PATOGENEZE BRONCHIÁLNÍ OBSTRUKCE ASTMA, CHOPN

1. PATOGENEZE BRONCHIÁLNÍ OBSTRUKCEASTMA, CHOPN Zuzana Humlová Ústav patologické fyziologie 1. LF UK

2. 1. ASTMA Definice dle GINA (Global Initiative for Asthma): • Astma je chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest, kde hrají roli mnohé buňky (mastocyty, eozinofily, T-lymfocyty) a buněčné částice. Chronický zánět je spojen s průduškovou hyperreaktivitou a vede k opakujícím se epizodám pískotů, dušnosti, tíže na hrudi a kašle, zvláště v noci nebo časně ráno. Tyto epizody jsou obvykle spojeny s variabilní obstrukcí, která je často reverzibilní buď spontánně nebo vlivem léčby.

3. Alergické astma = astma zprostředkované imunologickými mechanismy. IgE zprostředkované astma – IgE protilátky spouští jak okamžitou tak pozdní reakci. T-lymfocyty pozdní a opožděné reakce. • Nealergické astma = neimunologické typy astmatu. • Intermitentní x perzistující

4. Zánět navozuje obstrukci: • akutní bronchokonstrikcí • otokem stěny dýchacích cest • chronickou tvorbou hlenu • přestavbou (remodelací) stěny dýchacích cest

5. Rizikové faktory: • individuální predispozice (genetické vlivy – 5. a 11. chromosom - atopie, bronchiální hyperreaktivita, pohlaví, rasa) • okolní prostředí – expozice alergenům a profesním látkám, které způsobí senzibilizaci, virové a bakteriální infekce, strava, kouření, socioekonomický stav a velikost rodiny, neurogenní vlivy

6. Buňky uplatňující se na chronickém alergickém zánětu • 1. Eozinofilní granulocyty • 2. Mastocyty • 3. T-lymfocyty • 4. Neutrofilní granulocyty • 5. Bazofilní granulocyty

7. Histologie • Histopatologickénálezy při vyšetření bioptických vzorků nemají jednoznačný vztah k průběhu onemocnění a změně plicní funkce, neboť i prokazovanábronchiální hyperreaktivitanekoreluje vždy s histologickým nálezem.

8. Zánětlivé změny vyvolávají: Akutní zánět Chronický zánět Remodelace dýchacích cest Exacerbace Nespecifická hyperreaktivita Příznaky bronchokonstrikce Přetrvávající obstrukce v dýchacích cestách

9. Změny ventilačních parametrů jsou prokazovány i u pacientů s adekvátní protizánětlivou léčbou x Trvale přítomná obstrukce dýchacích cest není prokazována u všech astmatiků.

10. Přestavba dýchacích cest = remodeling • destrukce řasinkového epitelu dýchacích cest • edém bronchiální stěny • stimulace proliferace fibroblastů • depozice kolagenu v lamina reticularis bazální membrány • hypertrofie hladkých svalů • hyperplazie pohárkových buněk

11. Na remodelingu se podílejí • Th2 lymfocyty (CD25+, produkce IL-4,13, 5, 6,10) • antigen prezentující buňky • mastocyty (tryptáza-tvorba angiotenzinu II z angiotenzinu I, hypertrofie hladkých svalů, histamin – profibrotický efekt) • eozinofily (prodloužené přežívání v epitelu a submukoze, tvoří lipidy –PAF, LTC4,LTD4, LTB4, peptidy, cytokiny , TGF-α, TGF-β, IL-1,3, GM-CSF, ECP)

12. alveolární makrofágy (produkce TNF-α, IL-6) • buňky epiteliální (deskvamace epitelu, ztráta integrity, TGF-β, IGF-1, KGF- β, alterace diferenciace a proliferace epiteliálních bb., apoptóza) • buňky endoteliální

13. myocyty (proliferace myocytů - po stimulaci IL-11, produkovaný mezenchymálními buňkami po stimulaci alergenem, PGDF, EGF, efekt gelatinázy A (MMP-2) a B (MMP-9), produkce IL-6,8, eotaxinu, PGE2, RANTES, MCP-1,2,3, exprese ICAM-1, VCAM-1, produkce NO, GM-CSF, IL-5) • fibroblasty (aktivace fibroblastů, vznik myofibroblastů, uvolnění GM-CSF a TGF-β, zvýšení prozánětlivé aktivity eozinofilů)

14. Subepitelové struktury: • ztluštění bazální membrány • vyšší depozice extracelulární matrix pod epitelem • depozice kolagenu I., III., IV., V. a VII. V retikulární membráně • zvýšená depozice proteoglykanů (lumican, biblycan, decorin, fibromodulin, hyaluron, versica) • tenascin (odráží aktivitu chronického zánětu) • fibronectin

15. Zvýšení počtu hladkých svalových vláken Zvýšení počtu mukózních žlázek Přetrvávání zánětlivých buněk Uvolnění fibrogenních růstových faktorů Elastolýza Zvýšení mukozní sekrece během exacerbace Těžké bronchospazmy během exacerbace Následný zánět Depozice kolagenu na bazální a epiteliální membráně Snížená elasticita stěny

16. Patofyziologické a klinické důsledky: • u řady pacientů pak nemusí korelovat stupeň remodelingu s bronchiální hyperreaktivitou • remodeling může korelovat s hladinou eozinofilů v periferní krvi, ale nekoreluje ani se stupněm bronchiální hyperreaktivity ani s délkou či tíží astmatu • při delším průběhu změn spojených s ukládáním kolagenu a fibronectinu se snižuje stupeň bronchiální hyperreaktivity • pokles FEV1 i přes léčbu • není souvislost mezi ztluštěním retikulární membrány a délkou trvání astmatu a poklesem FEV1 u dospělých

17. Přetrvávání zánětu Aktivace fibroblastů a makrofágů Zánětlivé buňky Aktivace zánětlivých buněk Snížení apoptózy Remodeling Edém Mediátory zánětu Cytokiny a GF Proliferace hladkých svalů a buněk mukózy Bronchokonstrikce Bronchiální hyperreaktivita Epiteliální buňky deskvamace

18. Eozinofily • terminální buňky vyvíjející se z kostní dřeně pod vlivem GM-CSF, IL-3 a IL-5, který u člověka aktivuje pouze eozinofily a bazofily • eozinofily migrují krátce ve tkáních a procházejí do GIT mukózy, proces je regulován eotaxinem a usídlovacím střevním adhezivním receptorem α4β7, který se váže na molekulu MAdCAM-1 exprimovanou ve střevní tkání • ve tkáni přežití 2 týdny (střevní parazitózy)

19. eozinofilie v krvi není výsledkem migrace do tkání, ale je dána vlivem migratorních signálů z vaskulatury cílového orgánu • IL-4, IL-13 indukují expresi VCAM-1, která se váže s velmi pozdním antigenem –4, receptorem eozinofilů a P- selektinem • CC chemokiny typu eotaxinu, váží CC chemokinový receptor 3, přitahují eozinofily do tkání, kde přežívají delší dobu díky IL-5 (brání apoptóze) a GM-CSF

20. Mediátory uvolňované eozinofily: bazicke proteiny (MBP), kationický protein (ECP), peroxidáza, neurotoxin, sulfidované peptidické leukotrieny, PAF, GM-CSF, TGF-α, TGF-β • Degranulace eozinofilů – nejspíše přes Fcγ, Fcα, společně s adhezivním receptorem makrofágovým antigenem-1 – Mac-1

21. Cytokiny uplatňující se při patogenezi astmatu • IL-4 • přesmyk izotypů imunoglobulinů B lymfocyty k tvorbě IgE a IgG4 • zvyšuje expresi VCAM-1 a sekreci hlenu • inhibuje aktivaci Th1 a tvorbu IFNγ

22. IL-13 • indukce tvorby IgE a IgG4 • aktivace žírných buněk • zvyšuje bronchiální hyperreaktivitu a kontraktilitu hladkých svalů, narušuje diferenciaci cilií • indukce eotaxinu, VCAM-1 • potlačuje tvorbu prozánětlivých cytokinů

23. IL-5 • produkován žírnými buňkami a Th2 lymfocyty, epiteliálními buňkami a eozinofily • ovlivňuje proliferaci a diferenciaci B lymfocytů • indukuje expresi IL-2R • proliferační a diferenciační faktor pro eozinofily

24. IL-12 • makrofágy, dendritické buňky, monocyty • potlačuje tvorbu Th2 cytokinů a snižuje tak tvorbu IgE a IgG1 • snižuje eozinofilii v periferní krvi a ve sputu

25. IL-10 • široké působení imunosupresivní a protizánětlivé • potlačuje expresi iNOS, COX2 • potlačuje uvolnění IL-2, snižuje expresi MHCII. třídy, CD80, CD86 a CD32 na APC a tím i prezentaci alergenu, eotaxinu, RANTES,IL-5 • korelace s tíží astmatu

26. IFNγ • u atopiků snížené hladiny • působí stimulačně na Th1 buňky, inhibičně na Th2 • nebulizovaný IFNγ snižuje počet eozinofilů v BAL, ale efekt není významný

27. TGF-β • remodeling • indukce Fas receptoru na epiteliálních buňkách aktivace apoptózy, fagocytóza makrofágy, exsudace plasmy, fibroza

28. Klasifikace astmatu: • A. Atopické (alergické) astma • v kombinaci s alergickou rhinitidou, atopickým ekzémem, rodinná zátěž • průkaze spec. IgE protilátek, kožní a inhalační testy • B. Endogenní astma • bez určité známé příčiny, často u žen po prochlazení, obvykle refrakterní na terapii • C. Námahové astma • fyzické zatížení, provokujícím momentem i inhalace chemických substancí, chlad nebo horko • D. Aspirinové astma • typická triáda-nosní polypy, urtikarie a astma po aplikaci aspirinu • další léky

29. E. Alergická bronchopulmonální aspergiloza • aspergilus působí jako alergen vyvolávající u atopiků aspergilové astma nebo alergickou bronchopulmonální aspergilozu • v RTG obraze patrné prchavé plicní infiltráty, zvýšená viskozita hlenu vede někdy k tvorbě tzv. hlenových zátek, vznik bronchiektazií • F. Gastroesofageální reflux • reflektoricky navozený bronchospasmus • G. Sinobronchiální syndrom • kombinace sinusitidy s nosními polypy a astma • H. Profesionální astma • navozené inhalací a expozicí průmyslovým látkám • CH. Astmatický ekvivalent • v popředí suchý, dráždivý kašel, bez zřetelných stavů dušnosti

30. Rozdělení dle tíže příznaků: • Stupeň 1. Intermitentní astma • občasné příznaky < než 1x týdně, krátké epizody zhoršení • noční příznaky 2x měsíčně • žádné příznaky mezi záchvaty • PEF nebo FEV1 > 80% n.h., variabilita < 20%

31. Stupeň 2. Lehké perzistující astma • příznaky <1x denně, >1x týdně • noční příznaky > 2x měsíčně • exacerbace mohou narušovat aktivitu nebo spánek • PEF nebo FEV1 > 80% n.h., variabilita 20-30%

32. Stupeň 3. Středně těžké perzistující astma • každodenní obtíže • exacerbace ovlivňující aktivitu a spánek • noční příznaky > 1x týdně • každodenní potřeba úlevových léků • PEF nebo FEV1 mezi 60- 80% n.h., variabilita > 30%

33. Stupeň 4. Těžké perzistující astma • trvalé příznaky • časté exacerbace • omezená fyzická aktivita • časté noční příznaky • PEF nebo FEV1 < 60% n.h., variabilita > 30%

34. Metody vyšetření: • Klinický obraz • variabilní – sezónní, diurnální, námaha • dušnost, kašel, pískoty, rýma • fyzikální vyšetření – normální, hyperinflace se zvučným poklepem, prodloužené exspirium, suché fenomeny, pulsus paradoxus, vtahování supraklavikulárních jamek, „tiché plíce“

35. Spirometrie • stanovení dg, monitorace léčby, posudkové a preventivní účely, předoperační vyšetření • základní – vyhledávací – PEF (Peak Exspiratory Flow) • index variability PEF=nejvyšší-nejnižší x 100 0,5 x (nejvyšší+nejnižší) • FVC, FEV1, FEV1%FVC • rozšířené – spirometrie, křivka průtok-objem, bronchodilatační a bronchoprovokační testy, pulsní oxymetrie, rhinomanometrie

36. Celotělová pletysmografie • referenční metoda měření odporů, dovoluje měření dechové práce, compliance a bývá doplněna o DLCO • izotermické podmínky, má 2 fáze- měření nitrohrudního objemu plynu a měření odporu dýchacích cest

37. Bronchomotorické testy • bronchodilatační testy – testy reverzibility bronchiální obstrukce • salbutamol 200-400 ug, ipratropium 80 ug • bronchokonstrikční – bronchiální hyperreaktivity • histamin 1g na 100 ml fyziol. roztoku, metacholin, acetylcholin, adenosin-5- monofosfát, NaCl

38. RTG • normální, hyperinflace • Bronchoskopie • Endobronchiální biopsie – submukóza • Bronchoalveolární laváž – fenotypicky se liší od periferní krve, exprimují CD69 • Indukované sputum • hypertonický fyziologický roztok • počty eozinofilů ve sputu korespondují s bronchiálními biopsiemi, BAL

39. ECP • hodnoty odpovídaly symptomatickému skóre a nepřímo úměrně PEF v indukovaném sputu • signifikantní zánět –15 μg/l, kompemzované astma 23 μg/l • Měření kondenzátu vydechovaného vzduchu • LTB4, cysteinylové leukotrieny, NO –zvýšený u neléčených astmatiků, závisí na průtoku, čím nižší průtok, tím vyšší NO, proto konst. 50 ml/s • Nízký NO u ciliární dyskinezy, cystické fibrózy, korelace s nálezy v biopsiích a s eozinofily ve sputu • Krevní plyny

40. 2. CHOPN Definice dle GOLD (Global Initiative for Chronic Obstructive Lung Disease): • CHOPN je nemoc charakterizovaná omezením průtoku vzduchu v průduškách (bronchiální obstrukcí), která není úplně reverzibilní. Bronchiální obstrukce progreduje a je spojena s abnormální zánětlivou odpovědí plic na škodlivé částice a plyny.

41. Chronická bronchiální obstrukce • kombinace poruchy malých dýchacích cest (obstrukční bronchiolitida) a destrukce plicního parenchymu (emfyzém) • chronický zánět – remodelace a zúžení malých dýchacích cest • destrukce plicního parenchymu a zánět vedou ke ztrátě spojení alveolů s malými dýchacími cestami • snížení elastického napětí plic

42. Rizikové faktory • faktory genetické (např. defekt α1- antitrypsinu, ABO sekreční stav, mikrozomální epoxidová hydroxyláza, glutathion S-transferáza, α1- antichymotrypsin, komplementární složka GcG, TNF- α, mikrosatelitová nestabilita), hyperreaktivita dýchacích cest, růst plic • expozice tabákovému kouři, profesní prachy a chemikálie, znečištění ovzduší v zevním prostředí i v  místnostech, infekce, sociálně-ekonomické postavení

43. Buňky uplatňující se při zánětu: • Neutrofily • v BAL i ve sputu aktivované neutrofily, nejsou však zvýšené v řezech z bronchů nebo plicního parenchymu • v indukovaném sputu zvýšení myeloperoxidázy a lidského neutrofilního lipokalinu • secernují proteázy- neutrofilní elastáza, katepsin G neutrofilní proteázy-3

44. Makrofágy • produkce IL-8, LTB4, TNF- α • T lymfocyty CD8+ • uvolňování perforinu, granzymu B, TNF- α • Eozinofily • úloha nejasná, obvykle zvýšené při akutní exacerbaci • zvýšení ECP, EPO v indukovaném sputu • Epiteliální buňky • produkce zánětlivých mediátorů (eikosanoidy, cytokiny, adhezivní molekuly) • E-selektin-přísun a adheze neutrofilů • TNF- α, IL-8

45. Mediátory podílející se na patogenezi CHOPN: • Leukotrien B4 • silný chemoatraktant neutrofilů • produkován makrofágy • IL-8 • selektivní chemoatraktant pro neutrofily • secernován makrofágy, neutrofily a epiteliálními buňkami bronchů • TNF- α • aktivuje NF-κB, který aktivuje gen pro IL-8 • ve sputu, bronchiálních biopsiích

46. Chemotaktický protein pro makrofágy-1 • ( MCP-1) - přísun makrofágů do plic • Zánětlivý protein makrofágů-1 (MIP-1) • Zánětlivý protein makrofágů-1 α (MIP-1 α) • GM-CSF - zvýšení během exacerbace • TGF-β, EGF – remodelace bronchů • Endotelin-1 – vazokonstrikce, chronická hypoxémie • Neuropeptidy – substance P, VIP– vliv na funkci cév a sekreci hlenu • Komplement – složka C5a- akumulace neutrofilů

47. Mediátory LTB4, IL-8, GRO-1α, MCP-1, MIP-1α, GM-CSF, Endotelin Substance P Buňky Makrofágy Neutrofily CD8+ lymfocyty Eozinofily Epitel. bb. Fibroblasty Účinky Hypersekrece hlenu Fibróza Destrukce stěny alveolu Proteázy Neutrofilní elastáza Katepsiny Proteáza-3 Soubor MMP

48. Patogeneze CHOPN • škodlivé částice a plyny zánět • kouření cigaret- stimulace makrofágů a epiteliálních buněk k tvorbě TNF- α, díle IL-8 a LTB4 • naftové výfukové plyny, obilný prach • nerovnováha mezi proteázami a antiproteázami v plicích • Laurell a Eriksson –1963 – deficit α1-antitrypsinu a emfyzém-

49. oxidační stres • peroxid vodíku, NO přímo měřenými oxidanty, které se tvoří při kouření cigaret • isoprostan F2 α-III, marker oxidačního stresu v plicích, bronchokonstrikce • změny v centrálních a periferních bronších, plicním parenchymu a cévách • periferní bronchy jsou hlavním místem obstrukce • centrilobulární forma emfyzému

50. změny zahrnují: • hypersekreci hlenu • poruchu funkce řasinek, obstrukci, hyperinflaci plic • poruchu výměny plynů – nejprve hypoxemii ( v důsledku nerovnoměrnosti ventilace a perfúze), následně hyperkapnii, plicní hypertenzi a cor pulmonale