E N D
Socha Svobody připomíná přátelství a pomoc, kterou Francie poskytla americkým osadníkům v jejich boji za nezávislost na Velké Británii započatém v roce 1776. Pouze Francie totiž poslala do Ameriky své vojáky. Francouzi chtěli také sochou Svobody vyjádřit sympatie nové republice vzniklé za Atlantským oceánem
Nejprve ale sochař Frédéric Auguste Bartholdi navrhl malý hliněný model, který byl ve výšce dospělého člověka. Druhý model byl vysoký tři metry. Třetí model udělali tak, aby byl čtyřikrát menší než socha ve skutečnosti. Čtvrtý a poslední model začali vyrábět ve skutečné velikosti. Podle modelu byla pak odlita socha z mědi. Hlava byla dokončena až nakonec. Kolos je tvořen z měděného plechu, který pokrývá ocelovou a železnou kostru. Tu navrhl Gustav Eiffel. Hotová socha byla 4. července 1884 v Paříži slavnostně předána americkému velvyslanci, poté byla rozložena na 350 částí, které se do New Yorku dopravily na francouzské lodi. V newyorském přístavu se poté dva roky sestavovala; měděné kusy byly obepnuty kovovými pásy, které bránily poškození. Sestavená socha pak byla umístěna na podstavec, který navrhl americký architekt Richard Morris Hunt
Socha stojí na ostrůvku před New Yorkem od 28. října roku 1886 Odhalil ji Grover Cleveland, 22. prezident USA
Odhalení sochy Svobody - dobová ilustrace Slavnostní odhalení 28. října 1886 se stalo velkolepou podívanou. Přístav zaplnily jachty a kolesové parníky, všude se tísnily tisíce lidí. Panovalo mlhavé počasí a oblaka dýmu z výstřelů děl způsobovala, že chvílemi nebylo téměř nic vidět. Bartholdi strhnul trikoloru, zakrývající tvář sochy. Jásot nebral konce
Socha má v levé ruce desky představující vyhlášení nezávislosti, je na nich nápis JULY IV MDCCLXXVI (4. července 1776, den vyhlášení Deklarace nezávislosti)
Pravá paže, držící pochodeň, je dlouhá 12,8 metru; jen ukazováček je dlouhý 2,4 metru
Pochodeň obrovského pomníku má konstrukci ze skla, mědi a oceli a je bezmála 9 metrů vysoká
Modelem pro ženskou tvář byla prý Bartholdimu Isabella Eugenie Boyerová, vdova po proslulém výrobci šicích strojů Isaaku Singerovi
Roztržené řetězy pod nohama sochy mají symbolizovat osvobození z otroctví a od vlády násilí (jsou však vidět pouze z ptačí perspektivy)
Koruna se sedmi paprsky je symbolem svobody, kterou má vyzařovat přes sedm moří do sedmi kontinentů
Před zkompletováním celé sochy v Americe byly tyto její dvě části zvlášť vystaveny a propagovaly budoucí symbol svobody
Socha je vysoká 46 metrů, spolu s 47 metrovým podstavcem je tedy vrchol pochodně ve výšce 93 metrů nad zemí. Socha váží 205 tun, v obvodu má 10,6 metru, ústa mají šířku 91 centimetrů
V podstavci sochy Svobody je muzeum dějin přistěhovalectví do Ameriky, které bylo otevřeno v roce 1972. Jsou tu ukázány dějiny od předků Indiánů, kteří pronikli do neprobádaného světadílu z Asie, až po masovou imigraci ve 20. století
Do roku 1902 sloužila socha jako maják, jehož světlo vábilo lodě přivážející evropské snílky ze vzdálenosti 40 kilometrů
Socha zastane taktéž roli rozhledny. Nabízí tři vyhlídkové terasy, první je hned na vrcholu podstavce, druhá pak v čelence a poslední, nejvyšší a nejatraktivnější je vytvořena na pochodni
Odtud je vidět také ostrov Ellis Island, vzdálený od ostrova Svobody asi 1 km, který byl mezi roky 1892 a 1954 předběžnou konečnou stanicí pro zhruba dvanáct miliónů přistěhovalců
Zde se museli, sotva minuli sochu Svobody jako vytoužený symbol volnosti v Novém světě, podrobit přistěhovaleckým formalitám a strávit tu předepsanou karanténní dobu. Mnohý z těchto zoufale doufajících lidí se přes tuto zastávku nedostal a byl poslán nazpět
Archivní snímek pokladen. Návštěvníci, kteří by nyní rádi sochu navštívili, si musí lístek rezervovat na internetové stránce památníku. Jednotlivec si může objednat maximálně čtyři lístky
Uvnitř sochy je o 10 - 20°C tepleji, než je venku a tak návštěva vnitřku sochy v parných letních měsících nemusí být úplně dobrý nápad
Prezident Franklin Roosevelt při projevu 28.října 1936 (50 let Sochy Svobody)
Během více než století, které uběhlo od darování Sochy Svobody, došlo působením povětrnostních podmínek k jejímu značnému poškození
Díky veřejným sbírkám ale mohla být několikrát zrekonstruována
Při celkové rekonstrukci v roce 1984 byla vyměněna celá vnitřní ocelová konstrukce; nyní je zaručena nevídaná dlouhověkost
Byly vyměněny všechny téměř 100 let staré měděné a ocelové hřeby, čepy, nýty a šrouby, které drží pohromadě celou nosnou ocelovou kostru uvnitř sochy
Obrovské dámě byla do ruky vtisknuta také nová pochodeň
Tu starou je možné si prohlédnout dole na zemi docela zblízka jako exponát
V roce 1984 byla Socha Svobody zapsána na seznam památek UNESCO
V době vzniku byla socha hnědá - měděné pláty ztemněly vlivy počasí při její stavbě v Paříži. Za dalších 20 let získala svou zelenou patinu. Nyní ji před další korozí chrání teflon
Ročně do ní udeří až 600 blesků
Fotograf Jay Fine z New Yorku čekal dvě hodiny v bouři, aby se mu podařilo zmáčknout spoušť v pravou chvíli. Snažil se zachytit sochu Svobody právě ve chvíli, kdy do ní uhodí blesk. A podařilo se. Fine si toužil udělat tuto fotografii více než čtyřicet let