Čeleď: Leknínovité

1. Čeleď: Leknínovité Václav Janda

2. Čeleď Leknínovité (Nymphaeaceae) • Jsou to bahenní nebo vodní byliny, s adventivními kořeny uchycenými na dně nebo volně se vznášející ve vodě. • Patří k emerzním hydrofytům, což jsou rostliny vynořené nebo splývající s vodní hladinou (tzv. aerohydrofyty). • Listy: střídavé, jednoduché, okrouhlé až eliptické, dlouze řapíkaté, bez palistů; čepele vzplývají po hladině nebo jsou vyzdviženy nad hladinu. • Květy: ☿K 4-5 C∞ A∞ G(∞) svrchní - na dlouhých stopkách plovoucí na hladině nebo nad ní, jsou oboupohlavné, pravidelné, mají mnoho korunních lístků a tyčinek, 4-5 kališních lístků. • Plodem je dužnatá bobule s množstvím semen, jinde jsem našel měchýřek v souplodí, šíří se vodou. • Ve sladkých vodách celého světa, hlavně tropů a subtropů, se vyskytuje 6 rodů a přibližně 65 druhů leknínovitých. U nás rostou 2 rody se čtyřmi druhy. Všechny druhy jsou u nás chráněné. • V minulosti se také užívaly jako léčivé byliny.

3. Leknín bílý (Nymphaea alba) • Kriticky ohrožený druh. • V ČR vzácně, hlavně na jižní a střední Moravě, v Čechách zřídka, nejvíce v nížinách, méně v pahorkatinách. Celkově roste v Evropěpo jižní Skandinávii, v severozápadní Africe, v Sýrii, v Palestině, v Zakavkazsku, v severním Íránu, v Kašmíru. • Silný plazivý oddenek. • Čepel plovoucích listů zelená, na okraji načervenalá, na bázi hluboce zastřižená. Listové řapíky dlouhé až 3m. • Květy plovoucí, 4-5 kališních lístků, až 30 bílých korunních plátků, mnohotyčinek (až přes 100), blizny žluté. • Plod je vejčitý, nejprve na vodní hladině, později potopený. • Rostlina obsahuje alkaloid nufarin a glykosid nymfalin (nymfaein). • Je zřejmě mírně jedovatá, možná s halucinogenními účinky.

5. Stulík žlutý (Nuphar lutea) • Výskyt v Evropě, na východě zasahuje až do střední Asie, na jihu do severní Afriky. U nás se objevuje především v nižších polohách, zřídka zasahuje do hor, všude se však vyskytuje stále vzácněji. • Mohutná vytrvalá vodní bylina s dlouhým plazivým oddenkem, vzrůst 50-250 cm. Rozrůstá se do souvislých porostů. • Čepel listů plovoucích na hladině je široce eliptická, zářez zasahuje zpravidla nejvýše do 1/3 listu. • Květy mají 4-6cm v průměru, voní po jablkách, vyrůstají jednotlivě na dlouhých stopkách, kališních lístků je 5, jsou žluté, někdy částečně nazelenalé, dlouho vytrvávající, žlutých korunních lístků je rovněž 5. • Plodem je vejcovitá tobolka. • Listů je možno použít jako krmiva pro dobytek. V Turecku destilují vonné květy k přípravě příjemného a chladivého nápoje, který se nazývá „Pufer ciceghi“.

7. Lotos(Nymphaea, Nelumbo) • Listy jsou zdvižené nad vodní hladinou nebo plovou na ní, jsou pokryty tenkou voskovou vrstvou, která jim dodává modrozelenou barvu. • Lotosový květ (2x větší než leknínový) byl a je v řadě náboženství posvátnou květinou a důležitým symbolem. Uctívali ho staří Egypťané, dodnes ho ctí Indové i buddhisté. • Květy se otevírají odpoledne a ráno se opět zavírají. • V Egyptě šlo především o bílý lotos (Nymphaea lotus), případně o jeho modrou formu (Nymphaea caerulea). Je otázkou, zda byl lotos jen symbolem krásy, čistoty a ztělesním bohů, nebo zda byl při náboženských rituálech inhalován k navození změněného stavu vědomí. • Lotos ořechonosný (Nelumbo nucifera) má růžové květy, které příjemně voní, a je domovem v Indii, v jižní Asii a severní Austrálii. Velké listy jsou modrozelené, oříšky jsou jedlé.

8. Lotos žlutý (Nelumbo lutea) roste na východě USA a ve střední Americe. • Zralá i nezralá semena lotosu jsou v čerstvém stavu jedlá, je možné je i vařit, péci nebo kandovat. • Používá se i oddenek. Hlavní komponenty, které obsahuje jsou asparagin, nelumbin a škrob. Nelumbin stimuluje pohyb tělních tekutin a hlenů. Asparagin pomáhá vylučovat přebytek tekutin z plic a dýchacích trubic. Je také důležitý při odstraňování amoniaku (čpavku), který je toxický pro mozek, z těla. Podporuje léčbu syndromu chronické únavy. Lotosový škrob, který obsahuje 13% jednoduchých cukrů, je dobrým zdrojem energie a pomáhá ostatním složkám při jejich práci. • Lotos je vynikající při léčbě nachlazení, kašli, astmatu, při plicních a také ledvinových problémech. • Pěstování lotosu v ČR je velmi obtížné, protože jen málokde jsou pro to vhodné podmínky.

11. Viktorie královská(Victoria amazonica) • Největší vodní rostlina na světě. • Listy mají průměr až 2 m a unesou až 50 kg. • Jsou nadlehčovány žebry na spodní straně. • Květy mají v průměru 35 cm a zůstávají rozvité přes noc. • Byla objevena roku 1801 českým botanikem Tadeášem Haenkem v močálech bolivijské řeky Mamoré v Jižní Americe. • Vyskytuje se v celé amazonské oblasti. • Vzácně se pěstuje ve sklenících (např. v botanické zahradě PřF MU). • Jméno dostala podle britské královny Viktorie.

14. Další druhy • Leknín bělostný (Nymphaea candida) - podobný leknínu bílému. • Trpasličí lekníny - nejsou nikdy větší než 20 cm. Mají květy s průměrem jen několik centimetrů s velkou barevnou škálou. Jsou nenáročné. Pro jejich pěstování stačí nádoba o průměru 30-40 cm. Díky tomu se dají pěstovat i na balkonech nebo terasách. • Stulík malý (Nuphar pumilum), má listovou čepel 8×(5–7) cm velikou a slabě vonné květy měří 2-3 cm v průměru. Roste na podobných místech jako stulík žlutý, je však mnohem vzácnější. Podobný druh z jiné čeledi • Plavín leknínovitý (Nymphoides peltata) má téměř stejné listy jako . leknín, ale patří do čeledi vachtovitých. • Pěstuje se v zahradních jezírkách s hloubkou 20 – 100 cm, v přírodě . roste ve stojatých nebo pomalu tekoucích vodách hlavně v tropech. • Říká se mu „bahenní leknín“. • Květy skoro nevoní, jsou zlatožluté na až 20 cm dlouhých stoncích.