Trestní odpovědnost pedagogů a žáků v praxi

1. Trestní odpovědnostpedagogů a žáků v praxi JUDr. Jana Mahdalíčková

2. Základy trestní odpovědnosti • Trestní odpovědnost dospělých je upravena zákonem č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (TZ) • Trestní odpovědnost mladistvých je upravena v zákoně č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (ZSM)

3. Trestný čin je protiprávní čin, který TZ označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v zákoně. Musí být splněny současně dvě podmínky: • Protiprávnost (rozpor s právní normou) se dovozuje z právního řádu jako celku (např. ..bez povolení, neoprávněně) • Znaky uvedené v TZ (ZSM) – jedná se o formální znaky

4. Trestný čin Pojem trestný čin je třeba odlišit od pojmu protiprávní čin a čin jinak trestný. • Protiprávní čin je pojem širší, který v sobě zahrnuje pojmy trestný čin, provinění a čin jinak trestný. • Trestný čin, který spáchá mladistvý, se nazývá provinění • Čin jinak trestný je používán v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže když chybí formální znaky provinění

5. Druhy trestných činů • Současná právní úprava vychází z tzv. bipartice, trestné činy se dělí na zločiny a přečiny. Rozeznáváme tedy podle úpravy obsažené v trestním zákoně: • přečiny - nedbalostní trestné činy a úmyslné trestné činy s horní hranicí trestní sazby do 5 let • zločiny – ostatní úmyslné trestné činy • zvlášť závažné zločiny – úmyslné trestné činy s horní hranicí trestní sazby nejméně 10 let • provinění – u mladistvých upravené v ZSM

6. Význam věku Deliktní způsobilost (způsobilost k zavinění) je vymezena v občanském zákoníku. Její existence je obecným předpokladem v případech, kdy se ke vzniku odpovědnosti fyzické osoby vyžaduje zavinění. Způsobilost k zavinění předpokládá, že osoba je schopna posoudit své jednání a rozeznat jeho protiprávnost a jeho následky a ovládnout je.

7. Význam věku • 12 let – jestliže osoba, která dovršila 12 let a je mladší 15-ti let spáchala čin, za který lze uložit výjimečný trest, uloží soud v občanskoprávním řízení ochrannou výchovu; • 15 let – od 15 do 18 let se jedná o mladistvého. Podle ZSM mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání není za tento čin trestně odpovědný. Hovoříme o tzv. relativní trestní odpovědnosti • 18 let – vzniká plná trestní odpovědnost; • 18 – 20let – věk blízký věku mladistvému, jedná se o polehčující okolnost

8. jednání je projev vůle člověka projevující se ve vnějším světě. Obsahuje složku: • psychickou (vůle) a • fyzickou (projev vůle) Užití fyzického násilí vylučuje vůli. Jednáním v trestně právním smyslu je: • konání jako vůlí řízený svalový pohyb • opomenutí jako vůlí zadržený svalový pohyb, spáchané nesplněním obecné povinnosti konat • konání i opomenutí, kdy pachatel porušil zvláštní povinnost konat a vzniká odpovědnost za následek

9. pachatel fyzická osoba, která bezprostředně spáchala trestný čin, tj. svým jednáním naplnila všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, má tzv. deliktní způsobilost, je rozumově a mravně vyspělá a má zvláštní znaky, pokud jsou popsány ve skutkové podstatě. Musí být dále: • starší 15-ti let - den následující po 15. narozeninách • příčetná - v době činu musí mít schopnost rozpoznávací a ovládací

10. Nepříčetnost je definována v trestním zákoně v § 26 jako okolnost vylučující trestní odpovědnost. Osoba pro duševní poruchu v době spáchání trestného činu nemůže rozpoznat nebezpečnost svého jednání pro společnost nebo nemůže své jednání ovládat. Pokud i jen jedna ze složek chybí osoba je nepříčetná. Odpovědnosti se však nezbaví, pokud se do stavu nepříčetnosti přivedla sama byť i z nedbalosti požitím alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky.

11. Mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové mravní a rozumové vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. Dopustí-li se v tomto případě mladistvý činu jinak trestného, lze proti němu použít obdobného postupu jako vůči dítěti mladšímu 15-ti let.

12. Zmenšená příčetnost je stav, ve kterém v důsledku duševní poruchy byla výrazněji omezena schopnost pachatele rozpoznat, že spáchaný čin je nebezpečný pro společnost, anebo schopnost ovládat své jednání. Pachatel je trestně odpovědný, ale je vůči němu odůvodněn zvláštní postup.

13. Zavinění je vnitřní (psychický) vztah pachatele ke všem skutečnostem, které jsou znakem skutkové podstaty trestného činu. Zavinění musí být v době činu. Zavinění se musí vztahovat na skutečnosti, které jsou znakem skutkové podstaty trestného činu popsaným v TZ.

14. Zavinění Zavinění konstruováno na kombinaci dvou složek: • vědomostní - zahrnuje vnímání pomocí smyslů a představu pachatele o vnějším světě; podmínkou je trvání vědomostní složky v době spáchání trestného činu, popř. pokud tomu tak nebylo, že si to uvědomovat měl a mohl; • volní – zahrnuje chtění a srozumění

15. Svědek Jestliže je jako svědek vyslýchaná osoba mladší než 15 let je třeba ji poučit přiměřeně jejímu věku. V případě, kdy by měla být vyslýchána o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat její duševní a mravní vývoj, provádí se výslech zvlášť šetrně a tak, aby jej nebylo nutno opakovat. K výslechu se přibere pedagog nebo jiná osoba, která má zkušenosti s výchovou mládeže a která by, vzhledem k předmětu výslechu a stupni duševního vývoje vyslýchané osoby, přispěla ke správnému vedení výslechu. Pokud to přispěje ke správnému vedení výslech, mohou být přibráni i rodiče.

16. odpovědnost pedagogů • Obecná odpovědnost za škodu • Odpovědnost podle zákoníku práce • Trestní odpovědnost

17. Obecná odpovědnost za škodu Obecně je odpovědnost za škodu upravena v občanském zákoníku. Ve vztahu odpovědnosti za škodu způsobenou nezletilou osobou – žákem, lze použít ustanovení § 422 OZ: • (1) Nezletilý nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; společně a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Není-li ten, kdo způsobí škodu, pro nezletilost nebo pro duševní poruchu schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za škodu ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. • (2) Kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se odpovědnosti, jestliže prokáže, že náležitý dohled nezanedbal. • (3) Vykonává-li dohled organizace, její pracovníci dohledem pověření sami za škodu takto vzniklou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.

18. Obecná odpovědnost za škodu K této věci zpracoval odbor 14 MŠMT stanovisko zveřejněné Právních výkladech č. 3/2006. Odpovědnost školy a pedagogů ve vztahu k žákům lze dovodit ze znění § 420 OZ, kde se stanoví: • Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. • (2) Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena. • (3) Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil. Pedagog, který poruší své povinnosti, byť z nedbalosti, neodpovídá za takto způsobenou škodu přímo 3. osobě (rodičům žáka, studentů), ale odpovídá svému zaměstnavateli – škole podle pracovněprávních předpisů.

19. Odpovědnost podle zákoníku práce Ustanovení § 249 ZP stanoví: • (1) Zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance. • (2) Je-li k odvrácení škody hrozící zaměstnavateli neodkladně třeba zákroku, je zaměstnanec povinen zakročit; nemusí tak učinit, brání-li mu v tom důležitá okolnost nebo jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo ostatní zaměstnance, popřípadě osoby blízké podle § 116 občanského zákoníku. • (3) Zjistí-li zaměstnanec, že nemá vytvořeny potřebné pracovní podmínky, je povinen oznámit tuto skutečnost nadřízenému vedoucímu zaměstnanci.  Dále § 250 stanoví: •  (1)Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. • (2) Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, odpovědnost zaměstnance se poměrně omezí. • (3) Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255 ZP.

20. Trestní odpovědnost Primární je porušení právních předpisů pro školství. Zde je nutné rozlišit : • odpovědnost školy vyplývající z ustanovení § 29 odst. 1,2 školského zákona, § 10 zák. č. 359/1999 Sb. a § 7 vyhl. č. 72/2005 Sb. • odpovědnost pedagogických pracovníků vyplývající z čl. 8 Pracovního řádu pro zaměstnance škol a školských zařízení

21. Trestní odpovědnost Důležité je ustanovení § 164 odst. 1 písm. h) zák. č. 561/2004 Sb., školský zákon, kde se stanoví odpovědnost ředitele školy za zajištění dohledu nad dětmi a nezletilými žáky ve škole a školském zařízení. Jestliže dojde např. ke zranění žáka při činnosti, která je součástí výuky není vyloučena (na základě zjištěných okolností) trestní odpovědnost ředitele popř. jiného pedagogického pracovníka za trestný čin Ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 TZ, nebo Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 TZ, vyloučena není ani odpovědnost za trestný čin podle § 143 TZ.

22. Trestní odpovědnost dětí a mládeže Trestání mládeže je upraveno zákonem č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a soudnictví ve věcech mládeže (dále ZSM). Účelem zákona je upravit podmínky odpovědnosti mládeže za protiprávní činy uvedené v trestním zákoně, opatření za ně ukládaná a postup, rozhodování a výkon soudnictví. Mládeží se rozumí děti mladší patnácti let a mladiství.

23. Trestný čin (tj. čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoníku) spáchaný mladistvým, se nazývá provinění. Musí být naplněny všechny znaky skutkové podstaty včetně věku a příčetnosti. • Vedle toho musí být naplněny ještě podmínky stanovené v ZSM. Při stanovení odpovědnosti za čin spáchaný mladistvým se podle § 5 ZSM vychází nejen z dosaženého věku, ale je nutné zjistit, zda v době spáchání činu dosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost a ovládat své jednání (tzv. relativní nepříčetnost).

24. Opatření ukládaná mladistvým Při ukládání opatření musí být přihlédnuto k osobnosti toho, komu je ukládáno, včetně jeho věku a rozumové a mravní vyspělosti, zdravotnímu stavu a jeho osobním, rodinným a sociálním poměrům a musí být přiměřené povaze a stupni nebezpečnosti spáchaného činu. • Mladistvým lze uložit tato opatření:

25. Opatření ukládaná mladistvým • výchovná opatření – usměrňují způsob života mladistvého a tím podporují a zajišťují jeho výchovu. Může je uložit se souhlasem mladistvého již v průběhu řízení soud pro mládež před rozhodnutím o viněného v přípravném řízení státní zástupce. Souhlas může být odvolán kdykoliv do pravomocného rozhodnutí. Výchovná opatření jsou taxativně vyjmenována v § 15 ZSM – dohled probačního úředníka, probační program, výchovné povinnosti, výchovná omezení, napomenutí s výstrahou.

26. Opatření ukládaná mladistvým • ochranná opatření – jejich účelem je kladně ovlivnit duševní, mravní a sociální vývoj mladistvého a ochrana společnosti před pácháním provinění mladistvými. Patří sem ochranné léčení, zabezpečovací detence, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty a ochranná výchova. Ochrannou výchovu lze uložit pouze podle ZSM, ostatní se ukládají pouze podle TZ.

27. Opatření ukládaná mladistvým • trestní opatření - lze jej použít jen tehdy, jestliže zvláštní způsoby řízení a opatření, zejména obnovující narušené sociální vztahy a přispívající k předcházení protiprávním činům, by zřejmě nevedly k dosažení účelu. Trestní opatření musí v návaznosti na trestní zákon napomáhat k vytváření vhodných podmínek pro další vývoj mladistvého a jejich výkonem nesmí být ponížena lidská důstojnost. Při stanovení výměry se přihlédne k eventuelním polehčujícím okolnostem uvedeným a k tomu, že mladistvý spáchal provinění ve stavu zmenšené příčetnosti, který si přivodil vlivem návykové látky. Trestní opatření jsou taxativně vyjmenovaná v ZSM a odpovídají druhům trestů podle TZ.

28. Řízení ve věcech dětí mladších patnácti let Dítě mladší patnácti let nenítrestně odpovědné. Před dosažením věku patnácti let se dítě považuje za nezpůsobilé porušit trestní právo a jím spáchaný protiprávní čin není postižitelný podle trestního zákoníku. Vznik trestní odpovědnosti je spojen s dovršením patnáctého roku věku (den následující po dni patnáctých narozenin). Hovoříme o tzv. relativní trestní odpovědnosti, která je podmíněna dostatečnou rozumovou a mravní vyspělostí mladistvého s ohledem na stupeň jeho sociální zralosti, tj. jeho mentálním věkem

29. Řízení ve věcech dětí mladších patnácti let Jestliže se takové dítě dopustí činu jinak trestného, učiní soud pro mládež opatření k jeho nápravě. Řízení, ve kterém se taková věc projednává je zvláštním občanským soudním řízením; nejedná se o trestní řízení, jako je tomu u mladistvých. Řízení lze rozdělit na dvě fáze: • Objasnění věci, tj. zjištění, zda dítě spáchalo čin jinak trestný • Uložení opatření

30. Řízení ve věcech dětí mladších patnácti let Soud může na základě řízení uložit některá z opatření k nápravě, která jsou taxativně stanovena v § 93 ZSM: • Výchovná povinnost • Výchovné omezení • Napomenutí s výstrahou • Zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče • Dohled probačního úředníka • Ochranná výchova Obligatorně uloží soud ochrannou výchovu dítěti, které spáchalo čin, za nějž trestní zákoník dovoluje ve zvláštní části uložit výjimečný trest a které v době spáchání činu dovršilo dvanáctý rok věku a je mladší patnácti let. Fakultativně lze ochrannou výchovu uložit dítěti mladšímu patnácti let, jestliže to odůvodňuje povaha spáchaného činu jinak trestného a je to nezbytné k zajištění jeho řádné výchovy. Takto lze postupovat i u dítěte mladšího dvanácti let.

31. Násilí páchané na dětech a dětmi

32. Šikanování Definice šikanování citováno podle Metodického pokynu ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení, č.j: 28 275/2000-22, čl. 1 odst. 1: • Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeže, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování, může mít formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Šikanování se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní či jinou skupinou spolužáků. Nebezpečnost působení šikanování spočívá zvláště v závažnosti, dlouhodobosti a nezřídka v celoživotních následcích na duševním a tělesném zdraví. Zveřejnění uvedené definice ve školním řádu usnadní situaci v případě vyšetřování.

33. Šikanování Nepřímé (varovné) znaky šikanování mohou být např.: • Žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády. • Při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními. • Při přestávkách vyhledává blízkost učitelů. • Má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený. • Působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči. • Stává se uzavřeným. • Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje. • Jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené. • Zašpiněný nebo poškozený oděv. • Stále postrádá nějaké své věci. • Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy. • Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy. • Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole. • Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit. Zejména je třeba věnovat pozornost mladším žákům nově zařazeným do třídy, neboť přizpůsobovací konflikty nejsou vzácností!

34. Šikanování Přímé znaky šikanování mohou být např.: • Posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet.  • Kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným, nebo pohrdavým tónem. • Nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil. • Příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem. • Skutečnost, že se jim podřizuje. • Nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k spoluúčasti na nich. • Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí. • Rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout.

35. Stadia šikanování zrod ostrakismuJde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. Je neoblíben a není uznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet „drobné“ legrácky apod. Tato situace je již zárodečnou podobou šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje.

36. Stadia šikanování fyzická agrese a přitvrzování manipulaceV zátěžových situacích, kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci sloužit jako hromosvod. Spolužáci si na nich odreagovávají nepříjemné pocity - například z očekávané těžké písemné práce, z konfliktu s učitelem nebo prostě jen z toho, že chození do školy je obtěžuje. Manipulace se přitvrzuje a objevuje se zprvu ponejvíce subtilní fyzická agrese.

37. Stadia šikanování • klíčový moment:vytvoření jádraVytváří se skupina agresorů, úderné jádro“. Tito šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti. V počátku se stávají jejich oběťmi ti, kteří jsou už osvědčeným objektem ostrakizování. Jde o žáky, kteří jsou v hierarchii nejníže, tedy ti „slabí“.

38. Stadia šikanování většina přijímá normyNormy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. V této době získává neformální tlak ke konformitě novou dynamiku a málokdo se mu dokáže postavit. U členů „virem“ přemožené skupiny dochází k vytvoření jakési alternativní identity, která je zcela poplatná vůdcům. I mírní a ukáznění žáci se začnou chovat krutě – aktivně se účastní týrání spolužáka a prožívají při tom uspokojení.

39. Stadia šikanování totalita neboli dokonalá šikanaNásilí jako normu přijímají všichni členové třídy. Šikanování se stává skupinovým programem. Obrazně řečeno nastává éra „vykořisťování“. Žáci jsou rozděleni na dvě sorty lidí, které jsem pro přehlednost označil jako „otrokáře“ a „otroky“. Jedni mají všechna práva, ti druzí nemají práva žádná.

40. Typologie pachatelů šikany • 1. typ - hrubý, primitivní, impulsivní, se silným energetickým přetlakem, kázeňskými problémy - narušeným vztahem k autoritě, někdy zapojený do gangů páchajících trestnou činnost. Šikanuje masivně, tvrdě a nelítostně, vyžaduje absolutní poslušnost, používá šikanování cíleně k zastrašování ostatních. Specifika rodinné výchovy - častý výskyt agrese a brutality rodičů. jakoby agresoři násilí vraceli nebo ho napodobovali

41. Typologie pachatelů šikany • 2. typ - velmi slušný, kultivovaný, narcisticky šlechtěný, sevřený, zvýšeně úzkostný, někdy i se sadistickými tendencemi v sexuálním smyslu.Násilí a mučení je cílené a rafinované, děje se spíše ve skrytu, bez přítomnosti svědků. Specifika rodinné výchovy - časté uplatňování důsledného a náročného přístupu, někdy až vojenského drilu bez lásky

42. Typologie pachatelů šikany • 3. typ - “srandista”, optimistický, dobrodružný, se značnou sebedůvěrou, výmluvný, nezřídka oblíbený a vlivný.Šikanuje pro pobavení sebe i ostatních, patrná snaha vypíchnout “humorné” a “zábavné” stránky. Specifika rodinné výchovy- pouze v obecnější rovině je přítomna citová subdeprivace a absence duchovních a mravních hodnot v rodině

43. Řešení: spolupráce třídního učitele, výchovného poradce (preventisty), ředitele, specialisty z pedagogicko-psychologické poradny, policisty, sociálního kurátora. Literatura:KOLÁŘ,M.: Skrytý svět šikanování ve školách. Praha: Portál, 1997, 2000.

44. Právní praxe V právní praxi bývá pojem šikana  používán jako synonymum pro „úmyslné jednání, které je namířeno proti jinému subjektu, a které útočí na jeho důstojnost". Z hlediska výkladu pojmu šikanování není důležité, zda k němu dochází slovními útoky, fyzickou formou, nebo hrozbou násilí. Rozhodující je, kdy se tak děje úmyslně. Dále musí být splněny tyto podmínky: • pachatel se dopustil jednání, které splňuje znaky konkrétního trestného činu tak, jak jsou vymezeny v trestním zákoně • musí být prokázán úmysl pachatele dopustit se takového jednání a míra společenské nebezpečnosti • jeho jednání dosahuje intenzity uvedené v zákoně

45. Právní praxe U trestných činů, jejichž podstatou byla šikana, lze proto předpokládat, že právě s ohledem na rozšiřující se případy podobných jednání bude skutek za trestný čin považován. Šikana bývá nejčastěji postihována podle ustanovení trestního zákoníku, a to jako trestné činy:

46. Právní praxe • omezování osobní svobody § 170 • útisk § 176 • vydírání § 174 • loupeže § 172 • krádeže § 205 • ublížení na zdraví § 146, § 147 • poškozování cizí věci • znásilnění § 185 • sexuální nátlak § 186 • pohlavního zneužívání § 187 • kuplířství § 189 • násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci § 352 • hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob § 355 • podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod § 356 • pomluvy § 184 • projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka § 404 • vraždy § 140 • usmrcení z nedbalosti § 143

47. Právní praxe K tomu, aby byl pachatel postižen podle trestního zákoníku, musí být starší 15 let (15-18 let mladiství).K trestní odpovědnosti mladších 15 let nedochází, neznamená to však, že nemohou být postiženi jinak, případně mohou být postiženi rodiče – trestný čin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 TZ.

48. Odpovědnost Pokud k šikanování došlo v průběhu vyučování, nese plnou odpovědnost škola. Prokáže-li se zanedbání ředitele školy nebo některého pedagoga, může být právně nebo pracovněprávně potrestán. Na školském zařízení lze v oprávněných případech požadovat i náhradu škody vzniklé v důsledku šikany. A to jak náhradu na věcech, tak na zdraví, včetně způsobené psychické újmy.Pokud dítě v důsledku šikany nemohlo např. docházet do školy (vyšší stupeň šikany), nese školské zařízení odpovědnost i škody vzniklé rodičům dítěte v důsledku např. uvolnění ze zaměstnání, zajištění hlídání dítěte, zajištění doprovodu do a ze školy apod. Převzato z:KOLÁŘ, Michal, Bolest šikanování, Praha, Portál, 2001, s. 213 – 218.

49. kyberšikana Cílem kyberšikany je někomu ublížit nebo ho zesměšnit za použití elektronických prostředků (např. SMS  a MMS zpráv, videa, emailu, chatu nebo hanlivé webové stránky). Je to úmyslné, nepřátelské chování, které se obvykle opakuje. Jednotlivec nebo skupina útočníků ubližuje takovým způsobem, že se oběť nemůže účinně bránit.

50. Domácí násilí Domácí násilí je fyzické, psychické anebo sexuální násilí mezi blízkými osobami, ke kterému dochází opakovaně v jejich soukromí a tím skrytě mimo kontrolu veřejnosti, intenzita násilných incidentů se stupňuje a vede ke ztrátě schopností včas tyto incidenty zastavit a efektivně vyřešit narušený vztah.