Komparace právních a etických aspektů informovaného konsensu

1. Adam Doležal Komparace právních a etických aspektů informovaného konsensu

2. Problematika porozumění – „Essentiallycontestedconsept“ – diskursivní pojem /Gallio/ – smysluplná diskuze předpokládá elementární sémantickou shodu =) shoda na předmětu diskuse!

4. Informovaný konsens x informovaný souhlas? 1. Sémantika – rozlišení informovaný konsens x informovaný souhlas (akceptace), informedchoice • Etická dimense informovaného konsensu • - dvoustranná dohoda, proces směřující k předávání informací od lékaře pacientovi, postupné nabývání informovanosti, možnost tázání se, pokračování v procesu v jednotlivých stádiích léčby • - ovlivňování na základě pochopení druhého, konverzace =) navázání důvěry

5. informovaný souhlas – právní úkon? • - „informovaný souhlas“pouze poukazuje na akceptaci právního úkonu, tj. na pouhé přijetí názoru předloženého druhé straně - povinnost poskytnout informace na straně lékaře a právo rozhodnout na straně pacienta • - Neodkazuje na diskusi a konsens, ale na pouhé přijetí výsledku • informovaná „volba“ („informedchoice“) /Dantas 2011/ • - lékař při informovaném konsensu funguje jako ten, kdo podporuje proces kreace rozhodnutí =) do hry vstupují i jiné etické principy /viz dále/; • právo výslovně stanoví, že souhlas musí být svobodný – ale co tím rozumět? • - navíc – standardizace formulářů – bez sdělování a komunikace =) absence důvěry jako vypracovaného vztahu na základě komunikace mezi pacientem a lékařem

6. 2. Výchozí principy a) Autonomie – rovina etická – někteří autoři ho považují za prioritní (axiologicky hierarchie západní kultury), jiní nikoliv • : autonomní osoba - podle schopností, kapacity, … a možností nezávislého rozhodování • : a autonomní jednání - do jaké míry jednáme autonomně? : jednáme autonomně, pokud aa) jednáme intencionálně bb) s porozuměním cc) bez externích vlivů, které determinují naše jednání • : sub bb) a cc) není nikdy ideálně autonomní /vliv výchovy, náboženství, rodiny, genetiky apod./

7. - rovina právní – autonomie a právo na sebeurčení : právní fikce autonomního jedince - je jediný způsobilý činit z právního hlediska autonomní rozhodnutí • - český právním řád - jedinec zbavený právní způsobilosti - není způsobilý rozhodovat o zásazích do své integrit • - zákon o zdravotních službách – paradox pro osoby starší 15 let – není umožněno samostatné autonomní rozhodování nezletilému : autonomní jednání – právní úkon § 37 obč. zák. – právní úkon musí být učiněn: • a) svobodně (prost fyzického i psychického nátlaku) – nebere v potaz např. sociální determinanty • b) vážně • c) srozumitelně • d) určitě • problematika zastoupení? – v etické rovině není možné… v právní?

8. - jiné principy • : etické problémy =) • : př. rakovina pacienta = úplná pravda? • : př. studie u indiánského kmene Navajo – po poskytnutí veškerých informací včetně případných rizik nebyl ochoten podstoupit operaci • : bolest - fenomén ovlivňuje zásadním způsobem naše vnímání –zaměřenost vnímání - autonomie? • - i když naši bolest sdělujeme, leží mezi vypravěčem a naslouchajícím nepřekonatelná hranice nepoznaného. • Další principy hrající roli v etickém diskursu: • - princip responsibility • - princip nonmaleficience • - princip beneficience

9. =) hodnocení práva je však vůči těmto principům neutrální • „Koukněte se, spravedlnost musí být nepochybná jako násobilka. Já nevím, mohl-li byste dokázat, že každá krádež je špatná; ale já vám dokážu, že každá krádež je zakázaná, protože vás v každém případě seberu.“ K. Čapek • - pokud podle právního hodnocení není informovaný souhlas svobodný, je absolutně neplatný • - podle práva se jedná o povinný svobodný právní úkon, podle etiky je právo na autonomní rozhodnutí

10. 3. Mechanické nahlížení, vztah já-ty • - Foucault – změna diskursu v 18. Století – medicína se stává vědou • - nahrazení otázky „Co je vám?“ otázkou „Kde vás to bolí?“ • - dosazení pozitivních vědeckých struktur v medicíně, odosobnění pacienta – máme zde nové, matematické a fyzikální identity (reakce na filosofický diskurs 18. a 19. Století a vědeckého pozitivismu) • - „Subjekt je nadále vyloučen z oblasti odůvodňování“ Levinas • - Pacient se stává tělem – tato mechanicita narůstá v 20. Století – Descartovskéznovurozštěpení těla a mysli - člověk ve své totalitě je nakonec vždy jedno • lidské tělo a dvojí role (subjektu x objekt)– v diskursu medicíny začátku 20. Století se stává tělo pouze objektem • - pacient padá do propasti, v níž se z jeho Ty stává Ono - postrádá respekt ke své vlastní existenci

11. - diskuse mezi lékařem a pacientem není nutná – „tichý svět mezi pacientem a doktorem“ /Katz /, tradice řecká, středověká, i novověká – otevření otázky přichází teprve v druhé polovině 20. Století – překlenování dominantního principu beneficience a paternalistického principu • =) důvěra a oddanost lékaři /slepá víra?/

12. =) etická rovina - informovaný konsens - interakce dvou subjektů „ne jedné mysli a jednoho těla, ale dvou myslí a dvou těl“ • - uznání druhého jako subjekt, protože je takový, jaký jsem já, je to jiné já • - Informovaný konsens = postmoderní rituál, navázáním vzájemné důvěry, navázání vztahu pacienta k lékaři a v jeho postavě i k léčbě jako procesu znovuobnovení vlastní svobody a možnosti jednání Já • - intimní závazek důvěry, závazek vznikající „tváří-v-tvář“ /O´Neill 2001/

13. - právní rovina • : Právní povaha „informovaného souhlasu“ („informedacceptance“) vždy odhlíží od existence a nahlíží jen vnější normativní fikci • - je primárně zaměřena na „vnější“ objektivní nahlížení, nasazuje individualitě masku a roli ve světě /nezachycuje subjekt/ • : právo = regulační a mocenský nástroj =) úkol generalizace (uchopovat obecné kategorie) nikoliv individualizace • V právní rovině není možné uchytit existenci • - právní textualismus - legislativní jazyk je jazykem objektivním • - soudní aplikace - jedinec zůstává v pozici třetího, soud zkoumá informovaný konsens jako pouhopouhý prostředek v procesu rozhodování

14. Informovaný souhlas x informovaný konsens právní úkon x etická dimenze vztah On (on-on) x vzájemnost vztahu Já-Ty odosobněnost x sebevztažnost a důvěra člověk jako předmět x člověk jako Ten druhý

15. - praxe – často redukováno na právní institucionalismus /formuláře/ - před rizikem právní odpovědnosti • =) odcizení pacienta a lékaře – Kafkovský byrokratický systém • - je tato situace v pořádku? Nebo je třeba přezkoumat? Mimonormativní instituty? Neposlušnost právu? • - bylo by vhodné, aby si právníci a bioetici „rozuměli“