di venire) • Duševní stavy, hnutí mysli...: rallegrarsi, aver piacere, essere lieto, dispiacersi, lamentarsi, godere, meravigliarsi, rammaricarsi, sdegnarsi, preoccuparsi

11. Věty příslovečné • Plní funkci příslovečného určení. Dělení podle významů: • Čas: quando mi sono svegliato, faceva ancora buio. • Místo: dov’è lui, c’è sempre qualche guaio • Příčina: Bisognava far presto perchè il treno stava per partire • Účel: Facciamo di tutto perchè lo riceviate in tempo. • Způsob: Devi comportarti come ti abbiamo detto. • Podmínka: Se abbiamo fretta, prendiamo il tassì. • Přípustka: Faceva ancora caldo, benchè fosse autunno inoltrato. • Přirovnání: Il tempo era meno bello di quanto si prevedesse. • Účinek: Sono così stanca che vado a dormire. • Omezení: Farò una passeggiata a meno che non piova. • Posouzení: Che io sappia, nessuno è stato rimpatriato.

12. Věty vztažné • Rozvíjejí podstatné jméno (tzv. antecedente) • Uvozené vztažným zájmenem (che, il quale, cui), spojkou (quando), příslovcem (dove, ove, onde/donde) • Absolutní vztažné věty: vztažné zájmeno chi (nemá antecedent)

13. Na čem závisí použití konjunktivu? • Konjunktiv je otázka (1) významu a (2) stylu. • Význam – v závislosti na typu VV: • Věty podmětné a předmětné – závislé na slovese VH – klíčový je význam tohoto slovesa. • Věty vztažné – závisí na antecedentu: důležitý je postoj mluvčího k antecedentu. • Věty příslovečné – volné okolnostní doplnění: záleží na významu vedlejší věty (podle toho se také tyto věty klasifikují)

14. Konjunktiv ve větách podmětných • Významy (sloves), kt. obvykle vyžadují konjunktiv: • nejistota: parere, sembrare, apparire, può darsi... • nutnost n. potřeba: bisogna, vale la pena, è necessario, è indispensabile... • subjektivní pocit: mi piace/dispiace, mi fa rabbia, mi rincresce...

15. Konjunktiv ve větách předmětných • Indikativ = jistá skutečnost, tj. slovesa 1. a 2. skupiny (mluvení, sdělování, vnímání, chápání) • Konjunktiv • slovesa 1. a 2. skupiny v záporu / otázce • slovesa 3. až 5. skupiny (pozor, patří sem i credere, pensare, ritenere...) • Konjunktiv může indikovat jiný význam • dico che + ind. = sloveso sdělování, 1. skup. • dico che + konj. = vyjadřuje vůli, 4. skup.

16. Konjunktiv ve větách vztažných • Může se použít, pokud je antecedent aktualizován jako „jedinečný“: • È il miglior dolce ch’io abbia mai mangiato. • Může indikovat nejistotu mluvčího ohledně toho, zda antecedent existuje • Al concorso possono partecipare persone che hanno / abbiano dieci anni di servizio.

17. Konjunktiv ve větách příslovečných • Věty časové • povinný konj., pokud je spojka prima che nebo synonymní (děj VH předchází ději věty vedlejší): Eri arrivato prima che ti aspettassimo. • možný konj. pokud děj věty vedlejší teprve má nastat vzhledem k okamžiku promluvy (je tudíž nejistý): Puoi restituirmi il libro quando tu l’abbia letto.

18. ... • Věty příčinné • Konj. pokud se příčina popírá: Non sono venuti, non perchè non ne avessero voglia, ma perchè erano molto occupati. • Věty účelové • Konj. povinný vždy. Facciamo di tutto perchè lo riceviate in tempo. • ! perchè + ind. = příčinná: Te lo dico perchè non lo sai. • ! perchè+konj. = účelová: Te lo dico perchè tu lo sappia.

19. ... • Věty podmínkové – se spojkou „se“ • podmínka reálná = indikativ • podmínka možná = konj. impf. • Se avessimo fretta, prenderemmo il taxi. • podmínka ireálná (v minulosti) = konj. plspf. (nebo ind. impf. v hovor. ital. v obou částech souvětí) • Se avessimo avuto fretta, avremmo preso il taxi. • Se avevamo fretta, prendevamo il taxi. • Vždy konj. pokud je jiná spojka než „se“: a patto che, a condizione che, purché, qualora, nel caso che...

20. ... • Věty způsobové • závisí na jistotě, s jakou má děj nastat • po come se, quasi che vždy konj. impf./plspf. • překladová pomůcka: jakmile je v češtině (a)by, bude v it. konj.: • Abbiamo diviso il dolce in modo che tutti sono / siano soddisfatti. • Věty přípustkové • Téměř vždy povinný konj. • Faceva ancora caldo, benché fosse già novembre.