Rostlinné orgány kořen, stonek

1. Rostlinné orgánykořen, stonek Adéla Černohlávková 2010 Zdroj: Biologie rostlin pro 1. ročník gymnázií

2. Rostlinné orgány • Soubory pletiv, které se vyznačují charakteristickou stavbou a funkcí • Kořen, stonek, list – orgány vegetativní – zajišťují výživu, růst a výměnu látek s vnějším prostředím (vyvinuly se jen u cévnatých rostlin – tj. kapraďorostů a semenných rostlin) • U některých řas a mechorostů je nahrazují podobné (analogické) orgány – příchytná vlákna (rhizoidy), lodyžky (kauloidy) a lístky (fyloidy) • Generativní orgány produkují pohlavní buňky, gamety. U krytosemenných rostlin – květ, plod, semeno • Studiem rostlinných orgánů se zabývá organologie. • Homologické orgány – stejný původ, ale různý vzhled, funkce a vnitřní stavba • Analogické orgány – podobný vzhled, různý původ

3. Kořen • Podzemní rostlinný orgán, nenese listy • Funkce nasávací, vodivá, mechanická a zásobní. Vytváří i významné látky, např. aminokyseliny, alkaloidy, regulátory růstu – funkce syntetická • Heterotrofní orgán – postrádá kutikulu, průduchy a fotosyntetická barviva; je odkázán na přísun asimilátů z nadzemní části rostliny • Založen již v zárodku semene. Nejdříve vyrůstá kořínek (radikula), ten se mění v hlavní kořen, a z něho vyrůstají postranní kořeny. Soubor kořenů = kořenový systém • U dvouděložných a nahosemenných rostlin tvoří kořenovou soustavu hlavní kořen s postranními. • U jednoděložných hlavní kořen zaniká a je nahrazen kořeny náhradními (adventivními)

4. Kořen • Adventivní kořeny – jediný typ kořenů u kapraďorostů • Druhotně netloustnou, po celé délce přibližně stejně silné • Mohou vznikat i na stoncích či listech – využití při vegetativním rozmnožování stonkovými, listovými nebo kořenovými řízky • Zlepšují výživu rostliny

6. Kořen - stavba • Na vegetačním vrcholu je kořen kryt kořenovou čepičkou – je tvořena živými parenchymatickými buňkami se zeslizovatělými buněčnými stěnami • Chrání vrcholové meristémy před poškozením a usnadňuje vnikání kořene do půdy • Stále se obnovuje • Na povrchu mladých kořenů je kořenovápokožka (rhizodermis), která vytváří kořenové vlásky – několikanásobně zvětšují absorpční plochu kořene (vodní rostliny netvoří kořenové vlásky)

7. Kořen - stavba • Prostor mezi pokožkou a středním válcem vyplňuje prvotní (primární) kůra – má vnější, střední a vnitřní vrstvu • Buňky vnitřní vrstvy = endodermis z větší části korkovatějí a dřevnatějí; to komplikuje transport roztoků z půdy k cévním svazkům • Pod endodermis leží vrstva buněk označovaná jako pericykl (perikambium) – zakládají se zde postranní kořeny • Uvnitř středního válce je paprsčitý cévní svazek • Činností kambia kořen druhotně tloustne, původní radiální cévní svazek se mění na kolaterální a prvotní kůra je nahrazena druhotnou (tj. peridermem)

9. Kořen • U jednoděložných se primární stavba kořene zachovává celý život, u rostlin dvouděložných a nahosemenných je nahrazena druhotnou stavbou. • U keřů a stromu jsou kořeny dřevnaté, byliny mívají kořeny dužnaté( jen omezeně tloustnou).

10. Metamorfózy kořene • Kořenové hlízy(orsej) a bulvy(řepa, celer) – zásobní funkce; na stavbě se podílí i stonková část rostliny • Vzdušné kořeny(rostliny v tropech asubtropech) – umožňují přijímat vzdušnou vlhkost • Příčepivé kořeny(břečťan popínavý) – přichycovací funkce • Haustoria parazitů (jmelí)

11. Přeměny kořene: A – kořenové hlízky orseje; B – haustoria jmelí; C – příčepivé kořeny břečťanu; D – bulva celeru, hranici mezi stonkovou a kořenovou částí vyznačuje přerušovaná čára

12. Hospodářský význam kořenů • je značný • Potrava člověka (kořenová zelenina – mrkev, petržel, křen aj.) • Krmivo pro zvířata (krmná řepa) • Potravinářský průmysl (řepa cukrovka, čekanka) • Výroba léčiv

13. Stonek • Nadzemní orgán cévnatých rostlin, nesoucí zákonitě postavené listy, pupeny a reprodukční orgány • Zprostředkovává spojení mezi kořenovým systémem a listy (transpirační a asimilační proud); dobře vyvinuta vodivá a mechanická pletiva • Stonek s listy tvoří prýt • Místa přisedání listů ke stonku = uzliny(nody), mezi nimiž jsou články(internodia)

15. Stonek • Různé typy stonku – dužnatý (bylinný), dřevnatý • Bylinný stonek se nazývá lodyha • Bezlistý stonek zakončený květem nebo květenstvím = stvol • Dutý stonek trav s nápadně vyvinutými uzlinami (kolénky) = stéblo • Nerozvětvená nadzemní část spojující u stromů kořenový systém s korunou = kmen • U keřů se stonky větví hned od země a jsou celé dřevnaté • Polokeře – zdřevnatělá spodní část, bylinná horní část na zimu každoročně odumírá

16. Stonek • Tvar – válcovitý, čtyřhranný(např.hluchavkovité),trojhranný(např.šáchorovité) • Ne všechny rostliny mají dostatečně pevný, vzpřímený stonek • Rostliny s tenkým chabým stonkem, který se ovíjí či jinak uchycuje na opoře, jsou liány – mohou být pravotočivé i levotočivé

17. Prvotní stavba stonku • Stonek s prvotní stavbou je zelený, na povrchu krytý pokožkou(epidermis) • Pod pokožkou se diferencuje prvotní(primární)kůra – ochranná a zásobní funkce • Její obvodová vrstva často obsahuje mechanická pletiva (kolenchym, sklerenchym) zpevňující stonek • Vnitřní část tvoří buď endodermis, nebo se na jejím místě vyvíjí tzv. škrobová pochva(buňky s vysokým obsahem škrobových zrn; zvláště v oddencích)

18. Prvotní stavba stonku • Střední válec stonku tvoří jednovrstevný pericykl, ve kterém se často zakládají adventivní kořeny, a kolaterální cévní svazky • Střed stonku vyplňuje parenchymatická dřeň • Ze dřeně vybíhají mezi cévní svazky dřeňovépaprsky, které se uplatňují při vedení roztoků

19. Druhotná stavba stonku • Podmíněna druhotným tloustnutím, prvotní kůra je nahrazena kůrou druhotnou (peridermem) • Kambium vytvoří souvislý kambiální válec, který směrem k obvodu produkuje druhotné lýko a do středu stonku druhotné dřevo – vytváří se letokruhy

20. Stonek • Nese základy budoucích rostlinných orgánů (stonků, listů či květů) – pupeny • U dřevin lze rozlišit úzké, zašpičatělé pupeny dřevní (nové větévky), pupeny listové (listy) a oblé pupeny květní (květy) • Na vrcholu stonku je vrcholový pupen, v úžlabí listů se nacházejí úžlabní pupeny • Pupeny našich dřevin jsou zpravidla kryté šupinami

21. Stonek • Vývojově nejstarším typem větvení stonku je vidličnaté – kdy se rozdělí vzrostný vrchol na dva • Pro vyšší rostliny je charakteristické postranní větvení – kdy postranní větvě vznikají z úžlabních pupenů • Dlouhá postranní větev dřevin = makroblast, zkrácená větévka nesoucí listy či květy (modřín,jinan aj.) = brachyblast

23. Větvení stonku • Vidličnaté – vzrostný vrchol stonku dává vznik dvěma dceřiným větvím, které se stejným způsobem dále větví (např. jmelí) • Hroznovité – postranní větve na hlavním stonku jsou v růstu silně omezovány vrcholovým pupenem – jsou tenčí a nepřerůstají hlavní stonek (např. smrk, borovice) • Vrcholičnaté – postranní větvě nabudou převahy nad hlavním stonkem, který buď zcela ukončí růst, nebo je zatlačen do postranního postavení (např. vinná réva, jabloň)

24. Metamorfózy stonku • Oddenky(sasanka, kosatec) – zásobní funkce, v zemi vodorovně uložené, článkované • Oddenkové hlízy(brambor) • Stonkové hlízy(např. u kedlubnu) • Oddenky a hlízy umožňují současně vegetativní rozmnožování rostlin • Výběžky = šlahouny(jahodník) - rozmnožování • Stonkové úponky(vinná réva) – umožňují přichycení • Stonkové trny = kolce(trnka, hloh aj.) – ochranná funkce, vznikají přeměnou brachyblastů

25. Přeměny stonku: A – oddenek kosatce; B – oddenkové hlízy bramboru; C – stonková hlíza kedlubnu; D – úponky vinné révy

26. Hospodářský význam stonků • je značný • Potrava člověka i hospodářských zvířat (bramborové hlízy) • Zdroj vitaminů (stonkové hlízy brukve, kedlubny a hypokotylové hlízy ředkvičky) • Stavební průmysl, výroba papíru, nábytkářství (dřevní hmota) • Třtinový cukr z cukrové třtiny, korek z krycích pletiv dubu korkového, skořice ze skořicovníku • Stonky planých druhů, zejména trav, jsou důležitou součástí píce