Pravicový extremismus ve Francii

1. Pravicový extremismus ve Francii 25.3. 2009

2. Poválečná situace • během 2. sv.v. Francie pod kontrolou Německa, loutková vláda ve Vichy, kolaborantství znamenalo popření národní identity – po roce 1945 se zdálo, že krajní pravice ve FR nemá šanci – intenzivní hon na fašisty, popravy • 1951 – vznik Evropského sociálního hnutí (MSE) – pokus o vytvoření neofašistické internacionály (odkaz k italskému fašismu)– fašismus intelektuálů a pisálků • ihned po válce vznik neofašistických skupinek kolem bývalého nacistického přisluhovače a bývalého esesáka René Bineta – převzetí rasistického a vyhlazovacího dědictví 3. říše • hnutí a organizace z druhé poloviny 40. let a 50. let dodala francouzskému neofašismu rysy, které přetrvávají dodnes – ostrý antikomunismus, záliba ve spiklenectví • Probouzení krajní pravice pod označením „národní opozice“ s odkazem na republikanismus • 1951 volby – Unie nezávislých a republikánských národovců (1. velké uskupení radikální pravice)

3. Mladý národ (Jeune Nation) • rok 1951 – zvrat v dějinách krajní pravice ve FR • impulzem se stal prohraný boj o koloniální území po 2. sv.v., hlavně boj o alžírské území + zhoršení mezinárodní situace po vypuknutí korejské války • Mladý národ bratří Sidoniů - reakce na válku v Indočíně - nacionalistické uskupení s prvky italského fašismu (snaha o korporativní stát) - 3-4 tisíce příznivců (studenti a indočínští veteráni) - hnutí časem oslabilo

4. Poujadismus • „Poujadovo hnutí“ – Pierre Poujade – papírník, předák protidaňové revolty živnostníků • nástup opět spojen s koloniálními válkami + špatná konkurence schopnost drobných řemeslníků a obchodníků + přísné daňové kontroly • listopad 1953: hnutí získalo organizovanou formu - vznik Svazu na obranu obchodníků a řemeslníků (UDCA) – v krátké době celonárodní, v rámci hnutí bylo i několik aktivních komunistů (zprvu apolitické) – ve středu zájmu cechovní požadavky, podpora venkova a důraz na rodinu • Postupně graduje kritika režimu, antiparlamentarismus, extrémní nacionalismus (terčem přistěhovalci) a antisemitismus • demagogické a populistické výroky; silná osobnost Poujada, který mluvil prostě a lidově • konec roku 1955: několik desítek tisíc členů, statisíce sympatizantů • britský karikaturista Vicky - karikatura „Poujadolf“

5. Poujadismus • vděčným tématem náležitost Alžírska k Francii – mobilizační téma • 1956 – parlamentní volby – zisk 11,6 % hlasů, vstup Jean-Marie Le Pena do parlamentu – jasný signál oživení krajní pravice • převratný nástup ve volbách se ale nekonal – neexistovala opravdová „tísňová situace“ • poujadismus není úplně srovnatelný s fašismem – podobná struktura voličské základny, ale dlouhou dobu v rámci hnutí komunisté, antietatistické a anarchizující aspekty • v rámci strany pnutí, v parlamentu nebyla schopna fungovat a stala se z ní podpůrná formace ostatních stran – postupný úpadek (1957) • nástup de Gaulla (1958) – část poujadistů přechod k de Gaullovi (pravicový republikanismus), část k ultrapravici (včetně Poujada) • poujadismus – „obrana malých proti velkým“

6. 1958: gaullisté – ultrapravice připravena o šanci dostat se k moci • Boj za Alžírsko trvá – tzn. živná půda pro radikální nacionalismus Lefebvrismus • 50./60. léta – Bernard Lefebvr • Výzva k nastolení křesťanského a korporativního „přirozeného řádu“ (silná armáda, diktatura národního vůdce a činnost milice věřících) Francouzská národní fronta (FNF) • vznik 1958, cíl: vyhnat de Gaulla a nastolit autoritativní režim – represe vůči FNF • oddělení se Národní fronty za Francouzské Alžírsko (FNAF) –Jean-Marie Le Pen – zánik 1960

7. 1962 konec války s Alžírskem krajní pravice přišla o hlavní mobilizační téma • v 60. letech nástup nové generace neofašistů – fašismus znali jen z knih a překroucený revizionisty, obdiv k 3. říši • celkově ale neofašistické hnutí v krizi • naděje na znovuzískání mas v roce 1972 – vznik Národní fronty

8. Národní fronta (NF) v počátcích • v čele Jean-Marie Le Pen – bývalý poujadista • snaha prezentovat se jako odpovědná formace; zdánlivé směřování k ultrakonzervativní straně • příklon k nacionálnímu populismu – kříšení starých nálad Francie: Francie Francouzům, vpád přivandrovalců, „zloději u dveří“ atd. • 1973 – volby – neúspěch – krajní pravice dohromady 2 % • styky s neonacistickou organizací Marka Fredriksena • 1974 – prezidentské volby – Le Pen v prvním kole 0,74 % - debakl • neúspěchy, konkurenční boj s dalšími krajně pravicovými subjekty vedly k transformaci NF v populistickou nacionalistickou stranu • 1978 – parlamentní volby – 0,83 % - následovaly neúspěchy či naprostá absence v dalších volbách - jako by nacionalistická opozice mizela z politické scény

9. v 60.-70. letech existence marginálních nacionalistických skupin: roajalisté, křesťanští nacionalisté • skupiny hlásící se s k nacismu: v 60. letech Západoevropská federace (FOE) – odkaz na nacistické Německo – 1964 zakázána, neonacisté v ilegalitě a v útlumu (cca na 10 let) • od pol. 70. let nárůst teroristických útoků neonacistických skupin (synagogy, levicové noviny a politické organizace)

10. Zakořenění nacionalistického populismu – NF • začátek 80. let – ve volbách spolupráce ostatních pravicových stran s NF– hlavní téma: přistěhovalectví • návratu na scénu pomohl Le Pen – obyčejný rozhněvaný Francouz s lidovým způsobem mluvy (inspirace u Poujada • evropské volby 1984 – zisk 11 % • parlamentní 1986 – 9,8 % - potvrzení NF jako pevné součásti politického života • další upevnění pozice – 1988 prezidentské volby – Le Pen zisk 14,4 % - obyvatelstvo znepokojené přítomností přistěhovalců, nedostatkem bezpečnosti, nezaměstnaností • NF v 80. letech silně zakořenila a největší podíl na tom měla charismatická osobnost Le Pena

11. NF • snaha proniknout do všech oblastí společnosti (např. založení kulturní a vědecké rady, národních sdružení na podporu jednotlivých oblastí – handicapovaných, zemědělců, Francouzů v zahraničí, Národní centrum bankovnictví, záložních důstojníků a poddůstojníků, taxikářů, Fronta ekologie atd.) • Tiskoviny, časopisy • další volby - potvrzení stabilní podpory, v 90. letech ustálení na 15 % - následek: krize u klasických pravicových stran, původně jejich voličstvo • hlavní důvody úspěchu: Francouzi znepokojeni, obava o své bezpečí, příliš mnoho přistěhovalců; Le Penovo rovnítko imigrace = nezaměstnanost = delikvence, xenofobie jako mocná volební páka v měnícím se světě • POPULISMUS

12. NF • NF v první fázi formována fašismem: národní identita, prosazování silného státu vedeného silným vůdcem, řád a autorita • další vliv z kontrarevoluční pravice – snaha o politické zřízení založené na tradici, mýtus úpadku spojený s nostalgií po „zlatém věku“ • strach před vším novým a cizím (židovské spiknutí, homosexuálové, neasimilované komunity cizinců) --) xenofobie, antisemitismus (ve FR poměrně zakořeněný – Dreyfusova aféra 1984), islamofobie • excesy ohledně popírání holocaustu a revize 2. sv.v. • proti multikulturalismu, proti EU a NATO Le Pen v EP, 10. červenec 2008: http://www.youtube.com/watch?v=X6m6ZxpDkRM

13. Další subjekty • nacionalisté, kteří odmítali začlenění do systému – autonomní skupiny neonacistů a neofašistů • od 1981 Francouzská nacionalistická strana (PNF) – bývalí členové SS • 1987 – Francouzská a evropská nacionalistická strana (PNFE) –rasistické teze, násilné akce, „hony na přistěhovalce“ na předměstích – spolupráce s NF • (NF se od neonacistických a neofašistických skupin distancovala definitivně roku 1995 – tři skinové spáchali rasovou vraždu) • Sdružení pro Francii – „umírněná“ krajní pravice, konkurent NF • skupiny Blood & Honour • white power music: black metalové skupiny Kristallnacht, Osculum Infame

14. celkově imigranti představují  cca 7% obyvatelstva • asi 12 milionů osob pochází z poměrně nedávné imigrace (do Francie přišel rodič nebo prarodič) • Francie jednou z nejčastějších cílových azylových zemí v západní Evropě.