Základní pojmy aplikované zátěžové fyziologie

1. Základní pojmy aplikované zátěžové fyziologie J.Radvanský

2. Zdatnost, výkonnost • Tělesná zdatnost je schopnost zvládat tělesnou zátěž a jí navozený stres včetně zvládnutí vlivů zevního prostředí, například teploty. • Výkonnost je pojem užší, bývá definována jako schopnost podat měřitelný výkon v určité pohybové oblasti. Je to pojem, který má blízko ke sportovní výkonnosti. Ta bývá hodnocena jako rychlostní, silová a vytrvalostní

3. Výkonnost a vytrvalost * Silová výkonnost je schopnost konat krátkodobou tělesnou fyzikální práci vysoké intenzity, vyjádřenou jako působení síly po dráze.Je dána pro danou svalovou skupinu především svalovou hmotou, její strukturou (typ svalových vláken), schopností jejího zapojení a pohybové koordinace, méně metabolizmem. * Vytrvalostní výkonnost se měří významně hůře než silová výkonnost (natož u izolované svalové skupiny), a proto v medicíněhovoříme ovytrvalostní zdatnosti. Je to schopnost vzdorovat dlouhodobězátěžovému stresu.Podstatou je schopnost regulací dosáhnout a udržet dostatečně dlouho (desítky minut a déle) fázi rezistence zátěžovému stresu.

4. K čemu je nutná alespoň minimální vytrvalostní zdatnost • Schopnost regenerovat po akutní únavě, dlouhodobá pracovní tolerance • Svobodná volba koníčků i povolání • Schopnost sociální rehabilitace – návrat k původnímu zaměstnání a pohybovým koníčkům po nemoci • Možnost pohybem redukovat nadváhu • Opakované silové cvičení pro dosažení hyperplázie • Kardiovaskulární a metabolická prevence pohybem má nejvyšší benefit při zvýšení zdatnosti z nejnižšího kvartilu zdatnosti

5. Práce, výkon a mechanická účinnost bicyklové ergometrie Práce: fyzikálně: síla po dráze [J]...tedy [N] x [m] nebo také výkon x čas 1 ml spotřebovaného O2 odpovídá práci 20.6 J ( = 4.92 cal) 1 J odpovídá 1/20,6 ..tedy 0,0485 ml O2 • Výkon (power): práce za čas [1W] =1J za sekundu ( postaru 9,81 W = 1 kpm za sekundu, 1 HP = 736 W) zátěž: na každý 1 W na ergometru: teoreticky: za 60 sec 0,0485 x 60.. 2,91 ml O2/min skutečná spotřeba 12 – 13 ml, tedy účinnost cca 23%

6. Interpretační problém: práce a výkon..práci lze považovat za ekvivalentní jen v rozumném intervalu výkonů a časů • biologicky vůbec není totéž konat práci a) výkonem 1000W po dobu 10 sekund b) výkonem 100W po dobu 100 sekund i když fyzikálně to stejná práce je. • Na druhé straně v rozumném intervalu rychlostí běhu spotřebujeme stejně energie na uběhnutí např. 5 km ať běžíme jakkoliv rychle (8 nebo 16 km/h) .. součin rychlosti a délky běhu je konstantní.. a tedy práce je stejná.

7. Tepové rozpětí (tepová rezerva) pacienta: pokles podstatný až po třicítce • HRmax (dosažitelná) - HR klidová • HRmax: 220-věk , 2 SD cca 15-20 tepů (!) • Adaptací na zátěž klesá HR klidová • Intenzitu zátěže je optimální porovnávat v procentu tepového rozpětí • Betablokátory snižují reaktivitu SA uzlu zhruba lineárně, zásadní roli hraje farmakokinetika

8. Hodnoty udávané v souvislosti s výkonem v zátěžovém testu • Pracovní výkon – power output. Práce za čas. • Vyjadřuje se také množstvím energie vydaném při příslušné činnosti • Možné srovnávat jen při identickém způsobu testu včetně protokolu • Tzv. náležitý výkon: vodný termín pro Dg. ICHS ne pro vás: vychází z principu, že kdo dosáhl 75 procent popul. průměru zdravých asi neukončil zátěž v submaximu pro symptomaticky limitovanou zátěž

9. Hlavní skupiny faktorů ovlivňující pracovní toleranci • Somatické faktory: zdraví, věk, pohlaví, biomechan. faktory, stav výživy, zdatnost • Psychické faktory: pozitivní či negativní naladění, motivace, míra pozitivního či negativního akutního stresu, chronický stres • Povaha práce: lehká- těžká, velkých- malých sv. skupin, postur. – fázických svalů, excentrická- koncentrická kontrakce. • Rytmicita práce: kontinuální- intermitentní, statická výbušná – statická „vytrvalostní“, makrorytmus práce (směny, délka prac. doby)

10. Zátěžové testy – k čemu jsou • Stanovení výkonnosti, zdatnosti pro potřeby pracovní: ústup v dělnických profesích, nástup v bezpečnostních a obranných složkách • Diagnostické účely: zátěžový stres k indukci obtíží, které v klidu nejsou: subjektivní i objektivní. Používá je kardiologie, pneumologie, rehabilitace, tělovýchovné lékařství, posudkové lék., pracovní lék.,geriatrie • Výzkumný prostředek v preventivním lék., veřejném zdravotnictví

11. Testování pacienta - nejčastější indikace * Klasická původně kardiologická indikace – dg. snížené koronární rezervy, posudková činnost ke stanovení míry pracovní limitace v důsl. ICHS. *Diagnostika a kontrola účinnosti léčby všech obtíží dependentních na zátěži (dysrytmie, reakce TK, námahová dušnost, klaudikace, závrať) a případně změna farmakoterapie těchto pacientů. *Stanovení zdatnosti jako vynikajícího globálního prognostického faktoru u (mírně) polymoribuntního seniora * Před začátkem snahy o modifikaci životního stylu u metabolického syndromu (v modifikaci dle specialisty – lékaře či fyzioterapeuta).

12. Indikace k zátěžovému vyš. v rehabilitaci • V rehabilitací kardiaků • Rozhodování o zdatnosti pro speciální postupy: je pacient po amputaci dolní končetiny schopen zácviku chůze na protéze? Jak zvládne cokoliv u čeho známe energetický výdej. • To co není, ale mělo by být:         Vyšetření specialistou pro pohybovou terapii (např. MCVS, pozdní násl. malignit, osteopenie)

13. Řízená zátěž jako léčebný prostředek • Identické vybavení laboratoře a znalosti aplikované zátěžové fyziologie slouží k pohybové terapii – zejména MCVS a chorob spojených s inzulinrezistencí (DM II, obezita, hypertenze, dyslipémie) • Pohybová terapie proniká i do nových indikací: chronické selhání srdeční, roztroušená skleróza, léčba depresí, zničující dekondice seniora, obstruktivní i restriktivní plicní choroby, osteopenie a další

14. Laboratorní formy zátěže • Dynamická zátěž: ergometr či běhátko • Dynamometrie – nejčastěji handgrip

15. Dynamická zátěž: proč Evropa preferuje ergometr? • Ergometr přesněji dávkuje zátěž • Na ergometru máme (skoro) všichni stejnou mechanickou účinnost práce • Platí to až do anaerobního prahu (AP), který pacienti se sníženou schopností zvětšit srdeční výdej mají nízko. Nad AP to neplatí a proto predikce zdatnosti i VO2max z maximálních Wattů v testu u kardiaků funguje nepřesně • Abychom získali porovnatelný stresor (zátěž), je velmi důležité, ne-li nutné: • zatěžovat ve Wattech na kilogram hmotnosti • vyčkat na měření odpovědi do rovnovážného stavu

16. Ergometr vs. běhátko • E+ méně EKG artefaktů z pohybu, méně kardiálních příhod i úrazů, výsledky jsou reproducibilnější, snáze se měří TK. • E- zapojení menšího množství svalových skupin • E- nelze při artrózách kolene, chodit ještě lze • E- pohybový stereotyp, na který část pacientů není zvyklá, nelze použít u malých dětí • Normy z ergometru nelze použít na běhátko a naopak

17. Bicyklová ergometrie: technické podmínky • Egometr nezávislý výkonem na otáčkách v rozmezí nejméně 40 – 100 ot./min • Výkon nastavitelný s krokem 5 W • Možnost ručního řízení zátěže • Co nejvíce nastavitelných prvků (výška sedla, výška a sklopení řídítek, předozadní posuv sedla, sklon sedla. • Některé typy jdou sklopit a používat pro rumpálovou ergometrii ( použití: když pacient není schopen šlapat)

18. Zátěžový protokol pro ergometrii bez analýzy výměny dýchacích plynů • Více stupňů zátěže délky do rovnovážného stavu. • Podle odhadu zdatnosti pacienta začínáme od subjektivně lehké intenzity, obvykle 0,25 - 1 W/kg hmotnosti, se zvyšováním po 0,25 až jednom Wattu na kilogram hmotnosti na každý zátěžový stupeň. • Přestávka déli do 15 sekund mezi zátěžemi k natočení kvalitního EKG či stanovení RPE neovlivní nijak výsledek testu • Stupňů má být nejméně 3 nejvíce 6. Na nižších stupních zátěže je možno zvýšit intenzitu vždy po dosažení rovnovážného stavu, nebo á 3 minuty

19. Základní typ ergometrického protokolu(v těchto intenzitách zátěže pro padesátníky)

20. Kombinovaný protokol pro VO2max + ATv těchto intenzitách pro čtyřicátníky

21. Zátěžový protokol pro test s analýzou výměny dýchacích plynů • Výbava: rychlý analyzátor výměny dých.pl-+ pulzní oxymetr + EKG + ergometr • nejvhodnější protokol s dvěma stupni zátěže podle hmotnosti pacienta, následovaný kontinuálně zvyšovanou zátěží do maxima. První stupeň do rovnovážného stavu (3 min) má pacient subjektivně hodnotit jako zátěž lehkou, tedy obvykle 1W/kg • druhý stupeň délky tří minut má být pro pacienta nastaven na úroveň subjektivně středně těžké zátěže. • Místo třetího stupně zvyšujeme kontinuálně zátěž do maxima během dalších 2 až 6 minut.

22. K čemu spiroergometrie proti ergometrii • Na protokolu méně závislé stanovení zdatnosti, možnost stanovit AT a tedy optimální tréninkovou zátěž pro pohybovou terapii. • S moderními analyzátory lze lépe zjisti podíl postižení plic na dušnosti pacienta. • Umožňuje modelovat přesněji danou pracovní činnost s ověřením, zda pacientova pracovní kapacita je dostatečná pro danou fyzickou zátěž • U komplexních postižení je VO2max i ve formě VO2peak dobrým prediktorem mortality

23. Maximální spotřeba kyslíku – co vyjadřuje • maximální schopnost aerobně produkovat makroergní fosfáty, je globálním ukazatelem výkonnosti celého transportního systému pro dýchací plyny od zevního prostředí až po intracelulární transport. • Protože hlavním orgánem, podílejícím se na zvýšení spotřeby kyslíku proti klidu jsou příčně pruhované svaly, vyjadřuje VO2max zároveň také schopnost pacienta zapojit najednou velmi intenzivně co nejvíce motorických jednotek • Míru aerobního vybavení + hyperplázie svalových vláken. (genetika + trénovanost) • Schopnost systému krátkodobě vzdorovat ochranným inhibičním reflexům - centrální i periferní akutní únavě.

24. VO2max „true“ Za skutečné VO2max lze považovat stav kdy: • Spotřeba kyslíku už dále nestoupala, ačkoliv zátěž ještě dále stoupala, nebo spotřeba vytvořila plató délkou alespoň 90 sec (u velmi rychlého analyzátoru i jen 60 sec). • V době dosažení této hodnoty byl výdej CO2 vyšší než spotřeba kyslíku, takže respirační výměnný koeficient (poměr vydaného CO2 a přijatého O2 ) byl vyšší než 1,1 • Výsledek je zčásti závislý na typu analyzátoru a zátěžovém protokolu, a proto VO2max měřené na jiném pracovišti musí být vždy bráno s určitou rezervou. Normy pokud možno vlastní.

25. Symptomaticky limitované VO2(VO2 peak jako výraz nedosažení maxima) Zátěž ukončena pro symptomy znemožňující pokračovat, udáváme vždy příčinu SLE + oběhové parametry v době ukončení zátěže • Ukončení pro symptomy udané pacientem: oprese, palpitace, dušnost, porucha hybného systému, nevolnost

26. SLE při ukončení testu lékařem(tedy s objektivní příčinou) • Zátěží indukované závažné poruchy srdečního rytmu. (Progrese AV bloku, vznik komorové nebo supraventrikulární tachykardie, prudké zvýšení počtu komorových extrasystol a jejich přechod z uniformních na polymorfní.) • Progredující těžká porucha repolarizační fáze EKG. (V písemnictví udávaná deprese ST > 3 mm je příliš simplifikující). • Prudký pokles saturace hemoglobinu pod 80%. • Pokles systolického tlaku při vyšším stupnizátěže proti stupni předchozímu o více než 30 mmHg. • ztráta orientace

27. Max. spotřeba kyslíku - muži

28. Max. spotřeba kyslíku - ženy

29. Vztah zdatnosti k pracovní kapacitě: příklad I • žena 50 kg a muž 100 kg, zdraví, mají každý nést do kopce náklad, vyžadující energ. výdej ekvivalentní spotřebě kyslíku 2000 ml/min: ke klidové spotřebě cca 5 ml/kg/min přidá žena 2000/50 tedy 40.. požadovaný energetický výdej bude ekvivalentní spotřebě 45 ml/kg/min, tedy nad hranicí jejích možností. Muž přidá ke svým 5 ml/kg/min klidové spotřeby 2000/100 tedy 20ml/kg/min. Jeho spotřeba kyslíku 25 ml/kg/min bude u zdravého vnímána jako střední intenzita zátěže. • Rozdíl hodnocení fyzikálně identické práce je biologicky dán zejména množstvím svalové hmoty, věkem a méně rozdílem pohlaví (+ faktory zdravotní, psychologické, sociálně – motivační).

30. Vztah zdatnosti k pracovní kapacitě II • Momentální zdatnost – a její poměr s požadovaným energetickým výdejem tvoří u kontinuální dynamické zátěže dominantní složku pro subjektivní hodnocení zátěže • (Obdoba minulého příkladu) 2 stejně hmotní, stokiloví muži 50 let, jeden extrémně zdatný, druhý nezdatný – náklad jim zvýší spotřebu kyslíku o 20 ml/kg/min. Populačnínormy VO2max: Horní mez 4,1 dolní mez 28 ml/kg/min: první muž hodnotí zátěž jako středně těžkou, druhý jako téměř maximální.

31. Anaerobní (stresový práh) - historie • 1910: ví se že v zátěži stoupá kyselina mléčná v krvi • 1924: hypotéza: laktát stoupá v krvi při těžké zátěži, jelikož se aktivuje systém anaerobní glykolýzy ve svalu • 1927: nastartování anaerobní glykolýzy vede k prudšímu zvyšování ventilace [dnes říkáme spíše: převaha anaerobní glykolýzy vede..] • 1933: Vzniká termín kyslíkový dluh, rovnovážná fáze zátěže. • 1934:Margaria: vysoký krevní laktát je důsledek nedostatečné nabídky kyslíku svalům

32. Pohled na AT od 80. let • 1973 Anaerobní práh - nejvyšší intenzita zátěže na které se ještě neobjevuje metabolická acidóza a biochemické změny + změny ve výměně dých. plynů s tím spojené. • 1985 ZTRÁCÍ PŘÍVLASTEK ANAEROBNÍ: 1) zlom v intenzitě zátěže , odpovídající AT mají i lidé, kteří pro deficit enzymů anaerobní glykolýzu nemají a nemohou vytvářet krevní laktát.. 3) Klíčovou úlohu při vzniku SP hraje centrální redistribuce krve v neprospěch jater .Vede ke vzniku obraceného koncentračního gradientu pro laktát který se hromadí v oběhu

33. Při kontinuálně zvyšované zátěži začínající dostatečně nízko pod AT platí u pacienta se sníženou koron. rezervou na zátěžích vyšších než ATproti zátěži pod AT • tepová frekvence stoupá, ale pomaleji • spotřeba kyslíku stoupá, ale pomaleji • minutová ventilace stoupá strměji • laktacidémie stoupá vysoko nad 4 mmol/l • v ischemických oblastech myokardu nastává proarytmogenní kombinace s acidózou přitékající krve • snadno se dostaneme do oblasti supramaximální zátěže - pacient adaptován na anaerobní metabol., ještě chvíli toleruje zvyšování zátěže, ale spotřeba kyslíku nestoupá • nouzová redistribuce u něj nastává velmi brzy, takže AT má v nápadně nízkém procentu své tepové rezervy.

34. Ruční dynamometr - handgrip • Zejména u hypertoniků s ambicemi na fyzickou práci horními končetinami (rytí, nošení břemen, stavební práce) • Typ handgripu a volba protokolu ovlivní výdrž, tlak méně • Kupodivu je malý rozdíl TK vsedě versus vleže (zvolte si jednu variantu) • !! V žádném případě neměřit TK až po uvolnění stisku. • Na rozdíl od ergometrie dává validní diastolický TK • Za hraniční diastolický TK považujeme 120 mmHg, u dospělých 130 mmHg. • Horní mez systolického tlaku je 200 mmHg u dospělých. • Jen raritně nalezneme pacienta s hypertonickou reakcí systolického tlaku na handgrip a normotonickou reakcí na dynamickou zátěž.

35. Hodnocení zát. testu I: odpověď základních kardiorespiračních parametrů na zátěž • tepová frekvence (viz dále) • spotřeba kyslíku a její dynamika • výdej oxidu uhličitého, RQ • krevní tlak (hodnocení sporné – nutno umět měřit, nepoužívat automaty a v dynamické zátěži se nespoléhat na diastolický tlak) • saturace Hb v zátěži • srdeční výdej - (vzácně, protože obtížně)

36. HRmax - muži

37. HRmax - ženy

38. Rate – pressure product ,“dvojprodukt“HR*STK [mmHg]/100

39. Populační hodnoty Wmax, Wmax/kg, W170

40. Funkční snížení aerobní kapacity a AT- klasifikace dle Webera 1988

41. Energetické náročnosti činností ve zjednodušené formě: METs

42. Energetické náročnosti činností ve zjednodušené formě: METs