Zlínský kraj

1. Dějiny HUDBY Konzervatoř P. J. Vejvanovského kroměříž Zlínský kraj

2. Klasicismus - formy vokální hudby

3. Anotace Text s názvem Klasicismus – formy vokální hudby slouží jako pomocný text při výuce předmětu dějiny hudby na konzervatoři. Předpokládá se doplnění informací výkladem pedagoga, ale lze jej použít jako vstupní osnovu pro další samostudium studentů.

4. Podobně jako v hudbě instrumentální, tak i ve vokálních formách docházelo v klasicismu k jejich obměnám. Na rozdíl od nástrojové hudby k nim ale docházelo pomaleji, vokální a vokálně-instrumentální formy byly více spjaty s barokem. To platí zejména pro hudbu duchovní. Zde se změny projevují více v oblasti melodiky, harmonie a instrumentace a celkového výsledku zvuku než ve struktuře formy. Ve formách chrámové hudby, jakými jsou například mše, tak dochází k jisté kontroverzi mezi obsahem duchovního textu a výrazem klasické hudby. Současně můžeme hovořit o kombinování hudebních forem, kdy mše má často charakter více kantáty.

5. Další velkou formou vedle mše, která plynule přešla do dalšího slohového období, je opera. Spolu s vážným druhem opery, nazývaným opera seria, vyznačujícím se ušlechtilými náměty a virtuozitou, se na pódia dostává opera buffajako její protipól. Opera seriaměla tři dějství a o přestávkách se původně hrávala intermezza lehčího rázu. Právě z nich se opera buffavyvinula, má tedy jen dvě dějství a humorný děj. Přechodným typem je pak opera semiseria. Omezuje se zde patos opery seriaa přednost dostává citovost, přednost dostávají kladné morální vlastnosti.

6. Ve Francii navazovala opera na tradici barokní vážné opery – tragédie lyriquea na opéra-balett. Z Itálie byla importována opera buffa, což se ovšem setkávalo nejen s pochopením, ale také s odporem. Tzv. válka buffonůdokonce skončila královým zákazem účinkování italských operních společností. Spor vyústil v konfrontaci příznivců a odpůrců Gluckovy operní reformy. Vznik a rozvoj francouzské opéracomique se však podle očekávání nedal zastavit, a to i přes to, že zastánci vážné opery si vymohli zákaz recitativů v opeře komické, ta se musela spokojit s mluveným slovem.

7. Německá opera přinesla zvláštní formu – singspiel – tedy hru se zpěvy. Stejně jako francouzská opéracomiqueměl singspiel původ v improvizaci představení potulných komediantů. Měl melodický základ v německé písni. Singspiel původně těžil z námětů opery buffy, postupem času se obsahově osamostatnil. Vývoj probíhal ve dvou větvích – německé (Berlín, Mannheim, Lipsko) a vídeňské. Anglická verze opery buffyse nazývala ballad opera, nedosáhla umělecky její úrovně. V Německu a také v Anglii a ve Francii měla význam písňová tvorba. Písňová tradice povzbuzovala skladatele, ti zhudebňovali texty dobových básníků.

8. Další významnou formou se stal melodram. Myšlenka spojit mluvené slovo s hudbou pochází od J. J. Rousseaua. Snahou bylo dosáhnout pravdivosti a dramatičnosti. Podobný problém jako mše řeší další barokní forma – oratorium. Opět je zde slyšet rozdílnost obsahu a jeho zpracování hudbou klasicismu. V mnohých případech je patrný vliv opery, singspielu a někdy též lidové hudby.

9. Doporučený poslech • W. A. Mozart: Figarova svatba • W. A Mozart: Kouzelná flétna • W. A. Mozart: La clemenza di Tito

10. Otázky k ověření znalostí • Jaký je rozdíl mezi opera seriaa opera buffa? • Co je opéracomique? • S jakými problémy se setkáváme u chrámové hudby v hudebním klasicismu?

11. Doporučená literatura 1. Smolka, Jaroslav: Dějiny hudby, TOGGA, Praha 2001 2. Šafařík, Jiří: Dějiny hudby I., Votobia2002 3. Šišková, Ingeborg: Dějiny hudby IV Klasicismus, EuromediaGroup - Ikar, Praha 2012