Muzikoterapie

1. Muzikoterapie Zpracovala Petra Vondrovská

2. Muzikoterapie • slovo řecko-latinského původu, které znamená léčení hudbou • léčebně-výchovná metoda vysoce komunikativního charakteru s mimořádnou šířkou indikačního zaměření • vychází z několika vědních oborů a disciplín, které tvoří její teoretickou a praktickou základnu • hudební  (hudební pedagogika, hudební psychologie atd.) • lékařské (pediatrie, psychiatrie, fyzioterapie atd.) • psychologické (obecná, vývojová, pedagogická, sociální psychologie atd.) • pedagogické(metodologie obecné pedagogiky, speciální pedagogika atd.) • sociologické  (sociologie rodiny, skupin atd.) • právní, technické a další

3. Muzikoterapie • pracuje s emocionálním, etickým a estetickým zážitkovým světem lidí všech věkových skupin • cílem je objektivně zlepšit či upravit celkový stav ohrožených, postižených a narušených osobností • vychází z poznání, že poslech hudby, především oblíbené, vyvolává v člověku určité somatické a psychické procesy • hudba prokazatelně vyvolává city, nálady, afekty, způsobuje změny chování, navíc ovlivňuje i nejdůležitější vegetativní funkce, vytváření hlasu a řeči a vyvolává vlastní hudební aktivitu • poslech vyvolává reakce v somatické sféře změnou svalového napětí a zvýšenou svalovou činnost → pohyby nohou, vyťukávání rytmu prsty, pokyvování hlavou či celým tělem

4. Hudba • působí bez ohledu na věk, vzdělání, zaměstnání, národnost jedince • je schopná působit širokou škálou různých žánrů a forem volně a nevtíravě, zároveň ale velmi silně • působí jako intenzivní komunikační a integrační stimul • dokáže naprosto nezáměrně vyvolat v člověku bezprostřední a hluboké reakce • umožňuje cílevědomě působit na patologicky změněné somatické a psychické stavy člověka

5. Škodlivé účinky hudby • u některých pacientů se muzikoterapie nedoporučuje – hysterické neurózy, epilepsie, schizofrenie, deprese (se sklonem ke zkratovitému jednání a sebevraždám), akutní psychóza, smrtelná úzkost, maniakální reakce; děti s autismem, strachem z aktivity a úzkostnou neurózou • i samotná hudební skladba může svým charakterem (melancholický, vzrušující, vášnivý, depresivní atp.) negativně působit na posluchače – důležitý je správný výběr respektující individuální zvláštnosti jedince a jeho stavu

6. Dějiny muzikoterapie • první zmínky o léčení prostřednictvím hudby se objevují už v Bibli (David léčil deprese krále Saula hrou na harfu) • ve starém Egyptě a Řecku byla koncepce muzikoterapie zpracována i teoreticky • „znovuobjevení“ na konci 17. století – využití zejména rytmické složky, potom úpadek • polovina 20. století – propracování na základě psychoanalýzy, „boom“

7. Muzikoterapie v ČR • už J. A. Komenský poukazoval v Informatoriu školy mateřské na vhodnost výchovy dětí již od narození prostřednictvím hudby (hudba je člověku nejpřirozenější) • rozvoj v 60. letech 20. století • průkopníci aplikace hudby při výchově a léčení v ČR: K. S. Amerling (děti s oligofrenií), A. Fryc (slabozraké a slepé děti), F. Bakule (tělesně postižení – Jedličkův ústav; založil Sbor Bakulových zpěváčků)

8. Muzikoterapie v ČR dnes • organizace: • Sekce muzikoterapie a dramaterapie (od r. 2003) při České psychoterapeutické společnosti • Česká hudební společnost – Společnost pro hudební terapii – semináře, vzdělávací akce a spolupracuje s předními odborníky v této oblasti • soukromé instituce , které se zabývají problematikou muzikoterapie: • Akademie sociálního umění Tabor, atelier DÉLOS, Muzika Humana, Akademie Alternativa, MAUT – Moravská asociace uměleckých terapií • na některých VŠ jako volitelný předmět, někde již jako obor v rámci celoživotního  vzdělávání – pro speciální pedagogy a  psychology ( Praha, Plzeň , Olomouc)

9. Rytmus • terapie probíhá působením 3 prvků hudby – rytmu, melodie a harmonie Rytmus: • základní dimenze hudby • tvořený pravidelně se opakujícími krátkými a dlouhými impulzy • tempo udává rychlost rytmického dění (např. lento – pomalu, allegro – živě) → čím rychlejší tempo, tím větší emoční napětí hudba vyvolává • rytmus hudby silně ovlivňuje rytmy člověka (srdeční činnost, dýchání, střídání klidu a činnosti) → stimulace nebo uklidnění • hudební rytmus lze vyjádřit pohyby těla • rytmickopohybová výchova příznivě ovlivňuje např. motoriku a pomáhá při odstraňování řečových poruch

10. Melodie • zahrnuje frekvenci (výšku tónu), barvu zvuku neboli témbr a intenzitu (sílu, hlasitost) • melodie může zesílit účinek rytmu • významné využití melodie – zpěv písní • různé tóny různé barvy a výšky vyvolávají rozličné pocity a nálady (vysoké tóny zvonkohry – veselost, vysoké tóny píšťal – nepříjemný pocit pochodování vojska) • vysoké tóny vyvolávají svalové i psychické napětí, hluboké naopak způsobují uvolnění • nadměrná hlasitost působí negativně nejen na sluchové ústrojí, ale i na jiné tělesné orgány, jako i na psychiku člověka • absolutní ticho působící delší dobu či neustálé monotónní zvuky také vyvolávají silné reakce – deprivace z nedostatku akustických podnětů → poruchy psychiky (sluchové halucinace, neschopnost koncentrace)

11. Harmonie • nejvyšší stupeň hudební komplexnosti, vzniká současným znění nejméně dvou tónů – vytvářejí konsonanci (znějí libě), či disonanci • kritérium vnímání konsonance je do jisté míry individuální • významnou úlohu v muzikoterapii má správné využití durové a mollové tonality • durová tonalita aktivizuje, má budivý účinek • mollová tonalita zklidňuje, vyvolává melancholickou náladu až smutek

12. Složky muzikoterapie • aktivní(v somatopedii lze více uplatnit) • vokální • instrumentální • verbální exprese (rytmická deklamace) • pohybový projev • výtvarný a dramatický projev • receptivní • psychosomatická relaxace prostřednictvím hudby

13. Výhody aktivní složky • sociální spolupráce a přizpůsobení se, uvolnění nadměrné energie, probuzení zájmu, zvýšení pozornosti, osobní pocit štěstí • cíl: naučit pozitivní adaptaci • aktivní produkce integruje fyzické, senzorické a mentální zážitky • vyžaduje kontrolu řečového ústrojí, koordinaci pohybů, učí zacházet s hudebním nástrojem a umožňuje zapojení hmatu a sluchu → objevení v sobě samém něčeho užitečného, dosud neznámého • stimuluje zapojení celé osobnosti • může vést ke stabilizaci osobnosti a překonání patologicky zaměřených postojů (např. sebehodnocení) • jednotlivé způsoby a postupy činností jsou zaměřené na resocializaci jedince prostřednictvím pozitivní dynamiky skupiny či kolektivu, na stimulaci tvořivých sil a zdravého sebevědomí

14. Aktivní složka: Vokální projev • Vokální projev = přirozený způsob spontánní psychické a somatické aktivizace osobnosti v každém věkovém období • vysoce stimulační a relaxační účinky • elementární skupinový zpěv – nejde o uměleckou kvalitu; harmonizuje osobnost a umožňuje seberealizaci, společný zážitek, začlenění do skupiny, umožňuje skupinový kontakt • základem jsou lidové a zlidovělé písně, popř. oblíbené umělé písně • vhodné jsou písně rytmicky výrazné, živé, optimisticky laděné, anebo písně vážné, sentimentální, zaměřené na uvolnění • cílem je dosažení emocionálního uvolnění, dále relevantního stanoviska a chování ve skupině, regulace negativních psychosomatických napětí

15. Využití v somatopedii • zpěv působí jako odreagování, pozitivní naladění při depresi, úzkosti, pocitech méněcennosti, strachu z budoucnosti, beznaději a apatii Fáze dynamického odreagování: • na počátku muzikoterapeutického sezení vysoká míra deprese → písně s baladickým obsahem či citovým konfliktem (vytvoření prostoru pro hudebně slovní vyjádření, konfrontaci děje a výrazu písně s psychikou tělesně postižených) • cílem je umocnit pocity smutku, skrytého žalu, deprese na maximum → překonání → spontánní vyprávění, uvolnění, úleva • následuje fáze pozitivní stimulace – písně povzbudivé, optimistické (lidové, zlidovělé či vhodné umělé – např. osvědčená píseň John Brown – boj s těžkostmi života, odhodlání bojovat)

16. Aktivní s.: Instrumentální projev 2 druhy: • Hra na tělo • předchází nástrojové hře • umožňuje pociťovat vlastní tělo • založena na sladění pohybu s rytmem hudby → rozvoj jemné i hrubé motoriky • forma sebevyjádření • formy hry na tělo: dupání, pleskání dlaněmi o stehna či boky, tleskání rukama o sebe, luskání prsty • vhodné pro všechny věkové kategorie

17. Aktivní s.: Instrumentální projev • Elementární instrumentální improvizace • použití hudebních nástrojů, se kterými se snadno manipuluje (využití tzv. Orffova instrumentáře) • nástroje melodické (zvonkohra, metalofon, xylofon, flétna) a nemelodické + klasické nástroje uzpůsobené či speciálně vyvinuté pro potřeby tělesně postižených • nejde o správné zvládnutí techniky hry na nástroj, ale využití hry k sebevyjádření a stimulace neverbální verbální komunikace → nástroje mají zprostředkovat co nejhlubší emocionální dojem

18. Využití bicích nástrojů • Ruční bubínek • udává rytmus a tempo, stimuluje formy lokomoce (běhání, skákání apod.) • široké využití u klientů s nejrůznějšími postiženími • při pohybových hrách, elementární instrumentální hře, rytmické deklamaci, jako způsob neverbální komunikace • různé způsoby hry jsou prostředkem reedukace motorických zručností a rehabilitace zejména s oblasti somatopedie • Jazzový buben – obdobné využití (velmi široké) • Tympány – v páru, hra paličkami • Bonga a konga • podpora pozornosti, soustředění, povzbuzení, rozvoj představ a fantazie • procvičení jemné motoriky a koordinace pohybů celého těla • lze dosáhnout pocitů vibrací a střídání fází napětí a uvolnění

19. Využití bicích nástrojů • Tamburína • sólová či skupinová hra jako doprovod písní, při slovní expresi jako zvukomalebný nástroj, při pohybových a tanečních kreacích, při dramatizaci příběhu či textu písní • Ozvučná dřívka • rozvoj rytmického cítění, doprovod instrumentální hry, … • u tělesně postižených pomáhá rozvíjet celkovou motoriku, nácvik zručnosti nedominantní ruky v oblasti jemné motoriky • Dřevěné bloky • vhodné využití v rytmické deklamaci (rytmus i výraz), dramatizaci a verbální expresi • postupné osvojování si diferenciace hry (od tvrdých ostrých úderů k jemným zvukům) → symbolika – i z napohled nepoddajným materiálem se dá pracovat • Gong • vyvolání emocí, dosažení stavu meditace

20. Využití bicích nástrojů • Činely a činelky • nácvik uvolňujících pohybů zápěstí, předloktí a ramen • Prstové činelky • Stimulace a koordinace jemné a hrubé motoriky • Sugestivní emocionální zvuk podněcuje fantazii, představy a kreativitu • Triangl • regulace svalového napětí a uvolnění • prostřednictvím různých způsobů hry trénink jemné a hrubé motoriky • Vnímání zvuku trianglu vede postupně k relaxaci • Marakas • harmonické střídání napětí a uvolnění svalů ramen, předloktí a zápěstí • Zvonkohra, metalofon, xylofon • hra vede k navázání kontaktu a osvobození z izolace • seznámení s nástrojem (začínáme se 2 kameny, postupně přidáváme)

21. Využití dalších nástrojů • Flétna • v muzikoterapii se nepoužívá příliš často – zvládnutí hry je technicky náročnější • využití k nácviku správného dýchání, procvičení jemné motoriky prstů • Klavír • hraje na něj muzikoterapeut, ostatní sluchově zpracovávají a reagují • téměř nekonečné možnosti využití

22. Aktivní s.: Verbální exprese • = emocionálně naplněné slovo jako druh výrazové komunikace • sugestivně emocionální působení na psychiku, částečně patří i do receptivní složky • její součástí je i zvukomalba • postup od aktivity muzikoterapeuta k samostatnému projevu klientů • např. konkrétní neverbálně ztvárněná hudební improvizace (podnět k bezprostřední verbální výpovědi), vyprávěné příběhy doprovázené hudbou, tzv. nedokončené příběhy • ideální jsou orchestrální skladby, především z baroka a klasicismu

23. Aktivní složka: Hudebně-pohybové hry a cvičení • vytvářejí podněty k pozitivní (většinou neverbální) komunikaci ve skupině • střídání dynamické fáze napětí s uvolněním • uplatnění Orffových nástrojů a sportovního nářadí • důležitý je správný výběr hudby (řídí hru, pohyby klientů) • zahrnuje i choreoterapii = využití tance a hudby v terapii • využití: koordinace pohybu (hrubá motorika), pozitivní psychické naladění, rychlost reakce, adaptace na zátěžové situace hry

24. Aktivní složka: Výtvarný projev • významné propojení arteterapie a muzikoterapie – hudba inspiruje výtvarný projev • formy: • čmárání – relaxace, uvolnění, trénink jemné motoriky • muzikomalba – navození pocitu rovnováhy, psychické a somatické uvolnění, spojení relaxace a stimulujících prvků hudby, spontánní grafické vyjádření rytmu • prstomalba – malování, nanášení a roztírání tekutých barev prsty či celou rukou; bezprostřední spontánní aktivizace, zlepšení v oblasti motoriky, zbavení se křečovitosti; muzikoterapeut nehodnotí umělecké kvality díla! • asociativní projev při hudbě – obsahové vyjádření subjektu stimulovaného hudbou

25. Aktivní složka: Hudební relaxace • forma pasivního vnímání hudby (ne její formu a obsah, ale jejího celkového působení) • navození stavu psychického a somatického uvolnění • výrazně tlumící, uklidňující a harmonizující účinek – skladby z baroka a klasicismu • probíhá v akusticky izolované místnosti, při tlumeném osvětlení a stereofonně reprodukované hudbě • klienti leží na podložkách na zemi • muzikoterapeut tichými, jednoduchými pokyny umocňuje vyvolání pocitu postupného uvolnění • postupné zvyšování dynamiky hudby – „navrácení do reality“, na závěr dechová cvičení

26. Receptivní složka • systematické a intenzivní působení hudby na psychiku při zachování psychického klidu • proces aktivního vnímání hudby smyslovými orgány • vybrané hudební skladby s terapeutickým aspektem vyvolávají odezvu prostřednictvím psychických a somatických reakcí • hudba působí jako uvolňující a katarzická síla s následným terapeutickým efektem • vhodná kombinace přímo interpretované hudby a technicky zprostředkované hudby • největší význam má u neurotických klientů

27. Použité zdroje • Mátejová, Z., Mašura, S. Muzikoterapia v špeciálnej a liečebnej pedagogike. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1992. ISBN 80-08-00315-4. • Mátejová, Z. Základy teórie a praxe muzikoterapie. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského, 1991. ISBN 80-223-0401-8. • Šimanovský, Z. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi.  1. vyd. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-264-5. • http://www.maut.cz/cz/clanek-13-2/main-top