770 likes | 962 Views
Teplice Lázně v Čechách. Teplitz Sch önau. Vážení, když se mi nedávno dostaly do rukou fotografie z historie Teplic, poněkud se mi zamlžily brýle. Narodil jsem se v Zuckmantelu, nyní Pozorka, který je od Teplic vzdálen asi 3km, ale převážnou část
E N D
Teplice Lázně v Čechách Teplitz Schönau
Vážení, když se mi nedávno dostaly do rukou fotografie z historie Teplic, poněkud se mi zamlžily brýle. Narodil jsem se v Zuckmantelu, nyní Pozorka, který je od Teplic vzdálen asi 3km, ale převážnou část svého života jsem prožil v Teplicích, a proto se považuji za Tepličáka. Mnohým lidem toto moje vyznání nic neřekne, ale pamětníkům, kteří v tomto městě bydleli, jistě připomene dávnou dobu, kdy Teplice byly světoznámými lázněmi, ve kterých se scházely významné osobnosti o kterých se hovoří ještě dodnes. Dovolte mi, abych vám předložil několik zajímavých obrázků z doby dávno minulé a rovněž něco ze současnosti.
Tehdejší Školní náměstí a budova vlevo je škola, kterou jsem tehdy navštěvoval
Škola v Alejní ulici, do které nás přemístili ze školy na Benešově náměstí (Školní náměstí), tř. uč. pan Adamec
Škola v Trnovanech, ve které jsem svou školní docházku ukončil (třídní učitel byl pan Studnička)
V této části prezentace vám nabízím několik velmi starých obrázků Teplic, ještě z doby, kdy ve městě značně převládalo německé obyvatelstvo. V té době žilo v Teplicích pouze asi jen kolem 4500 Čechů.
Café Concordia na tehdy Dlouhé ulici, která byla později přejmenována na Masarykovu ulici.
Tržní náměstí, později přejmenované na Stalinovo Náměstí a v současné době „Náměstí svobody“
V této ulici jsme bydleli v rohovém domě vpravo za svítilnou. Vchod byl z Hornické ulice č.2. Proti nám byl v Dubské ulici koloniál pana Bohumila Sekery
Celkový pohled na bývalé Tržní náměstí. Vpravo je Zelená ulice a vlevo Dlouhá ulice. Toto bylo nejdůležitější náměstí v Teplicích.
Ještě jeden pohled na toto náměstí od Dlouhé ulice. Ta budova s hodinami je Teplická radnice.
Pohled na divadlo z jiné strany, kde vidíte také kavárnu „Šlauch“
Na podzim roku 1919 došlo v teplickém divadle k velkému požáru a budova byla zcela zničena. Po této neradostné události byla vypsána soutěž o nejlepší návrh na divadlo nové, přestože poválečné finance města nebyly právě nejrůžovější. Jak je ale vidět, když se o něco hodně usiluje, peníze se nakonec vždy najdou. V tomto případě také vyhrál nejnákladnější projekt architekta Rudolfa Bitzana z Drážďan. Velkoryse pojaté představy o společenském a kulturním stánku města zpracoval do svého návrhu městský stavební inženýr Hans Kellner. Nové městské divadlo se začalo stavět po odklizení trosek na místě vyhořelého a k jeho slavnostnímu otevření došlo v roce 1924. Velký sál měl původní kapacitu pro 1300 a malý pro 600 osob. Kromě toho budova disponovala i dalšími velkými prostory a restauračními podniky. Krušnohorské divadlo lze zařadit k poměrně moderním scénám u nás, které patří dodnes k největším v republice.
Pohled na bývalou Zelenou a Dlouhou ulici a část Tržního náměstí po jejich destrukci
Toto zbylo ze Zelené ulice. Vpravo již vidíte „novou“ výstavbu
A to je zase rozkopaná Dlouhá ulice před jejím rozbouráním. Touto ulicí jezdívala tramvaj směrem na Řetenice kolem teplické nemocnice.
K Teplicím patřila neodmyslitelně jejich další část, Trnovany. Když jste jeli tramvají, nepoznali jste, kde končí Teplice a začínají Trnovany. V této části Teplic se nacházely nádherné unikátní stavby, které rozhod- nutím tehdejších „konšelů“ byly rozbourány. Snad největším barbarstvím bylo zničení tehdejšího Zeleného kostela, který byl zcela unikátní a měl dokonce vlastní ústřední vytápění. Tento kostel měl věž vysokou 76m. Na tento kostel mě vážou nezapomenutelné osobní prožitky o kterých se ještě zmíním později.
Zahájení stavby Zeleného kostela v Trnovanech. 23. ledna 1901
I když je to k nevíře, tak takto vypadal kostel po dvou letech stavění. Musím se ptát, jak dlouho by tento kostel stavěli v dnešní době s pomocí moderní techniky?
Takto vypadal trnovanský „Zelený kostel“ po dokončení. Výška věže byla 76m. Prostranství před kostelem bylo vyretušováno
Kolem tohoto krásného a moderního kostela jsem denně chodil do školy na Metelkovo náměstí. Když tento kostel na krátkou dobu převzala Československá církev a začala opravovat jeho interiér, ukradl můj spolužák Karel Svoboda dělníkům klíč od věže a tak se vydalo pět lupínků na výlet až na samý vrchol kostelní věže. S Karlem Svobodou to byl Karel Trubač, Láďa Janáč, Jarda Palán a moje maličkost, Ruda Arnold. Protože jsme si zazvonili na zvon a točili vrát- kem, na jehož laně byl zavěšen lustr, který dělníci opravovali, snadno nás tehdy dělníci odhalili. Za asistence hasičů a pří- slušníků VB jsme tehdy lezli dolů po střeše chrámové lodi, protože Karel Svoboda zahodil klíč od věže. Lezli jsme v místě, kde byl vchod k ústřednímu topení a měli jsme štěstí, že jsme se nenapíchli na kovový plot kolem vchodu do kotelny. Tenkrát nás tato legrace stála 1000,-Kčs pokuty a ve škole to byla trojka z mravů. Ještě mám vysvědčení schované. V roce 1973 byl tento krásný kostel z nepochopitelných důvodů odstřelen a zničen a Trnovany tak přišly o jedinečnou památku.
Když krátce tento kostel převzala do své správy Československá církev a opravila jeho interiér, byl hojně navštěvován. Na obrázku je farář Jiří Kopa při svém kázání. Tenkrát začala do kostela chodit i moje matka a já našel fotku, kde jsem ji objevil na schodech tohoto kostela
Zde, na čtvrtém schodu vpravo, nad dívkou v bílých šatech stojí moje maminka. Domnívám se, že maminka tento obrázek nikdy neviděla
Z kostela byl později vytvořen sklad Domácích potřeb a byl oplocen drátěným pletivem. Myslím, že všem těm lidem, kteří se na stavbě tohoto skvostu podíleli, se musel obracet žaludek nad tím, jak se tehdy zacházelo s kulturními památkami. Mně je z toho smutno ještě dnes
Tohle zbylo z har- monia
Zničený vchod do kostela
Zbytek kostelních varhan, které byly rovněž zcela zničeny
V roce 1973 došlo již k postupné likvidaci kostela a na snímku je již jen věž bez chrá- mové lodi
Takto vypadal odstřel chrámové věže v roce 1973. V pozadí vidíte ještě spoustu secesních domů, které byly později také zlikvidovány a nahrazeny paneláky
Další snímek odstřelené chrámové věže. Kdo tam tehdy nežil, nikdy nepochopí, co to tehdy pro pamětníky znamenalo a ti, kteří pamatují, nikdy na to nezapomenou.
A je hotovo. Co myslíte, soudruzi, bylo to nutné? Jsem naprosto přesvědčen, že jste zničili velký kus historie Trnovan a Pán Bůh vás za to jistě již potrestal
V roce 1891 požádal hrabě Aldringer, majitel Šanovského panství o povolení stavby elektrické dráhy v Teplicích ve Vídni. Za čtyři měsíce toto povolení obdržel a začala stavba městské elektrické dráhy v Teplicích.Bylo to v době, kdy v Praze ještě jezdila koňka. Narodil jsem se v roce 1939 a v této době byla tato doprava již v plném provozu a vedla od Řetenic až do Dubí. Osobně jsem tramvají velice často jezdil a rozčiloval svého strýce Rudolfa Arnolda, který byl tehdy řidičem soupravy. Šlapal jsem totiž na pedál v podla- ze vozu, který ovládal zvonek ve spodní části vozu. Tato doprava sloužila léta k plné spokojenosti uživatelů až do doby, kdy ji nahradily trolejbusy a následně autobusy. Nepamatuji se, že by někdy byly s touto dopravou nějaké problémy. Na rozdíl od jiných měst, kde zůstala dodnes zachována, ji městští zastupitelé zrušili.
Tramvaj, projíždě- jící kolem radnice směrem na Tržní náměstí