130 likes | 711 Views
Infrazvuk a ultrazvuk. Infrazvuk. Infrazvuk se od slyšitelných zvuků liší pouze svou frekvencí, která je menší než 16 Hz. Lidským sluchem není vnímán. Pokud se šíří pevným prostředím, pak je vnímán jako chvění nebo otřesy.
E N D
Infrazvuk Infrazvuk se od slyšitelných zvuků liší pouze svou frekvencí, která je menší než 16 Hz. Lidským sluchem není vnímán. Pokud se šíří pevným prostředím, pak je vnímán jako chvění nebo otřesy.
Zvuky o frekvencích menších než 16 Hz označujeme jako zvuky subsonické. • Rozsah slyšitelného zvuku je individuální a s přibývajícím věkem se snižuje. Člověk ve věku nad 60 let slyší zvuky v omezeném rozsahu například: 25 Hz -15 kHz.
Infrazvuk vzniká při bouřce nebo zemětřesení. Pobyt v prostředí, kterým se šíří infrazvukové vlnění o velmi malé frekvenci, může způsobit člověku zdravotní komplikace. • V praxi je infrazvuk využíván při výzkumu ropných ložisek.
Ultrazvuk je zvukové vlnění o frekvenci vyšší než 20 000 Hz (20 kHz). • Někteří živočichové jej využívají k orientaci v prostoru a lokalizaci kořisti nebo překážky. • V medicíně se používá pro zobrazování vnitřních orgánů člověka či zobrazování dítěte v děloze.
Ultrazvukové přístroje se používají • k detekci objektů a měření vzdáleností • v průmyslu a stavebnictví při nedestruktivním testování výrobků a konstrukcí • pro detekci skrytých vad materiálu • k čištění materiálů • k urychlení chemických procesů
Různí živočichové mají rozdílnou citlivost pro vnímání zvukových frekvencí. Obojživelníci jsou schopni vnímat zvuková vlnění o frekvencích do 50 kHz. Hmyz je schopen vnímat zvuková vlnění o frekvencích do 100 kHz. Netopýři jsou schopni vnímat zvuková vlnění o frekvencích do 120 kHz.
V jakém frekvenčním rozsahu vnímá člověk zvuk? • Definujte infrazvuk. • Definujte ultrazvuk. • Uveďte některé možnosti využití ultrazvuku. • Kteří živočichové se orientují a dorozumívají pomocí vysílání krátkých vysokofrekvenčních zvuků?
Seznam zdrojů Seznam literatury • SMETANA, C. Praktická elektroakustika. Praha: Nakladatelství technické literatury, 1981. • BROŽ, J. Fyzikální a matematické tabulky. Praha: Nakladatelství technické literatury, 1980. • KARJAKIN, N., SODOMKA, L. Přehled fyziky. Praha: Nakladatelství technické literatury, 1970. • VYSKOČIL, V., SMEJKAL, E. Fyzika pro střední odborné školy pro pracující. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982. • ŘEŠÁTKO, M., VOLF, I. Fyzika A pro SOU 1. díl, Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984. • ŘEŠÁTKO, M., HLAVIČKA, A. Fyzika A pro SOU 2. díl, Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984. • BEDNAŘÍK, M., SVOBODA, E., KUNZOVÁ, V. Fyzika II pro studijní obory SOU, Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. • MARVÁNEK, L. Radiotechnika v otázkách a odpovědích, Praha: Naše vojsko, 1971. • MIKLASOVÁ, V. Přehled fyziky pro tříleté obory SOU technického směru. Opava: SOU stavební