170 likes | 416 Views
LICHENIZOVANÉ HOUBY. LIŠEJNÍKY; LICHENES. ekologická, ne systematická skupina řazeny k houbovým organismům komplexní složený organismus vztah mezi nimi – mutualistická symbióza (oboustranně prospěšná). MYKOBIONT houbová složka z 90% vřeckovýtrusné houby dodává vodu a anorg. látky
E N D
LICHENIZOVANÉ HOUBY LIŠEJNÍKY; LICHENES
ekologická, ne systematická skupina • řazeny k houbovým organismům • komplexní složený organismus • vztah mezi nimi – mutualistická symbióza (oboustranně prospěšná) • MYKOBIONT • houbová složka • z 90% vřeckovýtrusné houby • dodává vodu a anorg. látky • určuje charakter stélky • zajišťuje struktury pro rozmnožování • nemůže žít samostatně • FOTOBIONT • řasová nebo sinicová složka • z 80% zelené řasy • zajišťuje organické látky • dokáže žít i samostatně
Typy stélek podle anatomie • HOMEOMERICKÁ buňky fotobointa a vlákna mykobionta na průřezu rovnoměrně rozloženy, nerozlišuje se kůra a dřeň • HETEROMERICKÁ obě složky uspořádány do vrstev se specifickým rozložením
Typy stélek podle tvaru • KOROVITÁ celou svou plochou přirostlá na podklad, většinou bez spodní kůry (lišejník zeměpisný) • LUPENITÁ plochá, k podkladu přirůstá jen v místech rhizinů, část laločnaté stélky může od podkladu odstávat (terčovka bublinatá) • KEŘÍČKOVITÁ vystoupavá nebo převislá, s podkladem v kontaktu jen bazální částí, na jediném místě (pukléřka islandská)
Rozmnožování • POHLAVNÍ pouze mykobiont askospory nebo bazidiospory musí potkat svého fotobionta • NEPOHLAVNÍ významnější, společné šíření obou složek • fragmentace stélky • soredie – kulovité shluky hyf s buňkami fotobionta • izidie – výrůstky na povrchu stélky s heteromerickou stavbou, které se odlamují
Růst stélek • mimořádně pomalý, ovlivněno • suchem • velkými výkyvy teplot • nedostatkem živin • nízkou asimilací CO2 • pomalou syntézou proteinů • nejpomaleji – korovitá stélka – 1 mm/1 – 20 let • nejrychleji – keříčkovitá stélka – 1 cm/1 rok • dlouhověké – stovky až tisíce let
Význam • pionýrské organismy na skalách, kamenech • citlivé na znečištění prostředí bioindikátory • využití ve farmakologii a medicíně (proti nachlazení, expektorans, výroba antibiotik) • při výrobě parfémů – zajišťují jejich trvanlivost • výroba barviv • potrava • akumulují velké množství radioaktivních prvků • dekorace
Zástupci lišejník (mapovník) zeměpisný (Rhizocarpon geografhicum) Stélka vytváří žlutozelené povlaky s černým lemem; bývá mnohotvárně laločnatá a vytváří nápadné, mapám podobné kresby. Tenká korovitá stélka obsahuje vedle buněk řasy i vlákna vřeckovýtrusné houby. Drobné plodničky houbové složky jsou černé s mnohobuněčnými výtrusy. Roste od nížin vysoko do hor, nejčastěji na žulových balvanech.
terčovka bublinatá (Hypogimnia pfysodes) Jeden z nejhojnějších lišejníků s lupenitou stélkou, na svrchní straně šedá, ze spodní strany černá, na kyselé borce stromů, dřevě, kamenech.
pukléřka islandská (Cetraria islandica) Stélka keříčkovitá, šedozelená až hnědá, na spodní straně světlá s bílými tečkami. Roste na kyselé půdě, v řídkých trávníkách. Častý, velmi variabilní druh. Léčivka – choroby dýchací soustavy.
větvičník slívový (Evernia prunastri) Stélka keříčkovitá, na větvích a borce stromů.
terčník zední (Xanthoria parietina) Lupenitá stélka, nápadná žlutooranžová barva. Snáší znečištění, blízko lidských sídel. Na kamenech, dřevě, kmenech stromů.
dutohlávka sobí (Cladonia rangiferina) Vzpřímená keříčkovitá stélka; častý druh na kyselých půdách, vřesovištích, rašeliništích, pastvinách, suťovitých stráních.
provazovka (Usnea sp.) Epifytický druh s keříčkovitou stélkou, na větvích stromů v horských oblastech.
Použité zdroje • http://www.nature.unas.cz/houbyCR/lisejniky.htm • http://www.sci.muni.cz/botany/studium/nr-houby.htm#lichenes • http://botany.upol.cz/atlasy/ • Váňa, J.: Systém a vývoj hub a houbových organismů. Karolinum, Praha, 1996. • Urban, Z., Kalina, T.: Systém a evoluce nižších rostlin. SPN, Praha, 1980. • Rosypal, S. a kol.: Nový přehled biologie. Scientia, Praha, 2003. • Kincl, L., Kincl, M., Jakrlová, J.: Biologie rostlin pro 1. ročník gymnázií. Fortuna, Praha, 1993.