NEOHEBNÉ SLOVNÍ DRUHY

1. NEOHEBNÉ SLOVNÍ DRUHY Mgr. Michal Oblouk

2. PŘÍSLOVCE • vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností • druhy: • MÍSTA – doma, venku, dole, vzadu, vpravo, ven,… • ČASU – dnes, včera, teď, vloni, potom, někdy brzy,… • ZPŮSOBU – vesele, hezky, takhle, jinak, snadno,… • MÍRY – hodně, velmi, trochu, úplně, příliš, víc,… • PŘÍČINY – proto, proč, úmyslně, náhodou…

3. PŘÍSLOVCE • většina příslovcí se tvoří od přídavných jmen příponami –E/-Ě (smělý – směle, dobrý – dobře, vědomý – vědomě, temný – temně), -O (vysoký – vysoko, častý – často), -Y (český – česky, přátelský – přátelsky) • některá příslovce vznikla ustrnutím tvaru podstatného jména (celek – celkem, kolo – kolem, dům – domů, večer – večer) • PŘÍSLOVEČNÉ SPŘEŽKY = některá příslovce vznikla spojením předložky s jiným slovem: s podstatným jménem (celek – vcelku, čas – občas, konec – nakonec, ticho – zticha, kolo – dokola), s přídavným jménem (nový – znovu, krátký – zkrátka, celý – zcela), se zájmenem (to – proto, vše – ovšem) – píšeme je dohromady!

4. PŘÍSLOVCE • pozor na pravopis –MĚ/-MNĚ (soukromý – soukromě, příjemný – příjemně) • některá příslovce se mohou stupňovat – vyjadřovat zvláštními tvary trojí stupeň vlastnosti nebo míry: • stupeň = základní tvar • stupeň – tvoří se příponami –EJI, -ĚJI, -E (veseleji, skromněji, dále/dál, snáze/snadněji) • stupeň – tvoří se z druhého stupně předponou NEJ- (nejveseleji, nejdál, nejsnadněji) - nepravidelné stupňování = DOBŘE – LÉPE/LÍP, ZLE, ŠPATNĚ - HŮŘE/HŮŘ, MÁLO – MÉNĚ/MÍŇ, MNOHO – VÍCE/VÍC, DLOUHO – DÉLE

5. PŘEDLOŽKY • vyjadřují podobné bližší okolnosti jako příslovce, ale teprve ve spojení se jménem = PŘEDLOŽKOVÝ PÁD • druhy: • VLASTNÍ – původní, vyskytují se jen jako předložky, např. S, Z, V, K, U, OD,… • NEVLASTNÍ – nepůvodní, mohou být i jiným slovním druhem, např. BLÍZKO, MÍSTO, KOLEM, OKOLO,… • každá předložka se pojí s určitým pádem, některá s jedním, některá se dvěma, ojediněle se třemi (za, s), neslabičné předložky S, Z, V, K mívají v některých případech slabičnou podobu SE, ZE, VE, KE/KU • Pozor!KROMĚ = 2. pád, MIMO = 4. pád, S = 7. pád, Z = 2. pád (ale KDO S KOHO, BÝT S TO)

6. SPOJKY • spojují větné členy nebo věty – oddělujeme je čárkami (čárka se často nepíše před spojkami A, I, ANI, NEBO) • samy nejsou větnými členy • druhy: • SOUŘADÍCÍ – spojují souřadné členy v několikanásobném větném členu, souřadné věty hlavní nebo vedlejší, např. A, I, ANI, NEBO, ANEBO, ČI, ALE, AVŠAK, NÝBRŽ, NEBOŤ, VŽDYŤ, PROTO, TUDÍŽ, TEDY,… • PODŘADÍCÍ – připojují větu vedlejší k větě, na které závisí, např. ŽE, KDYŽ, ABY, KDYBY, JESTLIŽE, -LI, JAKMILE, PROTOŽE, JELIKOŽ, AČKOLI, TŘEBAŽE, AŽ, NEŽ,…

7. ČÁSTICE • uvozují samostatné věty a naznačují jejich druh anebo různý postoj mluvčího k jejich obsahu • ve spojení s větnými členy vyjadřují jejich různé významové odstíny • samy nejsou větnými členy ANO, NE, KÉŽ, NECHŤ, ZAJISTÉ, OVŠEM, SNAD, ASI, PRÝ, ZDALIPAK, ZEJMÉNA, AŤ,…

8. CITOSLOVCE • vyjadřují nálady, city a vůli mluvčího (Ó, AHA, AU, FUJ, HIHI, HEJ, NA, HELE, PST), napodobují hlasy a zvuky (HAF, MŇAU, BÚ, PÍP, KVOK, ŽBLUŇK, PRÁSK, ŤUK) • stojí ve větě většinou samostatně, netvoří s jiným slovem skladební dvojici – oddělujeme je čárkou • někdy nahrazují slovesný přísudek a jsou větným členem • některá vznikla z tvarů podstatných jmen a sloves – BĚDA, SLÁVA, HANBA, BOŽE, PANEČKU, HROME, VIDA, HYBAJ, HELEĎ, TUMÁŠ,…