480 likes | 720 Views
STRUKTURA A VLASTNOSTI PROTEINŮ. Vladimíra Kvasnicová. Obrázek převzat z knihy: J.Koolman, K.H.R ö hm / Color Atlas of Biochemistry, 2 nd edition, Thieme 2005. Náplň přednášky. aminokyseliny přítomné v proteinech peptidy popis struktury proteinů klasifikace proteinů
E N D
STRUKTURA A VLASTNOSTI PROTEINŮ Vladimíra Kvasnicová
Obrázek převzat z knihy: J.Koolman, K.H.Röhm / Color Atlas of Biochemistry, 2nd edition, Thieme 2005
Náplň přednášky • aminokyseliny přítomné v proteinech • peptidy • popis struktury proteinů • klasifikace proteinů • fyzikálně-chemické vlastnosti proteinů
Chemická povahaproteinů • biopolymery aminokyselin • makromolekuly (Mr > 10 000) Obrázek převzat z učebnice: Devlin, T. M. (editor): Textbook of Biochemistry with Clinical Correlations, 4th ed. Wiley‑Liss, Inc., New York, 1997. ISBN 0‑471‑15451‑2
Aminokyseliny v proteinech • 21 kódovaných AMK • další AMK vznikají posttranslační modifikací L--aminokarboxylové kyseliny Obrázky převzaty z učebnice: Devlin, T. M. (editor): Textbook of Biochemistry with Clinical Correlations, 4th ed. Wiley‑Liss, Inc., New York, 1997. ISBN 0‑471‑15451‑2
Aminokyseliny patří meziopticky aktivní sloučeniny 2 enantiomery: L- a D- Obrázek převzat z http://www.imb-jena.de/~rake/Bioinformatics_WEB/gifs/amino_acids_chiral.gif (říjen 2007)
Obrázek převzat z knihy Alberts, B. a kol.: Základy buněčné biologie. Úvod do molekulární biologie buňky. Espero Publishing, s.r.o., Ústí nad Labem, 1998. ISBN 80-902906-0-4
typ postranního řetězce AMK má vliv na konečnou strukturu proteinu Obrázek převzat z knihy Alberts, B. a kol.: Základy buněčné biologie. Úvod do molekulární biologie buňky. Espero Publishing, s.r.o., Ústí nad Labem, 1998. ISBN 80-902906-0-4
Obrázek převzat z učebnice: Devlin, T. M. (editor): Textbook of Biochemistry with Clinical Correlations, 4th ed. Wiley‑Liss, Inc., New York, 1997. ISBN 0‑471‑15451‑2
Obrázek převzat z učebnice: Devlin, T. M. (editor): Textbook of Biochemistry with Clinical Correlations, 4th ed. Wiley‑Liss, Inc., New York, 1997. ISBN 0‑471‑15451‑2
Modifikované AMK Obrázek převzat z učebnice: Devlin, T. M. (editor): Textbook of Biochemistry with Clinical Correlations, 4th ed. Wiley‑Liss, Inc., New York, 1997. ISBN 0‑471‑15451‑2
Esenciální aminokyseliny • nezbytná složka potravy, neumíme je syntetizovat • rozvětvené (Val, Leu, Ile) • aromatické (Phe, Trp) • bazické (Lys, Arg, His) • Thr, Met
Postranní řetězce AMK určují konečné vlastnosti proteinů Izoelektrický bod (pI) = pH při němž je celkový náboj sloučeniny nulový pI = (pKCOOH + pKNH3+) / 2 Roztok AMK patří mezi amfolyty (= amfoterní elektrolyty) „AMFION“ Obrázek převzat z učebnice: Devlin, T. M. (editor): Textbook of Biochemistry with Clinical Correlations, 4th ed. Wiley‑Liss, Inc., New York, 1997. ISBN 0‑471‑15451‑2
Obrázek převzat z učebnice: Devlin, T. M. (editor): Textbook of Biochemistry with Clinical Correlations, 4th ed. Wiley‑Liss, Inc., New York, 1997. ISBN 0‑471‑15451‑2
Absorpce UV záření • Tyr a Trp silně absorbují v oblasti 250 – 300 nm → možnost fotometrického stanovení Vazba jiných sloučenin na protein • Ser, Thr, (Tyr) ← vazba fosfátu nebo sacharidu • Asn ← vazba sacharidu Tvorbadisulfidových můstků (oxidace/redukce): • 2 Cys-SH → Cys-S-S-Cys („cystin“)
Významné reakce AMK • tvorba solí • dekarboxylace → biogenní aminy • transaminace → 2-oxokyseliny • oxidativní deaminace → 2-oxokyseliny • tvorba peptidové vazby→peptidy a proteiny
Peptidy a proteiny • obsahují 2 a více AMK spojených peptidovou vazbou • většinou triviální názvy • systematicky: AMK1-yl-AMK2-yl-AMK3 oligopeptidy: 2 – 10 AMK polypeptidy: 10 AMK proteiny: polypeptidy o Mr 10 000
hranice polypeptid / protein není ostrá (~ 50 AMK) • AMK jsou spojeny peptidovými vazbami • pořadí AMK(primární struktura) je dáno geneticky • sekvence AMK se čte od N- k C- konci Obrázek převzat z učebnice: Devlin, T. M. (editor): Textbook of Biochemistry with Clinical Correlations, 4th ed. Wiley‑Liss, Inc., New York, 1997. ISBN 0‑471‑15451‑2
peptidový řetězec zaujímá specifické prostorové uspořádání: • některé proteiny jsou složeny z podjednotek(kvarterní struktura) Obrázek převzat z knihy Albert L. Lehninger et al.: Principles of Biochemistry, ISBN 0-87901-500-4
Popis struktury proteinů • makromolekula je tvořena z různých AMK,v přesně definovaném pořadí a zastoupení • prostorové uspořádání i biologická funkceZÁVISÍna aminokyselinovém složení • nativní protein biologicky aktivní konformace
Vazby mezi AMK v proteinech • kovalentní • peptidová vazba -CO-NH- • disulfidová vazba -S-S- • nevazebné interakce • vodíkové můstky -H.....O--H.....N- • hydrofóbní interakce nepolární řetězce • iontové interakce -COO- / +H3N-
Primární struktura proteinu = pořadí AMK v řetězci • čte se od N- k C- konci • podmíněna geneticky • stabilizace: peptidové vazby Obrázek převzat z učebnice: Devlin, T. M. (editor): Textbook of Biochemistry with Clinical Correlations, 4th ed. Wiley‑Liss, Inc., New York, 1997. ISBN 0‑471‑15451‑2
Sekundární struktura proteinu = geometrické uspořádání řetězce aminokyselin, způsobené otáčením rovin peptidových vazeb kolem -uhlíků • stabilizace:vodíkové můstkymezi –CO- a -NH- peptidových vazeb v reálných proteinech: různé zastoupení těchto struktur Obrázek převzat z http://www.vscht.cz/eds/knihy/uid_es-002/ (2006)
Obrázek převzat z http://fig.cox.miami.edu/~cmallery/150/protein/5x20.jpg (říjen 2007)
šroubovice (helix) • několik druhů: různá strmost, smysl otáčení, počet AMK / 1 ot. • peptidové vazby leží rovnoběžněs osou šroubovice, R- vyčnívají ven • H-můstky mezi peptid. vazbami AMK nad sebou nejčastější: • -helix (pravotočivá) • kolagenní helix (levotočivá, strmější) Obrázek převzat z učebnice: Devlin, T. M. (editor): Textbook of Biochemistry with Clinical Correlations, 4th ed. Wiley‑Liss, Inc., New York, 1997. ISBN 0‑471‑15451‑2
skládaný list (-sheet) • peptidové řetězce probíhající paralelně nebo antiparalelně vedle sebe • R-vyčnívají nad a pod rovinu skládaného listu • H-můstky mezi peptid. vazbami v řetěci vzdálených AMK (sousední řetězce) • dodává proteinům pevnost • změna směru o 180o: zpětná smyčka (beta-otočka)
Obrázky převzaty z učebnice: Devlin, T. M. (editor): Textbook of Biochemistry with Clinical Correlations, 4th ed. Wiley‑Liss, Inc., New York, 1997. ISBN 0‑471‑15451‑2
Obrázek převzat z http://www2.hkedcity.net/sch_files/a/phc/phc-ltp/public_html/pleated.jpg (říjen 2007)
Obrázek převzat z http://www.vscht.cz/eds/knihy/uid_es-002/ (2006)
Terciální struktura proteinu = uspořádání jednotlivých sekundárních struktur v prostoru stabilizace:mezi postranními zbytky AMK • vodíkové můstky • iontové (elektrostatické interakce) • hydrofóbní interakce • disulfidové můstky
terciární struktura sekundární struktury Obrázek převzat z http://fig.cox.miami.edu/~cmallery/150/protein/5x20.jpg (říjen 2007)
-helix skládaný list Obrázek převzat z učebnice: Devlin, T. M. (editor): Textbook of Biochemistry with Clinical Correlations, 4th ed. Wiley‑Liss, Inc., New York, 1997. ISBN 0‑471‑15451‑2
Podle terciální struktury rozlišujeme dva typy proteinů • globulární (kulovitý tvar) • „sferoproteiny“ • rovnoměrné zastoupení obou sek. struktur • fibrilární (vláknitý tvar) • „skleroproteiny“ • převládá jedna sekundární struktura • př. -keratin, -keratin
Kvarterní struktura proteinu = 2 nebo více asociovaných samostatných polypetidových řetězců (podjednotek) • tj. kvarterní strukturu mají jen proteiny složené z podjednotek • stabilizace: nekovalentní interakce • protein složený z podjednotek vykazuje „alosterický efekt“
Obrázek převzat z http://fig.cox.miami.edu/~cmallery/150/protein/5x23.jpg (říjen 2007)
funkce vychází z prostorové struktury ZÁVISÍ NA AMINOKYSELINOVÉM SLOŽENÍ funkční domény Obrázek převzat z knihy Alberts, B. a kol.: Základy buněčné biologie. Úvod do molekulární biologie buňky. Espero Publishing, s.r.o., Ústí nad Labem, 1998. ISBN 80-902906-0-4
Klasifikace proteinů • podle lokalizace v organismu • intra- / extracelulární • podle funkce • strukturní / biologicky aktivní • podle tvaru molekuly • globulární / fibrilární • podle chemického složení • jednoduché / složené
→kromě AMK může protein obsahovat také prostetickou skupinu • glykoproteiny • metaloproteiny • hemoproteiny • fosfoproteiny • nukleoproteiny • (lipoproteiny) Obrázek převzat z http://www.vscht.cz/eds/knihy/uid_es-002/ (2006)
protein musí být správněsbalenNATIVNÍ PROTEIN Obrázek převzat z knihy Alberts, B. a kol.: Základy buněčné biologie. Úvod do molekulární biologie buňky. Espero Publishing, s.r.o., Ústí nad Labem, 1998. ISBN 80-902906-0-4
Fyzikálně-chemické vlastnosti • rozpustnost ve vodě závisí na struktuře • tvoří koloidní roztoky(viskozita, sedimentace, rozptyl světla) koloidně-osmotický = onkotický tlak • lze je vysolit z roztoku(~ odejmutí hydratačního obalu)
účinkem různých faktorů denaturují • teplo, mechanické účinky (třepání), záření • prudké změny pH, soli těžkých kovů, organická rozpouštědla, detergenty • působí jako antigenytvorba protilátek • dávají pozitivní reakcis biuretovýmčinidlem
chovají se jako amfolyty -COOH -COO- + H+ -NH2 + H+ -NH3+ při fyziologickém pH převažuje v proteinech záporný náboj ANIONTY
Laboratorní stanovení proteinů • chemická reakce peptidové vazby s biuretovým činidlem - spektrofotometrie • vazba sespecifickou protilátkou - imunochemie • separace v elektrickém poli - elektroforéza • denaturace