Trávicí trakt

1. Trávicí trakt

2. Trávicí soustava je branou, kudy vstupují do těla živiny, vitamíny, minerály a tekutiny. • Živiny jsou štěpeny na vstřebatelné jednotky převážně v tenkém střevě. • Produkty trávení, vitamíny, minerály a voda procházejí sliznicemi a vstupují do lymfy nebo krve.

3. Ústa • Potrava je mechanicky rozmělněna a promíchána se slinami. Sliny obsahují: • alfa-amylasu, která štěpí škroby na jednodušší cukry. • mucin je vylučován v celém trávicím traktu, s vodou tvoří hlen - ochranná funkce • lyzozym ničí bakterie, choroboplodné zárodky • Žlázky jazyka také v malém množství produkují lipasu, která štěpí triglyceridy na mastné kyseliny a diglyceridy.

4. Žaludek • Hlavní funkcí žaludku je shromáždit rozmělněnou potravu, promísit ji, natrávit a v peristaltických vlnách posouvat do duodena. • Žaludek průměrné dospělé osoby pojme obsah 1až 1,5litru potravy; každých 24 hodin vyrobí také zhruba stejné množství žaludečních šťáv, jejichž sekreci stimuluje jednak vzhled, vůně a chuť jídla, jednak vlastní vstup potravy do žaludku.

5. Silné svaly žaludku se každých dvacet sekund rytmicky stahují a vytváří tzv. tráveninu -chymus. • Buňky žaludeční sliznice také produkují hlen - mucin, který ji chrání před agresivním působením HCL. • Rozmělnění potravy účinně napomáhají žaludeční šťávy, jejichž základní složkou je koncentrovaná kyselina chlorovodíková, enzymy (pepsin, lipasa) a vnitřní faktor. • Pepsin štěpí bílkoviny na jednodušší polypeptidy tvořené řetězcem aminokyselin, také sráží mléko. • Žaludeční lipasa štěpí triglyceridy (tuky) na mastné kyseliny a glycerol. Kyslelina chlorovodíková (HCL): • vytváří silně kyselé prostředí pro působení enzymu pepsinu • usnadňuje trávení masa - vazivo bobtná a rozpadá se na jednotlivá vlákna • chrání některé vitamíny v potravě před znehodnocením (př. vitamín C) • ničí choroboplodné zárodky

6. Tvorba tráveniny trvá různě dlouho v závislosti na druhu požité potravy. Obecně lze říci, že čím je strava tučnější a bohatší, tím déle v žaludku setrvává. • Potrava obsahující hodně tuků se zdržuje v žaludku nejdéle – až 6 hodin. Potrava obsahující převážně sacharidy (cukry) opouští žaludek již za 2 až 3 hodiny. • Částečně natrávená potrava je v pravidelných intervalech stahy žaludku a uvolňováním svěrače vrátníku v dolní části žaludku vypuzována do dvanáctníku. • Peristaltické pohyby se na žaludku objevují i při lačnění, tedy v období mezi jídly. Tato pohybová aktivita žaludku vzniká přibližně jednou za dvě hodiny a trvá několik minut.

7. Střeva – tenké střevo • První oddíl tenkého střeva se nazývádvanáctník (jeho název je odvozen od přibližné délky 12 palců) a probíhá zde nejintenzivnější zpracování živin. • Trávenina se při průtoku dvanáctníkem mísí se střevní šťávou, pankreatickou šťávou a se žlučí. • Druhým oddílem je lačník (jejunum) o délce asi 1,5 až 2 metry a třetím pak kyčelník (ileum), dlouhý necelý metr.

8. Ale proč vlastně musí být tenké střevo tak dlouhé? Hlavně proto, že jeho hlavní funkcí je vstřebávání živin z přijaté potravy do krevního oběhu. Je tedy nutná co největší povrchová plocha, která se na procesu vstřebávání živin podílí. • Sama délka kolem tří metrů by však nestačila – proto je vnitřní povrch střeva zvrásněn do nesčetných záhybů a klků. Ani povrch klků není hladký - je pokryt vrstvou mikroklků, takže připomíná jemný kartáč. Tímto důmyslným zařízením zvětšuje tenké střevo svůj vnitřní povrch na bezmála 300 metrů čtverečních, což je srovnatelné s fotbalovým hřištěm.

9. Mezi klky jednoduché trubicovité žlázky střevní, které produkují střevní šťávu. • V horní části střeva jsou buňky, které při styku s tráveninou produkují hormony sekretin a pankreozymin podněcující slinivku břišní k produkci šťávy. • Průchod tráveniny tenkým střevem trvá 4 až 8 hodin.

10. Slinivka břišní • Slinivka je těsně spjata s procesem trávení a zároveň je největší sekreční žlázou organismu. • Kromě vylučování velmi silných trávicích enzymů (trypsinu, chymotrypsinu a dalších), tedy funkce exokrinní, produkuje v ostrůvcích speciálních buněkživotně důležitý hormon inzulín, který hraje stěžejní rol při udržování hladiny cukru v těle.

11. Hlavní pankreatický vývod se spojuje sežlučovým vývodem a spolu vytvářejí tzv. Vaterskou papilu. • Denní produkce pankreatické šťávy se pohybuje mezi jedním a dvěma litry. • Hlavními pankreatickými enzymy je už zmíněný trypsin a chymotrypsin. Oba pokračují ve štěpení bílkovin, započatém už v žaludku.

12. Škroby a jiné velké glycidové molekuly obsažené v potravě jsou štěpeny alfa amylázou na jednoduché cukry, glukózu, galaktózu a fruktózu, které jsou schopny dalšího vstřebání. • Náročný boj s tuky podstupuje pankreatická lipáza. Tuky totiž nejsou rozpustné ve vodě, a tak mají tendenci se rozkládat a zase seskupovat do velkých kuliček, do nichž lipáza ve střevě proniká jen stěží. • Proto je potřeba kuličky nejprve rozbít na menší tukové kapénky - emulgovat. Tuto emulgaci umožňuje žluč.

13. Žlučník • Žlučník je drobný vakovitý útvar hruškovitého tvaru, umístěný pod pravým jaterním lalokem. • Je přibližně 8 až 12 centimetrů dlouhý, 4 až 5 centimetrů široký a má obsah zhruba 50 až 80 mililitrů. • Je zásobníkem žluči, v němž se žluč zahušťuje. • K uvolňování žluči ze žlučníku dává povel hormon cholecystokikin, uvolňovaný dvanáctníkem po příjmu potravy do žaludku.

14. Žluč se tvoří ve žlučových kanálcích mezi jaterními lalůčky. • Obsahuje směs žlučových kyselin, cholesterolu,pigmentů, bílkovin a minerálních solí např. ionty sodíku nebo draslíku. • Primární žlučové kyseliny jsou po vyloučení žluči do tenkého střeva přeměňovány na tzv. sekundární žlučové kyseliny, které se uplatňují při emulgaci tuků přijímaných tuků. • Denně se tvoří kolem 0,5 – 0,7 litru žluči.

15. Protože lidské tělo má k dispozici jen asi 2 až 4 gramy žlučových kyselin, je jejich potřebné množství zajišťováno jejich cirkulací mezi střevem a játry (enterohepatální oběh). • Převážná část žlučových kyselin (95 %) je totiž v kyčelníku, vstřebána opět do krve a transportována do jater, kde se znovu stává součástí nově vytvářené žluči.

16. Střeva – tlusté střevo • Tlusté střevo je přibližně 1,5 metru dlouhé a má cca 5 cm v průměru. • Mezi tenkým a tlustým střevem je chlopeň, která zabraňuje zpětnému toku tráveniny. • První částí tlustého střeva je slepéstřevo(cékum) a poslední částí konečník (rektum). • Mezi nimi se úseky střeva nazývají vzestupný tračník, příčný tračník, sestupný tračník, esovitá klička. • V nejspodnějším úseku konečníku (ampule), uzavřeném řitním svěračem, se shromažďuje stolice. • Protože intenzivní vstřebávání živin probíhá už v tenkém střevě, sliznice tlustého střeva nemá klky. • Tlusté střevo je především místem, kde dochází k absorpci solí a vody.

17. Převažujícím sekretem v tlustém střevu je hlen, který jednak chrání sliznici před účinkem enzymů tenkého střeva a jednak pomáhá formovat stolici. • Pro dobré trávení je důležitá střevní mikroflóra skládající se z určitého množství různých druhů symbiotických laktobacilů, které pomáhají rozkládat to co ještě zbylo z potravy – vznikají tak kvasné reakce (u cukrů) a hnilobné pochody (u aminokyselin a bílkovin). • Mastné kyseliny které jsou tvořeny bakteriemi z neabsorbovaných sacharidů poskytují zdroj energie pro buňky tlustého střeva. • Naše přátelské bakterie likvidují např. antibiotika, stres, nesprávná výživa. V tu dobu dochází k velké zátěži imunitního systému. • Díky tomu může dojít např. rozvoji plísní, Jejich projevy (nehty, plosky nohou, jazyk, pokožka, pohlavní orgány) většinou potom léčíme různými přípravky, ale zapomínáme , že jejich likvidaci mohou zvládnou laktobacily.

18. Trávení sacharidů • ústa – škroby jsou štěpeny ptyalinem (amylasou) • tenké střevo - účinkem amyláz pankreatické a střevní šťávy se složené cukry štěpí na jednoduché, hlavně glukózu

19. Trávení bílkovin • žaludek – štěpení bílkovin pepsinem na polypeptidy • v tenkém střevě se polypeptidy štěpí trypsinem na peptidy • enzymy střevní šťávy přeměňují peptidy na jednotlivé aminokyseliny • Na rozdíl od štěpících enzymů sacharidů a lipidů jsou hlavní proteolytické enzymy produkovány v neaktivní formě (pepsinogen, tripsinogen).

20. Trávení tuků • tenké střevo - žluč nerozpustné tuky emulguje = zvětší se plocha vystavená účinkům lipáz • účinkem lipáz (pankreatické a střevní) se zde štěpí na glycerol a mastné kyseliny

21. Resorpce • Resorpce = štěpné produkty trávení se dostávají do portálního krevního oběhu a lymfatického oběhu přes buňku výstelky střeva (enterocyt). • Prostupnost střevní stěnou není konstantní a s přibývajícím věkem klesá pro vodu, proteiny a pro elektrolyty.

22. Resorpce sacharidů • Rozštěpené sacharidy se rychle vstřebávají stěnou střední částí tenkého střeva. • Molekuly cukru přecházejí do oběhu kapilárami buněk sliznice do vena porte. • Glukosa a galaktosa je přenášena aktivně (společně s Na+ ionty). • Fruktosa usnadněnou difúzí nezávisle na Na+ iontech.

23. Resorpce bílkovin • Aminokyseliny jsou aktivně přenášeny do enterocytů a odtud pasivně do portálního oběhu. • Pouze 2 – 5 % bílkovin není stráveno a vstřebáno. Ty se dostávají do tlustého střeva, kde jsou rozloženy přítomnými bakteriemi. • Bílkovina ve stolici nepochází z potravy, ale z bakterií a rozpadlých buněk.

24. Resorpce tuků • Resorpce mastných kyselin závisí na délce jejich uhlíkového řetězce: • S krátkým a středně dlouhým řetězcem jsou dobře rozpustné ve vodě a proto přecházejí snadno do portální krve. • S dlouhým řetězcem se resyntezují v buňkách sliznice na triglyceroly a obalují se vrstvou proteinů, cholesterolu a fosfolipidů – vytvářejí chylomikrony, které putují do lymfy a odtud krevním oběhem do jater. (K transportu přes vnitřní mitochondriální membránu jaterní buňky potřebují přenašeč karnitin). • Při mírném příjmu tuků se jich vstřebá asi 95 %.

25. Resorpce vody • Do střev přichází denně asi 2 l požité vody a 7 l produkovaných trávicích šťáv. • 98 % tekutin se zpětně vstřebá sliznicí tenkého i tlustého střeva a stolicí ztrácíme asi 200 ml tekutin.