Ikony

1. Ikony Ikona je okno do jiného světa, dimenze, která nás přesahuje, jednoduše řečeno okno do nebe. Nechává nás nahlédnout do svého tajemství a zároveň skrze ni přichází tajemství požehnání. Nejen že se na ikonu můžeme dívat, ale ikona se dívá na nás. Mnoho ikon je opředeno mystériem a je pravda, že v historii bylo nemálo zázračných ikon, ať už „plačících“, uzdravujících z nemocí či vítězících v bojích nad nepřáteli.

2. Ikony jsou uctívány především v pravoslaví a ortodoxních církvích, nicméně byly tvořeny již v ranném křesťanství, v době před rozdělením církve, a tudíž můžeme říci, že mají své místo i v západní kultuře víry.

3. Jedná se o výtvarný projev, který je z teologického pohledu psán, nikoliv malován nebo kreslen. Na ikonách bývají zobrazovány postavy Krista, Panny Marie, světců nebo různé výjevy z Písma svatého či ze života svatých. Součástí tvorby jsou i kánony, tedy uzavřené celky, které by se měly dodržovat - jako např. barvy, postavení rukou apod. Světlo vychází z tváří postav na ikonách, chybí zde tedy stíny a vše je osvětleno vnitřním nábojem zobrazeného světce. Ikony jsou plné symbolů a geometrických tvarů. V chrámech bývají zasazovány do tzv. ikonostasů.

5. V minulosti byly ikony v domácnostech umísťovány na čestná místa. Při vstupu nebo odchodu z domu se každý uklonil nebo jiným způsobem uctil a pozdravil světce na ikonách. Dnes je nalezneme nejen v chrámech, ale i na zdech soukromých bytů, kde jsou krásnou dekorací, přinášejí  požehnání a mohou člověka vybízet k modlitbě a pozdvižení srdce k Bohu.

14. Nejen že se na ikonu můžeme dívat, ale ikona se dívá na nás.