320 likes | 471 Views
Rozptyl na náhodném souboru atomů. amplituda. Poměr vzhledem k amplitudě rozptýlené volným elektronem ve stejném směru. intenzita. Rozptyl záření na molekule. Soubor atomů s polohovými vektory r j. Elektronová hustota:. Amplituda rozptýlené vlny:. Strukturní faktor F je
E N D
Rozptyl na náhodném souboru atomů amplituda Poměr vzhledem k amplitudě rozptýlené volným elektronem ve stejném směru intenzita
Rozptyl záření na molekule Soubor atomů s polohovými vektory rj Elektronová hustota: Amplituda rozptýlené vlny: Strukturní faktor F je Fourierovou transformací nábojové hustoty
Fázový problém Ztráta informace o fázi Ústřední problém strukturní analýzy Ve vztazích pro strukturní faktor a intenzitu vystupují členy qr (průmět r do q). Rtg. difrakce “vidí” jen ve směru difrakčního vektoru.
n f Y W qi qo 2q Orientace vzorku v úhlové reprezentaci 2q … úhel mezi primárním a difraktovaným svazkem qi … úhel mezi primárním svazkem a povrchem vzorku qo … úhel mezi difraktovaným svazkem a povrchem vzorku W … úhel mezi n a q měřený v difrakční rovině; W = qi-qo Y … úhel mezi n a q měřený kolmo k difrakční rovině f … rotace vzorku okolo normály k povrchu (n) qz qy qx
z d d d d d d Rozptyl záření na periodických strukturách Geometrická řada 400 300 200 Intensity (a.u.) 100 0 0 5 10 15 20 25 30 q (A^-1)
Difraktovaná intenzita Extrémní případy: Maximum difraktované intenzity roste s N2
q k k0 k(z) qi 2q qo k0(x) k(x) k0(z) Úhlová reprezentace difrakčního vektoru (případ koplanární difrakce)
Základní atributy difrakčních maxim I(2q) Imax FWHM 2qmax 2q Poloha (2qmax), intenzita v maximu (Imax), šířka linie v poloviční výšce (FWHM), integrální šířka, integrální intenzita linie
Dvojdimensionální případ z Korelované polohy atomů x
Strukturní faktor n-tý atom v m-té buňce N atomů základní buňky Difrakční podmínka c rn b a Frakční souřadnice atomů
Fázový problém Centrosymetrické krystaly(v případě absence anomální disperze) i = 0, r
Faktor symetrie j přes všechny polohy dané skupiny ekvivalentních poloh
Šířka difrakčních maxim Ds s´ s-s0 s e 2q O s0 Pro směr [100] D … tloušťka krystalu ve směru a
Velikost krystalitu předpokládejme Gaussovu funkci FWHM Scherrerova rovnice
Integrální intenzita (malý krystal) Celková energie registrovaná při průchodu rovin (hkl) difrakční polohou Detektor o ploše A Zdroj divergence Difrakční rovina xz Úhlová rychlost otáčení krystalu
Integrální intenzita Objem základní buňky reciproké mříže
Integrální intenzita (jinak je integrand ~ 0) Objem krystalu Objem elementární buňky
Integrální reflexe (malý krystal) Není nutná aproximace rovinné vlny Polarizační faktor Lorentzův faktor Rychlost kolmá k Ewaldově ploše
Integrální reflexe (velký vzorek) Braggovo symetrické uspořádání absorpce a b a b Energie z hloubky t za 1 s Plocha průřezu dopadajícího svazku Lineární absorpční koeficient
Efektivní difraktující objem Integrální reflexní mohutnost Celková energie dopadající na krystal za sekundu Celková energie difraktovaná velkým krystalem otáčejícím se konstantní úhlovou rychlostí I/I0 ..... poměrná intenzita difraktovaného svazku pro daný úhel q –
z d d+Dd d-Dd d d d Statické atomové výchylky 400 300 200 Intensity (a.u.) 100 0 0 5 10 15 20 25 30 q (A^-1)
Dynamické atomové výchylky -teplotní kmity atomů Nekorelované (náhodné) výchylky atomů z rovnovážných poloh: Specielní případ - Gaussovská distribuce atomových výchylek s pološířkou d:
Dynamické atomové výchylky -teplotní kmity atomů Úbytek intenzity = Fourierova transformace distribuce atomových výchylek
Dynamické atomové výchylky -teplotní kmity atomů … atomové výchylky … difraktovaná intenzita u … průmět atomových výchylek do směru difrakčního vektoru pro liché mocniny jsou střední hodnoty rovny nule platí pro harmonické kmity, neplatí pro kmity anharmonické
Dynamické atomové výchylky -teplotní kmity atomů Teplotní kmity sousedních atomů jsou nezávislé • Teplotní kmity atomů : • jsou důvodem pro vznik difúzního rozptylu (první člen v předchozí rovnici) • zeslabují intenzity difrakčních maxim exponencielním faktorem (druhý člen • v předchozí rovnici)
Teplotní (Debye-Wallerův) faktor exp(-2M) … Debye-Wallerův faktor
Teplotní (Debye-Wallerův) faktor • Úbytek intenzity difrakčních linií způsobený teplotními kmity atomů je dán Debye-Wallerovým faktorem • Směrnice Wilsonova grafu je úměrná hodnotě -2M
Wilsonův graf 0.0 AgCd -0.5 ) calc -1.0 /I obs ln(I -1.5 -2.0 0.0 0.1 0.2 0.3 0.4 (sin / )2 l Q
Anizotropní kmity Anizotropní teplotní faktor Elipsoidy (50% pravděpodobnosti nalezení atomu)
Prášek Omezující koule N krystalických částic o stejném objemu dV náhodně orientovaných Reflexní koule Polohová koule 1/l Hhkl S O 2/l
Difrakce na práškovém vzorku Mírně divergentní svazek Podíl vhodně orientovaných krystalitů(všechny symetricky ekvivalentní roviny {hkl}) da Faktor četnosti (multiplicita) phkl
Intenzita difraktovaná práškovým vzorkem Výkon difraktovaného záření jeden krystalit Počet vhodně orientovaných kryst. široká štěrbina délky l propustí z celé difrakční kružnice pouze část l/2pRsin q