Dějiny pozemkových úprav

1. Dějiny pozemkových úprav

2. Pozemkové úpravy ve starověku • Nakládání s půdou • počátky PÚ jsou společné s dějinami zeměměřictví, ve starém Egyptě • první doklady o technickém uspořádání půdy jsou ze starověkého • Říma • v 5. stol.př.n.l. existovalo již propracované pozemkové právo a • pozemková politika • v 1. stol.n.l. byly sepsány traktáty o činnosti římských agrimensorů • (zeměměřičů) • Římem zabraná území se stávala majetkem římského státu • asi 1/3 půdy byla zabrána a použita pro kolonizační účely • (ager publicus)

3. zbytek zůstával původním obyvatelům • na půdě zabrané pro vojenské účely (territorium legionis) bylo soukromé • vlastnictví vyloučeno • veškerá římská půda se dělila do 3. skupin: • a) půda nezaměřená (přirozené hranice) • b) půda zaměřená po vnějších hranicích ale nepřidělená • c) půda vyměřená, rozdělená a přidělená osídlencům (ager) • vyměřená a rozdělená půda byla: • - přidělovaná osídlencům • - rozdělovaná veteránům • - pronajímaná • - prodávaná do soukromého vlastnictví

4. Centuriace • ve středu území zvolené dvě kolmé přímky (osy) • od těchto os se území rozdělovalo na pravidelné čtverce (centurie) • čtvercové pozemky se volily kvůli obdělávání rádlem • 1 centurie = 50,5 arů – přidělena 1 centurii (100 mužů) • mezi centuriemi veřejné cesty • uvnitř centurií jen soukromé cesty • 1 centurie = 100 heredia, 200 ingeri, 400 acvi • v úvahu se brala i kvalita půdy • zájemci uvnitř centurií byli losováni • hranice se stabilizovaly mezníky • nakonec se vyhotovil polohopisný plán (forma publica) s popisem, • výměrou, jménem majitele, popisem cest, řek apod.

5. Centuriace Římský mezník

6. Fragment forma publica římské kolonie v Galii Měřický přístroj groma

7. Strigace, skamnace • rozdělení území na obdélníky (poměr stran 1 : 2) • striga – směr obdélníků sever – jih • skamna – směr obdélníků západ – východ • obdélníky mohly být přerušeny přes neplodnou půdu • výměry stejné jako centurie

8. Stopy starověkého římského osídlení v dnešní Anglii

9. Zbytky centuriace v Itálii

10. Osídlování a rozdělování pozemků v Českých zemích • v 6. – 7. stol. se začínají formovat novodobé Evropské národy (Český • stát v 8. – 9. stol.) • organizace zemědělství a hospodářství na větších územních celcích • usazování obyvatelstva a rozvoj zemědělství – zemědělská kolonizace • kolonizace – zúrodnění dosud neobdělávané půdy (v rámci stávajících • vesnic, nebo vznik nových vsí) • kolonizace vnitřní – osídlování provádělo obyvatelstvo již usazené na určitém území – v českých zemích ukončena ve 12. – 14. stol. • kolonizace vnější (velká) – na území přicházely jiné národy ze sousedních zemí (u nás většinou z Německa) – dokončena v 15. – 17. stol.

11. Půdní fond Čech před velkou kolonizací

12. Kolonizační proudy v západní a střední Evropě

13. kolonizací byly pověřeni lokátoři • s vlastníkem půdy měli uzavřenou smlouvu, ta obsahovala práva • a povinnosti osídlenců i lokátora • lokátor organizoval výstavbu osad • hledal osadníky • přiděloval a rozděloval půdu • vybíral pachtovné • tvar pozemků byl zpočátku také čtvercový • postupem času se kolonizace dostávala do kopců a tvar pozemků • se musel přizpůsobit • vynález pluhu s odvalovou deskou umožnil změnit tvar pozemků • rozměřování pozemků bylo primitivní – zemský provazec • (42 loktů = 24,8 m)

14. Stabilizace hranic • kamenné mezníky pro zabezpečení hranic panství – lomové body • do 16. stol. byly hranice jen zvykové, obyčejové • 1600 – schválen návrh místosudího Jakuba Menšíka – • „ Meze a hranice jako součást zemského zřízení „ • nejprve do přirozených hranic (stromy, dřevěné sloupy a kříže) • vypalovány značky, letopočty, kříže, apod.) • mezníky – pískovcové hranoly s vytesanými erby, znaky, letopočty • svévolné odstraňování nebo přemísťování mezníků bylo • považováno za zločin a krutě trestáno (na některých meznících • bylo přímo vytesáno co provinilce čeká za trest)

16. Pozemkové reformy před raabizací • Koncem 17. stol. byla zemědělská půda rozdělena • K přesunům ještě došlo po 30 – leté válce (1618 – 1648), měnily se • jen vlastnická práva, ne technická uspořádání • V 18. století se začaly projevovat nedostatky dělení půdy v • minulých stoletích • Návrhy na dělení půdy v cizině • 1705 – Hanoverský tajný rada Mahrenholz navrhuje rozdělení půdy • na malé selské usedlosti (pacht na určitou dobu, ne dědičný) • 1740 – v Holštýnsku hrabě Rantzau rozděluje na svých pozemcích • půdu poddaným a po 20. letech podává písemnou zprávu o • dobrých zkušenostech s novým hospodařením • 1763 – v Prusku nové dělení a hospodaření založené na dědičném • pachtu (nové osídlení, vzniklo 900 nových vsí)

17. Návrhy a dělení půdy v Rakousku • Petr Kašpar Světecký (1708 – 1788) – zeměměřič Třeboňského • panství, autor odborných zeměměřických spisů • Návrhy na rozdělení půdy: • vztahují se na panství soukromá, ne komorní (státní) • při rozdělování přihlíží ke kvalitě půdy, na málo jakostní půdě • navrhuje rekultivace • dvorcové nebo řadové osídlení – usedlost postavená na • propachtované půdě • nová branná soustava z popudu vojenské dvorské rady – zavést • nová opatření pro zvýšení populace • návrhy byly příliš pokrokové a zasahovaly razantně do vlastnických • práv majitelů půdy, proto nebyly přijaty

18. Raabizace – „ Robot – Abolition – systém „ • František Antonín Raab (1722 – 1783)- advokát a dvorní rada z • Korutan, řídil práce se splavněním řek zabýval se rozvojem • zemědělství • 1775 – podal návrh Marii Terezii na robotní abolici (zrušení roboty) • a dělení půdy velkostatků (abolitio = zrušení) • 1766 byl jmenován vrchním ředitelem všech komorních a • jezuitských statků • Proti připravované reformě se vyskytly řady námitek (ze stran • vlastníků půdy i poddaných) • Císařský patent o provedení raabizace – vydán Marií Terezií • 1.3. 1777 • - K provádění prací byla vydána řada instrukcí a návodů

19. Půdní fond byl rozdělován drobným uchazečům • Robota se převáděla na každoroční platby peněžní nebo naturální • Na soukromých panstvích se raabizace prováděla tam, kde byl • souhlas vrchnosti a 2/3 poddaných • V Čechách bylo raabizováno 147 panství, na Moravě 69 • 1785 – raabizace byla pozastavena • 1821 – zákaz další raabizace k 24.7.1821 • Raabizace znamenala rozdělování nerentabilní zemědělské výroby • na velkostatcích drobným zemědělcům – pachtýřům • Výměra propachtovaných pozemků byla max. 30 – 40 měřic, • tj. cca 5,7 – 7,7 ha • Během raabizace docházelo ke kolonizaci, hlavně německé • V rámci polních měřických prací se prováděla i bonitace půdy • Během raabizace byly vyhotovovány raabizační mapy (1:2715)

20. Měřický operát - Raabizační polohopisné mapy - Brouillony – měřické náčrty Písemný operát - Geometrické tabely - Pozemkové knihy - Dominikální pozemková kniha - Rustikální pozemková kniha

21. Raabizace na území Čech 1776 - 1787

22. Raabizační mapa Mokré 1779 Raabova instrukce

23. Raabizační mapa Svojkovice 1779 Kopie rabizační mapy

24. Brouillon – měřický náčrt

25. Geometrické tabely panství Zbiroh

26. Jednotlivé stránky raabizační pozemkové knihy

27. Pozemkové úpravy v 19. století • K novým PÚ mohlo dojít po roce 1848, po zrušení poddanství a • roboty • 7.9. 1848 byl vydán patent který stanovil vlastníky půdy ty, kteří ji • zrovna mají v držení (status que ante) „ všichni poddaní bez rozdílu • se stávají vlastníky půdy kterou drží a všechna břemena a dávky a • služby na půdě po vrchnosti váznoucí se zrušují“ • Uspořádání pozemků zůstalo stejné – tvar, hranice, situační poloha • Rozptýlenost pozemků dále narůstala – rozdrobením mezi dědice, • odprodávání částí pozemků apod. • - To vedlo ke snižování zemědělské výroby

28. 1856 – 1883 – mimoúřední (dobrovolné) scelování pozemků • Do roku 1883 hovoříme o konsolidaci • Konsolidace – dobrovolná vzájemná výměna jednotlivých pozemků • mezi jejich majiteli. Měla být odstaněna nepřístupnost pozemků, tzn. • rekonstrukci cestní sítě • Dobrovolné scelení v Moravské obci Záhlinice (1856 – 58) • Důvodem byly špatné zkušenosti z hospodaření na rozptýlených • pozemcích nevhodných tvarů a částečně i nepřístupných • Organizátor – František Skopalík – starosta Záhlinic • 100 % souhlas vlastníků půdy • Všechny přípravné a projekční práce byly provedeny na již existujícím • měřickém a písemném operátu stabilního katastru • Náhradní pozemky byly (až na vyjímky) přidělovány losem • Do roku 1883 bylo na Moravě sceleno 16 obcí

29. Faksimile losu číslo 2 Katastrální mapa Záhlinic před a po scelení

30. Úřední scelování v R –U v Českých zemích 1883 – 1918 • PÚ po roce 1883 – Komasace (scelování) • Komasace je scelování pozemků patřících jednotlivým majitelům, tj. • výměna jejich dosavadních pozemků za náhradní pozemky které jsou • prosty závad, jsou v téže hodnotě a ceně jako pozemky původní a • doplněné zřízením nutných společných zařízení (cesty, příkopy, melior.) • 7.6. 1883 byl vydán říšský rámcový zákon o scelování hospodářských • pozemků a pozemkových úpravách • Přijat byl pouze Moravským zemským sněmem (1884) a Slezkým • sněmem (1888) • V Čechách přijat nebyl, proto až do roku 1940 mohlo být scelování • prováděno jen na základě dobrovolnosti a nemohly využívat řady • výhod (princip majority, hrazení výloh, apod.) • V Čechách byly sceleny jen dvě obce (Červený Újezd, Lhota u Lomnice • nad Lužnicí)

31. Scelení v Červeném Újezdě v letech 1904 - 1906

32. Agrární reformy v letech 1918 – 1938 • Období 1. pozemkové reformy – uskutečněna podle 3. zákonů: • Zákon č. 215 / 1919 Sb. – Zákon záborový - měly být zabrány pozemky velkostatků nad 150 ha (bez pastvin) nebo 250 ha (včetně pastvin a lesů). Dotčeno mělo být 3,6 mil. ha, tj. 26% rozlohy státu, dotklo se 1,8 mil. Ha • Zákon č. 81 / 1920 Sb. – Zákon přídělový - stanovil zásady přidělování pozemků . 780 000 ha bylo v rámci drobného přídělu (1 – 1,5 ha) rozděleno drobným a středním rolníkům . 785 000 ha – převážně lesů – přešlo do majetku státu . 226 000 ha – ponecháno ve zbytkových statcích • Zákon č. 329 / 1920 Sb. – Zákon náhradový - zásady pro výpočet náhrad za zabrané pozemky

33. K zajištění pozemkové reformy byl zřízen Úřad pozemkový,který • podléhal ministerské radě a předseda byl jmenován presidentem • republiky • - Reforma nebyla dokončena

34. Druhá etapa scelování půdy 1940 – 1954 • Nařízení o rozšíření Moravských zemských zákonů o Úpravách • pozemkové držby (z roku 1884) na území celého protektorátu Č. a M. • Platnost legislativy z roku 1883 skončila v roce 1948 • V platnost vstoupil zákon č. 47/1948 Sb. O některých hospodářsko – • technických úpravách pozemků • - Začátek nové éry vývoje pozemkových úprav

35. Druhá pozemková reforma – přídělové řízení • ( 1945 – 1954) • Další rozvoj zemědělství byl zásadně ovlivněn politickými změnami • po II. světové válce • odsun občanů německé národnosti (v letech 1945 – 46 odsunuto 2,5 mil. obyvatel, 120 tisíc mohlo zůstat) • zabrání majetku zrádců a kolaborantů • území ČSR od konce II. sv. války připadlo do sféry vlivu Sovětského svazu, orientace směrem na východ • rostl vliv KSČ, ve volbách v roce 1946 zvítězila (40%) • zpočátku pozvolné prosazování vlivu politiky KSČ, po 25. 2. 1948 nastoupilo razantní cestu • zlikvidovány velkostatky, oslabena instituce soukromého vlastnictví k půdě, vytvořeny předpoklady pro kolektivizaci venkova

36. Dekret č. 5/1945 Sb. O národní správě – do zemědělského a lesního • majetku byli dosazováni národní správci (do 50 ha – MNV; • do 100 ha – ONV; nad 100 ha – KNV) • Dekret č. 12/1945 Sb. O konfiskaci a urychleném rozdělení zeměděl- • ského majetku Němců, Maďarů i zrádců a nepřátel Českého i • Slovenského národa – příděly podléhaly řadě omezením (do 13 ha) • konfiskovanou půdu spravoval Národní pozemkový fond • Zákon č. 90/1947 Sb. – O provedení knihovního pořádku – snaha o • úpravu právních poměrů k přiděleným majetkům. • V roce 1950 byl přijat nový občanský zákoník který zrušil platnost • intabulačního principu – přídělové listiny, kupní smlouvy a další • se přestaly zapisovat do pozemkových knih – počátek chaosu v • evidenci vlastnických vztahů • Prosazování politiky KSČ na vesnici pomáhaly další zákony:

37. - K prosazování politiky KSČ na venkově pomáhaly další zákony: • Zákon 126/1946 Sb. – O úpravě zemědělských pachtovních poměrů - omezování nakládacích práv k půdě • Zákon 55/1947 Sb. – O pomoci rolníků při uskutečňování zemědělského výrobního plánu – řízení zemědělské výroby • Zákon 142/1947 Sb. – O revizi I. pozemkové reformy, do záboru byla zahrnuta veškerá půda nad 50ha (včetně církevní) • Zákon 46/1948 Sb. – O nové pozemkové reformě – půda patří těm, kdo na ní pracují - omezení výměry na jednoho hospodařícího zemědělce 50 ha - zabraná půda měla sloužit přídělům • Přídělové řízení ve vysídleném pohraničí mělo zajistit rovné • podmínky a osídlení hospodářství i celých obcí

38. Scelování v pohraničí podle vyhlášky MZ č. 1447 : • rolnickými komisemi byl vypracován přídělový plán který obsahoval: - výkaz vykoupené půdy - grafický přídělový plán – řešily nové uspořádání v rámci stávajících cest a vodotečí, výměry se určovaly planimetricky s povolenou trojnásobnou odchylkou, úroveň plánů byla nevalná - písemný návrh přídělu - seznam služebností - výkaz změn - Od roku 1949 – nástup období intenzivní kolektivizace - snaha zvětšit výrobní celky a potlačit soukromé hospodaření - formální dobrovolnost

39. Zákony pro podporu zemědělského družstevnictví: • zákon 69/1949 Sb. – O JZD • Vzorové stanovy JZD (č. 40/1953) • zákon 49/1959 Sb. – O JZD • zákon 122/1975 Sb. – O zemědělském družstevnictví • Společné znaky těchto zákonů: • povinnost sdružit pozemky a odevzdat do vlastnictví družstva ostatní výrobní prostředky • vůči těm kteří nevstoupili byly přijaty restriktivní právní předpisy • zemědělské organizace dostaly rozsáhlá práva k nakládání se zemědělským majetkem • právo užívací bylo nadřazeno právu vlastnickému

40. Zákon 47/1948 Sb. – O některých technicko – hospodářských úpravách pozemků (scelovací zákon) • Nahradil předchozí zemské zákony • Respektoval právní zvyklosti a osobní vlastnictví • Scelovací řízení probíhalo ve 3. etapách: • 1. řízení předběžné – organizační přípravy, stanovení obvodu, • zatřídění pozemků, vyložení plánu, řešení námitek • 2. řízení hlavní – vypracování a provedení projektu, vyjádření • vlastníků k náhradám, scelovací plán, odevzdání náhradních • pozemků, kontrola a provedení scelení • 3. řízení závěrečné – sestavení podkladů, založení pozemkové • knihy a pozemkového katastru, opatření k ukončení prací • Ustanoveny komise pro THÚP pod ministerstvem zemědělství • Velký důraz na řešení nároků na náhradní pozemky

41. Velké snahy o omezení zákona • V okrese Č.B. bylo sceleno 21 k.ú. (etapa náhrad nebyla nikdy dokončena) • Politické rozhodnutí o přeměně zemědělství na kolektivní velkovýrobní • formy • Přejmenování na HTÚP (hospodářsko – technické úpravy pozemků) – • důraz na otázky hospodářství před technickým řešením • V roce 1955 byl zákon zrušen

42. Združstevňování • V roce 1949 se přešlo k jednosektorové ekonomice • Cílem měla být racionalizace a úspory pracovních sil • V zemědělství nedošlo ke znárodnění půdy, ale změnilo se užívání • Vlastnická práva byla až za uživatelskými • Vznikala převážně družstva III. a IV. typu se společnou rostlinou a • živočišnou výrobou • První družstva vznikala v letech 1949 – 52 zpočátku dobrovolně • později i násilím (v roce 1952 hospodařila družstva na 45% zem.půdy) • V letech 1953 – 54 se mnohá družstva rozpadla (výměra orné půdy • klesla o 450 000 ha) • - Zemědělská výroba se stabilizovala od počátku 60 – tých let

43. Pozemkové úpravy v letech 1950 – 1989 • Probíhaly ve 3. fázích a souvisely se strategií přebudování • zemědělství na velkovýrobu socialistické formy. Později • byla ještě vynuceně doplněna 4. fáze. • přípravná fáze • konsolidační fáze • fáze komplexního přetváření • korekční fáze

44. Fáze přípravná • V letech 1950 – 1960, členská a půdní základna nebyla • dosud ustálená a často se měnila • Prováděly se jednouché projekty HTÚP • Jednoduché způsoby scelování půdy v rámci stávající • cestní sítě, vodohospodářských zařízení a trvalých hranic • Soukromí zemědělci dostávali náhradní pozemky • JHTÚP se stávaly nástrojem perzekucí soukromě • hospodařících rolníků s cílem přinutit je ke vstupu do JZD • - Pro projektování byly MZ vydány příručky

45. Zhodnocení přípravné fáze: • . Těžké morální a ekonomické újmy jednotlivým • zemědělcům • . Vznikl zárodek budoucího ohrožení zemědělské krajiny • (do půdních celků byly zahrnuty meze, roztroušená • zeleň, remízky, polní sady) • . Jako pozitivní lze hodnotit rychlé odstranění nevýhodného • uspořádání půdního fondu

46. Fáze konsolidační - Od počátku 60-tých let do roku 1972 • Družstva i státní statky jsou ustálené • Dochází ke slučování malých družstev ve větší celky • Zpracování souhrnných projektů HTÚP (SHTÚP) • Začíná se uplatňovat heslo: „zprůmyslnění zem. výroby • a přiblížení se vesnice městu“ • Vznikaly větší celky a reorganizace společných zařízení • Preferovány jsou jen ta opatření která vedou ke zvýšení • zemědělské produkce • Jsou odstraňovány překážky uvnitř celků (meze, lesíky, • větrolamy, remízky)

47. Buduje se velkoplošné odvodnění • Podporovány jsou projekty podporující vznik velkých • pozemků a zvýšení zornění • V polovině 70 – tých let dochází ke změně v organizaci • zem. výroby • Nastává éra koncentrace, specializace a kooperace • (zvětšování výměr, soustředění hospodářských zvířat) • - Zavádění monokultur na rozsáhlých výměrách

48. Fáze komplexního přetváření • Začíná po roce 1974 (s dokončením se počítalo v půlce • devadesátých let) • Mělo dojít ke konečnému přetvoření krajiny • Projekty souhrnných pozemkových úprav (SPÚ) • Zpracování podle metodiky vydané MZ • Řešená problematika byla stejná jako u SHTÚP • Během realizace se začíná projevovat katastrofální eroze • Krajina se stává neprůchodnou (mizí poslední zbytky • zeleně, koncentrace hospodářských zvířat způsobují • těžko zvládnutelné problémy)

49. Korekční fáze • Zaměřena na řešení škodlivých následků existujícího • stavu, nikoliv na příčiny • V posledních projektech byla věnována větší pozornost • otázkám životního prostředí • Souhrnné projekty PÚ byly posledním druhem soc. • projektů které se rozporuplně, a z hlediska ekologie • a životního prostředí tragicky, podílely na vytváření • současné zemědělské krajiny

50. Pozemkové úpravy od roku 1991 • 15.7.1991 – zákon č. 284/1991 Sb. O pozemkových • úpravách a pozemkových úřadech definuje: • „ Pozemkovými úpravami se uspořádají vlastnická práva • k pozemkům a s nimi související věcná břemena, pozemky • se jimi prostorově a funkčně upravují, scelují nebo dělí a • zabezpečuje se jimi přístupnost pozemků a vyrovnání jejich • hranic. Současně se pozemkovými úpravami vytvářejí • podmínky k racionálnímu hospodaření, k ochraně a • zúrodnění půdního fondu, zvelebení krajiny a zvýšení její • ekologické stability“.