1 / 29

SOCIOKULTURNÍ MINIMUM PRO UČITELE ČEŠTINY JAKO CIZÍHO JAZYKA

SOCIOKULTURNÍ MINIMUM PRO UČITELE ČEŠTINY JAKO CIZÍHO JAZYKA. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM. Rozvoj sociolingvistiky jako samostatné discipliny ovlivnil již koncem minulého století i u nás jazykovou výuku → začala se kombinovat se studiem kultury a společnosti , ve které jazyk funguje.

louise
Download Presentation

SOCIOKULTURNÍ MINIMUM PRO UČITELE ČEŠTINY JAKO CIZÍHO JAZYKA

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM PRO UČITELE ČEŠTINY JAKO CIZÍHO JAZYKA

  2. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • Rozvoj sociolingvistiky jako samostatné discipliny ovlivnil již koncem minulého století i u nás jazykovou výuku→ začala se kombinovat se studiem kultury a společnosti, ve které jazyk funguje. • Kultura se stala kódem, pomocí kterého lidé v rámci interakce s okolním světem komunikují, tzn. záměrně či nezáměrně se ovlivňují.

  3. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • K dosažení úspěšné komunikace: • nestačí produkovat gramaticky správné věty • je nezbytné, aby mluvčí vytvářel promluvy v závislosti na důležitých komunikačních faktorech a okolnostech • Pouhá znalost gramatiky a slovní zásoby nedává záruku správnému porozumění. .

  4. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • Při studiu cizího jazyka si osvojujeme: • vedle základních čtyř rovin (fonetické, lexikální, morfologické, syntaktické) • ještě prostředí sociokulturní • Kromě lexikálních a gramatických znalostí potřebuje žák nebo student získat také kompetenci používat cizí jazyk sociálně přijatelným způsobem, umět ho v daném kontextu vhodně použít, tzn. zvládnout kompetenci komunikační.

  5. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • Moderní lingvodidaktická koncepce zdůrazňuje také kompetenci sociokulturní, která je dána charakteristickými vlastnostmi společnosti a kultury a projevuje se v chování jejích příslušníků při jazykové komunikaci. • Podle prof. Jana van Eka by se měl žák-cizinec naučit ovládat tuto kompetenci spolu s kompetencí jazykovou, sociolongvistickou, diskurzivní, strategickou a společenskou (SERR)[

  6. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • Společenské změny na sklonku minulého století → český jazyk se stal od 90. let 20. století multikulturním dorozumívacím prostředkem. • Na tuto skutečnost muselo zareagovat i české školství řadou systémových změn a reforem.

  7. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • Přechod na novou koncepci vzdělávání na všech stupních českých škol klade zvýšené nároky nejen na pedagogy v praxi, ale i na přípravu budoucích učitelů. • Se stoupajícím počtem cizinců ve školních třídách se mění požadavky kladené na učitele českého jazyka, který musí být na přítomnost cizince v kolektivu českých žáků a studentů připraven a vybaven novými kompetencemi v takové míře, aby byl schopen přivést žáka-cizince k ovládnutí češtiny: • podle rámcových vzdělávacích programů (dále jen RVP) • v souladu s novým školským zákonem (Školský zákon č. 561/2004 Sb., od 1. 1. 2005)

  8. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • Základní vzdělávání: • průřezové téma - multikulturní výchova: • má seznámit žáky s rozmanitostmi různých kultur, jejich tradicemi a hodnotami, a tak jim umožnit si lépe uvědomit svou vlastní kulturní identitu, tradice a hodnoty • zdůrazňuje smysl pro spravedlnost, solidaritu a toleranci včetně pochopení a respektování neustále se zvyšujících sociokulturních odlišností • u menšinového etnika se zaměřuje na jeho kulturní specifika • majoritní většinu seznamuje se základními projevy ostatních národností žijících ve společném státě • u obou skupin pak pomáhá nacházet styčné body pro vzájemný respekt, společnou aktivitu a spolupráci. • Žáky tak učí komunikovat a žít vedle příslušníků odlišných sociokulturních skupin, uplatňovat svá práva a respektovat práva druhých, chápat a tolerovat odlišné zájmy, názory i schopnosti druhých (RVP ZV).

  9. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • RVP pro jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky považuje sociokulturní kompetenci za klíčovou spolu s kompetencí komunikativní, občanskou a kompetencí k učení. • Osvojení si sociokulturní kompetence by pak mělo umožnit jejím absolventům: • rozlišit měnící se životní a pracovní podmínky v domácím i cizojazyčném prostředí a adaptovat se na ně; • vnímat životní podmínky, vztahy mezi lidmi, hodnoty, víru, postoje, neverbální komunikaci, společenské konvence, zvyky a tradice; • vést žáka k uplatnění individuálních schopností, vědomostí a dovedností při práci v týmu; k odpovědnosti za svou práci i práci druhých; a tak přispívat k vytváření hodnotných mezilidských a interkulturálních vztahů

  10. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • Bez sociokulturní kompetence dnes nelze moderní jazykovou výuku realizovat. • Úspěšnost celého procesu bude záviset především na učitelích, kteří by měli být na výuku pečlivě připraveni. • Je zapotřebí, aby byli vybaveni znalostmi o kultuře země, z které cizinci přicházejí, o jejich tradicích a zvycích. • Pedagog by měl sledovat i neverbální projevy, rozdíly mezi přímým a nepřímým vyjadřováním apod. • Osvojení si sociokulturního minima je tak pro současného učitele nezbytným předpokladem k úspěšné integraci žáků-cizinců do českého vzdělávacího systému.

  11. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • Při stanovení sociokulturního minima pro pedagogy je zapotřebí vycházet z obecných požadavků formulovaných v SERR. Poznámka: Je pozoruhodné, že rámec obecných a specifických pojmů, který je navržen na úrovni B1 („Threshold Level“) podle SERR, vyhovuje dvaceti evropským jazykům, i když pocházejí z různých jazykových rodin.

  12. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM SOCIOKULTURNÍ ZNALOSTI tedy znalosti o určité společnosti a kultuře jednoho či více společenství, jejichž součástí konkrétní jazyk je Předpokládáme, že učitel češtiny jako cizího jazyka : • české prostředí zcela ovládá • ale navíc musí být vybaven znalostmi o socio-kulturním prostředí země, odkud žáci-cizinci přicházejí

  13. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • SERR specifikuje tyto znalosti do konkrétních okruhů, jako je např. : • každodenní život (jídlo, pití, pravidla stolování; státní svátky; pracovní režim; činnosti ve volném čase: koníčky, sporty, četba, média, kulturní vyžití apod.); • životní podmínky (zejména životní úroveň, a to s přihlédnutím k regionálním, třídním a etnickým odlišnostem, podmínky k bydlení;systém sociální péče; • mezilidské vztahy (včetně vztahů moci a solidarity, např. se zřetelem k třídní struktuře společnosti a vztahům mezi společenskými třídami, k vztahům mezi pohlavími, ke struktuře rodiny a příbuzenským vztahům; vztahům mezi generacemi; pracovním vztahům; vztahům mezi veřejností a policií, úředníky atd.); • hodnoty, víra a postoje(společenská třída, pracovní seskupení, kvalifikovaná a manuální pracovní síla, různé regionální kultury; bezpečnost; instituce, tradice a společenské změny, dějiny, obzvláště význačné historické osobnosti a události, menšiny etnické, náboženské, národní identita …)

  14. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • Specifický tematický celek tvoří řeči těla, neboť znalosti těchto konvencí, jež vyžadují určité chování, tvoří součást sociokulturní kompetence uživatele jazyka i žáka, který se jazyku učí. • Tyto projevy jsou typické zejména pro cizince, kteří pocházejí ze vzdálených zemí.

  15. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • Např. ke korejskému pozdravu mnohdy stačí úklon nebo úsměv. • Mnohem důležitější než v naší kultuře je dotek, jímž Korejci vyjadřují přátelství, úctu a respekt. • Korejci se velmi často snaží odhadnout, co si lidé myslí a co cítí, ale nikoliv prostřednictvím verbální konverzace, ale pomocí neverbálních prvků. • Upřený pohled na korejského mluvčího nebo posluchače (eye contact, který je běžný v západoevropské komunikaci), působí nepříjemně. • Naopak, chtějí-li Korejci partnerovi při komunikaci projevit úctu nebo respekt, přímo do očí se mu nepodívají. • Úsměv, stejně jako poškrábání se za uchemnebo na temeni hlavy naopak naznačuje, že je člověk zmaten, v rozpacích. • Délka a síla stisku ruky při pozdravu, způsob vítání a loučení se s hosty (v Koreji je zvykem, že je host doprovázen až ke dveřím nebo k autu) a řada dalších.

  16. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM INTERKULTURÁLNÍ ZPŮSOBILOST znalosti, uvědomění a pochopení vztahu (podobností a výrazných odlišností) mezi „výchozím světem“ a „světem cílového společenství“ včetně regionálních a sociálních odlišností obou světů Předpokládáme, že pedagog by měl dospět k podstatně širšímu pojetí uvědomění si kultur, které přesahují rámec kultur spjatých s mateřským a cílovým jazykem žáka, na jejichž základě bude schopen oba světy a žáky-cizince kontextově začlenit.

  17. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM DOVEDNOSTI A PRAKTICKÉ ZNALOSTI (know-how, savoir-faire) • společenské dovednosti, tj. schopnost chovat se podle určitých konvencí a dodržovat předepsané normy, zejména v případě cizinců; • každodenní dovednosti, tj. schopnost účelně vykonávat běžné úkony života v cílové zemi (vhodně se oblékat apod.); • odborné a profesní dovednosti, tj. schopnost vykonávat specifické profesní činnosti a zejména praktické dovednosti a znalosti, jež by umožnily cizinci efektivně komunikovat v nejrůznějších oblastech země svého cíle. • Úlohou učitele je vést žáky k osvojení si těchto dovedností a praktických znalostí a prostřednictvím interkulturálních dovedností odbourávat stereotypy.

  18. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM SCHOPNOST STANOVIT VÝCHOVNĚ-VZDĚLÁVACÍ CÍL VÝUKY A KONKRÉTNÍ VYUČOVACÍ JEDNOTKY aby odpovídal předpokladům a požadavkům jeho žáků a studentů-cizinců, a to s ohledem na jejich předchozí sociokulturní zkušenosti a znalosti. Cílem školy je dovést žáka k odpovídajícím požadavkům komunikace podle SERR a RVP, jednotlivým prahovým úrovním v cizím jazyce včetně rozvoje příslušné interkulturální kompetence.

  19. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM SCHOPNOST ZVOLIT VHODNOU METODU, jež se bude jevit jako nejúčinnější z hlediska dosažení cílů v rámci sociokulturních kompetencí s přihlédnutím k potřebám žáků-cizinců v konkrétním společenském prostředí • Efektivita výběru metody je závislá: • na motivaci a charakteristických vlastnostech žáků • na povaze lidských a materiálních prostředků, jež mohou proces také ovlivnit. • Učitel pak volí nejvhodnější formy práce, např. metodu: • přímého působení autentického užívání jazyka (komunikace „z očí do očí“ s rodilým mluvčím, odposlouchávání konverzace, poslech nahrávek, sledování médií apod.) • přímého působení speciálně vybraných mluvených projevů a psaných textů • přímé účasti v autentické komunikativní interakci s rodilým mluvčím či ve speciálně navržených a sestavených úlohách • kombinaci nejrůznějších činností, přičemž mateřský jazyk cizince může sloužit k řízení práce ve třídě, výkladu apod.

  20. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM Poznámka: • Předpoklady většiny českých škol jsou však v tomto směru velmi omezené. • Učitelé ovládají většinou jen světové jazyky jako např. angličtinu, ruštinu, francouzštinu a němčinu. • Na druhé straně znalosti angličtiny např. u Japonců jsou většinou mizivé, což je dáno systémem výuky angličtiny na japonských školách. • Metodou biflování gramatických příruček a slovní zásoby se japonský žák učí zvládnout písemné testy, neosvojuje si tedy jazyk ve všech jeho podobách. • Skutečnost, že angličtinu vyučují japonští učitelé, kteří se sami anglicky nedokáží ani domluvit, vede k tomu, že komunikativní znalosti cizích jazyků jsou v Japonsku na velmi nízké úrovni.

  21. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM ZNALOST ŠKOLSKÉHO SYSTÉMU, ODKUD ŽÁK-CIZINEC PŘICHÁZÍ • Například pro arménské žákyje zpočátku problematické se správně orientovat v českém systému školství. • Podle sovětského vzdělávacího modelu se základní a středoškolské vzdělání v Arménii získává na tzv. všeobecné střední škole, kde studium trvá 10 let (ve věku od 6 do 16 let) a je ukončeno maturitní zkouškou (téměř 95 % žáků). • Arméni jsou tak zvyklí absolvovat se stejnými spolužáky 10 let studia a během této doby si mezi sebou vytvářejí velmi pevné a trvalé vazby. • U nás se arménský žák musí přizpůsobit zcela novému složení třídy na střední škole. • Vzdělání představuje pro Armény jednu z nejdůležitějších hodnot. • Studijní výsledky arménských děti jsou chloubou rodičů a příbuzných, kteří projevují velký zájem o studium svých potomků, aktivně spolupracují s pedagogy při řešení běžných i nestandardních situací. • Arménští žáci jsou ve škole velmi snaživí a studiu věnují velkou pozornost. • Bohužel nejsou zvyklí ve třídě diskutovat a při vyučování se příliš neprosazují. • Chovají velkou úctu k povolání učitele, a proto arménští žáci málokdy způsobují ve škole potíže, nedostávají se do konfliktu s učitelem.

  22. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • Odlišný vzdělávací systém např. v Japonsku nebo v Korejské republice působí značné problémy žákům těchto národností. • Ve výuce jazykům převládá totiž biflování, neboť žáci jsou vedeno k tomu, aby si zapamatovali gramatické poučky a určité penzum slovní zásoby. • Obecně totiž oba školské systémy kladou důraz na psaný projev, a proto japonští či korejští žáci píší, než mluví, a proto mají problémy se ústně adekvátně vyjádřit. • Při vyučování jsou zvyklí se neprosazovat, nediskutovat, jen tiše pozorovat. • Rozdílné je např. i postavení korejského učitele, jenž je považován za významnou autoritu. • Vůči ženě-učitelce se projevují určité předsudky s ohledem na emancipovanost, muži-učitelé mají situaci lehčí, ale jsou povinni se zvlášť pečlivě oblékat a upravovat (nosit oblek, kravatu, barvit si šedivé vlasy apod.). • Vzhledem k vysoké autoritě učitele v Koreji nelze od korejského žáka či studenta očekávat, že bude ve školní třídě mluvit bez vyzvání. • Učitel v Koreji je velmi dobře honorován, při společné akci jsou korejští žáci automaticky zváni, učitel za ně platí. • Jestliže jsou pozváni do učitelova soukromí, chovají se pak jako doma. Znamená to pro ně, že překročili určitou tabuizovanou hranici, byli přijati za žáky a stávají se součástí učitelovy rodiny. Takové pozvání je v Koreji však výjimečné. Český učitel by se měl podobné situace vyvarovat, neboť pozvání do učitelova soukromí bývá signálem k tomu, že se korejští žáci začnou chovat vůči učiteli majetnicky a nárokují si i jeho volný čas.

  23. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • Přátelství Korejců navázaná např. ve školním prostředí přetrvávají často po celý život, vzájemná výpomoc je samozřejmostí. • Proto ani v českém školním prostředí nelze odsuzovat to, že se korejští žáci či studenti spoléhají jeden na druhého, myslí kolektivně a vzájemně od sebe opisují. • Pro Korejce je typické, že vyjadřují své osobní názory velmi nesměle a opatrně a často je prezentují tak, aby byly shodné s názory druhých nebo jim velmi podobné, aby byly pro ostatní přijatelné. • Český učitel musí zvolit takovou metodu, která by přiměla žáky korejské národnosti hovořit o sobě, o svých názorech, zálibách, plánech apod. • Korejští žáci či studenti chtějí vědět, co si o nich myslí ostatní, a proto pozorně naslouchají druhým, přemýšlejí o nich, posilují kladné lidské vztahy a vždy se chovají tak, aby se nevhodně vybranými slovy ostatních nedotkli, aby je nepřivedli do rozpaků. • Proto se snaží nemluvit o nepříjemných věcech, nezvyšují hlas, negestikulují. • Bezvýraznost a nejasnost jsou v Koreji pokládány za ctnosti, a to zejména u lidí ve vyšším společenském postavení. • Komunikace při vyučování je také často ovlivněna chováním dívek, neboť jejich postoje a reakce jsou určeny třemi základními vztahy, a to vztahem k otci, manželovi a synovi. Od dětství jsou totiž korejské dívky vychovávány k poslušnosti, pokoře a skromnosti. Očekává se od nich, že se budou umět na veřejnosti ovládat, potlačovat své názory, city, přání i touhy.

  24. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM SCHOPNOST ZVLÁDNOUT ROLI UČITELE V MULTIETNICKÉ TŘÍDĚ • pedagogické a řídící dovednosti • schopnosti využívat vlastních zkušeností, ale i znalosti základních sociokulturních informací a schopnost učit je • interkulturální postoje a dovednosti apod. • Pedagogovéby si měli uvědomovat, že jejich úkony a chování odrážejí jejich postoje a schopnosti a jsou nejdůležitější součástí prostředí, v němž probíhá učení či osvojování jazyka, neboť představují vzory rolí, které mohou žáci v následujícím období napodobovat.

  25. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM SCHOPNOST VOLIT INDIVIDUÁLNÍ PŘÍSTUP K ŽÁKŮM • podle sociokulturního prostředí, ze kterého přicházejí • rozlišovat jejich individuální vlastnosti kognitivní, afektivní a lingvistické povahy a brát je na zřetel při stanovení potenciální obtížnosti konkrétních úloh

  26. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM SCHOPHOST VOLIT VHODNÉ TEXTY • autentické • specificky upravené • vytvořené pro konkrétní jazykovou výuku Předpokládané znalosti o dané oblasti včetně sociokulturních znalostí pomůžou žákovi textu lépe porozumět.

  27. ZÁVĚR • Ovládnutí sociokulturního minima, poznání a znalost společných jevů, ale i kontrastů a rozdílů v jednotlivých jazykových rovinách spojené s informacemi o kulturních a společenských realitách může výrazně přispětk začlenění žáků-cizinců do českého vzdělávacího systému a k jejich úspěšné komunikaci, pomůže předcházet nedostatkům ve vzájemné komunikaci a neporozumění.

  28. ZÁVĚR • Zprostředkování systémových i pragmatických zvláštností češtiny na pozadí východiskových jazyků žáků-cizinců může podstatně zefektivnit proces osvojování si modelů verbálního chování a přispět k lepšímu porozumění mimojazykové skutečnosti o cílové krajině a její kultuře. • Uvědomělou výuku totiž nelze v současné době realizovat bez sociokulturních komponentů studia moderního jazyka, tedy ani bez sociokulturního minima učitele, jež by měli ovládat jak učitelé v praxi, tak i budoucí učitelé češtiny jako cizí jazyka.

  29. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM / http://sociocultur.ujep.cz.

More Related