Změny v systému financování sociálních služeb role veřejné správy a sociální práce

1. Změny v systému financování sociálních služeb role veřejné správy a sociální práce PhDr. Radek Suda, vedoucí odd. strategií a koncepce sociální práce - MPSV ČR

2. Historie vývoje systému sociálních služeb • Do roku 2006 sociální péče - tradiční tituly sociální potřebnosti – ústavní péče, domovy důchodců a pečovatelská služba; zvláštní péči pak měly zajišťovat obce na úseku sociální péče například pro občany tzv. „nepřizpůsobivé“ • v tzv. třetím sektoru, neziskovém, progresivní rozvoj různých forem pomoci, reakce na potřeby vzniklé po transformaci české společnosti po r. 1990 – řešení sociálního vyloučení a chudoby • v roce 2006 (březen) přijat zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách • upravuje rozsah a formu pomoci poskytovanou osobám v nepříznivé sociální situaci • dělí sociální služby na základní druhy – péče, prevence a poradenství; definuje formu kterou jsou zejm. poskytovány – terénní, ambulantní, pobytová

3. Historie a klíčové problémy • První novela !!! již v prosinci r. 2006 – do taxativního výčtu přibyla další služba do seznamu – § 60a „intervenční centrum“ (BKP) • Další novely následovaly téměř každý rok – systém podle přijaté právní úpravy neměl možnost být zcela implementován (důsledek nevhodné právní úpravy?) • Dostupnost sociálních služeb stále řízena historizujícím přístupem, čili nabídka ovlivňuje poptávku, naprosto mimo kontext systému rozhodování a realitě priorit v samosprávě • Převzat britský model – tedy částečně, bez zásadních pilířů tohoto systému – působí do dnešní doby významné problémy • Jednotlivec musí přistupovat na podmínky sociální služby - i pro poučeného laika je velmi komplikované porozumět systému (32 druhů služeb, vzájemně se kombinující a činnosti neuchopitelné) • Otázka standartu a nad standartu (!neplést si s konceptem Q – standardy kvality)

4. Klíčové problémy • Vytvoření nikoliv flexibilního ale statického – uzavřeného systému (32 druhů, bez ohledu na realitu v sociálním prostředí) • Neznalost o sociální situaci v regionu – krajské střednědobé plány – neschopnost reagovat v rozhodovací kompetenci • Problematika stanovení sítě sociálních služeb – čím je síť určována • Problém hraničních oborů – sociálně-zdravotní, prevence – školství, adiktologie atd. • Nedostatek kompetencí pro experty ze sociálně vědních disciplín • Nedostatek prostoru pro makro-praxi sociální práce

5. Oblasti úprav systému financování sociálních služeb Cílový stav : Odpovídající ocenění intenzity péče dle její náročnosti. Adekvátní participace soukromých zdrojů na zajištění péče a pomoci. Dominantní financování péče z příspěvku na péči, soukromých zdrojů a pouze dorovnání z dalších veřejných zdrojů Eliminace dofinancovávání nákladů péče formou dotací či příspěvků z veřejných rozpočtů. Odpovídající participace veřejných zdrojů dle kompetencí, které jsou jednotlivým správcům veřejných financí svěřeny. Dlouhodobá péče – sociálně zdravotní péče v přirozeném prostředí při zajištění terénních a ambulantních služeb a na základě skutečných potřeb zajištěná síť lůžkových kapacit Typ právní úpravy (zákon, podzákonná opatření, typy pověření apod.)

6. Reformní • Změna zákona č. 108/2006 Sb. zejména v odstranění taxativního vymezení druhů soc. služeb, a to i ve vazbě na poskytované činnosti. • Alokace veřejných prostředků - na základě důsledně prováděné analýzy potřeb cílových skupin dle lokalit + plán adekvátního naplnění těchto potřeb. • Kalkulace nákladů činností sociálních služeb a získávání objektivních dat z lokalit. • Distribuce finančních prostředků = věcné plnění poskytovatelům služeb vybraných na základě soutěžních mechanismů (samostatné působnost krajů) a dále i možnou kombinací dávek pro uživatele.

7. Reformní a dále • Dávka „plošná“, analogie Příspěvku na péči, avšak vysoce diverzifikovaná podle objektivních parametrů funguje jako „kompenzace objektivního znevýhodnění“. • Nový strukturovaný nástroj pro posouzení potřeb navázané na finanční plnění. • Dávka testovaná majetkově a příjmově. • Nastupuje až po vyčerpání vlastních zdrojů uživatele a reaguje na jeho lokální a individuální podmínky v provazbě na místní samosprávu. • Zde se počítá s přeneseným výkonem státní správy na obce = činnosti sociálního pracovníka. • Úvahy o typu dávky-odměna pečujícího a dávka kompenzace pro reg. sociální službu

8. Sociální práce na obcích – mj. článek pro tvorbu sítě soc. služeb • Etablování erudovaných sociálních pracovníků na obcích v metodě posouzení potřeb • Spolupráce – lokální partnerství mezi ORP a poskytovateli sociálních služeb a spolupracujícími institucemi sociální ochrany • Koncept pro socio-psycho-ekonomické posouzení situace zájemců o sociální služby pro SPR na ORP • Metodika pro koordinaci sociálních služeb v rámci ORP – vyhodnocení efektivity poskytovaných služeb vůči jednotlivcům a skupinám • Sociální pracovník ORP („posudkový“) = přináší mj. informace pro tvorbu sítě sociálních služeb pro krajské síťování

9. Zdroje a literatura • Tomeš, I. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky, Praha, Portál 2010 • Tomeš, I. Obory sociální politiky, Praha, Portál 2011 • Průša, L., Víšek, P Optimalizace sociálních služeb, Praha, VÚPSV v.v.i. 2012 (http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_343.pdf) • Výstupy individuálního projektu Podpora procesů v sociálních službách, odbor 22 MPSV – realizace 2010 – 2015 (http://www.mpsv.cz/cs/9749) • Interní materiály – data, pracovní dokumenty MPSV, odbor sociálních služeb a sociální práce (R. Suda, vedoucí odd. strategií a koncepce sociální práce – 223)

10. Děkuji za pozornost Radek Suda radek.suda@mpsv.cz 221 923 007