Indikativní plánování ve Francii

1. Indikativní plánování ve Francii Zuzana Fogašová, Miroslav Jindra, Alžběta Slavíková

2. Indikativní plánování • Spojení liberální ekonomie s plánovanou ekonomií • Vláda v plánech shrne své priority a cesty k jejich dosažení • Vycházelo z praktických zkušeností • Významné státní vlastnictví

3. Historie plánování • Využívání meziodvětvových bilancí a národních účtů • Vyjednávání a dohadování • Cíle financovány ze státního rozpočtu • 1947-1961 - na obnovu a modernizaci • 1962-1975 - na podporu různých odvětví • 1976-1988 - na modernizaci Francie a přípravu na vstup do jednotné Evropy • Nakonec pokles účinnosti plánů a jejich postupné opouštění

4. PierrePascallon (1941) Profesor na Fakultě ekonomických a sociálních studií v Clermont-Ferrand Od roku 1979 ředitel Centra vysokých mezinárodních studií pro rozvoj

5. Co to je plánování? • Stojí na myšlence socializace a kolektivizace • Společnost není chápána jako soubor nezávislých jedinců • Vyjádření společné vůle • Plán je akt kolektivizace, která shrnuje rozhodnutí osob a jejich cílů v daném čase

6. Proč plánování v kapitalistické zemi? • Protože zkušenosti ukázaly, že se nelze spoléhat jen na volný trh • Transformace v intervencionistický a sociální kapitalismus • Plán dá ekonomice sociální a solidární rozměr

7. Charakteristika • Pierre Massé a Claude Gruson • Ekonomické plánování se změnilo v plánování ekonomické a sociální • Vytváření plánu ve spolupráci se všemi • Plán umožňuje společnosti kontrolovat a konstruovat kolektivně svoji budoucnost

8. 1. Plán 1947-1950 • Plán modernizace • Po konci 2. Světové válce – velké ztráty, zdevastovaná ekonomika, veřejný sektor roste • Cíl: růst produkce o 25% oproti roku 1929, ustavení rovnováhy platební bilance, trvalý růst • Snaha o rozvoj všech odvětví • Program investic do 6 základních sektorů

9. 2.Plán 1954-1957 • masivní rekonstrukce hospodářství, příprava na větší evropskou integraci • Cíl: zvýšit produkt o 25% k roku 1952, vyrovnání zahraničního obchodu • Snaha o rozvoj vědeckého a technického výzkumu, specializaci a adaptaci průmyslových podniků, zvýšení kvalifikace pracovní síly, zvýšení organizace trhů

10. 3.Plán 1958-1961 • Otevření se zahraničí, Společný trh • Cíl: plná zaměstnanost mladých lidí, ekonomická expanze, zvýšení produkce o 27% k roku 1956 • Evropská konkurence a demografický růst

11. 4.Plán 1962-1965 • Náprava ekonomiky po krizi v letech 1957 a 1958, otevření se Evropě • Plán modernizace se přeměnil v Plán ekonomického a sociálního rozvoje • Cíl: roční růst 5,5%, rovnováha platební bilance, rozvoj zaostalých oblastí • Podpora výzkumu, sociálně slabých

12. 5.Plán 1966-1970 • Otevření se evropskému trhu • Cíl: konkurenceschopnost, růst 5% p.a., uvolnění podmínek pracovního trhu • Snaha o renovaci a posílení průmyslu

13. 6.Plán 1971-1975 • Cíl: silný rovnov. růst, produkce o 6%, inflace do 3,2% ročně • Podpora kolektivních zařízení výzkumu • Rekonstrukce průmyslových podniků

14. Orgány zodpovědné za vypracování plánu Rozhodující orgány • Vláda a premiér • Meziministerský výbor plánování pro ekonomický a sociální rozvoj

15. Orgány koncepce • Hlavní komisariát plánování (GGP) • Ministerstva • INSEE – národní institut statistiky a ekonomických studií pod ministerstvem ekonomiky a financí • Ředitelství prognóz

16. Spojující organismy • Komise modernizace • Nejvyšší rada plánování ekonomického a sociálního rozvoje

17. Konzultační a poradní orgány • Ekonomická a sociální rada • Parlament

18. 7. Plán 1976 – 1980 • Ropné krize • Pesimismus • Programy z veřejnýchfinancí

19. 8. Plán 1981 –1985 • Nová vláda • Nový makro model • Vynechání přesných čísel a slibů

20. 9. Plán 1984 - 1988 • Nový způsob a techniky plánování • Decentralizace • Partnerství: stát + region • Boj s inflací, růst produktivity, technologie, frank v EMS, finanční situace firem

21. 10. Plán 1989 – 1992 • Evropské dimenze /EÚ, EK/ • Dlouhodobé perspektivy a směřování • Změna financovaní

22. 11. Plán 1992 – 2006 • Krize plánování • Přebudování plánů • Plány hlavně pro regiony podle možností státu

23. Metody sestavování plánů4. Plán • Celková formalizace – vše v modelu • Komplikované • Nemožné - odmítnutí

24. 5. Plán • Diskrétní iterativní programování, iterační metoda • Rozložení na malé díly • Komplikované na realizaci a aplikaci • Víceré nevýhody

25. Příklad metody • 3 typy rovnováhy • 3 kategorie pohledů, zobrazení • Komplikované interakce, zpětné upravování, tabulky...

26. 6. Plán Metoda fifi • Makro model 1600 rovnic, 3500 údajů, 4600 příkazů • Otevření se zahraniční konkurenci • Celková E přes 3 velké bloky

27. Problémy • Cíle plánů neboli výsledek dohody, mimo skutečný svět • Statické plánování, krátkodobé • Složení komisí, Rad

28. Regionální plánování • Počátek ve 4. plánu, hlavně 5., 6. plánu • Sladění + optimum regionu i státu • Mnoho orgánů

29. Problémy metod • Centralizace • Slabé programovací nástroje, účetnictví • Dopady plánů minimální, jen doplněk národního • Nesladění státu a regionu

30. Výkon národního plánování • PREMIÉR a ostatní ministři • Ministr E. a F. • Mezimin. Komise • Bankovní systém • SPOLUPRÁCE

31. Generální komisariát plánu • Rozhýbání plánu • Reprezentant se zastoupením v mnoha komisích

32. Financování • Státní rozpočet • FDES • Bankovní instituce

33. Výkon • Přímo • Nepřímo selektivně a globálně

34. Metodika a změny • 5. Plán • 4 pozorované hodnoty s indikátory a prahy • problémy s interpretací • 6. Plán • Výrazná změna • 3 typy indikátorů • Projekce na rok, z dat minulých let

35. Realita • KULT • DÍLO VŠECH • Od 5. plánu pochybnosti • Není konkurence i po válce lepší? • Málo účinné • Ignorace plánu

36. Kritika plánování • Zobecněná studie trhu • Nástroj studie předpovědi • Změnit regionální plány

37. Závěr – co zbylo • Velké národní programy • Střednědobé programy • Otázky • Děkujeme za pozornost