PSFA 2 Přednáška č. 1

1. PSFA 2 Přednáška č. 1 Předmět pedagogické psychologie, pojem učení, druhy učení, základní principy učení (transfer, interference, odměny a tresty)

2. Předmět pedagogické psychologie • Ped. psy. zkoumá psychologické zákonitosti procesu vyučování a výchovy • Soustava poznatků o zákonitosti změn navozených v chování člověka během výchovně vzdělávacího procesu • Zabývá se aplikací psychologických poznatků v pedagogické praxi, tj. ve vyučování a výchově dětí, mládeže i dospělých • Má vztah k obecné ps., vývojové ps., pedagogice a sociologii (Kohoutek 1996)

3. Pojmy vývoj, výchova, učení Vývoj: změna, pohyb, která může mít nejen vzestupný, ale i sestupný směr • Činitelé vývoje: dědičnost, prostředí, výchova Výchova: komplexní celoživotní, společenský proces ovlivňování osobnosti jak ve škole tak i mimo školu • Žádoucím výsledkem výchovy je rozvinutá harmonická osobnost • Správná výchova akceptuje osobnost vychovávaného, akceptuje jeho potřeby, vede ho k harmonii a všestrannosti. Je přiměřeně autoritativní , cílevědomá , jednotná, vedoucí k sebevýchově. (Kohoutek 1996)

4. Pojmy vývoj, výchova, učení • Učení: v širokém slova smyslu opak zděděného, vrozeného,instinktivního • utváření psychiky a osobnosti v průběhu vývoje jedince • Je podmíněno vnějšími změnami prostředí a je provázeno vnitřními změnami v psychice lidí • Výkon v učení: v=s x m ( výkon = schopnosti x motivace) (ovlivňují i další vlivy – prostředí) (Kohoutek 1996)

5. UČENÍ • u všech živých organismů • jedna z nejzákladnějších podmínek adaptace na měnící se prostředí • proces učení zahrnuje jak behaviorální (změny v chování) tak mentální změny vzniklé na základě zkušenosti

6. UČENÍ Ne všechny změny, ke kterým během života u člověka dochází, se dají připsat učení. Nepatří sem změny vzniklé: • v důsledku zrání mozkových struktur • degenerací mozku (stárnutí, změny způsobené nemocí – alzheimerova choroba, lymská borelioza) • přechodnými psychofyziologickými stavy (únava) apod.

7. Definice • Pojem učení vyjadřuje vliv zkušenosti na psychiku, kdy vznikají změny, které mají adaptivní funkci. • psychický proces • Poměrně trvalá změna v potenciálním chování jedince v důsledku zkušenosti.(Fontana, 1997) • Učení musí jedince nějak změnit; tato změna nastává v důsledku zkušenosti; tato změna je v potenciální chování – nikoli nutně ve skutečném výkonu

8. Behavioritstický x kognitivní přístup • Behavioristický: učení = podnět z okolí – odezva jedince • Stačí vhodně uspořádat okolí a učení nastane samočinně • Kognitivní: máme-li porozumět učení, musíme se zabývat schopností jedince reorganizovat své psychologické pole ( vnitřní svět pojmů, vzpomínek atd.) • Jedinec: aktivní činitel v procesu učení, který se úmyslně snaží zpracovávat a třídit proud informací přijímaný od okolního světa (Fontana, 1997, 146)

9. Vlastnosti učícího se • Inteligence, zpracování informace, tvořivost • Afektivní činitele (úzkost, sebepojetí, intro-extrav.) • Motivace • Zrání • Věk • Pohlaví • Sociální prostředí • Studijní návyky • Paměť (Fontana 1997, 151)

10. DRUHY LIDSKÉHO UČENÍ Klasifikace učení (rozlišení z hlediska procesů a a mechanismů, které se na učení podílí): 1. učení podmiňováním 2. senzomotorické učení 3. verbální učení 4. pojmové učení 5. učení problémové 6. učení vhledem 7. sociální učení

11. 1. UČENÍ PODMIŇOVÁNÍM • Podstatou tohoto druhu učení je vytváření dočasných nervových spojů (asociací) • Naučená odpověď - je vytvořen dočasný nervový spoj mezi příslušnými nervovými centry analyzátoru tzv. nepodmíněného podnětu a podmíněného podnětu

12. 1.1. KLASICKÉ PODMIŇOVÁNÍ • proces - organismus se učí, že jedna událost následuje po druhé. Dochází při něm k asociaci (sdružování) původně neutrálního podnětu s dalším podnětem na základě jejich opakovaného spojování

13. 1.1. KLASICKÉ PODMIŇOVÁNÍ • Podmíněný podnět • Nepodmíněný podnět • Podmíněný reflex • Nepodmíněný reflex

14. 1.2. OPERANTNÍ PODMIŇOVÁNÍ • pozitivní či negativní důsledky určitého chování vedou ke změně pravděpodobnosti jeho dalšího výskytu. • Výzkumy důsledků chování - E.L.Thorndike a B.F. Skinner.

15. 1.2. Operantní podmiňování • Thorndike - experiment - umístil hladovou kočku do klece, položil před ni misku s potravou. K tomu, aby kočka dosáhla potravy, bylo třeba stisknutím páčky otevřít dvířka. Kočka zprvu projevovala chaotické chování, někdy i paniku (drápala, skákala v uzavřeném prostoru, pokoušela se dostat mříží ven). Při těchto pokusech dostat se ven náhodou stiskla páčku a otevřela tak dvířka. Když byla znovu zavřena do skříňky, našla páčku rychleji. Při každém dalším pokusu ubývalo náhodného chování. Zvíře postupně třídilo své náhodné projevy na základě jejich důsledků. Neúspěšné aktivity byly z repertoáru chování postupně vyřazeny.

16. 1.2. Operantní podmiňování • Nově naučená reakce byla nástrojem k získání pozitivního výsledku, proto hovoříme o instrumentálním učení. • Hlavním Thorndikovým přínosem - stanovení zákona efektu - uspokojivé důsledky chovánímají vliv na jeho upevnění a pozitivně ovlivňují průběh učení. • Používáme při výcviku psa – nejdříve ho musíme přimět, aby něco udělal, a potom ho odměníme. • operantní (instrumentální) podmiňování se někdy popisuje jako učení pokusem a omylem.

17. Příklady operantního podmiňování u lidí • Když se dítěti správně podaří vyslovit slovo , je za to odměněno úsměvem matky, pohlazením • Posílením je např. pozornost, kterou dospělí věnují mluvícímu a tázajícímu se dítěti; pozorné odpovědi dospělých upevňují zájem dítěte o řeč a slovní komunikaci s jinými osobami • Člověk zvýší své pracovní úsilí, ví-li, že za větší množství odvedené práce dostane více peněz.

19. 2. SENZOMOTORICKÉ UČENÍ • učení se manuálním zručnostem, návykům, dovednostem a motorickým operacím • při učení se např. řízení motorového vozidla, při zvládání různých druhů sportu, při nácviku psaní, chůze, tance • Opakováním se zvětšuje kapacita vodivého kanálu a snižuje se možnost chyb v přenosu a provedení. • Klíčové postavení v poznávacím procesu má zpětná aferentace (zpětná vazba, posilování)

20. 2. SENZOMOTORICKÉ UČENÍ Simpsonova taxonomie (Fontana, 1997, 163) • Vnímání (osvojení smyslových vodítek k řízení motorické činnosti) • Zaměřenost(připravenost vykonávat určitý druh činnosti) • Řízené odezvy (schopnost napodobit učitele nebo řídit se vnímáním výsledků činnosti) • Zautomatizování(schopnost vykonávat jednoduché pohyby s jistotou a úspěšně) • Složité úkony (schopnost vykonávat složité pohyby s plynulým a přesným řízením) • Přizpůsobování (schopnost měnit ustavené pohybové vzorce, aby vyhovovaly zvláštním situacím a problémům) • Vytváření (schopnost tvořit nové vzorce pohybů)

21. 2. Senzomotorické učení • Při dalším nácviku se začíná uplatňovat mechanismus zpětné vazby – proprioceptivní stimulace (podněty ze svalů a šlach) = důležitá informace o výsledku této činnosti -- signál pro následující složku dovednosti

22. 2. SENZOMOTORICKÉ UČENÍ • vliv dřívější zkušenosti (učení jízdě na snowboardu - pomohou zkušenosti s lyžováním) • dochází ke zřetězování motorických reakcí. • Ne jen mechanické spojení jednotlivých prvků. Každý prvek dovednosti tvoří složku vyššího celku a v tomto celku má organizované místo a funkci. • Příklad např. učení plavání – postupně (Nejdříve splývání, pak správné pohyby nohou, pak i rukou atd.)

23. 2. Senzomotorické učení • Základ senzomot. činnosti - časoprostorová organizace receptivních, efektorních a zpětnovazebních procesů • Stimuly ze svalů, smyslových orgánů, jejich postupná koordinace • zautomatizování pohybů - stačí už jen stimuly ze svalů • Př. tanec, zpočátku potřeba dívat se na nohy, zrakově kontrolovat jejich činnost. Při zautomatizování pohybů stačí k řízení tance už jen informace ze svalů, které jsou zapojovány do pohybů)

24. Senzomotorické aktivity zahrnují tyto složky: • rozlišení podnětů nebo pohybů (např. rozlišení správného a nesprávného pohybu, sluchové odlišení čistého a nečistého tónu.) • senzomotorická koordinace (spojení pohybu s určitým podnětem, kontrola a řízení pohybů podle zpětnovazební informace) • stereotypní sled pohybů (pohyby podle pevného řádu a jejich cyklické opakování) • časové charakteristiky pohybů (rychlé reagování, udržování rytmu v opakovaných pohybech) • přizpůsobení aktivity, popřípadě volba různých úkonů podle proměnlivých podmínek

25. Průběh senzomotorického učení • 1. fáze převážně kognitivní– orientace v úkolu, požadavcích, činnosti. Vytvoření obrazu a plánu příslušné činnosti.Názorná ukázka, její napodobování, slovní vysvětlení a první pokusy o realizaci aktivity. • 2. počáteční vykonávání činnosti s detailní vědomou kontrolou– osvojení základů metody dané činnosti, práce s chybami, autoregulace s  využitím zpětné vazby. Klíčovým moment - osvojení si přesné sebekontroly příslušné činnosti - co nejrychlejší a nejpřesnější zjišťování chyb. Vyžaduje zdokonalující se vnímání, koncentraci pozornosti, motivaci, vytrvalost.

26. Průběh senzomotorického učení • 3. další opakování, zdokonalování až do případné automatizace–dovednost již do jisté míry osvojena, učící se osamostatňuje, zmenšuje se podíl vědomé kontroly činnosti. Části aktivity se automatizují, vědomá kontrola se soustřeďuje na obtížné momenty.

27. Základní ukazatelé dobře osvojené senzomotorické dovednosti • kvalita průběhu činnosti a jejích výsledků: zmenšení počtu chyb, dosažení daného cíle • rychlost, zvýšení výkonu • snížení únavy • efektivní styl nebo metoda vykonávání aktivity

28. Transfer, interference • Při osvojování nové senzomotorické dovednosti využíváme podobné dovednosti osvojené dřív = transfer. Při zvládání např. nových druhů sportovních činností výhoda – minulá bohatá zkušenost s pohybovými aktivitami různého druhu Interference -při učení dovednosti podobné  dříve osvojeným – chyby • Příklad jízda na lyžích a na snowboardu (některé prvky, které jsou žádoucí při lyžování, mohou na snowboardu vést k chybám; hokej-golf; tenis-stolní tenis)

29. Transfer, interference • K využití transferu a ke snížení interference využíváme srovnávání předchozí a nové činnosti. Napomáhá lepšímu uvědomění si, v čem se stará a nová činnost shodují a v čem se liší. Můžeme tak lépe využít dřívějších zkušeností a vyhnout se případnýmchybám.

30. 3. VERBÁLNÍ UČENÍ • Nejrozšířenější druh lidského učení(osvojování básní, definicí, cizojazyčných slov…) • Vzniká v dětství na podkladě první signální soustavy (oblast mozkové kůry, kde se soustřeďují všechny podněty působící na smyslové orgány), na níž se vytvářejí podmíněné signály. • Podněty se spojují s názvy a jejich soubor tvoří druhou signální soustavu. Dochází k přebírání informací a osvojování pravidel řeči, v dětství především formou zvukovou, později prostřednictvím písma.

31. 3. VERBÁLNÍ UČENÍ • slova = symboly předmětů, dějů, vztahů. Slovo vyvolává význam, představu předmětu. Podstatou je utváření mezislovních asociativních spojů. K tomu dochází na základě styčnosti – slova se dostala do styku současně nebo v bezprostřední časové následnosti. • Např. cizí jazyk - slovíčka, musíme si ihned po cizojazyčném výrazu říci český ekvivalent, jinak nedojde ke spojení (k vytvoření asociace) u obou slov. Síla asociativního spojení je dána zákonem častosti a novosti - čím méně času uběhlo od doby, kdy jsme se slovíčka učili a čím více jsme si je opakovali, tím lépe si je vybavujeme.

32. Činitelé ovlivňující verbální učení: • rozsah učebního materiálu • charakter učebního materiálu • složitost učebního materiálu • odlišitelnost prvků v učebním materiálu (možnost rozlišení prvků) • pozice prvků v učebním materiálu (u rozsáhlejšího učiva známe lépe začátek a konec)

33. Při verbálním učení si můžeme pomoci tzv. mnemotechnickými pomůckami: • uspořádání podle kategorií – slova, která si máme zapamatovat, uspořádáme do skupin podle různých kategorií. Máme-li si zapamatovat, že máme koupit: jablka, mléko, rohlíky, hrozny, jogurt, veku, salát. Pomůže nám, uspořádáme-li si položky do kategorií: pečivo, ovoce, mléčné výrobky atd.

34. Mnemotechnické pomůcky • interaktivní představy – vytvoříme si představu, ve které budou zahrnuta všechna slova, která si máme zapamatovat. • Mějme následující slova: mravenečník, stůl, tužka, kniha, rádio, Kansas, déšť, elektrický proud, kámen, zrcadlo.

35. Mnemotechnické pomůcky • Pro lepší naučení se těchto slov si vytvoříme tuto představu: mravenečník sedí na stole, v drápech drží tužku, píše do knihy, přičemž déšť bičuje Kansas. Ten je na mapě, která je nad rádiem, postaveným na kameni, vyrábějícím elektrický proud, který se odráží v zrcadle.

36. Mnemotechnické pomůcky • metoda míst – představíme si, jak procházíme oblastí, kterou dobře známe. Každý objekt (strom, dům nebo sochu) v této oblasti si spojíme se slovem, které se máme naučit. Když pak v představách procházíme danou oblastí, vybavují se nám při míjení jednotlivých objektů slova, která jsme na ně uložili.

37. Mnemotechnické pomůcky • akrostich – pro naučení se skupiny slov si pomůžeme vytvořením věty, ve které jednotlivá slova zastupují položky, které se máme naučit. Např. u II. A skupiny alkalických kovů Mendělejevovy periodické soustavy prvků si pomůžeme větou: Běžela Magda kaňonem, srážela banány rákosem (Be, Mg, Ca, Sr, Ba, Ra).

38. 4. POJMOVÉ UČENÍ • procesy vytváření pojmů a osvojování pojmů. Osvojování si společné odpovědi na odlišné podněty, které zároveň vykazují jisté společné rysy. • Pojmové učení probíhá i u vás v této chvíli. • Osvojujete si pojem učení. Zjišťujete, co všechno tento pojem zahrnuje. Už víte, že tam patří podmiňování, senzomotorické učení, verbální učení, pojmové učení atd.

39. 4. POJMOVÉ UČENÍ • Fakta, která během života získáváme, se ukládají do paměti organizováním do kategorií, skupin. • Když nějakou informaci „hledáme“, toto třídění nám to usnadňuje (př.skříň s mnoha v každém šuplíku uspořádány jen věci určitého druhu). • Pojmy = vyjádřením obecných a podstatných znaků určité skupiny jevů. Znaky, jimiž se vyznačují všechny jevy, které do dané skupiny náleží. • Každý pojem – vztah k dalším termínům, tvoří s nimi pojmově výkladový celek, zahrnující vztahy nadřazenosti a podřazenosti. Teprve vypracování systému pojmů - pojmového základu dovoluje plně pochopit nové pojmy.

40. Tvoření pojmů • Při tvoření pojmů jsou nejdůležitějšími proces analýzy a syntézy. Nejdříve se uplatňuje primární generalizace (zobecňování), kdy převládá syntéza a chybí proces analýzy. Malé děti generalizují jevy na základě vnějších znaků, které nemusí být vždy pro danou skupinu předmětů podstatné (např. motýla považují spíše za ptáka než za hmyz). • Pak následuje diferenciace (rozlišování), kdy dominuje proces analýzy. Dochází k odlišování jednotlivých znaků a vlastností předmětů a jevů. Na základě tohoto procesu pochopí dítě, že motýl i pták sice mají oba křídla, ale že existuje mnoho jiných znaků, ve kterých se liší.

41. Tvoření pojmů • tvoření pojmů důležitá abstrakce – myšlenkový proces, z předmětu nebo jevu vynechávají nepodstatné znaky a vlastnosti a dominantního postavení nabývají znaky a vlastnosti typické. • Na základě tohoto procesu je dítě schopno zařadit motýla k hmyzu a ne k ptákům. Na závěr dochází ještě k zevšeobecňování (sekundární generalizace), které vede k myšlenkovému sjednocení objektů na základě abstrahovaných společných znaků.  

42. Osvojování pojmů • 1. fáze – utváření asociací. Nejprve dochází k vytváření asociací (spojení) mezi jednotlivými odlišnými podněty a společnou odpovědí, která reprezentuje společný pojem (např. dítě, soused, matka = člověk). Na základě myšlenkových procesů pak dochází k vydělení takových vlastností, které jsou společné členům třídy „člověk“.

43. Osvojování pojmů • 2. fáze - utváření diskriminací. Žáci musejí umět poznat i případy, které do daného pojmu nepatří. Dochází přitom k zúžení rozsahu vlastností, které spojují jisté předměty. Žák začíná postupně postihovat charakteristiky, které jsou nezbytné pro příslušnost k dané třídě.

44. Důležité podmínky osvojování pojmů • poskytnutí dostatku příkladů • redukce počtu vlastností na nejpodstatnější znaky • prezentace určujících znaků ve zjednodušené podobě (vlastnosti daného pojmu vysvětlujeme co nejjednodušeji, nepoužíváme cizí slova) • zařazení pojmu do dříve osvojené struktury poznatků (to se děje právě pochopením jeho podstaty, k čemuž si pomáháme využíváním už dříve osvojených pojmů)