KREVNÍ OBĚH

1. KREVNÍ OBĚH

2. Součásti krevního oběhu • srdce, které stahy zajišťuje proudění krve uzavřeným systémem cév • uzavřený systém cév, jimiž krev v těle proudí

3. SRDCE (COR, KARDIA) • nepárový, dutý orgán, uložený v dutině hrudní mezi pravou a levou plící za hrudní kostí • v dospělosti má tvar kužele, jehož širší báze je obrácena vpravo, nahoru a dozadu; užší zaoblený hrot směřuje doleva, dolů a dopředu • povrch srdce kryje vazivový list – epikard, který podél cév vstupujících a vystupujících ze srdce přechází v zevní vazivový obal – perikard • mezi epikardem a perikardem je štěrbinovitý prostor s malým množstvím tekutiny – usnadňuje pohyby srdce • střední vrstvou srdeční stěny je srdeční svalovina - myokard

4. Stavba srdce • srdce novorozence váží asi 20 – 25g, u dospělého člověka 250 – 330g • má čtyři dutiny – dvě síně a dvě komory • svislou svalovou přepážkou je rozděleno na pravou a levou část, dutiny obou částí jsou vystlány vazivovou nitroblánou srdeční – endokardem, který vytváří v síňokomorových otvorech chlopně cípaté, které oddělují síně od komor • mezi pravou síní a komorou je trojcípá chlopeň, mezi levou síní a levou komorou je dvojcípá chlopeň • chlopně usměrňují průtok krve jedním směrem

5. Stavba srdce • do srdce vstupují velké žíly a ze srdce vystupují velké tepny • do pravé síně vstupuje horní a dolní dutá žíla, která přivádí odkysličenou krev z tkání a orgánů těla • z pravé komory vychází plicní kmen, na jeho začátku je poloměsíčitá chlopeň zabraňující zpětnému toku krve z tepny do pravé komory • z plic se vrací okysličená krev čtyřmi plicními žilami do levé síně a z levé komory vystupuje nejsilnější tepna v lidském těle – srdečnice (aorta) – na jejím začátku je poloměsíčitá chlopeň

6. Srdeční svalovina • je zvláštní druh příčně pruhované svaloviny • svalová vlákna jsou spojena příčnými můstky, které dovolují, aby vzruch přecházel i na sousední úseky svaloviny (tzn. velké úseky se stahují jako celek) • svalovina komor je několikanásobně silnější než svalovina síní • má dvě základní vlastnosti – dráždivost a stažlivost • dráždivost je schopnost srdečního svalu se na vhodný podnět zkrátit • smrštění (kontrakce) srdečního svalu vede ke zmenšení objemu dutiny síně nebo komory a k vypuzení krve; stahu myokardu říkáme systola, opakem systoly je diastola

7. Výživa srdce • srdce potřebuje pravidelný a dostatečný přívod kyslíku a živných látek a odvádění zplodin metabolismu • myokard je velmi citlivý na nedostatek kyslíku • výživa je uskutečňována krví, přiváděnou koronárními (věnčitými) tepnami, které jsou prvními větvemi aorty • větví se na četné vlásečnice, které bohatě prostupují srdce • ucpání některé z nich způsobí odumření příslušné oblasti srdeční svaloviny (infarkt), po zhojení vznikne vazivová jizva • ze srdeční svaloviny je krev odváděna srdečními žilami

8. Činnost srdce • funkcí srdce je udržovat cirkulaci krve v cévách, srdce pracuje jako pumpa • základem jeho rytmické činnosti je střídání stahu (systoly) a ochabnutí (diastoly) myokardu • jeden cyklus srdeční činnosti, tj. postupné naplnění dutin a vypuzení objemu se nazývá srdeční revoluce • základní podmínkou průběhu srdeční revoluce je přesná časová návaznost systol a diastol a správná funkce chlopňového aparátu • každá srdeční revoluce má tři fáze, které se rytmicky opakují

9. Etapy srdeční revoluce • 1. systola síní • nastává po naplnění síní • jsou otevřeny cípaté chlopně a krev se přesouvá do komor, ve kterých se zvyšuje tlak • končí tehdy, když tlak v komorách převýší tlak v síních a uzavřou se cípaté chlopně • 2. systola komor (v síních nastává diastola) • přichází po dokončení systoly síní • cípaté chlopně jsou již zavřeny a poloměsíčité jsou ještě stále uzavřeny, protože tlak v LK je menší než v aortě a tlak v PK je nižší než v a. pulmonalis • vzruch přechází ze síní na komory, v komorách tlak vzrůstá, otvírají se poloměsíčité chlopně • dochází k vypuzování krve z komor do velkých cév, tím tlak v komorách postupně klesá a v daných cévách stoupá, uzavírají se poloměsíčité chlopně

10. Etapy srdeční revoluce • 3. diastola komor • cípaté i poloměsíčité chlopně jsou uzavřeny, klesá tlak v komorách a jakmile je nižší než tlak v síních, otvírají se cípaté chlopně a celý cyklus se opakuje (začíná systola síní) • 4. diastola síní • dochází k ní v průběhu systoly komor • poklesem tlaku v síních se vytváří sací síla, která nasává krev z dutých žil do PS a zároveň se plní z plicních žil i LS

11. Tepový a minutový srdeční objem • tepový srdeční objem (systolický) • množství krve vypuzené jednou srdeční systolou do aorty a do a. pulmonalis • toto množství je u nezatíženého organismu asi 70 ml • toto množství se zvyšuje při zátěži • minutový srdeční objem • množství krve vypuzené za 1 minutu, je to srdeční frekvence násobená tepovým srdečním objemem • minutový srdeční výdej je asi 5 litrů • jeho hodnota je závislá na počtu tepů • tachykardie – zrychlení srdeční činnosti • bradykardie – zpomalení srdeční činnosti

12. Tepová (srdeční)frekvence • je počet srdečních stahů za minutu • její velkost je závislá na věku, tělesné práci a podmínkách zevního a vnitřního prostředí • u novorozence je tepová frekvence 120 – 140 tepů za minutu, dále pak klesá až do dospělosti, kdy se pohybuje kolem 70 tepů za minutu • nejnižších hodnot dosahuje při spánku • při tělesné práci stoupají nároky na zásobení kyslíkem a tepová frekvence se zrychluje až na 180 – 200 tepů za minutu • tepovou frekvenci zvyšují emoce, radost, strach, úzkost, napětí, hluk, horečka

13. Řízení srdeční činnosti • činnost srdce je řízena automaticky a rytmicky impulsy, které vznikají přímo v srdci • funkci vytvářet tyto impulsy a rozvádět vzruchy srdeční svalovinou vykonává převodní srdeční systém • anatomicky se skládá ze sinoatriálního uzlíku a ze síňokomorového svazku s jeho raménky a vlákny • sinoatriální uzlík leží ve stěně pravé síně při ústí HDŽ do pravé síně – vznikají v něm vzruchy, které způsobují rytmické smršťování obou síní • atrioventrikulární uzlík leží na rozhraní pravé síně a komory – jeho činnost je podřízena sinoatriálnímu uzlíku • z atrioventrikulárního uzlu začíná síňokomorový svazek (Hisův svazek), který se v mezikomorové přepážce dělí na pravé a levé raménko, která končí v myokardu obou komor sítí Purkyňových vláken – vzruchy, které po nich přijdou vyvolávají smrštění komor

14. Řízení srdeční činnosti • převodní srdeční systém zajišťuje, že nejdříve dojde ke smrštění síní a pak teprve následuje smrštění komor • srdce je inervováno také vlákny vegetativních nervů, které jen regulují rychlost srdeční činnosti (sympatikus ji zrychluje a parasympatikus zpomaluje) • nadřazená řídící centra jsou v prodloužené míše • srdeční činnost je též pod vlivem emocí a pod vlivem nejvyšších oblastí CNS – mozkové kůry • na činnost srdce působí také různé látky – hormon dřeně nadledvin (adrenalin) a hormon štítné žlázy (tyroxin)

15. Zevní projevy srdeční činnosti • změna tvaru a objemu srdce – rtg., ultrazvuk, CT • údery srdečního hrotu – hmatné v 5. mezižebří vlevo • srdeční ozvy – vyšetřují se poslechem • systolická – zvuk vznikající stahem srdečního svalstva a uzavřením cípatých chlopní; tišší a hlubší • diastolická – zvuk vznikající uzavřením poloměsíčitých chlopní a chvěním stěny aorty; ostřejší a vyšší • změny elektrických potenciálů – EKG = záznam elektrické aktivity srdečního svalu, snímá se z povrchu těla pomocí svodů • tep – zjišťuje se na vřetenní tepně na zápěstí, počet tepů odpovídá tepové frekvenci

16. CÉVY • cévní systém je tvořen na principu uzavřených trubic • tvoří jej tyto cévy: • tepny (arterie) • žíly (vény) • vlásečnice (kapiláry) • základní schéma cévního řečiště: arterie atrerioly kapiláry venuly vény • cévní řečiště se směrem od srdce větví na stále užší tepny, nejužší jsou vlásečnice, které na tepenné straně přecházejí plynule ve vlásečnice žilní části oběhu a ty se směrem k srdci spojují ve stále silnější žíly

17. Stavbacév • vnitřní vrstva – složená z plochých endotelových buněk, zajišťuje hladký a nesmáčivý povrch cév • střední vrstva – tvořena hladkou svalovinou, umožňuje změnu průsvitu cév, regulaci krevního tlaku a dodává stěně pružnost • vnější vrstva – tvořena vazivem, ve kterém jsou elastická vlákna zvyšující pružnost cévní stěny a také zde probíhají nervy pro hladkou svalovinu cév • jednotlivé typy cév se liší tím, že mají některou z vrstev více či méně vyvinutou: • tepny a žíly mají diferencovány všechny tři vrstvy, je žíly jsou méně pružné • na některých místech tvoří endotelová vrstva uvnitř žil chlopně, které zabraňují zpětnému toku krve • kapiláry mají redukovanou zevní a střední vrstvu, jsou tvořeny pouze endotelem, jsou hlavní funkční částí krevního oběhu

18. Krevní tlak • je tlak proudící krve na stěnu arterie • závisí na: • výkonu srdce – zvýší-li se výkon srdce, stoupá i tlak krve • odporu cévního řečiště, tj. průsvitu cév a jejich pružnosti – při stahu cév tlak stoupá, rozšířením cév tlak klesá • množství cirkulující krve – zmenšení objemu vede k poklesu TK • v průběhu srdeční revoluce tlak kolísá od maxima při srdeční systole k minimu v diastolické fázi • měří se auskultační metodou na pažní tepně a zapisuje se do zlomku: • tlak systolický (maximální) – tlak krve v cévách v průběhu systoly, závisí na výkonu srdce • tlak diastolický (minimální) – tlak krve v cévách v průběhu diastoly, závisí na odporu periferních cév

19. Krevní tlak • fyziologické hodnoty u dospělého člověka: • 120/80 mmHg • mění se v průběhu života, s přibývajícím věkem stoupá • hypertenze – zvýšení tlaku nad 140/90 mmHg • hypotenze - pokles tlaku pod fyziologické hodnoty

20. Uspořádání cévního systému • velký (tělní, periferní) – začíná z LK aortou a končí HDŽ a DDŽ • malý (plicní) – začíná z PK plicním kmenem a končí v LS plicními žilami, je kratší než velký oběh; v tepnách malého oběhu proudí krev odkysličená, žíly vedou krev okysličenou • obě části spojuje srdce • krev vypuzovaná z LK je rozváděna tepnami do všech oblastí těla, po průchodu vlásečnicemi se sbírá do žil a vrací se dutými žilami do PS, odtud vtéká do PK a z ní je vypuzována do plicního kmene, po průtoku plicními vlásečnicemi jde plicními žilami do LS

21. Velký oběh – aorta (srdečnice) • nejmohutnější tepna lidského těla • ze srdce směřuje vzhůru - vzestupná aorta, za rukojetí hrudní kosti se otáčí zepředu zprava směrem dozadu doleva jako oblouk aorty a sestupuje podél páteře – sestupná aorta, prochází bránicí a tím je rozdělena na oddíl hrudní – hrudní aorta a oddíl břišní – břišní aorta • ze vzestupné aorty vystupují dvě tepny věnčité • z oblouku aorty vychází kmen hlavopažní, levá společná krkavice a levá tepna podkličková

22. Velký oběh – aorta (srdečnice) • kmen hlavopažní se větví na pravou společnou krkavici a pravou tepnu podkličkovou • krkavice vedou krev do hlavy a vyživují orgány krku, obličejové části hlavy a mozek • tepny podkličkové vstupují do horních končetin • hrudní aorta vysílá tepny mezižeberní pro výživu hrudní stěny a tepny pro orgány dutiny hrudní • břišní aorta má větve párové a nepárové • párové větve vedou do svaloviny bránice a do stěn dutiny břišní, dále k párovým orgánům dutiny břišní (ledviny, nadledviny, pohlavní žlázy) • nepárovými větvemi jsou zásobovány nepárové orgány (játra, žaludek, slinivka, střeva) • rozvětvením břišní aorty vzniká pravá a levá společná tepna kyčelní

23. Velký oběh – horní a dolní dutá žíla • podél páteře vpravo probíhá dolní dutá žíla, která vzniká spojením dvou žil kyčelních ve výši 4. bederního obratle a odvádí krev z dolních končetin, pánve a z dutiny břišní; prostupuje bránicí a ústí do pravé srdeční síně • spolu s ní sem přichází i horní dutá žíla, která vzniká soutokem dvou žil hlavopažních (každá z nich vzniká spojením žíly hrdelní vnitřní a žíly pdkličkové) • sbírá krev z hlavy, krku, horních končetin a ze stěn hrudníku

24. Velký oběh – oběh vrátnicový • začíná i končí kapilární sítí • vlásečnice rozvětvené ve stěně žaludku, střev a slezině odvádějí krev do žil, které se za hlavou slinivky spojují ve vrátnicovou žílu • vrátnicová žíla – zanořuje se do jater a zde se větví, vlásečnice vstupují do jaterních lalůčků a jaterním buňkám odevzdávají látky vstřebané v nepárových orgánech dutiny břišní • ve velkém oběhu proudí tepnami krev nasycená kyslíkem – jasně červená, vystřikuje; žilami velkého oběhu proudí krev chudá kyslíkem – temně červená, plynule vytéká

25. Malý oběh • začíná z PK plicní tepnou a končí v LS plicními žilami • plicní tepny se zanořují do pravé a levé plíce, v plicích se dále větví na tenčí tepénky a vlásečnice, které obklopují plicní sklípky • stěnami vlásečnic a plicních sklípků prochází oxid uhličitý z krve do plic a kyslík z plic do krve • žilní část malého oběhu vytvářejí čtyři plicní žíly, které vedou krev nasycenou kyslíkem do LS