271

1. 1. Hospodine, k tobě stále | pozdvihuji duši svou, | nadějí kotvím v tvé skále, | když se vlny zloby dmou. | Nechť se ze mne netěší | nepřítel v mém zahanbení, | čekám i v den nejtěžší | na svých proseb vyslyšení.

2. 2. V pravdě chodit vyučuj mne, | abych v modlitbách vždy bděl! | Čekám, že se mne zas ujme | tvá moc, tys můj Spasitel. | Od věků je milost tvá: | nevzpomínej hžíchů mládí! | Paměť lásky zůstává, | k cestě správné tichým radí.

3. 3. Pán je vždy dobrý a přímý, | k cestě své i hříšné zve. | Milost, pravdu zjevují mi, | Bože, všecky stezky tvé, | jen když v smlouvě setrvám. | Pro tvé, Hospodine, jméno, | nepravost svou velkou znám: | prosím, buď mi odpuštěno!

4. 4. Oči mé vždy k Hospodinu: | vyprostí mne z léček zlých. | V soužení se k tobě vinu, | popatř na mne v trápeních! | Vyveď mne z mých úzkostí! | Viz, jak nepřátelé mnozí | ve své nešlechetnosti | jen mně nenávistí hrozí.

5. 5. Duše mé ty sám buď stráží! | Chráněna již k tvé ať cti | prostá upřímnost se snaží | bdít a očekávati! | Nedej zahanbenu být, | neboť v tebe doufám cele! | Bože, vysvoboď svůj lid, | vykup svého Izraele!