Jednotlivé složky HDP ‚ – C, I, G

1. Jednotlivé složky HDP ‚– C, I, G

2. Proč zkoumáme jednotlivé složky HDP • Vycházíme z měření HDP výdajovou metodou: Y = C+I+G+NX • Změna v celkových výdajích ovlivňuje výši HDP – je dobré znát, proč se jednotlivé složky mění a proč se tedy mění HDP. • Prozatím neuvažujeme s NX – v oblasti zahraničních vztahů jsou vztahy poněkud složitější a věnujeme jim zvláštní prezentaci.

3. Spotřební výdaje • Základní faktory ovlivňující spotřební výdaje:- disponibilní důchod- úroková míra • Keynesiánská spotřební funkce:Zdůrazňuje závislost pouze na YDC = Ca + c*YD, (R3.4),kde: Ca = autonomní spotřeba, neboli spotřeba nezávislá na důchodu – lze si ji představit jako spotřební výdaje, které je nutno vynaložit v každém případě, tj. jako spotřeba na nezbytné statky (např. na bydlení, jídlo apod.). Jinými slovy autonomní spotřební výdaje musí domácnosti vynaložit, i když nemají žádný disponibilní příjem, respektive žádné bohatství z minulosti. V takovém případě se domácnosti musí zadlužovat.c = mezní sklon ke spotřebě – vyjadřuje o kolik se zvýší spotřeba, vzroste-li disponibilní důchod o jednu jednotkuYD = disponibilní důchod, YD = Y-TA-GBS+TR (viz prezentace o HDP). • Mezní sklon ke spotřebě c je v intervalu 0 až 1. Tj. pokud YD vzroste o 1, nespotřebujeme celý YD ale něco uspoříme (např. schováme na horší časy)Mezní sklon ke spotřebě c nemůže být logicky větší než 1. Proč?

4. Důchodotvorný (multiplikační) efekt C (Ca) • Pokud Ca roste, tak se Y zvyšuje o více než Ca. • Pokud osoba Alfa spotřebovává, tak utrácí, osoba Beta potom peníze získává. Pokud Alfa zvýší Ca, dostane osoba Bet více peněz – může též zvýšit svou spotřebu. Zvýší ji o c*YD. Dané peníze, o které osoba Beta zvýší příjem dostane osoba Gama, která též může zvýšit svou spotřebu o c*c*YD, atd. Celkové zvýšení spotřeby (a tím výstupu) je: Y = ⌂Ca *1/(1-c), ⌂Ca = počáteční změna Ca

5. Co se děje s mezním sklonem ke spotřebě • Lze diskutovat, co se s hodnotou c děje, pokud Y roste. • Názory: - hodnota c je stále stejná. C má potom tvar přímky.- hodnota c se zmenšuje. Pro tento názor mluví to, že tím více vyrobíme, tím více můžeme uspořit, navíc už jsou základní naše potřeby uspokojeny, čili už tolik spotřebovávat nechceme. C je potom křivkou. • V každém případě C začíná v bodě Ca. • Kde se C protíná s přímkou pod úhlem 45 stupňů, je spotřeba rovna Y.

6. Možné tvary C (spotřebních výdajů)

7. Další faktory na, kterých C závisí • Očekávání: pokud se spotřebitelé bojí budoucnosti, omezují spotřebu (recese v USA 1990-1991, současné události) • Teorie mezičasové volby • Teorie životního cyklu • Teorie permanentního důchodu • Teorie neomezených potřeb • Politická stabilita • Apod. • V každém případě spotřeba závisí na řadě faktorů, nemá smysl se zaměřit jen na jeden.

8. Úspory • Úspory (S) – to, co nepoužijeme na spotřebu • Dělíme na:úspory domácností, PS = YD-C, firem, GBS = odpisy kapitálu a zadržené ziskystátu, rozpočtový přebytek/deficit BS: TA-G-TR)Každá z těchto složek může být záporná, potom musí být ale kladná jiná složka úspor. Pokud je některá ze složek S záporná, tak daný sektor žije nad své poměry a musí si od někoho půjčovat, ten někdo potom musí vytvářet úspory.Pozn.: tím někdo může být rovněž ze zahraničí – potom jsou čisté zahraniční investice (NFI) kladné a čistý vývoz (NX) záporný. Viz prezentace zahraničních vztahů. • S = PS+GBS+NFI-BSNFI = čisté zahraniční investice, BS = rozpočtový přebytek

9. Co ovlivňuje úspory • disponibilní důchod • reálná úroková míra • dostupnost půjček: čím snazší půjčky, tím menší nutnost spořit • míra zdanění: čím vyšší zdanění, tím nižší možnost, aby jednotlivé subjekty tvořily úspory. • schopnost sebeovládání a nespotřebovávat • demonstrativní efekt • míra sociálního zabezpečení ve společnosti • míra inflace • politická a ekonomická stabilita

10. Keynesiánská funkce úspor • PS = s*YD-Ca, kde: s = mezní sklon k úsporám, s = 1-c • TA = TAa+t*Y s*YD-Ca = s*(Y+TR-TA-GBS)-Ca = s*Y + s*TR- s*TAa - s*t*Y- s*GBS-Ca s*TR- s*TAa- s*GBS-Casi označme jako A (autonomní výdaje) • PS = s*Y-s*t*Y+A= s*Y*(1-t)+AHodnota A bude pravděpodobně záporná! • Úspory domácností PS budou záporné, pokud s bude nízké, t TAa, Ca vysoké • Je-li PS záporné – domácnosti si od někoho půjčují

11. Paradox úspor • V krátkém období pokles s, tedy růst c může vést k růstu spotřebních výdajů C a (za předpokladu nevyužitých zdrojů) k růstu Y. • V dlouhém období však nízká úroveň s způsobuje problémy – země nevytváří zdroje na investice, tedy má nízký potenciál k dlouhodobému růstu. • Země si sice může půjčovat ze zahraničí, je potom na zahraničí závislá, v případě znehodnocení domácí měny, se jí půjčky mohou zdražit. • Obecně: pokud si subjekty příliš půjčují (tedy zadlužují) způsobuje to problémy – viz USA: hypotéční krize.

12. Investiční výdaje • Investiční výdaje z pohledu makroekonomie (HDP):- investice firem do kapitálových statků- plánované zvýšení zásob- neplánované zvýšení zásob (něco vyprodukuji, myslím si, že to prodám, ale ono ne)- investice do bytové výstavby • Hrubé investice: veškeré investice v daném čase • Obnovovací investice: investice, které nahrazují opotřebení kapitálových statků a bytů (v zásadě rovny odpisům) • Čisté investice: rozdíl hrubých a obnovovacích investicIn = Ib-Ir,kde In = čisté investice, Ib = hrubé investice, Ir = obnovovací investice

13. Faktory ovlivňující investice • Z pohledu firmy:- mezní produkt kapitálu (MPL) a příjem z mezního produktu kapitálu (MRPL)- obětovaný výnosAneb investuji jen tehdy, pokud se mi investice zaplatí - kapitálový statek mi jednak vydělá, co jsem do něj vložil a je výhodnější jak moje obětovaná příležitost • Mezní produkt je klesající • Příjem z mezního produktu je též klesající – navíc v nedokonalé konkurenci pokles MRPL prohlubuje pokles cen. • Obětovaný výnos závisí na úrokové míře.

14. Faktory ovlivňující investice • Obecně:- výstup: čím větší, tím více I- reálná úroková míra: čím větší, tím méně I- očekávání- technický a technologický pokrok- politická, ekonomická a právní stabilita(včetně velikosti daní, odpisů apod.)- inflace: vysoká π sice může snižovat r, ale vede k neochotě půjčovat a tedy k poklesu I • Investice závisí na řadě faktorů a jsou tedy nestálé. • Investice mají multiplikační účinek (zvýšení I vede k růstu Y) a akcelerační účinek (abychom vyprodukovali vyšší Y, potřebujeme více I). • Investice musí být produktivní (aneb nestavme hladové zdi). • Firmy se mohou mýlit a investovat špatně – to může způsobit problémy (viz recese v USA v roce 2001, současné problémy).

15. Trh zapůjčitelných fondů • Investice = poptávka po zapůjčitelných fondech. Negativní závislost na úroková míra, čím větší i), tím firmy méně investuji (poptávám investiční prostředky). Důvod: jen málo investičních příležitostí je tak výnosných, aby dokázaly úrokovou míru zaplatit. • Úspory nabídka zapůjčitelných fondů. Pozitivní závislost na úrokové míře (i), tj. čím vyšší úroková míra, tím více lidé spoří. Důvod: když lidé spoří, nemohu spotřebovávat. Pokud lidé spoří, tak přichází o nějaký užitek ze spotřeby. Čím více spoří, tím přichází o větší užitek. Kompenzací za ztrátu užitku je úrok. Čím více lidé spoří, tím větší budou chtít úrok. • Rovnovážná úroková míra a rovnovážné množství S a I je v bodě, kde se křivky S a I protínají. • Na kapitálovém trhu je mnoho subjektů, žádný z nich nemá tedy takovou tržní sílu, aby mohl úrokovou míru ovlivnit. Subjekty jsou tedy příjemcem ceny – úroková míra je cenou peněz (= cenou investičních prostředků).

16. Trh zapůjčitelných fondů a trh peněz • Na obou trzích je cenou úroková míra. • Oba trhy musí být v rovnováze. • Je-li např. na trhu peněz i vyšší jak rovnovážná, firmy méně investují než kolik domácnosti spoří – banky (finanční instituce) mají více peněz než kolik mohou půjčit. Potom dochází k poklesu i.

17. Posuny I a S • schodky nebo přebytky BS: posun S nahoru (schodek) nebo dolů (přebytek) • nové technologie: posun I doprava nahoru • daňové úlevy: posun I a S dolů – podle toho, na koho je úleva zaměřena • politická nestabilita, pesimistické očekávání, chybné minulé investice – posun I doleva dolů • Růst HDP – posun I doprava nahoru • Diferenciál mezi domácí a zahraniční - posun I dolů – domácí i je vyšší než zahraniční, tj. příliv zahraničního kapitálu. Pokud je domácí i nižší než zahraniční, opačně.

18. Celkové vládní výdaje (PE) • Vládní výdaje na statky (G) – stát obdrží protihodnotu • Transfery (TR) – stát nedostává protihodnotu • Úroky z veřejného dluhu ID • PE = G+TR + ID, PE = celkové vládní (veřejné) výdaje • O celkových vládních výdajích se rozhoduje ve veřejné volbě, mohou být teoreticky jakékoliv. • Ale: mandatorní (=povinné) vládní výdaje: např. příspěvky v nezaměstnanosti, důchodové dávky, podpora stavebního spoření – ty nelze (alespoň jednoduše) změnit. V ČR je podíl těchto výdajů vysoký – 60 až 90 % všech výdajů (podle toho, co vše se započítává – např. platy úředníků, výdaje na obranu, splátky dluhu: v podstatě je musíme vynakládat, takže spíše ano).Vysoké mandatorní výdaje – stát je musí nějak uhradit- státu nezbývají peníze na ostatní výdaje, může hůře něco dělat – např. reagovat na krizi.

19. Vládní výdaje G • Stát obdrží protihodnotu • Velká část má mandatorní charakter – státní úředníci, školství, obrana, kultura (údržba památek). • Mají multiplikační efekt… ale: nelze neustále G zvyšovat – musíme zvyšovat daně. Pokud si stát půjčuje zvyšuje i a omezuje I. V každém případě peníze vynaložené na G už nelze použít jinde. • Pokud by k růstu Y stačilo zvyšovat G, žili bychom v ráji. • V současné době: růst G – snaha takto kompenzovat pokles C a I. Nutno se ale zamyslet, proč G a I klesá, zda tento pokles není přirozený (protože jsme např. žili na dluh), respektive zda bojovat proti danému poklesu nejde i jinak než růstem G. • Obdobné účinky jako růst d má pokles TA – tedy snížení t, respektive TAa. Některé studie doporučují spíše snižovat TA než zvyšovat G – tvrdí, že pokles TA má na podnikatelskou aktivitu ekonomických subjektů věší přínos.