ZAHRANIČNÍ POLITIKA SEVERSKÝCH STÁTŮ

1. ZAHRANIČNÍ POLITIKA SEVERSKÝCH STÁTŮ POL279Skandinávská politika 28.4.2009

2. Diskuze o obranné unii • do 1949 - Nordická (Skandinávská) obranná unie • Alternativa NATO • Iniciátorem Švédsko – obrana severské neutrality, odmítá napojení paktu na velmoci = problém pro ostatní • Norsko (soc. dem. - NATO)

3. NATO • Dánsko, Norsko a Island – zakládající členové • Rozdílné přístupy k členství • Řada faktorů včetně komunistického puče v ČSR • Marshallův plán – D, N, Š, I • Nedostatek kapacit a zdrojů pro vytvoření dostatečné vlastní síly

4. Dánsko a NATO • snaha o bilaterální neutrální unii se Švédskem • NATO jako „poslední možnost“, „váhavý člen“ • někteří významní aktéři nesouhlasí (x tzv. NATO strany) • Grónsko, Faerské ostrovy – obrana USA, Kanady, VB • 50.léta – pokračují debaty o obranné politice, silný neutralistický a pacifistický proud • 1954 – otázka souhlasu s přijetím Západního Německa • Konflikty s USA: „footnote period“ (1982-8), alternativní většina • Odmítání základen na vlastním území v době míru • Odmítání nukleárních zbraní • 1990 – aktivní přístup, zapojení pobaltských států, NATO jako garant bezpečnosti

5. Norsko v NATO • Nejprve snaha o roli „mostu“ x 1948 • aktivní člen, jednoznačná politická podpora X • opatrnost vůči SSSR (ne cizí jednotky v době míru, ne taktickým jaderným zbraním, demilitarizace poloostrova Kola) • 1951 - přehodnocení politiky „žádné základny na našem území“ -v Oslu Hlavní stan Severního velitelství - AFNORTH. • deterrence vs reassurance • úspěšná vojenská transformace – neúměrný vliv

6. Island v NATO • Strategická poloha, námořní základna USA, samostatnost 1944 • 1949 – vstup do NATO (v době vstupu kontroverzní) - tradiční pacifismus – jediný člen NATO bez stálé armády, nezavázal se v době míru přijmout na území cizí jednotky • 1951 – obranná smlouva s USA- bezplatné využívání základny v Keflaviku USA (1974 revize a prodloužení smlouvy) – ne nukleární zbraně • U.S. – Iclandic security agreement

7. Island po Studené válce • 1991 – diplomatické vztahy s pobaltskými státy • 2006 – stažení US jednotek z Keflavíku (nyní monitoring ostatní členské státy NATO) • ek. krize – odmítnutí dohodnuté přítomnosti britských stíhaček • od III.2009 – Dánové (4 st., 50 os.), později španělské a americké letouny • časté lety ruských vojenských letadel poblíž islandského vzdušného prostoru • Vlastní ozbrojené síly: pobřežní stráž, policie, dobrovolný expediční peacekeepingový sbor (severní Afgánistán)

8. Švédská neutralita • 30. léta – ozbrojená neutralita (nerostné suroviny, technologie, přístup k moři) 1) striktní neutralita během zimní války, západní mocnostem nebylo povoleno posílat pomoc F přes Švédsko 2) strategie ústupků – po 9.4.1940, změna strategického prostředí, německá okupace N a D, např. se smířila s činností německých minonosek v jejích vodách 3) od června 1941 – obklopeno Německem, nemá jinou reálnou možnost než ustupovat Německým požadavkům

9. Švédská obrana po WWII • po WWII 3 možnosti zajištění bezpečnosti (Andrén 1977) • návrat k isolované národní neutralitě meziválečného období 2) vytvořit severský bezpečnostní systém (v průběhu první berlínské blokády, červen 1948 – květen 1949) – švédská iniciativa na vytvoření Skandinávské obranné aliance – především Norsko proti, navíc Švédsko nebylo ochotno vzdát se neutrality 3) vytvoření aliance s některou či některými z vynořujících se velmocí – D, N a I do NATO

10. Švédská neutralita během Studené války • SSSR jako jediný reálný nepřítel • Formální neutralita x vojenská spolupráce s USA a NATO, spolupráce zpravodajských služeb • Pragmatický původ, 70. léta – doktrinální báze, identita, konec studené války – možnost vstupu do NATO • na rozdíl od Švýcarska nepodpořena mezinárodními smlouvami • Peacekeeping (např. 350 vojáků s NATO v Afgánistánů, 800 – 2000 vojáků v zahraničí) • Neutralita: aktivní (OSN atd.), flexibilní, hnutí nezúčastněných • 2002 „neangažovanost“ (non-alignment)

11. Finská bezpečností situace po 2. světové válce • po WWI neutrální, ale 30.11.1939 Stalin F napadl, zimní válka v níž F ztratilo Karelský poloostrov • Od června 1941 do září 1944 – Continuation War, skončila příměřím • 1948 - Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné asistenci (FCMA) • Formální neutralita

12. FCMA • navržena Finskem (x vojenská smlouva), tvrdý vyjednávací postoj Juho Kusti Paasikivi • prezentována jako ryze defensivní • finské vojenské síly jen na vlastním teritoriu, udržení zodpovědnosti za vlastní obranu (x pomoc SSSR – ne automatická) • vojenské konzultace • původně 10 let, 3 x (1855, 1970, 1983) prodloužena o 20 let • proti socialisté a agrárníci

13. Finlandizace • konzultace se SS ohledně finské zahraniční politiky • Urho Kekkonen, hlavně v období 68-74 téměř autokrat, jako arbitr a mediátor „národního zájmu“ • Kekkonenova připravenost podřídit celý parlamentní systém požadavkům politiky vytvořené ve spolupráci s SS

14. Finlandizace • SS pravidelně ovlivňovala vnitřní finskou politiku (např. v roce 1956 KGB přesvědčila finské komunisty, aby v P volbách podpořili Kekkonena • decaying elite culture – elity napojené na SS • „muted media“ – především v 70. letech běžná autocenzura, mírová smlouva z roku 1947 zakázala anti-sovětskou propagandu • absence kritické a nezávislé intelektuální třídy (elity) vystupující proti vládě a její politice

15. Finlandizace • Mikkeli 1996 - občanská společnost nebyla finlandizována, alespoň ne úplně • Kekkonen kritizován, že upravoval historii ke své potřebě • Kekkonenova vláda – období ekonomické prosperity a rozvoje welfare • 1955 OSN, 1995 EU • od roku 1956 ÚČAST NA peacekeepingových aktivit OSN • člen Partnerství pro mír (NATO), pozorovatel Západoevropské unie

16. Finsko po Studené válce • Orientace na EU, ekonomická politika, otázka další výhodnosti neutrality (vstup do NATO) • NGOs (Karelie), ekonomická lobby (Nokia) • finsko zachovává neutralitu, ovšem vojenské technologie přizpůsobuje požadavkům NATO • Martti Ahtisaari – 1994 zvolen 10. finských prezidentem, klíčová role v „řešení“ balkánského konfliktu, zprostředkovával vyjednávání mezi Američany a Rusy o Kosovu, kritický k jednání Ruska v Čečně

17. Severská rovnováha 3 hlavní prvky (ARTER) • Dánsko a norské členství v NATO na bázi „minimálních podmínek“ – minimalizují svou účast, Norsko odmítá vojenské jednotky na svém území atd. • 1957 – rozhodnutí vyzbrojit NATO taktickými jadernými zbraněmi – Dánsko i Norsko oDmítlo na svém území • Island 1951 – tajná dohoda s USA o výstavbě amerických základen

18. Severská rovnováha 2) švédské politika neangažovanosti (no-alignment) v době míru směřující k neutralitě v případě války, která byl podporována relativně velmi silnými národními obrannými silami • Olof Palme tzv. „aktivní neutralita“, odmítly ideologickou neutralitu • 1973-4 USA přerušily diplomatické styky se Švédskem po Palmeho kritice vietnamské války 3) Finské vazby na SSSR – FCMA

19. Severská rovnováha • Severská rada – 1946/53, kooperace parlamentů a vlád, 1952 – společný pracovní trh, pasová unie • 1952 – pasová unie • 1954 – severský pracovní trh (1982 Island) • 1947-1959 jednání o NORDEK - celní unie, společné instituce včetně centrální investiční banky, nejvíce prosazovalo Švédsko – rozdílné ekonomické a strategické potřeby jednotlivých zemí, vzájemné předsudky, nakonec Finsko odmítá – vstup do EFTA • 1992: Rada baltských přímořských států (CBSS) – mezivládní (MZV), 11 států i Island a Rusko, pozorovatelský status EK (zájem Francie)

20. Současná zahraniční politika: příklad Norska • „Misionářské“ mise: misionáři, peacekeeping, mediace, humanitární pomoc • Mediace: evropská země, nečlen EU, malá země bez mocenských ambicí (x USA), tradice „bridge-building“ strategie • Jaro 2003 – USA x EU • Malý stát x globální aktér • „social power“ v mezinárodních vztazích • Image, prestiž, odborníci

21. Norsko - peacekeeping • Sri Lanka, Súdán, bývalá Jugoslávie, Kolumbie, Guatemala • intervenují za podmínek: a) intervence musí být konsistentní s předchozími mírovými iniciativami b) musí být k dispozici místní experti, nejlépe NGO c) musí být přístup k prominentním aktérům na obou stranách konfliktu

22. Norsko – Dohoda za Osla • Blízký východ: dohoda z Oslo: 20.8.1993 • Arafat, Rabin, Clinton, Christopher, Kozyrev • Johan J. Hols, Tarje R. Larsen (FAFO) – leden 1993, neformální tajná jednání • Vzájemné uznání Izraele a PLO, deklarace společných principů, základ palestinské samosprávy: průlomová dohoda

23. Norsko a mírový proces na blízkém východě • John Joefwn Holst: 5 důvodů, proč bylo Norsko akceptováno jako legitimní partner v mírovém procesu na Blízkém východě 1) historické vazby mezi izraelskou a norskou sociální demokracií 2) norská reputace profesionálního a nestranného aktéra, získaná při četných mírotvorných aktivitách OSN 3) Norsko vyvinulo extenzivní síť kontaktů v PLO a Izraeli 4) Norsko má kvalifikované a odhodlané experty 5) Norsko bylo nečekaný partner, proto bylo možné uchovat jednání v tajnosti

24. Norsko – humanitární dimenze ZP • Norsko - jedna z mála zemí, která skutečně plní politický závazek (plynoucí z doporučení OSN) poskytování pomoci rozvojovým zemím ve výši 1% HDP - 1990 pokleslo pod tuto hranici, protože HDP výrazně roste díky příjmům z ropy X stále vysoká pomoc • 2004 – pravidla etického investování ropných výnosů: a) investice i pro příští generace b) nepodporovat neetické jednání (porušování lidských práv, korupce, environmentální důsledky) • Nobelova cena

25. Současná zahraniční politika: příklad Švédska • Internacionální, aktivní v OSN, spolupráce v Pobaltí • Aktivní zahraniční politika (Palme) • humanitární dimenze ZP (Raoul Wallenberg), největší světový dárce • „kritik“ mezinárodní politiky (Vietnam, Irák – Irán) • Mediátor, „bridge-building“, advokát „soft power“, boj proti chudobě, ekonomická liberalizace (ideologické i ekonomické zájmy)

26. Island – tresčí války • 3 války o kontrolu nad lovem tresky s VB:1958-1961, 1972-3, 1975-6 • 1958 – unilaterální rozšíření pobřežní pásma výhradních hospodářských zájmů ze 4 na 12 mil – série konfrontací • Červenec 1971 – 50 mil, Mezinárodní soudní dvůr, Royal Navy, Keflavik • 1975 – 200 mil, kompromis s VB (přístup omezeného množství britských traulerů) • 1982 – 200 nám. mil – přijato OSN • Příklad asymetrie mocenských vztahů (Joseph Nye, Jeffrey Hart)

27. Osobnosti severské politiky - Norsko • Gro Harlem Brundtland – PM, ředitelka WHO • Johan Jorgen Holst – ministr zahraničí norské vlády (Brundtland), podpora multilaterální diplomacie, zasloužil se o vybudování pozice Norska v mezinárodním prostředí jako „svědomí“ velmocí, jeden z hlavích aktérů Oslo Accord) • Trygve Lie – norský ministr zahraničních věcí, první generální tajemník OSN • Fridtjof Nansen – Nansenův pas 1922, 500 000 uprchlíků

28. Osobnosti severské politiky - Švédsko • Olof Palme (1927 – 1986), soc. dem. PM, odvážné názory, ostrý kritik války ve Vietnamu, podpora afrických osvobozeneckých hnutí, „Palme Commission“ – Komise pro odzbrojení a bezpečnost, vytvořena Palmem 1982, team mezinárodních osobností, 1986 zavražděn • Dag Hammarskjold, generální tajemník OSN 1953 – 61, zásluhy o revitalizaci organizace, zemřel za záhadných okolností při pádu letadla v jižní Africe (x Moise Tshombe v Kongu)

29. Osobnosti severské politiky – Finsko a Dánsko • Urho Kekkonen (1900-1986), PM (1950-56), P (1956-81), aktivní neturalita (Paasikivi), „osobní“ vztah ze SSSR – neotřesitelná domácí pozice, autokratické postupy (obchází parlament i ústavu), zůstává kontroverzní osobností (nedostatek informací) • Anders Fogh Rasmussen – bývalý dánský premiér, nový generální tajemník NATO

30. Děkuji za pozornost! • Literatura – viz sylabus povinná a doporučená literatura.