Reforma veřejné správy v České republice

1. Reforma veřejné správy v České republice

2. Východiska reformy v roce 1990 • První záměry reformy VS po svržení komunistického režimu v listopadu 1989 – dáno ekonomickou a politickou situací; v té době dvě úrovně centrální vlády – federální vláda + vláda dvou republik, České a Slovenské; další stupně – krajská a místní státní správa (správu vykonávaly národní výbory příslušného stupně).

3. V roce 1990 svobodné parlamentní volby na základě systému poměrného zastoupení → podstatná změna skladby ústředních orgánů SS, výrazně redukovány jejich počty, změna jejich funkcí. • Změny ve struktuře mocenských orgánů v souvislosti s uplatněním kritérií demokratického a právního státu na činnost veřejné správy.

4. Hlavním směrem reformy decentralizace státní správy spolu se zrušením systému národních výborů (orgánů veřejné moci v území, orgánů státu) a vytvořením samosprávných obcí.

5. Období federálního státu 1990 - 1992 • Od voleb do obecních zastupitelstev existovala územní samospráva na základním, obecním stupni (u nás dlouhá tradice – od r. 1849 do r. 1938, spojený model); na okresním stupni zřízeny okresní úřady jako orgány státní správy s všeobecnou působností; krajské národní výbory zrušeny bez náhrady; v okresech a krajích speciální, tzv. dekoncentrované orgány SS.

6. Vytvořený stav neměl být dlouhodobým, okresní úřady koncipovány jako orgány s maximálně dvouletým časovým omezením; předpokládala se rovněž existence vyšší samosprávy – spory o to, zda má být realizována dle historických zemí nebo dle krajů, rozdílné představy o podobě krajů, popřípadě o způsobu uplatnění zemského principu. • Přechodný systém nastolený v roce 1990 se ukázal jako dlouhodobější.

7. Období první koaliční vlády 1992 - 1996 • Červen 1993 – předložen Návrh reformy územní správy v České republice, projednání materiálu však ve vládě neustále odkládáno. • Spornou otázkou se stal počet vyšších územních samosprávných celků a řešení vztahu samosprávy a státní správy v nich.

8. Vládou navrženo zřízení 17 VÚSC, decentralizace státní správy na VÚSC se předpokládala zejména na úsecích kultury, školství, sociálního zabezpečení a zdravotnictví. • V září 1994 vládou schváleny „Záměry vlády ČR v oblasti reformy veřejné správy“.

9. Dokument obsahuje tyto iniciativy: • Překonat nefunkční rozdrobenost malých obcí. • Navrhnout právní úpravu řešení případů, kdy obec odmítá dodržovat zákon. • Připravit volby do zastupitelstev. • Řešit otázku financování samosprávných funkcí VÚSC • Zachovat postavení okresních úřadů jako orgánů SS s všeobecnou působností,

10. Do krajských úřadů v maximálně možné míře přenést prvoinstanční působnost ministerstev, zejména na úseku vodního hospodářství, odpadového hospodářství a ochrany přírody. • Prověřit nezbytnost existence některých dekoncentrovaných orgánů státní správy v území a případné budoucí požadavky na vznik dalších takových orgánů.

11. V otázce ústřední SS – v únoru 1996 vládě předložena Zpráva o přípravě reformy ústřední státní správy a o jejím dalším postupu; navrhovalo se: • Výhodnější způsob právní působnosti ministerstev a jiných ústředních správních úřadů. • Zrušení prováděcích právních předpisů. • Zjednodušení vnitřní organizace ministerstev a její sjednocení pro všechna ministerstva. • Zkvalitnění kvalifikace státních úředníků.

12. Další problémy • Nekoncepční, spontánní vznik zvláštních dekoncentrovaných územních orgánů SS – vznik vždy dle potřeby jednotlivých ministerstev či jiných ústředních orgánů SS, rozdílné územní působnosti. • Připravit zákon o státní službě – vzdělávání pracovníků ústřední SS nebylo koordinované, neexistovala ústřední instituce věnující se této problematice – úkolu se ujal Úřad pro legislativu a veřejnou správu.

13. Období druhé koaliční vlády a přechodné vlády 1996 - 1998 • Politickým východiskem pro další postup reformy byly dva dokumenty zásadního významu: koaliční dohoda a programové prohlášení vlády.

14. Koaliční dohoda • Zřídit regionální samosprávu. • Zrevidovat kompetence všech úrovní a institucí veřejné správy. • Připravit změnu zákona o rozpočtových pravidlech. • Připravit zákony o státní službě, o majetku státu a základní soukromoprávní kodexy.

15. Programové prohlášení vlády • Racionalizace veřejné správy. • Zlepšení profesionality veřejné správy. • Dodržování ústavního pořádku.

16. Změna vlády • 30. 11. 1997 podala vláda demisi, nová vláda 2. 1. 1998 → změny ve struktuře a působnosti některých ministerstev a jiných ústředních orgánů SS, zrušení Úřadu pro legislativu a veřejnou správu – působnost přešla na ministerstvo spravedlnosti; nová vláda se soustředila na změny personální nikoli strukturální,

17. Práce na koncepci reformy pokračovala na ministerstvu vnitra a ministerstvu spravedlnosti – 30. 6. 1997 předložena koncepce reformy, 23. 3. 1998 schválena vládou; reforma v koncepci považována za dlouhodobý proces, v dané etapě považováno za nutné uvést postavení a úkoly orgánů územní samosprávy do souladu s Ústavou a dokumenty EU.

18. Hlavní úkoly této etapy • Decentralizace státní správy. • Dělba působnosti v samosprávě mezi obce a VÚSC. • Právní úprava státní služby. • Vybudovat správní soudnictví a v souvislosti s tím nově upravit správní řízení. • Vytvořit předpoklady pro stabilitu státní správy, její zefektivnění a ochranu před politickými vlivy.

19. 3. 12. 1997 přijat ústavní zákon, který vytvořil 14 VÚSC – konec téměř sedm let trvající diskuse a sporů o regionálním uspořádání státu (účinnost zákona stanovena dnem 1. 1. 2000 – dlouhá legisvakance z důvodu vyřešení dalších otázek existence krajů – konkrétní kompetence a organizace).

20. Pokračování reformy od r. 1998

21. Politická východiska a koncepce reformy • V červenci 1997 publikovala Evropská komise svoje stanovisko k žádosti ČR o členství v EU – výhrady k pomalému postupu reformy, definování základních výhrad a nedostatků.

22. Základní nedostatky • Neexistence regionální samosprávy. • Neexistence právní úpravy postavení veřejných zaměstnanců (neexistence zákona o státní službě). • Neexistence strategie reformy VS, jež by se měla postupně, ale s dostatečnou vehemencí a rychlostí realizovat.

23. Tlak EU → reforma VS prioritou vlády.

24. Vláda slíbila: • Řadu zákonných předloh, jež mají naplnit ústavní zákon o vytvoření VÚSC z prosince 1997. • Předložit návrh zákona o státní službě. • Předložit návrhy zákonů umožňujících rozšíření spoluúčasti občanů (referendum, ombudsman). • Připravit daňovou reformu a rozpočtovou reformu posilující ekonomické kompetence místních a regionálních samospráv.

25. Druhá etapa decentralizace státní správy – krajské zřízení • V listopadu 1999 předloženy vládní návrhy zákonů k provedení ústavního zákona o vytvoření krajů. Přijaty zákony o obcích, o krajích, o volbách do zastupitelstev krajů, o hlavním městě Praze, o okresních úřadech a další. • Předloženy také finanční zákony k realizaci krajského zřízení a zákon o podpoře regionálního rozvoje.

26. Důvody decentralizace • Přechod na systém moderní evropské veřejné správy. • Proces přibližování ČR Evropské unii – možnost uplatňovat evropskou regionální politiku, efektivně využívat strukturální fondy. • Uplatnění zásady subsidiarity. • Prospěšnost občanům a veřejnosti – dostupnost služeb, možnost participace apod.,

27. Decentralizace je důležitá pro plnohodnotný rozvoj sociální politiky státu – regiony přebírají větší odpovědnost za rozvoj vzdělávací a zdravotní politiky, politiky sociální péče na svém území v souladu s potřebami a zájmy daného území. • Regionální samosprávy mohou přispívat k vytváření vhodného podnikatelského prostředí. • Zacelení „černé díry“ v samosprávě mezi parlamentem a obcemi.

28. Vlastní činnost začala krajská zastupitelstva a další krajské orgány včetně krajských úřadů vykonávat od 1. 1. 2001→ legislativně ukončena druhá etapa decentralizace SS v ČR.

29. Vymezení jednotlivých krajů

30. Praha – funkci kraje plní magistrát. • Středočeský kraj – vymezen shodně se stejnojmenným krajem z let 1949 – 1960. Problém zařazení některých okresů, které tradičně tíhnou k jinému kraji: okres Příbram – očekávalo se spíše zařazení k Plzni, Kutná Hora a Kolín k Pardubicím nebo Hradecku, Rakovník ke Karlovarskému kraji.

31. Budějovický kraj – oproti dřívějšímu jihočeskému je menší o okres Pelhřimov, za cizorodou oblast se považuje východní část okresu Jindřichova Hradce (Dačicko a Slavonicko), která vždy náležela k Moravě. • Plzeňský kraj – vznikl z části Západočeského kraje (zbytek vytvořil VÚSC Karlovy Vary). • Ústecký kraj – vznikl jako větší část Severočeského kraje.

32. Liberecký kraj – menší část území Severočeského kraje, zvětšeného o okres Semily. • Hradecký kraj – část Východočeského kraje, zmenšeného kromě okresu Semily též o okresy připojené ke kraji Pardubickému. • Pardubický kraj – menší podíl území Východočeského kraje, zmenšený o okres Havlíčkův Brod a o oblasti připojené k Hradeckému kraji, problematický okres Svitavy – česká část tíhne k Pardubicím, moravská k Brnu.

33. Jihlavský kraj – nejvíce diskutovaný, z příslušných podílů Východočeského a Jihomoravského kraje, žádný z okresů tohoto kraje není jako celek stoprocentně zařaditelný. • Brněnský kraj – tvoří 7 okresů, problematický je okres Hodonín – tendence spíše ke Zlínu. • Olomoucký kraj – 5 okresů, problematický okres Jeseník – značně odlehlý.

34. Zlínský kraj – vytvořen z menších částí dosavadních dvou moravských krajů. • Ostravský kraj – z části Severomoravského kraje, problém s Opavou – někteří očekávali vznik kraje Opavského.

35. Rozhodujícím datem pro 2. fázi reformy územní VS byl 1. leden 2003 – změny: • 31. 12. 2002 ukončilo svoji činnost 73 okresních úřadů. • Jejich kompetence přeneseny na 205 úřadů obcí s rozšířenou působností, na krajské úřady a na další správní úřady. • Stát poskytl samosprávným celkům movitý majetek k výkonu státní správy v přenesené působnosti,

36. Úředníci okresních úřadů delimitováni na úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady a další správní úřady s přenášenými agendami. • K dočasnému zajištění některých agend uzavřely některé obce veřejnoprávní smlouvy s jinými obcemi s rozšířenou působností. • K informování veřejnosti o důležitých změnách ve VS připravilo Ministerstvo vnitra mediální kampaň.

37. Důsledky • Decentralizací státní správy došlo k posílení významu samosprávy. • Od 1. 1. 2003 dosaženo lepší dostupnosti VS pro občany (sídla obcí s rozšířenou působností tvoří přirozená centra správních obvodů). • Nový typ obce (s rozšířenou působností) vykonává dva druhy působností –samosprávnou pro svou obec, přenesenou pro stanovený správní obvod.

38. Pro krajskou správu zvolen tzv. jednotný model VS = krajský úřad působí v rámci krajské samosprávy a podobně jako na úrovni obcí vykonává přikázané mu úkoly samosprávné a současně přenesenou působnost v oblasti státní správy.

39. Převod kompetencí zrušených okresních úřadů

40. Obecní úřad obce s rozšířenou působností od 1. 1. 2003 mimo jiné: • Vydává občanské průkazy, cestovní doklady, vydává řidičské průkazy, technické průkazy, eviduje motorová vozidla. • Provádí působnosti na úseky živnostenské agendy. • Rozhoduje o dávkách státní sociální podpory. • Plní úkoly o sociálně právní ochraně dětí.

41. Rozhoduje o poskytování pečovatelské služby ve vlastních zařízeních. • Zajišťuje výkon státní správy na úseku ochrany přírody a krajiny, odpadové hospodářství, ochrany ovzduší, státní správy lesů, myslivost, vodní hospodářství, rybářství atd. • Povolení zvláštního užívání a uzavírek silnic II. a III. třídy. • A jiné.

42. Krajský úřad od 1. 1. 2003 mino jiné: • Vykonává odvolací řízení proti rozhodnutí obcí v přenesené působnosti. • Rozhoduje o zařazení žadatelů o osvojení dítěte do evidence. • Vydává povolení zvláštního užívání a uzavírek silnic I. třídy. • A jiné.

43. Jiné správní úřady od 1. 1. 2003 mino jiné: • Pozemkový úřad – rozhodnutí o pozemkových úpravách, restitučních nárocích. • Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových – správa majetku státu. • Archivy – oblastní archivy – archivní správa.

44. Ústřední správní úřady od 1. 1. 2003 vykonávají: • Ministerstvo vnitra – dozor nad samostatnou působností obcí. • Hasičský záchranný sbor – krizové řízení. • Ministerstvo pro místní rozvoj – programy EU. • Ministerstvo kultury – rozhodnutí o příspěvku na obnovu památek.

45. Ústřední orgány státní správy – kompetenční zákon

46. „Kompetenční zákon“ • Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. • Zhruba asi 66 novelizací, změn.

47. Ústřední orgány státní správy • V České republice působí tyto ústřední orgány státní správy, v jejichž čele je člen vlády: • Ministerstvo financí, • Ministerstvo zahraničních věcí, • Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, • Ministerstvo kultury, • Ministerstvo práce a sociálních věcí,

48. Ministerstvo zdravotnictví, • Ministerstvo spravedlnosti, • Ministerstvo vnitra, • Ministerstvo průmyslu a obchodu, • Ministerstvo pro místní rozvoj, • Ministerstvo zemědělství, • Ministerstvo obrany, • Ministerstvo dopravy, • Ministerstvo životního prostředí.

49. Další ústřední orgány státní správy • Český statistický úřad, • Český úřad zeměměřický a katastrální, • Český báňský úřad, • Úřad průmyslového vlastnictví, • Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, • Správa státních hmotných rezerv, • Státní úřad pro jadernou bezpečnost, • Národní bezpečnostní úřad, • Energetický regulační úřad, • Úřad vlády České republiky, • Český telekomunikační úřad.

50. Předsedu Českého statistického úřadu a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže jmenuje a odvolává na návrh vlády prezident republiky. Předsedy ostatních úřadů a orgánů jmenuje a odvolává vláda České republiky.