Trávicí systém – páčana sansthána

1. Trávicí systém – páčana sansthána

2. Trávicí systém – páčana sansthána Trávicí systém patří mězi klíčové tělesné systémy... Slouží pro: • příjem látek určených k výživě tkání/dhátú • jejich rozklad - vlastní trávení • vstřebávání – tzv. resorpci • skladování a vyloučení vzniklého odpadu - mala Z pohledu západní medicíny: • anatomicky se celý systém skládá z: trávicí trubice (ústa, hltan, jícen, • žaludek, tlusté a tenké střevo) a z přidružených žláz (játra, slinivka atd.) • funkčně zahrnuje především to co se děje v trávicí trubici – ne v celém těle Z pohledu yogy a áyurvédy: • anatomicky tu jsou srótas (kanály) • funkčně se zde účastní všechny 3 dóši(prána, samána i apána vayu • (VÁTa), páčaka PITTa, bódhaka a klédaka KAFa), a některé agni • (džatharágni, bhútágni, dhátvágni) Úloha trávení je v áyurvédě mnohem více zdůrazněna než v klasické medicíně a má zcela klíčovou úloha pro zdraví organismu

3. Trávicí systém – anatomie Základem trávicího systému je trávicí trubice skládající se z ústní dutiny, hltanu, jícnu, žaludku, tenkého/tlustého střeva a konečníku. Trávicí trubice má obecně 4 vrstvy: • Sliznice/epitel • vystýlá trávící trubici, někde je hladká jinde naopak tvoří řasy a klky, • podílí se na sekreci látek – obsahuje řadu drobných žlázek, které zvhčují a někde se podílejí i na trávení • zajišťuje vstřebávání/resorpci • Řídké podslizniční vazivo • připevňuje sliznici ke svalovině • obsahuje hojné krevní a míznými cévy i nervová zakončení • Svalovina • příčně pruhované svaly (ovládané vůlí) - hltan + 2/3 jícen + svalovina zevního svěrače řitního • hladké svalstvo (vnitřní kruhovitá a vnější podélná vrstva) - zbytek trávící trubice • svými stahy umožňuje pohyby, kterými je potrava rozmělňována, promíchávána a posunována vpřed (peristaltika). • Zevní vazivový obal • kryje zevní povrch trávící trubice – od jícnu dále

4. Trávicí trubice Vazivový obal Vnitřní a vnější Svalová vrstva Podslizniční vazivo Sliznice Úpon trávicí trubice, tzv. mesenterium • Někdy se můžeme setkat i s těmito názvy: • Sliznice = mucosa • Podslizniční vazivo = submucosa • vazivový obal = adventicia nebo serosa V podslizniční vazivu a dále mezi vrstvami svaloviny jsou autonomní nervové pleteně (submukózní a myenterická) kontrolující pohyby svaloviny trávicí trubice.

5. Ústní dutina Jde o začátek trávicí trubice – dutina ohraničená rty, tvářemi, tvrdým a měkkým patrem a ústní spodinou • začíná tzv. předsíní dutiny ústní • prostor mezi zuby a rty kam ústí příušní slinná žláza • pokračuje vlastní dutina ústní • je zde celkem 32 zubů – párově v horní a dolní čelisti (řezáky, špičáky, třenové, a stoličky) • nemá všechny vrstvy - je vystlána sliznicí (na čelistech tzv. dásní) • ústí sem slinné žlázy – 2 zbývající velké párové (podjazyková, podčelistní) a řada drobných malých žláz • na spodině dutiny je jazyk – svalový útvar, účastní se na mělnění potravy, polykání, sání i mluvení • vzadu po stranách jsou patrové mandle/tonsilly – lymfatická tkáň • nahoře odděluje dutinu ústní a nosní tvrdé a měkké patro • ústní dutina přechází vzadu do hltanu Ústní dutina je kromě mechanického zpracování potravy i místem počátku trávení, především cukrů

6. Ústní dutina Horní ret Uzdička/frenulum Dáseň/gingiva Patrový šev Patrové oblouky Tvrdé patro Měkké patro Čípek/uvula Hltan Patrová mandle/tonsilla Jazyk Vyústění slinných žláz Uzdička jazyka Dáseň/gingiva Předsíň ústní dutiny Uzdička/frenulum Dolní ret

7. Ústní dutina Čípek/uvula Měkké patro Vstup do Eustachovy trubice Patrový oblouk Patrová mandle/tonsilla Tvrdé patro Ústní dutina Jazyk Hltan/pharynx Hrtanová záklopka/epiglotis Hltan/pharynx Jazylka Jícen/esophagus Půdušnice/trachea

8. Ústní dutina - jazyk Vzhled jazyka jasně odráží stav našeho zažívacího systému i celého těla... Různé oblasti jazyka vnímají jinou chuť... sladká slaná kyselá hořká Patrová mandle/tonsilla Hrazené papily Jazyková mandle/tonsilla ...vlastní chuť vnímají tzv. chuťové pohárky uložené v epitelu jazyka. Listovité papily Houbovité papily Nitkovité papily a střední žlábek • ...jde o svalnatý orgán (příčně pruhované svaloviny) vyplňující téměř celou • dutinu ústní. Za normálních okolností je: • jazyk se „plazí“ ve střední čáře úst • čistý, nepovleklý, růžový • střední žlábek je rovný • nejsou přítomny žádné trhliny, prohloubeniny atd.

9. Ústní dutina – slinné žlázy Do ústní dutiny ústí všechny slinné žlázy. Rozeznáváme: • 3 velké párové žlázy (příušní, počelistní a pojazyková) • velké množství malých slinných žlaz Většina žláz ústí přímo do ústní dutiny. Vyjímkou jsou příušní žláza a drobné žlázy rtů, které ústí do předsíně dutiny ústní... tj. do prostoru mezi zuby a rty.

10. Ústní dutina – slinné žlázy Sliny mají v ústní dutině velký význam – zvlhčují, podílí se na trávení, škrobů pomáhají očišťovat ústní dutinu Tvorba a sekrece slin probíhá neustále (0,5 ml/min), ale na určitý podnět se může výrazně zvýšit – vůně, pohled na jídlo, signál atd. Za den se vytvoří cca 2 l slin, ale produkce závisí na hydrataci organismu. Při dehydrataci jejich tvorba klesá a je provázena pocitem sucha v ústech. Sliny = 94% voda, anorganické látky (K+. Na+, Cl-, Ca2+, HCO3- atd.) a dále organické látky (lysozym, IgA, α amyláza, mucin), celkově neutrální pH Složení slin se mění v závislosti na aktuální potřebě – řídké vodnaté sliny vs hustší, na hlen bohatší sliny.

11. Hltan - pharynx Jde o společné pokračování ústní i nosní dutiny. Tvarem je to předozadně oploštělá cca 12cm dlouhá, dolů směřující, nálevkovitá trubice... Hltan je zavěšen na bazi lebky a směrem dopředu se otevírá do: • nosní dutiny • ústní dutiny • hrtanu/laryngu • Podle toho rozdělujeme hltan na 3 části: • nosní (nosohltan/nasopharynx) – od baze lební až po měkké patro, ústí • sem Eustachova trubice, je zde uložena hltanová mandle. • ústní (oropharynx) – navazuje na ústní dutinu • hrtanovou (laryngopharynx) – je zde vchod do hrtanu, který je zpředu • kryje hrtanová příklopka/epiglotis • Stěna hltanu má všechny 3 typické vrstvy. Za zmínku stojí: • svalovina – je příčně pruhovaná a lze ji proto vůlí částečně ovládat (polykači mečů, pijáci piva atd.), svalovina formuje zdvihače a svěrače hltanu Hltan je pouze transportní úsek trubice, kde se kříží trávicí a dýchací cesty

12. Hltan - pharynx • Polykání je složitý děj, který je je z část pod naší volní kontrolou a vyžaduje přesnou koordinaci řady svalů. Je řízen z tzv. polykacho centra v mozku. • Průběh: • žvýkání potravy a jejím smíchání se slinami vytvořeno sousto • sousto je tlačeno dozadu do hltanu a zde vyvolá polykací reflex • ústa jsou zavřena, jazyk se zvedá proti trvdému patru • měkké patro se zvedá a uzavře průchod do nosohltanu • ...až do této fáze lze polykání kontrolovat vůlí, ale dále již ne. • uvolnění horního jícnového svěrače • sousto je tlačeno do jícnu a ohne dolů epiglotis (hrtanovou příklopku) • čímž se uzavře vstup do dýchacích cest • zastaví se dech a stáhne se hlasivková štěrbina • po chvíli se stáhne horní jícnový svěrač a začnou peristaltické vlny v jícnu, • které posunují sousto dolů jícnem do žaludku.

13. Hltan - pharynx Při pohledu ze boční strany můžeme jasně vidět zmíněné 3 části... Jazyk Hrtanová příklopka/ epiglotis Hrtan a jeho chrupavčitá kostra Průdušnice/trachea

14. Hltan - pharynx ... a při pohledu ze zadní strany Nosní přepážka a vstup do nosní dutiny Ústí Eustachovy trubice Měkké patro Čípek/uvula Patrová mandle/tonsilla Kořen jazyka Hrtanová záklopka s vstupem do hrtanu

15. Krční mandle - tonsily V oblasti krku rozeznáváme celkem 3 mandle/tonsily – hltanovou, patrovou a jazykovou. Jde o místní nakupení lymfatické tkáně a mandle fungují jako filtr v místě kde se tělo otevírá vnějšímu prostředí. Pohled zpředu Pohled zezadu Hltanová mandle/tonsilla Hltanová mandle/tonsilla Patrová mandle Patrová mandle/ tonsilla Jazyková mandle/tonsilla Jazyková mandle/tonsilla Při chronických zánětech může dojít ke zvětšení mandlí až tak, že brání volnému dýchání. To se často projevuje ve spánku hlasitým chrápáním.

16. Jícen - esophagus Předozadně oploštělá cca 23-28cm dlouhá trubice spojující hltan se žaludkem. Je uložen v řídkém vazivu mezi páteří a průdušnicí, prochází krkem, dutinou hrudní, bránicí a končí v žaludku. Stěna jícnu má všechny typické vrstvy a je pružná a podajná – při polykání se snadno roztáhne. • svalovina je v horní části příčně pruhovaná, dále smíšená a v dolní části • již jen hladká, a tedy vůli nekontrolovatelná. • svalovina formuje 2 svěrače – horní a dolní jícnový svěrač Jícen/esophagus Dolní jícnový svěrač Žaludek Jícen slouží prakticky pouze k dopravě potravy z ústní dutiny do žaludku

17. Žaludek - gaster Je nejmohutnější částí trávicí trubice a spojuje jícen s tenkým střevem. Tvar se mění dle náplně, ale připomíná hruškovitý vak, nebo býčí roh. Při středním naplnění pojme cca 1,5 litru potravy, max až 5 litrů. Žaludek dělíme na: • sestupnou část – tvoří ji česlo/kardie, klenba/fundus a tělo žaludku • vzestupnou část – tvoří ji tzv. vrátník/pylorus • Stěnu tvoří opět všechny 3 vrstvy, více se zmíníme o: • sliznice – tvoří řasy a její žlázy produkují řadu látek jako HCl, pepsin, • hlen/mucin, ale i další enzymy a tkáňové hormony (viz. dále) • svalovina – hladká, uspořádána do 3 vrstev s různým průběhem sval. • vláken a umožňující pohyby žaludku a jeho vyprazdňování Poloha žaludku: • pod bránicí v její levé klenbě • vpravo vpředu naléhá na játra, vlevo vzadu na slezinu, levou ledvinu a • nadledvinu • pod žaludkem je příčný tračník a částečně i slinivka břišní Žaludek slouží jako zásobárna trávené potravy kde probíhá další mechanické zpracování potravy a významná část trávení Vstřebávání je zde minimální!

18. Žaludek - gaster jícen Klenba/fundus žaludku Vrstvy svaloviny žaludku Tělo žaludku Vrátník/pylorus Játra Žaludek Žlučník Tlusté střevo Tenké střevo

19. Žaludek - gaster Žaludeční stěna a její sliznice

20. Tenké střevo Spojuje žaludek a tlusté střevo a představuje jednu z nejdůležitejších částí trávicího traktu pro trávení a vstřebávání. Je nejdelší částí trávicí trubice – délka 3-5 metrů, průměr 2-5 cm, je složeno do tzv. kliček. Tenké střevo má 3 části: • dvanáctník/duodenum – navazuje na žaludek, má tvar podkovy, ústí sem • vývod slinivky a žlučovod • lačník/jejunum – spíše levá horní část dutiny břišní • kyčelník/ileum – spíše pravá dolní část dutiny břišní, ústí do tlustého • střeva, od kterého jej dělí chlopeň • Stěna tenkého střeva má všechny typické vrstvy: • sliznice – bohaté řasy a klky (což zvětšuje povrch), buňky klků produkují trávicí enzymy, husté prokrvení umožňující vstřebávání látek • podslizniční vazivo – řídké, bohatě prokrvené, obsahuje žlázy prdukující hlen chránící sliznici před agresivními trávicími šťávami • svalovina – vnitřní kruhovitá a zevní podélná, segmentové a kývavé pohyby • zevní vazivový obal – kryje a pomocí něj je střevo volně zavěšeno na zadní stěně dutiny břišní – tento závěs se nazývá mesenterium. • Tenké střevo je primárně místem trávení a vstřebávání a většina tohoto procesu probíhá v duodenu a jejunu.

21. Tenké střevo Závěs tenkého střeva mesenterium Tenké střevo a jeho části Stavba stěny tenkého střeva Klky sliznice Tenkého střeva

22. Tenké střevo Pohyby tenkého střeva jsou jednak: • místní segmentační a kývavé – promíchávají střevní obsah • peristaltické – posunují tráveninu/střeví obsah směrem k tlustému střevu • Pohyby jsou spouštěny vlastní aktivitou hladké svaloviny ve stěně (frekvence je různá různých částech) a jsou dále ovlivňovány hormonálně, nervovým systémem trávicí trubice (myenterická nervová pleteň), ale i vegetativním nervovým systémem. • V tenkém střevě se uplatňuje řada reflexů, např.: • gastroileální – roztažení žaludku povzbudí pohyby ilea • Ileogastrický – roztažení ilea sníží pohyby žaludku • ...je vidět, že kontakt s potravou stimuluje pohyby trávicí trubice, ale i při lačnění jsou spouštěny pohyby, které očišťují střevo od zbytků potravy. • Sekrece a trávicí enzymy: denně cca 1,5-2,5 l sekretu • hlen a zásaditý roztok iontů je žlázkami sliznice uvolňován do střeva • enzymy (enterokináza, sacharáza, maltáza atd. a malé množství lipázy) jsou obsaženy přímo v buňkách sliznice (v enterocytech) • Tenké střevo končí tzv. ileocekálním svěračem/chlopní, která řídí posun střevního obsahu do tl.střeva a brání pohybu zpět.

23. Tlusté střevo Navazuje na tenké střevo a je posledním úsekem trávicí trubice. Jeho délka je cca 1,5 metrů, průměr cca 5-8 cm. Tlusté střevo má několik, na sebe navazujících částí: • slepé střevo - začíná v pravé kyčelní jámě chlopní, má červovitý • výběžek/apendix • tračník vzestupný, příčný a sestupný – obkružuje kličky tenkého střeva • a celou břišní oblast a končí v levé kyčelní jámě • esovitá klička/sigmoideum • konečník/rectum – uložen v malé pánvi, začíná širší „ampulou“ a jeho • vyúsťěním je řitní otvor/anus, jsou zde 2 svěrače (vnitřní a vnější) Stěna tlustého střeva má všechny vrstvy: • sliznice – bez klků, jen mikroklky buněk, dále poloměsíčité řasy a žlázky produkující ochranný hlen, velké množství lymfatické tkáně • podslizniní vazivo • svalovina – obě vrstvy formují typická, klobásovitá vyklenutí – tzv. haustra, • v konečníku formuje svěrač • vazivový obal – fixuje střevo přímo k zadní stěně břišní dutiny, pouze • příčný tračník je zavěšen za tzv. mesocolon. • Tlusté střevo jen dokončí vstřebávání a transportuje stolici z těla.

24. Tlusté střevo Vzestupný tračník Příčný tračník Sestupný tračník Slepé střevo Konečník Esovitá klička Na povrchu tlustého střeva jsou jasně patrná vyklenutí – „haustra“

25. Tlusté střevo Funkce tlustého střeva je dvojí: • skladování stolice až do jejího vyloučení • vstřebávání vody a iontů (až 90%)- tvorba tuhé stolice • Do tlustého střeva přichází denně cca 1,5 l tekutého střevního obsahu a toto množsví je koncetrováno na stolici s obsahem jen cca 60-120 ml vody. • Sekrece je v tlustém střevě omezena na hlen a ionty (HCO3). Při mechani- • ckém dráždění sliznice, např. vlákninou, se zvyšuje tvorba hlenu (přispívá k formované stolici). Nopak při dráždění toxiny, bakteriemi atd. se naopak zvýší sekrece vody a iontů (což se projeví jako průjem). • Pohyby vycházejí opět z vlastní aktivity hladké svaloviny a jsou ovlivňovány vegetativním systémem – parasympatikus pohyb stimuluje a sympatikus tlumí. I zde se uplatňuje řada reflexů. • Proto naše emoční nastavení snadno ovlivňuje pohyby střev, vyprazdňování např. při úleku, strachu atd. • Vlastní pohyby jsou jednak míchací/tzv. haustrace a dále peristaltické pohyby. Posun na delší vzdálenost zajišťují tzv. „velké“ Holzknechtovy pohyby – pravidelné, 1-3x za den, posun až o 20cm

26. Tlusté střevo Rychlost pasáže tlustým střevem je přibližně 2-3 dny u evropanů, ale u afričanů např. jen 36 hod. v závislosti na skladbě potravy (vláknina atd.) Bakterie tlustého střeva – mohutné osídlení sliznice, většina z toho anaerobní bakterie, rozkládají některé látky a produkují vitaminy K, B1,2,12 Složení stolice: Z ¾ je složena vodou, dále 10-20% anorganické látky, mrtvé bakterie, část tuků, oloupané buňky sliznice, nerozložené části potravy (hrubá vláknina atd.) Střevní plyny vznikají: • spolykaným vzduchem - vzduch se většiny vstřebá v tenkém střevě • tvořeny bakteriemi – z nestrávených a nevstřebaných cukrů • Obecně látky obsažené ve stolici se do určité míry vstřebávají i do krve a s ní se dostanou i do vydechovaného vzduchu. Zápach z úst tedy odráží i stav našeho zažívání.

27. Tlusté střevo Defekace/vyprázdnění tlustého střeva je reflexní děj kdy naplnění rekta vyvolá: • reflexní uvolnění vnitřního svěrače • kontrakci vnitřního svěrače • spustí se peristaltické vlny posunující střevní obsah do konečníku • ...nyní přijde ke slovu CNS (mozek) a volně uvolní zevní svěrač. Dále je nádech, uzavření hlasové štěrbiny, zvýšení brišního tlaku (břišní lis) a vyprázdnění. • Pokud mozek nedovolí uvolnění zevního svěrače, reflex po několika minutách vyhasne.

28. Slinivka břišní - pankreas Slinivka je, spolu s játry, jednou ze 2 velkých žláz, které se podílejí na trávení. Jde o nažloutlou, cca 15cm dlouhou žlázu uloženou horizontálně v břišní dutině v ohbí dvanáctníku až vzadu, téměř na stěně trupu . Anatomicky má 3 části: hlavu, tělo a ocas (dosahuje až ke slezině) Funkčně zde rozeznáváme 2 části: • část s vnější sekrecí– produkuje trávicí enzymy – trypsin, lipázy atd. • část s vnitřní sekrecí/endokrinní – Langerhansovy ostrůvky produkující • inzulin, glukagon a další hormony • Zatímco hormony jsou uvolňovány přímo do krve, trávicí enzymy jsou sbírány cestou vývodných cest a spojují se v jeden slinivkový vývod, který se spojuje se žlučovodem a společně ústí do dvanátníku. • Pankreatická štáva: HCO3 a trávicí enzymy, alkalické pH neutralizuje kyselý žaludeční obsah přicházející do duodena. Za den produkuje pankreas cca 1-2 l šťávy. • Řízení sekrece je cestou hormonů a vegetativního nervového systému. Z pohledu metabolismu má slinivka nezastupitelnou funkci jak ve vlastním Trávení, tak i ve hormonální regulaci dalších metabolických pochodů.

29. Slinivka břišní - pankreas Slinivka Vývodné cesty Žlučovod Dvanáctník Žlučník Žlučovod Slinivka Hlavní slinivkový vývod Dvanáctník

30. Játra - hepar Jsou největší žlázou našeho těla, měkká, pružná, ale i křehká, hnědo- červené barvy, vyplňují celou pravou brániční klenbu. • Játra jsou: • shora klenutá a zespodu téměř plochá • fixována srůstem k bránici • obalena vazivovým pouzdrem Na játrech popisujeme: pravý a levý lalok (+2 menší laloky), na spodní ploše jater pak vidíme výstup pravého a levého žlučového vývodu, které se spojují a ústí do žlučníku, ten potom ústí žlučovodem do dvanáctníku. Do jater na spodní ploše vstupuje i vrátnicová/portální žíla, jaterní tepna a nervová pleteň. Pravý jaterní lalok Levý jaterní lalok Jaterní tepna Žlučník Žlučovod Dvanáctník Slinivka/pankreas

31. Játra - hepar • Játra mají zvláštní, dvojí krevní zásobení: • cestou jaterní tepny – přináší jen menší část kyslíku • cestou vrátnicové/portální žíly – přivádí krev z nepárových břišních • orgánů (žaludek, slezina, slinivka, střeva), která je bohatá nejen na kyslík, • ale obsahuje i látky vstřebané při trávení i některé odpadní látky. • žilní krev z jater odtéká společně do dolní duté žíly • Játra tak fungují nejen jako filtr pro vše (téměř) co bylo vstřebáno ze zažívacího traktu, ale i jako základní orgán pro přeměn látek. 1. 5. 3. • Schéma portálního oběhu: • Dolní dutá žíla • Vrátnicová/portální žíla • Slezina a její žíly • Mesenterické žíly odvádějící • krev z tlsutého střeva • 5. Žíly odvádějící krev ze žaludku 2. 4. 4. Kapacitu jater využíváme je z cca 10% A játra mají velkou schopnost regenerace 4.

32. Játra - hepar • Struktura jater: • Játra jsou tvořena žlázovým epitelem, který vytváří tzv. trámce a mezi trámci probíhají cévy, umožňující jaterním buňkám kontakt s krví. Trámce pak tvoří větší jednotky, který říkáme lalůčky. • Struktura úzce odráží krevní zásobení... • Krev přiváděná jak jaterní tepnou, tak z portální žíly je vedena mezi trámce kde dochází k výměně látek. • odpadní látky jsou vyloučeny do mezilalůčkových žlučovodů a do žluči • očištěná krev prochází dál do centra lalůčku a dál do dolní duté žíly Schéma centrálního Jaterního lalůčku:

33. Játra - hepar • Svou funkcí jsou játra klíčová pro: • trávení a tím i vstřebávání tuků – • vylučování některých odpadních látek – • a z pohledu trávení na úrovni tkání jsou základním orgánem metabolismu • Sekrece: • Játra produkují žluč – voda, ionty, bilrubin, steroidní hormony, žlučové kyseliny, cholesterol, některé léky atd. • Asi ½ žluči je odváděná přímo do duodena a zbytek je shromažďován ve žlučníku, kde se žluč dále zahušťuje. • Vyprázdění žlučníku je řízeno reflexně a hormonálně. Tuky v potravě jsou silným signálem pro uvolnění žluči ze žlučníku.

34. Fyziologie trávení Trávení začíná přípravnou fází už když vidíme, cítíme potravu – dochází ke stimulaci trávicích žláz a k jejich aktivaci. Vlastní trávení začíná v ústech: • potrava je mechanicky rozmělněna, smíchána se slinami a díky jejich • enzymu (amyláya ptyalin a lipáza) začíná trávení škrobů a tuků. • sekrece slinje řízena reflexně a složení slin se dle typu potravy mění • Polykání: • sousto se posune dozadu do hltanu, ohne epiglotis, která uzavře vchod • do hrtanu, zastaví se dech a uzavře se hlasová štěrbina a jazyk posune • sousto do jícnu • v jícnu už automatická peristaltika posunuje sousto dál k žaludku • začátek polykání je pod volní kontrolou, ale pak již probíhá reflexně • Opačný proces ne polykání je zvracení a dochází k němu reflexně při: • přeplnění nebo jiném podráždění žaludku • zápach, zrakový podnět, nepříjemná představa, někdy i silná bolest • podráždění CNS (rotace atd, nitrolební přetlak, chemické látky) • Zvracení předchází nevolnost, bledost, slinění, pocení a rozšíření zornic. Pak dojde v nádechu k zapojení břišního lisu, uvolnění jícnových svěračů a vypuzení obsahu žaludku ven.

35. Fyziologie trávení Trávení v žaludku: • při polykání se automaticky uvolňuje dolní jícnový svěrač a dále i • části žaludku – v žaludku tak nestoupá tlak • uvolňuje se žaludeční šťáva – HCl, enzymy (pepsin), hlen atd. • V žaludku pokračuje trávení tuků a dočasně i škrobů a začíná trávení • bílkovin (pepsin) • pohyby žaludku je pak promíchávají obsah se žaludeční šťávou • potrava setrvá v žaludku do té dobu než se z ní stane kašovitá • hmota/chymus – teprve potom ji vrátník pustí do dvanáctníku • toto trvá pro vodu cca 10-20 min., ale pro pevnou potravu 1-4 hodiny • Trávení v tenkém střevě: • zde probíhá hlavní část trávení i vstřebávání látek • sekret slinivky přichází do dvanáctníku, neutralizuje kyselost ze žaludku • a přináší enzymy a další látky pro trávení bílkovin, tuků i cukrů • pro trávení tuků je nezbytná žluč, která tuky emulguje • žlučí jsou kromě toho vylučovány i některé odpadní látky • pohyby klků i celého střeva zajišťují promíchání obsahu i posun dál do • tlustého střeva • vstřebávání látek se děje převážně do krve, jen některé tuky do lymfy • v tenkém střevě se také vstřebá většina vody

36. Fyziologie trávení • Trávení v tlustém střevě: • zde dobíhá pouze zbývající vstřebávání vody a minerálů • tlusté střevo slouží především jako rezervoár stolice než dojde k vyprázdnění • díky přítomnosti střevních bakterií, jsou zde produkovány některé tělu prospěšné látky (vitamin K a pod.) Činnost konečníku: • má na starost vyprazdňování/defekaci • za normálních okolností uzavřen především svěrači (vnitřní vůlí neovlivnitelný a vnější ovlivnitelný) • při naplnění ampuly konečníku jsou drážděny tlakové receptory, dojde k pocitu nucení na stolici • jsou uvolněny svěrače, zapojen břišní lis a k vyprázdnění střev • Kontrola/řízení trávení: • Celý proces trávení je pečlivě kontrolován na několika úrovních... • lokálně – např. kyselost v dvanáctníku tlumí sekreci HCl v žaludku atd. • psychicky/reflexně – smyslové vjemy řídí uvolňování trávicích šťáv • autonomně nervově – parasympatikus stimuluje trávení, sympatikus jej • tlumí

37. Trávení z pohledu áyurvédy • Na trávicí proces lze pohlížet ze 2 pohledů: • trávení v užším slova smyslu - proces přeměny jídla v zažívacím systému, • vstřebání toho co má být vstřebáno a vyloučení odpadů • trávení v širším slova smyslu - proces přeměny živin na všech úrovních, nejen • ve trávicím ústrojí, ale i na úrovni všech tkáních/dhátú. • Ayurvéda má tento širší pohled a proto má trávení má v áyurvédě významnější • postavení než v západní medicíně. Kvalita trávení přímo určuje kvalitu • výživy všech tkání a tím i zdraví. • Proč je tomu tak? ...protože dle áyurvédy je vše z 5ti prvků, i naše tělo, jeho • tkáně a stejně i potrava... • ne každá potrava má ale prvky v takovém „uspořádání“, abychom je mohli • v těle hned využít ja potřebujeme • naopak, většina musí projít přeměnou/trávením – působením agni (ohně) • * agni se zde symbolický termín pro to co medicína označuje jako enzymy a pod. • Základním konceptem je zde tedy to co přeměňuje agni • kvalita agni určuje kvalitu našeho zdraví „...člověk je tak starý jako jeho agni“ • hlavním agni je džatharágni (trávicí oheň), ale důležité jsou i prvkové ohně – • bhútáhni a ohně jednotlivých 7 tkání - dhátvágni

38. Trávení z pohledu áyurvédy • A protože vše je z 5ti prvků, začíná trávení z určitého pohledu ještě • před tím než si dáme sousto do úst. • barva/tvar (rúpa), vůně (gandha) a případně i dotykové vlastnosti • (sparša) signalizují tělu už dopředu o jakou potravu jde, jaké prvky • zde jsou... a to aktivuje naše tělo pro příjem takové potravy • Tento proces se ještě stupňuje když dáme dáme sousto do úst • chuť (rasa) je dominantní signalizací o blížící se potravě a jejím složení • konkrétní chuť přímo naznačuje jaké prvky v potravě dominují • Druhy chutí: • Áyurvéda rozeznává celkem 6 chutí... Jedna ze súter říká „rasáha šat, • madhurámlalavana, katu, tikta, kašáyaha“ ...a každá z chutí má specifické • Vlastnosti dané svým složením: • sladká/madhura = země + voda • kyselá/amla = voda + oheň (někde oheň + země) • slaná/lavana = země + oheň (někde oheň + voda) • ostrá/katu = oheň + vzduch • hořká/tikta = vzduch + prostor • svíravá/kašáya = vzduch + země • Proces trávení tedy zahajují naše smysly/jnánendríya, které vnímají prvko- • vé složení potravy.

39. Trávení z pohledu áyurvédy • O tom jaký efekt na tělo bude daná látka a tedy i potrava rozhoduje její • prvkové složení a to se odráží v chuti, ale nejen v ní. Rozeznáváme: • chuť/rasa– co cítíme na jazyku • „chuť po strávení“/vipáka– tu přímo necítíme • „síla“/vírya – ovlivňujě celkové nastavení metabolismu • specifické účinky látky/prabháva– účiněk typický pro danou látku, • neodvoditelný snadno z jejích předchozích vlastností • Trávení a tridóša: • Při trávení se pochopitelně uplatňují všechny 3 dóši – VÁTa, PITTa i KAFa • Každá dóša má 5 subtypů, ze kterých se na trávení podílí jen některé. • Zmíníme se zde proto jen o: • VÁTa– princip kontrolující pohyb • prána – kontroluje polykání, slinění ale i funkce smyslů a naše • vědomí a činnost mysli • samána – kontroluje sekreci trávicích šťáv, včetně žluči, pohyby • trávicí trubice až po konec tenkého střeva, vstřebávání látek, a • vytváří pocit hladu • apána – kontroluje pohyb tlustého střeva, posun tráveniny směrem • ke konečníku a vyprázdnění • O subtypech VÁTa se mluví většinou jako o vayu – pránavayu atd.

40. Trávení z pohledu áyurvédy • PITTa – princip kontrolující přeměnu • páčaka – zahrnuje trávicí enzymy a látky (včetně HCl), sídlo má • zejm. v žaludku a tenkém střevě, je součástí džatharágni (viz. dále) • randžaka – jde zejm. o enzymy jater a jejich účast na produkci rakta, • červených krvinek. • álóčaka – kontroluje zrak, resp. vnímání na sítnici • KAFa – princip kontrolující soudržnost hmoty • klédaka - představuje hlen, který kryje, chrání a zvlhčuje trávicí • trubici, při vstřebávání, při trávení je také vštřebáván a „vyživuje“ • KAFa po celém těle • bódhaka – zahrnuje sliny v ústech, zvlhčuje sliznici a umožňuje • vnímáni chuti • Výše uvedené subtypy dóš se podílí na trávení přímo v trávicím traktu, ale z • celkového pohledu se na metabolismu účastní samozřejmě všechny subtypy. • Název hlavního trávicího ohně - jatharágni představuje kombinaci několika • těchto subtypů dóš dohromady. Jde hlavně o: • prána a samána vayu • páčaka a randžaka PITTa • klédaka KAFa

41. Trávení z pohledu áyurvédy • Vlastní trávení potom probíhá v 6 stádiích, které odpovídají jednotlivým • Chutím, Každá fáze trvá přiblížně 1 hodinu. • Sladká fáze – madhura avasthá páka • začíná v ústech (mukha-guhá), kde za pomoci bódhaka KAFa začíná • trávení sacharidů • potrava se posunuje díky prána vayu přes hltan (grasaniká) a jícen • trávení dále pokračuje i v žaludku (ámášaya – neboli sídlo) áma/toxinu • při vstupu potravy do horní části žaludku se tato míchá s klédaka KAFa, • vede k celkovému nárůstu KAFa a tím i pocitu uspokojení, ale i pocitu • mírné únavy, otupělosti atd. • prvky země a vody spolu s roztažením žaludku tlumí pocit hladu • 2. Kyselá fáze – amla avasthá páka • děje se v dolní části žaludku (ámášaya) začíná se uplatňovat kyselá chuť, • která svým ohněm odlehčuje předchozí KAFa • kyselost přináší páčaka pitta (HCl a pepsin), obsah žaludku je promíchán • a začíná trávení proteinů • proces sekrece žaludečních šťáv i pohyby žaludku kontroluje samána • vayu • když je potrava dostatečně připravena, otevře se vstup do dvanáctníku a • tím tenkého střeva (grahani), kde pokračuje další fáze

42. Trávení z pohledu áyurvédy • 3. Slaná fáze – lavana avasthá páka • začíná při vstupu tráveniny do dvanáctníku a probíhá v této první části • tenkého střeva • dochází k působení páčaka PITTa z trávicích šťáv slinivky(klóma) a • dále působení randžaka PITTa ze žluči a jater (yakrta) • kyselý obsah žaludku + zásadité trávicí šťávy = sůl a voda – proto slaná • fáze • dochází zde k hlavnímu trávení bílkovi a tuků a opětovnému trávění cukrů • 4. Ostrá fáze – katu avasthá páka • dochází k ní v další části tenkého střeva/jejunu (kšudantra) • ostrost sem vnáší převažující vliv enzymů, který mění předchozí slaný • charakter trávení • kromě trávení zde začíná i vstřebávání strávených látek • ostrá chuť (oheň+vzduch) podporuje peristaltiku a startuje vstřebávání látek • 5. Hořká fáze – tikta avasthá páka • probíhá v poslední části tenkého střeva/ileu (kšudantra) • hořkost je dána zbytkovým vlivem žluči, která je hořká • hořká chuť (vzduch+prostor) dává pocit lehkost, podílí se na vstřebávání • látek a tlumí PITTa • díky prvku vzduchu je významně stimulována i střevní peristaltika

43. Trávení z pohledu áyurvédy • 6. Svíraváfáze – kašáya avasthá páka • začíná při přechodu tráveniny do slepého střeva (caecum) • svíravá chuť (země+vzduch) významně napomáhá vstřebávání zbývajících • látek (některé vitamíny, minerály) a také vody • prvek země pomáhá formovat pevnou stolici • v této fázi se již uplatňuje apána vayu, která zajišťuje pasáž střevního • obsahu tlustým střevem (sthulantra, též pakvášaya) a nakonec i vyprázdnění • střev/defekci konečníkem (guda). • Délka jednotlivých fází není přesně daná a liší se jedinec od jedince. Co se • týče dominance jednotlivých dóš během trávení, můžeme říci, že: • KAFa dominuje první 1-2 hodiny • PITTA dominuje další 2-3 hodiny • VÁTa dominuje poslední 2-3 hodiny • Výsledkem celého procesu trávení je tzv. ahára-rasa – neboli šťáva obsahu- • jící všechny výživné látky, které následně vyživují jednotlivé tkáně/dhátú. • Celkem trvá proces trávení cca 6 hodin a ideálně by člověk neměl jíst • dříve než proběhnou všechny fáze trávení předchozího jídla.

44. Trávení z pohledu áyurvédy • Pro anatomický popis trávicí trubice používá áyurvéda termín srótas – kanál • a trávicí trubice je jen jedním z mnoha kanálů/srótas v těle. • Annavaha srótas – anna = potrava, vaha = co nese, nesoucí • odpovídá trávicí trubici od úst až po chlopeň mezi tenkým a tlustým střevem • Puríšavaha srótas – puríša = stolice, vaha = co nese, nesoucí • odpovídá trávicí trubici od začátku tlustého střeva až po její vyústění • Z přidružených orgánů zminíme: • játra = yakrta • žlučník = pittášaya • slinivka břišní = klóma