SOCIOKULTURNÍ MINIMUM PRO UČITELE ČEŠTINY JAKO CIZÍHO JAZYKA

1. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM PRO UČITELE ČEŠTINY JAKO CIZÍHO JAZYKA

2. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • Rozvoj sociolingvistiky jako samostatné discipliny ovlivnil již koncem minulého století i u nás jazykovou výuku→ začala se kombinovat se studiem kultury a společnosti, ve které jazyk funguje. • Kultura se stala kódem, pomocí kterého lidé v rámci interakce s okolním světem komunikují, tzn. záměrně či nezáměrně se ovlivňují.

3. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • K dosažení úspěšné komunikace: • nestačí produkovat gramaticky správné věty • je nezbytné, aby mluvčí vytvářel promluvy v závislosti na důležitých komunikačních faktorech a okolnostech • Pouhá znalost gramatiky a slovní zásoby nedává záruku správnému porozumění. .

4. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • Při studiu cizího jazyka si osvojujeme: • vedle základních čtyř rovin (fonetické, lexikální, morfologické, syntaktické) • ještě prostředí sociokulturní • Kromě lexikálních a gramatických znalostí potřebuje žák nebo student získat také kompetenci používat cizí jazyk sociálně přijatelným způsobem, umět ho v daném kontextu vhodně použít, tzn. zvládnout kompetenci komunikační.

5. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • Moderní lingvodidaktická koncepce zdůrazňuje také kompetenci sociokulturní, která je dána charakteristickými vlastnostmi společnosti a kultury a projevuje se v chování jejích příslušníků při jazykové komunikaci. • Podle prof. Jana van Eka by se měl žák-cizinec naučit ovládat tuto kompetenci spolu s kompetencí jazykovou, sociolongvistickou, diskurzivní, strategickou a společenskou (SERR)[

6. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • Společenské změny na sklonku minulého století → český jazyk se stal od 90. let 20. století multikulturním dorozumívacím prostředkem. • Na tuto skutečnost muselo zareagovat i české školství řadou systémových změn a reforem.

7. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • Přechod na novou koncepci vzdělávání na všech stupních českých škol klade zvýšené nároky nejen na pedagogy v praxi, ale i na přípravu budoucích učitelů. • Se stoupajícím počtem cizinců ve školních třídách se mění požadavky kladené na učitele českého jazyka, který musí být na přítomnost cizince v kolektivu českých žáků a studentů připraven a vybaven novými kompetencemi v takové míře, aby byl schopen přivést žáka-cizince k ovládnutí češtiny: • podle rámcových vzdělávacích programů (dále jen RVP) • v souladu s novým školským zákonem (Školský zákon č. 561/2004 Sb., od 1. 1. 2005)

8. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • Základní vzdělávání: • průřezové téma - multikulturní výchova: • má seznámit žáky s rozmanitostmi různých kultur, jejich tradicemi a hodnotami, a tak jim umožnit si lépe uvědomit svou vlastní kulturní identitu, tradice a hodnoty • zdůrazňuje smysl pro spravedlnost, solidaritu a toleranci včetně pochopení a respektování neustále se zvyšujících sociokulturních odlišností • u menšinového etnika se zaměřuje na jeho kulturní specifika • majoritní většinu seznamuje se základními projevy ostatních národností žijících ve společném státě • u obou skupin pak pomáhá nacházet styčné body pro vzájemný respekt, společnou aktivitu a spolupráci. • Žáky tak učí komunikovat a žít vedle příslušníků odlišných sociokulturních skupin, uplatňovat svá práva a respektovat práva druhých, chápat a tolerovat odlišné zájmy, názory i schopnosti druhých (RVP ZV).

9. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • RVP pro jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky považuje sociokulturní kompetenci za klíčovou spolu s kompetencí komunikativní, občanskou a kompetencí k učení. • Osvojení si sociokulturní kompetence by pak mělo umožnit jejím absolventům: • rozlišit měnící se životní a pracovní podmínky v domácím i cizojazyčném prostředí a adaptovat se na ně; • vnímat životní podmínky, vztahy mezi lidmi, hodnoty, víru, postoje, neverbální komunikaci, společenské konvence, zvyky a tradice; • vést žáka k uplatnění individuálních schopností, vědomostí a dovedností při práci v týmu; k odpovědnosti za svou práci i práci druhých; a tak přispívat k vytváření hodnotných mezilidských a interkulturálních vztahů

10. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • Bez sociokulturní kompetence dnes nelze moderní jazykovou výuku realizovat. • Úspěšnost celého procesu bude záviset především na učitelích, kteří by měli být na výuku pečlivě připraveni. • Je zapotřebí, aby byli vybaveni znalostmi o kultuře země, z které cizinci přicházejí, o jejich tradicích a zvycích. • Pedagog by měl sledovat i neverbální projevy, rozdíly mezi přímým a nepřímým vyjadřováním apod. • Osvojení si sociokulturního minima je tak pro současného učitele nezbytným předpokladem k úspěšné integraci žáků-cizinců do českého vzdělávacího systému.

11. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • Při stanovení sociokulturního minima pro pedagogy je zapotřebí vycházet z obecných požadavků formulovaných v SERR. Poznámka: Je pozoruhodné, že rámec obecných a specifických pojmů, který je navržen na úrovni B1 („Threshold Level“) podle SERR, vyhovuje dvaceti evropským jazykům, i když pocházejí z různých jazykových rodin.

12. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM SOCIOKULTURNÍ ZNALOSTI tedy znalosti o určité společnosti a kultuře jednoho či více společenství, jejichž součástí konkrétní jazyk je Předpokládáme, že učitel češtiny jako cizího jazyka : • české prostředí zcela ovládá • ale navíc musí být vybaven znalostmi o socio-kulturním prostředí země, odkud žáci-cizinci přicházejí

13. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • SERR specifikuje tyto znalosti do konkrétních okruhů, jako je např. : • každodenní život (jídlo, pití, pravidla stolování; státní svátky; pracovní režim; činnosti ve volném čase: koníčky, sporty, četba, média, kulturní vyžití apod.); • životní podmínky (zejména životní úroveň, a to s přihlédnutím k regionálním, třídním a etnickým odlišnostem, podmínky k bydlení;systém sociální péče; • mezilidské vztahy (včetně vztahů moci a solidarity, např. se zřetelem k třídní struktuře společnosti a vztahům mezi společenskými třídami, k vztahům mezi pohlavími, ke struktuře rodiny a příbuzenským vztahům; vztahům mezi generacemi; pracovním vztahům; vztahům mezi veřejností a policií, úředníky atd.); • hodnoty, víra a postoje(společenská třída, pracovní seskupení, kvalifikovaná a manuální pracovní síla, různé regionální kultury; bezpečnost; instituce, tradice a společenské změny, dějiny, obzvláště význačné historické osobnosti a události, menšiny etnické, náboženské, národní identita …)

14. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • Specifický tematický celek tvoří řeči těla, neboť znalosti těchto konvencí, jež vyžadují určité chování, tvoří součást sociokulturní kompetence uživatele jazyka i žáka, který se jazyku učí. • Tyto projevy jsou typické zejména pro cizince, kteří pocházejí ze vzdálených zemí.

15. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • Např. ke korejskému pozdravu mnohdy stačí úklon nebo úsměv. • Mnohem důležitější než v naší kultuře je dotek, jímž Korejci vyjadřují přátelství, úctu a respekt. • Korejci se velmi často snaží odhadnout, co si lidé myslí a co cítí, ale nikoliv prostřednictvím verbální konverzace, ale pomocí neverbálních prvků. • Upřený pohled na korejského mluvčího nebo posluchače (eye contact, který je běžný v západoevropské komunikaci), působí nepříjemně. • Naopak, chtějí-li Korejci partnerovi při komunikaci projevit úctu nebo respekt, přímo do očí se mu nepodívají. • Úsměv, stejně jako poškrábání se za uchemnebo na temeni hlavy naopak naznačuje, že je člověk zmaten, v rozpacích. • Délka a síla stisku ruky při pozdravu, způsob vítání a loučení se s hosty (v Koreji je zvykem, že je host doprovázen až ke dveřím nebo k autu) a řada dalších.

16. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM INTERKULTURÁLNÍ ZPŮSOBILOST znalosti, uvědomění a pochopení vztahu (podobností a výrazných odlišností) mezi „výchozím světem“ a „světem cílového společenství“ včetně regionálních a sociálních odlišností obou světů Předpokládáme, že pedagog by měl dospět k podstatně širšímu pojetí uvědomění si kultur, které přesahují rámec kultur spjatých s mateřským a cílovým jazykem žáka, na jejichž základě bude schopen oba světy a žáky-cizince kontextově začlenit.

17. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM DOVEDNOSTI A PRAKTICKÉ ZNALOSTI (know-how, savoir-faire) • společenské dovednosti, tj. schopnost chovat se podle určitých konvencí a dodržovat předepsané normy, zejména v případě cizinců; • každodenní dovednosti, tj. schopnost účelně vykonávat běžné úkony života v cílové zemi (vhodně se oblékat apod.); • odborné a profesní dovednosti, tj. schopnost vykonávat specifické profesní činnosti a zejména praktické dovednosti a znalosti, jež by umožnily cizinci efektivně komunikovat v nejrůznějších oblastech země svého cíle. • Úlohou učitele je vést žáky k osvojení si těchto dovedností a praktických znalostí a prostřednictvím interkulturálních dovedností odbourávat stereotypy.

18. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM SCHOPNOST STANOVIT VÝCHOVNĚ-VZDĚLÁVACÍ CÍL VÝUKY A KONKRÉTNÍ VYUČOVACÍ JEDNOTKY aby odpovídal předpokladům a požadavkům jeho žáků a studentů-cizinců, a to s ohledem na jejich předchozí sociokulturní zkušenosti a znalosti. Cílem školy je dovést žáka k odpovídajícím požadavkům komunikace podle SERR a RVP, jednotlivým prahovým úrovním v cizím jazyce včetně rozvoje příslušné interkulturální kompetence.

19. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM SCHOPNOST ZVOLIT VHODNOU METODU, jež se bude jevit jako nejúčinnější z hlediska dosažení cílů v rámci sociokulturních kompetencí s přihlédnutím k potřebám žáků-cizinců v konkrétním společenském prostředí • Efektivita výběru metody je závislá: • na motivaci a charakteristických vlastnostech žáků • na povaze lidských a materiálních prostředků, jež mohou proces také ovlivnit. • Učitel pak volí nejvhodnější formy práce, např. metodu: • přímého působení autentického užívání jazyka (komunikace „z očí do očí“ s rodilým mluvčím, odposlouchávání konverzace, poslech nahrávek, sledování médií apod.) • přímého působení speciálně vybraných mluvených projevů a psaných textů • přímé účasti v autentické komunikativní interakci s rodilým mluvčím či ve speciálně navržených a sestavených úlohách • kombinaci nejrůznějších činností, přičemž mateřský jazyk cizince může sloužit k řízení práce ve třídě, výkladu apod.

20. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM Poznámka: • Předpoklady většiny českých škol jsou však v tomto směru velmi omezené. • Učitelé ovládají většinou jen světové jazyky jako např. angličtinu, ruštinu, francouzštinu a němčinu. • Na druhé straně znalosti angličtiny např. u Japonců jsou většinou mizivé, což je dáno systémem výuky angličtiny na japonských školách. • Metodou biflování gramatických příruček a slovní zásoby se japonský žák učí zvládnout písemné testy, neosvojuje si tedy jazyk ve všech jeho podobách. • Skutečnost, že angličtinu vyučují japonští učitelé, kteří se sami anglicky nedokáží ani domluvit, vede k tomu, že komunikativní znalosti cizích jazyků jsou v Japonsku na velmi nízké úrovni.

21. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM ZNALOST ŠKOLSKÉHO SYSTÉMU, ODKUD ŽÁK-CIZINEC PŘICHÁZÍ • Například pro arménské žákyje zpočátku problematické se správně orientovat v českém systému školství. • Podle sovětského vzdělávacího modelu se základní a středoškolské vzdělání v Arménii získává na tzv. všeobecné střední škole, kde studium trvá 10 let (ve věku od 6 do 16 let) a je ukončeno maturitní zkouškou (téměř 95 % žáků). • Arméni jsou tak zvyklí absolvovat se stejnými spolužáky 10 let studia a během této doby si mezi sebou vytvářejí velmi pevné a trvalé vazby. • U nás se arménský žák musí přizpůsobit zcela novému složení třídy na střední škole. • Vzdělání představuje pro Armény jednu z nejdůležitějších hodnot. • Studijní výsledky arménských děti jsou chloubou rodičů a příbuzných, kteří projevují velký zájem o studium svých potomků, aktivně spolupracují s pedagogy při řešení běžných i nestandardních situací. • Arménští žáci jsou ve škole velmi snaživí a studiu věnují velkou pozornost. • Bohužel nejsou zvyklí ve třídě diskutovat a při vyučování se příliš neprosazují. • Chovají velkou úctu k povolání učitele, a proto arménští žáci málokdy způsobují ve škole potíže, nedostávají se do konfliktu s učitelem.

22. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • Odlišný vzdělávací systém např. v Japonsku nebo v Korejské republice působí značné problémy žákům těchto národností. • Ve výuce jazykům převládá totiž biflování, neboť žáci jsou vedeno k tomu, aby si zapamatovali gramatické poučky a určité penzum slovní zásoby. • Obecně totiž oba školské systémy kladou důraz na psaný projev, a proto japonští či korejští žáci píší, než mluví, a proto mají problémy se ústně adekvátně vyjádřit. • Při vyučování jsou zvyklí se neprosazovat, nediskutovat, jen tiše pozorovat. • Rozdílné je např. i postavení korejského učitele, jenž je považován za významnou autoritu. • Vůči ženě-učitelce se projevují určité předsudky s ohledem na emancipovanost, muži-učitelé mají situaci lehčí, ale jsou povinni se zvlášť pečlivě oblékat a upravovat (nosit oblek, kravatu, barvit si šedivé vlasy apod.). • Vzhledem k vysoké autoritě učitele v Koreji nelze od korejského žáka či studenta očekávat, že bude ve školní třídě mluvit bez vyzvání. • Učitel v Koreji je velmi dobře honorován, při společné akci jsou korejští žáci automaticky zváni, učitel za ně platí. • Jestliže jsou pozváni do učitelova soukromí, chovají se pak jako doma. Znamená to pro ně, že překročili určitou tabuizovanou hranici, byli přijati za žáky a stávají se součástí učitelovy rodiny. Takové pozvání je v Koreji však výjimečné. Český učitel by se měl podobné situace vyvarovat, neboť pozvání do učitelova soukromí bývá signálem k tomu, že se korejští žáci začnou chovat vůči učiteli majetnicky a nárokují si i jeho volný čas.

23. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM • Přátelství Korejců navázaná např. ve školním prostředí přetrvávají často po celý život, vzájemná výpomoc je samozřejmostí. • Proto ani v českém školním prostředí nelze odsuzovat to, že se korejští žáci či studenti spoléhají jeden na druhého, myslí kolektivně a vzájemně od sebe opisují. • Pro Korejce je typické, že vyjadřují své osobní názory velmi nesměle a opatrně a často je prezentují tak, aby byly shodné s názory druhých nebo jim velmi podobné, aby byly pro ostatní přijatelné. • Český učitel musí zvolit takovou metodu, která by přiměla žáky korejské národnosti hovořit o sobě, o svých názorech, zálibách, plánech apod. • Korejští žáci či studenti chtějí vědět, co si o nich myslí ostatní, a proto pozorně naslouchají druhým, přemýšlejí o nich, posilují kladné lidské vztahy a vždy se chovají tak, aby se nevhodně vybranými slovy ostatních nedotkli, aby je nepřivedli do rozpaků. • Proto se snaží nemluvit o nepříjemných věcech, nezvyšují hlas, negestikulují. • Bezvýraznost a nejasnost jsou v Koreji pokládány za ctnosti, a to zejména u lidí ve vyšším společenském postavení. • Komunikace při vyučování je také často ovlivněna chováním dívek, neboť jejich postoje a reakce jsou určeny třemi základními vztahy, a to vztahem k otci, manželovi a synovi. Od dětství jsou totiž korejské dívky vychovávány k poslušnosti, pokoře a skromnosti. Očekává se od nich, že se budou umět na veřejnosti ovládat, potlačovat své názory, city, přání i touhy.

24. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM SCHOPNOST ZVLÁDNOUT ROLI UČITELE V MULTIETNICKÉ TŘÍDĚ • pedagogické a řídící dovednosti • schopnosti využívat vlastních zkušeností, ale i znalosti základních sociokulturních informací a schopnost učit je • interkulturální postoje a dovednosti apod. • Pedagogovéby si měli uvědomovat, že jejich úkony a chování odrážejí jejich postoje a schopnosti a jsou nejdůležitější součástí prostředí, v němž probíhá učení či osvojování jazyka, neboť představují vzory rolí, které mohou žáci v následujícím období napodobovat.

25. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM SCHOPNOST VOLIT INDIVIDUÁLNÍ PŘÍSTUP K ŽÁKŮM • podle sociokulturního prostředí, ze kterého přicházejí • rozlišovat jejich individuální vlastnosti kognitivní, afektivní a lingvistické povahy a brát je na zřetel při stanovení potenciální obtížnosti konkrétních úloh

26. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM SCHOPHOST VOLIT VHODNÉ TEXTY • autentické • specificky upravené • vytvořené pro konkrétní jazykovou výuku Předpokládané znalosti o dané oblasti včetně sociokulturních znalostí pomůžou žákovi textu lépe porozumět.

27. ZÁVĚR • Ovládnutí sociokulturního minima, poznání a znalost společných jevů, ale i kontrastů a rozdílů v jednotlivých jazykových rovinách spojené s informacemi o kulturních a společenských realitách může výrazně přispětk začlenění žáků-cizinců do českého vzdělávacího systému a k jejich úspěšné komunikaci, pomůže předcházet nedostatkům ve vzájemné komunikaci a neporozumění.

28. ZÁVĚR • Zprostředkování systémových i pragmatických zvláštností češtiny na pozadí východiskových jazyků žáků-cizinců může podstatně zefektivnit proces osvojování si modelů verbálního chování a přispět k lepšímu porozumění mimojazykové skutečnosti o cílové krajině a její kultuře. • Uvědomělou výuku totiž nelze v současné době realizovat bez sociokulturních komponentů studia moderního jazyka, tedy ani bez sociokulturního minima učitele, jež by měli ovládat jak učitelé v praxi, tak i budoucí učitelé češtiny jako cizí jazyka.

29. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM / http://sociocultur.ujep.cz.