160 likes | 341 Views
Monte Carlo simulace. Experimentální fyzika I/3. Princip metody. Problémy které nelze řešit analyticky je možné modelovat na základě statistického chování jejich komponent
E N D
Monte Carlo simulace Experimentální fyzika I/3
Princip metody • Problémy které nelze řešit analyticky je možné modelovat na základě statistického chování jejich komponent • Známe-li rozdělení pravděpodobností pro jednotlivé elementární procesy, z nichž se zkoumaný jev skládá, můžeme modelovat rozdělení pravděpodobnosti určité konfigurace systému
Jednoduchý příklad – detekce K0S z jeho rozpadových produktů Při kolizi dvou jader Může vzniknout K0S (tj. d s ), který má délku života s exponenciálním rozdělením (c = 2.68 cm) Na konci života se rozpadá na pár nabitých pionů, které registrujeme v detektoru nabitých částic
Jednoduchý příklad – detekce K0S z jeho rozpadových produktů Některé mezony (piony) zasáhnou detektor Z nejméně dvou bodů dráhy částice (bez přítomnosti mg. pole) lze určit dráhu v prostoru lze nalézt nejbližší bod těchto drah odpovídající pozici rozpadového vrcholu Jestliže známe velikost hybnosti produktů, lze určit klidovou hmotu mateřské částice Zajímá nás např. rozdělení hybností rekonstruovaných K0S , rozdělení polohy rozpadových vrcholů, efektivita rekonstrukce, přesnost určení polohy rozpadového vrcholu aj. Ty nám umožní pochopit odezvu reálného detektoru
Jednoduchý příklad – detekce K0S z jeho rozpadových produktů • Vstupní parametry pro simulaci • geometrie detektoru a terčíku • hybnostní rozdělení mateřské částice • rapiditní (rel. ekvivalent rychlosti) rozdělení Rozdělení úhlu je v soustavě rozpadající se částice isotropní, hybnost produktů P odpovídá schodku klidových hmotností MK -2M
Jednoduchý příklad – detekce K0S z jeho rozpadových produktů Obraz rozpadu pozorovaný v laboratorním systému závisí na rychlosti (~Plong.) mateřské částice Výpočet hmoty mateřské částice M z hybností a klidových hmot produktů (invariantní hmota)
Simulace rozpadu K0S a jeho rekonstrukce Výběr charakteristických hodnot z odpovídajících rozdělení • Mateřská částice (P,y mateřské částice, směr její emise, dobu života / dráhu kterou proletí do rozpadu) • Rozpad (druh a počet produktů (m0), orientace jejich emise v soustavě rozpadající se částice)
Simulace rozpadu K0S a jeho rekonstrukce Rekonstrukce • Propagace (pohyb) produktů geometrickým modelem detektoru (mnohonásobný rozptyl, interakce s materiálem, vytváření sekundárních částic) • Vytvoření modelu hitů v detektorech (geom. pozice, parametrizovaný model odezvy na hit, šum …..) • Rekonstrukce drah z hitů • Výpočet polohy sekundárního vrcholu, hmoty mateřské částice a dalších parametrů o které se zajímáme • Naplnění rekonstruovaných rozdělení • Porovnání s experimentem
Technické řešení simulace • Generace náhodných proměnných s daným rozdělením = generování náhodných čísel a transformace jejich rozdělení • Generátory náhodné X pseudonáhodné • Náhodné ( založeny na náhodných fyz. procesech = šum, šumové diody, emise částic radioaktivním zdrojem ) • Pseudonáhodné (posloupnost čísel generována algoritmem, závisí na násadě = počátečním nastavení proměnných algoritmu, délka periody posloupnosti závisí na druhu algoritmu a délce slova počítače) Pseudonáhodné generátory v programových knihovnách (CERNLIB, ROOT …)
Požadavky na generátor • Dlouhá perioda • Rychlost • Tvar rozdělení náhodné proměnné (nejčastěji generátor dodává buď rovnoměrně rozloženou náhodnou veličinu, veličinu Gaussovskou nebo binární sekvenci 1 a 0 se stejnou pravděpodobností (gen. se šumovou diodou)
Rovnoměrné rozdělení pravděpodobnosti f(x) je hustota pravděpodobnosti (pravděpodobnost, že x je v int. x,x+dx) F(x) je kumulativní distribuční funkce Je to integrál f(x)dx Střední hodnota f(x) (b+a)/2 Rozptyl f(x) 1/12(b-a)2
Transformace rozdělení náhodné veličiny • Základní metoda = vytvoříme distribuční funkci, generujeme číslo <0,1>, pomocí inverzní funkce stanovíme odpovídající hodnotu náhodné proměnné x • Zamítací metoda (pokud neexistuje F-1(x)) = generujeme dvě čísla u1,u2 (z patřičných intervalů), jestliže f(u1)<u2 u1 odmítneme a generujeme znovu, pokud je f(u1)>=u2 u1 přijmeme
Transformace rozdělení náhodné veličiny • Oblast obklopující f(x) je pro maximální efektivitu generování třeba volit tak, aby co nejtěsněji obepínala f(x) • Lze použít několik oblastí pokrývajících f(x) po částech
Generování některých rozdělení • Normální (střední hodnota 0, rozptyl 1) • Normální – rychlejší
Generování některých rozdělení • Exponenciální