MALÉ UVAHY O VELKÝCH VĚCECH

1. MALÉ UVAHY O VELKÝCH VĚCECH Leszek Kołakowski Vypracoval: MARTIN FUSEK

2. AUTOR • Leszek Kołakowski se narodil 23. 10. 1927 v Radomi v Polsku. Ve 20 letech vstoupil do Polské dělnické strany a po vysokoškolských studiích filosofie, začal tento obor vyučovat na Varšavské universitě a stal se předním představitelem marxismu. V polovině 50. let 20. století se jeho názory začaly lišit a začal komunistickou doktrínu kritizovat. Přesto všechno se v roce 1959 stal vedoucím katedry dějin filosofie. Následujících sedm let bylo pro Kołakowského velice úspěšných. Karta se však obrátila v roce 1965, kdy se postavil za polské disidenty. Za to byl potrestán vyloučením z PSDS a zbaven vedení katedry. A když pak podpořil studentské protisocialistické povstání byl v roce 1968 vyhozen z university a nesměl publikovat a přednášet. Poté emigroval do Paříže.

3. AUTOR Dále působil jako profesor na universitách v Kanadě, Spojených státech a Velké Británii, kde se také nakonec, v Oxfordu, usadil. Do Polska se Kołakowski vrátil až v roce 1988. V devadesátých letech pak několikrát vystoupil v polské televizi, kde mimo jiné v roce 1996 natočil třicet krátkých filosofických úvah, které jsou u nás známy jako Malé úvahy o velkých věcech. V roce 2003 získal asi největší mezinárodní ocenění, když se stal prvním laureátem ceny Johna W. Klugeho, kterou uděluje knihovna Kongresu USA.

4. Kniha • Původně byly Malé úvahy o velkých věcech vysílány v televizi na konci devadesátých let a také současně vycházely v deníku Gazeta Wyborcza. Později byly pro velký zájem vydány také knižně. Autor se zde snaží vysvětlit a objasnit populární a však ne podbízivou formou, základní filosofické a etické problémy způsobem, který je srozumitelný téměř každému. Autorovi se podařilo oslovit tímto dílem širokou veřejnost. Jak sám autor říká, jeho Malé úvahy mají nespornou výhodu a to, že jsou krátké a za druhé v nich nepadne ani slovo o politice.

5. Struktura knihy • Kniha není řazena do kapitol • V podstatě se jedná o tři knihy (díly) svázané do jedné • Každý díl obsahuje okolo čtrnácti filosofických témat • Každé téma je velice krátké, avšak velmi přesně a výstižně postihuje danou otázku

6. I. Díl O moci O slávě O rovnosti O lži O toleranci O cestování O ctnosti O kolektivní odpovědnosti O kole štěstí O velezradě O násilí O svobodě O přepychu O nudě Matematik a mystik Struktura knihy

7. II. Díl O Bohu O úctě k přírodě O pověrách O smíchu O svatých O terorismu O problémech sexu O mládí O nicnedělání O svědomí O tom co je dobré a co pravdivé O absolutním trestu O národních stereotypech O utrpení Struktura knihy

8. III. Díl O dluzích O odpuštění O rekordech O vlastnění sama sebe O minulosti a budoucnosti O závisti O spravedlnosti O pohřbech O maskách O nepříteli a o příteli Odporuje demokracie přirozenosti Moje prognózy na téma budoucnost filosofie a náboženství Struktura knihy

9. O rovnosti • Výrok „všichni lidé jsou si rovni“ • Mohou si být vůbec všichni lidé bez výjimky rovni? • Co si lze vlastně pod takovou rovností představit? • Lidé se přece liší v mnoha ohledech – výkonností, dovedností, inteligencí, charakterem. • Neposuzujeme barvu pleti ani vyznání, ani kdo se kde narodil. • Nelze ani tvrdit, že se lidé rodí jako nepopsané tabule a že rozdíly jsou dány výchovou a vlivem prostředí. • Lidé se rodí s odlišnou genetickou výbavou, dědičnými vlastnostmi. Prostředí a výchova každého člověka dále ovlivňuje. • Můžeme hovořit o rovnosti náboženských tradic. • Můžeme hovořit o rovnosti před zákonem. • Můžeme diskutovat o právu na rovné rozdělování statků. • To všechno jsem jen úvahy. Ale to podstatné je, že každý by měl mít právo na lidskou důstojnost.

10. O úctě k přírodě • Úcta není emocí jako láska, údiv, není ani soudem. • Projevujeme úctu ostatkům zemřelých, jako stopě po živé bytosti. • Projevujeme úctu moudřejším, váženějším, společenským funkcím. • Proč ale uctíváme život a živou přírodu? • Podle bible má být člověk pánem přírody. • Má si člověk přírodu využívat pro své potřeby? • Ze všech stran slyšíme „chraňte přírodu“, jestliže ji zničíme, sami zahyneme. • „Mějte úctu ke všemu živému“ je absurdní, znamená to, že budeme chránit i bacily tuberkulózy, viry neštovic…. • Kategorický příkaz uctívat přírodu a život obecně je tedy nezdůvodnitelný. • Přesto se dá říct, že prostřednictvím úcty k přírodě a životu můžeme lépe pochopit své lidství. • Pochopení krásy a rozmanitosti přírody je lidským privilegiem

11. O závisti • Z hříchů nejsnadněji promíjíme lenost a obžerství. • Lenost nemusíme za určitých okolností ani skrývat. • Obžerství se dokážeme i zasmát. • Ale závist skrýváme. Závist je univerzální emoce. Je nutné mít nejlepší morální vlastnosti, ať závist potlačíme. Ať ji v sobě neživíme. • Závist je výlučně lidskou vlastností, zvířata ji neznají. • Závist má dvě strany – „já chci mít totéž , co tamten“, nebo „já nechci, aby tamten měl víc než já“. • Když se závist stane společensky významným sociálním jevem, tak se zároveň dožaduje ideologického zdůvodnění. • Závist může vyvolat snahu po rovnostářství bez jakýchkoliv zásluh. • Je možné proti závisti bojovat? • To je beznadějný úkol. Závist je stará jako lidstvo samo. • Je závist vždy špatná? . • Závist není vždy špatná, pokud nás vyburcuje k lepším výkonům, snaze něčeho dosáhnout vlastními silami. • Obecně ale lze říct, že závist škodí především samotnému závistivci. Notoričtí závistivci nikdy nemohou dosáhnout životního štěstí. A závidět se dá naprosto cokoliv

12. Závěr • Toto dílo v sobě snoubí mnoho kladných rysů, které mohou oslovit spousty čtenářů, i těch kteří se nevěnují tomuto tématu, nebo se s ním doposud nesetkali. • Jednoduše a poutavě nastiňuje úvahy nad otázkami které byly, jsou a budou na přetřesu doby. • Kniha je jednoduchá, poutavá, čtivá i vtipná. • Čtenáře jistě obohatí a rovněž mu poskytne materiál k zamyšlení. • Sám za sebe mohu tuto knihu jedině doporučit

13. Děkuji za pozornost