Výpočetní technika

1. 2 Výpočetní technika Ing. Jan Popelka, Ph.D. odborný asistent katedra informatiky a geoinformatiky Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem email: jan.popelka@ujep.cz WWW: http://most.ujep.cz/~popelka

2. MS Excel – 2. přednáška • Výpočty • Adresování buněk • Pojmenování buněk • Vzorce • Transponování • Funkce, Vnořené funkce • Podmíněné formátování

3. Výpočty Vzorce jsou matematické výrazy. Vždy začínají znakem ’=’ Operátory: • Aritmetické + (sčítání), - (odčítání), * (násobení), / (dělení) a ^ (umocnění) Pozn. Pomocí mocniny lze zapsat i odmocninu! v MS Excel =21^(1/15)

4. Výpočty Operátory: • Logické, relační = (rovná se), <> (nerovná se), > (větší než), < (menší než), >= (větší nebo rovno), <= (menší nebo rovno) Např. = 10 < 25 vrací hodnotu PRAVDA = 10 = 25 vrací hodnotu NEPRAVDA

5. Vzorce Operátory: • Textové & (spojení, zřetězení textových hodnot) Např. ="Excel "&2000+7&" CZ" vrací hodnotu „Excel 2007 CZ“ Vhodné pro připojování jednotek k výpočtům. =15+12+1&" km" vrací hodnotu 28 km.

6. Výpočty Priorita operátorů: pořadí, ve kterém se operátory vyhodnocují. • % • ^ • *, / • +, - • &

7. Výpočty Priorita operátorů Příklad: = 2*5% vrátí výsledek 0,1 neboli 2·0,05 = 5^2 vrátí výsledek 25 neboli 52 = 5^2% vrátí výsledek1,03271242tedy 50,02 (% má přednost před umocněním, takže nejdříve je vyhodnocena část 2% jako 0,02 a až pak umocnění) = (5^2)% vrátí výsledek 0,25 tedy 52 % (uzávorkování změní pořadí priorit, nejdříve se vypočte obsah závorek a pak teprve to, co je vně)

8. Výpočty Příklad: = 3+4-6*3^2+2/2 1. krok = 3+4-6*9+2/2 2. krok = 3+4-54+1 3. krok = -46 = ((3+(4-6*3))^2+2)/2 1. krok = ((3+(4-18))^2+2)/2 2. krok = ((3+(-14))^2+2)/2 3. krok = ((-11)^2+2)/2 4. krok = (121+2)/2 5. krok = 123/2 = 61,5 vrátí výsledek -46 vypočte se mocnina vypočte se násobení a dělení vypočte se sčítání a odčítání vrátí výsledek 61,5 vypočte se násobení ve vnitřní závorce vypočte se rozdíl ve vnitřní závorce vypočte se součet ve druhé vnitřní závorce vypočte se mocnina vypočte se součet se vnější závorce

9. Výpočty Příklad: = 5*10000 Kč = 5*"10 000 Kč" = 5*10000 &" Kč" = 5*10000 MS Excel upozorní na chybu a odstraní jednotku vrátí výsledek 50000 (sice bez jednotky, ale provede početním operaci) vrátí výsledek 50000 Kč (provede početním operaci a připojí text v uvozovkách) vrátí výsledek 50 000 Kč (pokud buňku se vzorcem naformátujeme jako měnu Domů - Číslo (Měna)

10. Adresování buněk Na aktivním listu je buňka popsána souřadnicemi: =A1 Na jiném listu stejného souboru je popsána názvem listu a souřadnicemi: =List1!A1 V jiném souboru je buňka adresována cestou k souboru, názvem souboru v hranaté závorce, názvem listu a souřadnicemi buňky:='C:\Dokumenty\EXCEL\[cenik.xls]List6'!$A$1

11. Adresování buněk Zápis vzorců • Celý vzorec lze zadat ručně (do buňky se zapíší adresy buněk, čísla i operátory). • Zapisujeme pouze operátory (popř. čísla, konstanty) a na buňky klikáme levým tlačítkem myši. Tento postup automaticky vloží souřadnice buňky a není nutné je vyhledávat.

12. Adresování buněk Příklad: Do buňky C1 chci vypočítat součet sousedních buněk (A1+B1). Mohu ručně zapsat vzorec ’= A1+B1’. Nebo mohu použít myš. Zadám ’=’ (protože každý vzorec musí začínat rovnítkem). Kliknu levým tlačítkem myši na buňku A1. Zadám ’+’. Kliknu levým tlačítkem myši na buňku B1. Ukončím zadávání vzorce klávesou Enter.

13. Adresování buněk K dohledání vzorců lze použít grafické zobrazení MS Excel. Po dvojkliku levým tlačítkem myši na buňku se vzorcem (alt. lze použít klávesu F2) se barevně zobrazí buňky, na které se vzorec odkazuje.

14. Adresování buněk Jedna buňka je popsána sloupcem a řádkem: A1 Souvislá oblast buněk (sloupec, řádek, matice) je popsána souřadnicemi levé horní a pravé dolní buňky oddělenými ’:’ . Používá se u funkcí =SUMA(A1:C5) A1:A10 sloupec A1:D1 řádekA1:C5 matice

15. Adresování buněk Nesouvislá oblast buněk je popsána souřadnicemi levé horní a pravé dolní buňky dílčích souvislých oblastí, které jsou sjednoceny pomocí znaku ’;’ . Používá se u funkcí =SUMA(A1:A6;C1:E1;C3:C6;E4:E6).

16. Adresování buněk Celé sloupce jsou popsány písmeny sloupců oddělenými ’:’ . =SUMA(E:H) sloupce E, F, G, H Celé řádky jsou popsány čísly řádků oddělenými ’:’ . =SUMA(1:10) prvních deset řádků

17. Adresování buněk Nesourodé pole řádků a sloupců je popsáno jako dílčí řádky a sloupce sjednoceno ’;’ . =SUMA(B:B;8:9) sloupec B a řádky 8 a 9

18. Adresování buněk Průnik oblastí je popsán pomocí mezery ’ ’ . =SUMA(B:B 8:9) průnik sloupce B a řádků 8 a 9 (buňky B8 a B9)

19. Kopírování vzorců Než přepisovat jeden vzorec stále dokola, je vhodnější jej kopírovat. Vzorec lze kopírovat do přes schránku (Ctrl + C), a pak vkládat (Ctrl + V) . Nebo lze kopírovat tažením myší. Tažením myší s podržením levého tlačítka za pravým dolní roh buňky nebo dvojklikem levým tlačítkem myši na pravý dolní roh buňky (vyznačeno silným čtvercem) se vzorec zkopíruje na požadované řádky.

20. Kopírování vzorců Zapíšeme jednoduchý vzorec pro součet hodnot dvou buněk= A1+B1 Příklad: Pro další řádky jej nebudeme znovu zapisovat, ale pouze jej zkopírujeme. Tažením za pravý dolní roh buňky nebo dvojklikem levým tlačítkem myši na pravý dolní roh buňky se vzorec zkopíruje na požadované řádky.

21. Adresování buněk Absolutní adresa Nemá-li se adresa buňky s kopírováním měnit. Je stále na stejné pozici. Definuje se znakem ’$’. Absolutněpevnápozice$A$4 Pevný pouze sloupec $A4 Pevný pouze řádek A$4

22. Adresování buněk Relativní adresa Má-li se adresa buňky s kopírováním měnit. Její pozice je stále stejná vzhledem k cílové buňce. S kopírováním se její pozice mění ve směru kopírování.

23. Adresování buněk Relativní adresa kopírování vzorce s relativními adresami kopírování vzorce s absolutními adresami

24. Adresování buněk kopírovat dolů kopírovat doprava

25. Adresování buněk kopírovat dolů kopírovat doprava

26. Adresování buněk Změna relativní a absolutní adresace buněk se provádí klávesou F4. Pořadí změn je následující: A1 →$A$1 →A$1 →$A1 →A1

27. Pojmenování buněk Pokud jsou hodnoty v tabulce popsány nadpisy řádků a sloupců, lze je využít pro jejich pojmenování. Při výpočtech pak není potřeba zapisovat adresy buněk, ale pouze jejich názvy. Název může mít nejvýše 255 znaků, nesmí začínat číslicí a nemůže obsahovat mezery.

28. Pojmenování buněk Oblast hodnot musí mít definované popisky. Vybereme oblast hodnot a zvolíme: Vzorce – Definované názvy – Vytvořit z výběru Z nabídky zvolíme odkud bude odpovídající název vzat. V tomto případě z popisků sloupců a řádků.

29. Pojmenování buněk Chceme-li definovat nový název, který se nikde v sešitu nevyskytuje, použijeme: Vzorce – Definované názvy – Definovat název Nový název. Lze upravit nebo zcela nově definovat i rozsah vybrané oblasti.

30. Pojmenování buněk Správce názvů slouží k zadávání, úpravě nebo odstraňování vytvořených názvů: Vzorce – Definované názvy – Správce názvů Vytvoření nového názvu Úprava vytvořeného názvu Odstranění vytvořeného názvu

31. Pojmenování buněk Na buňky se pak odkazuje jejich názvy, nikoliv adresou. Hodnota z měsíce Leden a z místa Východ je pak definována jako průnik dvou oblastí (tedy odděleno mezerou). Součet za Leden a Únor z míst Východ a Západ je definován vzorcem. Celá tabulka byla nazvána Celkem.

32. Pojmenování buněk K dohledání závislosti buněk lze použít volbu Vzorce – Závislosti vzorců – Předchůdci Zobrazí šipky ukazující směr závislosti. Odstranění šipek: Vzorce – Závislosti vzorců – Odebrat šipky

33. Funkce Aby nemusely být složité výpočty zapisovány složitými vzorci, jsou v Excelu předdefinované funkce. Funkcí je obrovské množství (přes 800). Vybrané budou uvedeny v dalším průběhu kurzu. Detailněji se jim věnuje i kurz Statistika v zimním semestru II. ročníku.

34. Funkce - Vkládání funkce Stejně jako vzorec musí i funkce začínat rovnítkem ’=’ • Ruční zápis - zadáme přímo název funkce (pokud jej známe) a její argumenty (pokud je známe). Příklad:=SUMA(B1:B6) funkce pro součet

35. Funkce - Vkládání funkce • Zvolíme ze seznamu funkcí Vzorce – Vložit funkci Nebo vedle stavového řádku Jsou uspořádány do použijeme tlačítko fx. 13 kategorií.

36. Funkce - Vkládání funkce Příklad: Pomocí volby Vzorce – Vložit funkci vypočteme součet hodnot ve sloupci B. Tato funkce má název SUMA a patří mezi Matematické funkce.

37. Funkce - Vkládání funkce Příklad: Každá funkce má své dialogové okno, kam se zadávají argumenty funkce. Dialogové okno funkce SUMA. Název funkce Stručný popis funkce Vstup pro argumenty funkce Detailní popis co zadat jako argument funkce. Výsledek funkce Vypočítat funkci - do buňky se zapíše výsledek 75

38. Funkce - Vkládání funkce Příklad: Vypočteme odmocninu ze součtu sloupce B. Funkce se nazývá ODMOCNINA a patří mezi Matematické funkce. Pokud nechcete hledat do jaké skupiny funkce patří, jsou všechny v nabídce ’Vše’.

39. Funkce - Vkládání funkce Příklad: Dialogové okno funkce ODMOCNINA. Pokud není zcela jasné, jaké hodnoty se zadávají jako argumenty funkce (a to se stává často) je k dispozici nápověda k funkci. Nápověda obsahuje většinou i příklad použití funkce. Bohužel je v některých příkladech nápověda stejně nesrozumitelná. Často je to dáno nepřesným překladem do češtiny.

40. Funkce V jedné buňce nemusí být jen jedna funkce. Funkce lze vzájemně kombinovat podle potřeby. Příklad: = SUMA (25;26;27) + ODMOCNINA (28)

41. Funkce – Vnořené funkce Vnoření funkce jsou funkce vložené jako argument jiné funkce. Příklad: = ODMOCNINA(SUMA(25;26;27)) Vypočte sumu hodnot (25+26+27), a pak tento součet odmocní. Výsledek je 8,83. = SUMA(ODMOCNINA(25);ODMOCNINA(26);ODMOCNINA(27)) Vypočte odmocniny jednotlivých hodnot, a pak tyto odmocniny sečte. Výsledek je 15,29.

42. Funkce – Maticové funkce Výstupem některých funkcí je matice. Kompletní výsledek získáme označením buňky s výsledkem spolu s polem o rozměru výsledné matice a kombinací kláves F2, Ctrl+Shift+Enter. Příklad: funkce SOUČIN.MATIC Funkce vypíše hodnotu 21. Po označení pole 3x3 a stisknutí F2, Ctrl+Shift+Enter se vypíše výsledná matice.

43. Podmíněné formátování Vedle klasického formátování buněk (viz 1. přednáška) lze využít i nástroje, který formátuje buňky jen za určitých podmínek. Uživatel sám stanovuje podmínky a určuje výsledný formát. Formátování zlepšuje čitelnost tabulek, umožňuje zvýraznit data, kterým je třeba věnovat zvýšenou pozornost.

44. Podmíněné formátování Domů – Podmíněné formátování – Správa pravidel Podmínek lze zadat více tlačítkem ’Nové pravidlo…’ . Podmínky jsou vyhodnocovány podle zadaného pořadí.

45. Podmíněné formátování Domů – Podmíněné formátování – Správa pravidel Zvýraznění buněk s vybranými hodnotami se provede pomocí pravidla ‚Formátovat pouze buňky obsahující‘. Velmi nízké hodnoty (menší než -1000) budou zvýrazněny žlutou výplní s tučným a červeným písmem. Formát se nastavuje tlačítkem ‚Formát‘.

46. Podmíněné formátování Domů – Podmíněné formátování – Správa pravidel Zvýraznění buněk s vybranými hodnotami se provede pomocí pravidla ‚Formátovat pouze buňky obsahující‘. Záporné hodnoty (menší než 0) budou tučným a červeným písmem.

47. Podmíněné formátování Domů – Podmíněné formátování – Správa pravidel Podmínky jsou vyhodnocovány podle zadaného pořadí. Pořadí podmínek je důležité a lze jej měnit. Jakmile je buňka formátována jednou podmínkou, nebude již formátována podmínkou další. Ve správci lze pravidla i upravovat a odstraňovat.

48. Podmíněné formátování Domů – Podmíněné formátování původní tabulka formátovaná tabulka Formátování je omezené: nelze měnit font písma, velikost písma ani formát čísla. Lze však nastavit barvu písma a buňky, ohraničení buňky, podtržení písma, řez písma.

49. Podmíněné formátování Domů – Podmíněné formátování – Správa pravidel Podmínky jsou vyhodnocovány podle zadaného pořadí. Pořadí podmínek lze měnit. Ve správci lze pravidla i upravovat a odstraňovat.

50. Podmíněné formátování Formát – Podmíněné formátování Odlišné formátování nadprůměrných a podprůměrných hodnotpomocí dvou pravidel ‚Formátovat pouze hodnoty nad nebo pod průměrem‘.