HOUBY

1. HOUBY Autor: Mgr. Monika Urbancová Datum: 17. 1. 2014 Cílový ročník: 6. ročník Život jako leporelo, registrační číslo CZ.1.07/1.4.00/21.3763

2. Vzdělávací oblast: ČLOVĚK A PŘÍRODA • Vzdělávací obor: PŘÍRODOPIS • Tematický okruh: SYSTÉM ORGANISMŮ • Téma: HOUBY • Metodický list/anotace: slouží k seznámení se stavbou těla hub a druhy hub, jejich významem v přírodě • Jazyk: čeština • Očekávaný výstup: žák se naučí popsat tělo houby, rozlišovat základní druhy hub • Speciální vzdělávací potřeby: žádné • Druh učebního materiálu: prezentace • Cílová skupina: žák • Stupeň a typ vzdělávání: základní vzdělávání – druhý stupeň • Typická věková skupina: 11 - 12 let

3. HOUBY = nezelené organismy, které nejsou schopné fotosyntézy organické látky získávají a) z odumřelých těl rostlin a živočichů – houby hniložijné (saprofytické) např. suchohřib… b) z živých těl rostlin a živočichů – houby cizopasné (parazitické) např. václavka … c) soužitím s kořeny vyšších rostlin, stromů – houby symbiotické (symbióza=MYKORHIZA) např. klouzek modřínový …

4. Stavba těla houby • tělo hub je vláknité podhoubí (pod zemí), z něj vyrůstají u některých lupenité druhů velké PLODNICE = „houby“ rourkaté • stavební látka: chitin • zásobní látka: glykogena olej • rozmnožování:výtrusy (výtrusorodá vrstva = rouško)

5. Stavba plodnice houby – muchomůrky zelené: • Klobouk • Lupeny • Prsten • Třeň • Plachetka • Pochva • Podhoubí

6. Hřib smrkový „pravák“

7. Význam hub v přírodě • rozkládají organické látky (odumřelá těla rostlin a živočichů) • podílejí se na tvorbě humusu • žijí v symbióze s kořeny stromů • škodí na rostlinách (onemocnění) • způsobují onemocnění živočichů a člověka (otravy, kožní choroby aj.) • získávají se z nich různé látky (např. penicilin – lék)

8. HOUBY, které netvoří plodnice • PLÍSEŇ HLAVIČKOVÁ (obr.) * hniložijná houba na zahnívající zelenině • KVASINKY – k. pivní, k. vinná *jednobuněčné houby rozmnožující se pučením *k výživě potřebují cukr, který rozkládají na alkohol a oxid uhličitý→ ALKOHOLOVÉ KVAŠENÍ * výroba piva, vína a pečiva (kvasnice=droždí)

9. HOUBY, které netvoří plodnice • ŠTĚTIČKOVEC (Penicillium) * hniložijná houba na potravinách a zrajících sýrech * některé druhy produkují antibiotika– např.penicilín • PALIČKOVICE NACHOVÁ * houba cizopasící na žitě, z námele se vyrábí léky • cizopasné druhy: RZI, SNĚTI, PADLÍ – škodí na rostlinách

10. HOUBY, které tvoří plodnice • Houby rourkaté - jedlé: HŘIB dubový, smrkový, žlutomasý (obr.) SUCHOHŘIB hnědý KŘEMENÁČ osikový KOZÁK březový KLOUZEK sličný - jedovaté: HŘIB satan HŘIB žlučový

11. HOUBY, které tvoří plodnice • Houby lupenité - jedlé: ŽAMPIÓN ovčí, polní (obr.) BEDLA vysoká, červenající VÁCLAVKA obecná RYZEC pravý MUCHOMŮRKA růžovka - jedovaté : MUCHOMŮRKA zelená, červená ZÁVOJENKA olovová

12. HOUBY, které tvoří plodnice • Dřevokazné houby - stopkovýtrusé: DŘEVOMORKA CHOROŠ (obr.) HLÍVA ústřičná • Vřeckovýtrusé houby: SMRŽ UCHÁČ LANÝŽ

13. HOUBY • Podle popisu napiš, o jakou houbu se jedná, využij učebnice a odborné literatury: 1. Je to hospodářsky důležitá houba, která cizopasí na žitě. Dnes se pěstuje uměle pro výrobu léků. 2. Je to jednobuněčná houba tvořící řetízkové kolonie. Z volně žijících druhů člověk vypěstoval speciální druhy, které využívá v potravinářském a farmaceutickém průmyslu. 3. Je to houba s oranžově zbarveným kloboukem, slizkým a vlhkým, žijící v symbióze s opadavým jehličnatým stromem.

14. HOUBY • Podle popisu napiš, o jakou houbu se jedná, využij učebnice a odborné literatury: 4. Je to jedlá houba z čeledi holubinkovité, rostoucí v jehličnatých lesích. Při naříznutí z plodnice vytéká oranžové mléko. 5. Tato houba připomíná hrušku zasazenou stopkou do země. Plodnice jsou v mládí bílé a jedlé. 6. Je to jedlá houba s lupenitým rouškem, při jejímž sběru na loukách nehrozí nebezpečí záměny s podobnými jedovatými houbami.

15. Řešení: 1. paličkovice nachová 2. kvasinky 3. klouzek modřínový 4. ryzec pravý 5. pýchavka 6. žampión polní (obr.)

16. Použité zdroje: LITERATURA: • Černík, V., Martinec, Z. Přírodopis 2 BOTANIKA 2. část. 1. vydání, SPN Praha 1997 • Střihavková, H., Síbrt, F. Přírodopis 5. 9. vydání, Scientia Praha 1994. ISBN 80-85827-17-4 • Čabradová, V., Hasch, F., Sejpka, J., Vaněčková, I. Přírodopis 6 . 1.vydání, Nakladatelství Fraus, Plzeň 2003. ISBN 80-7238-211-X • Foto, obrázky – zdroj vlastní

17. Děkuji vám za pozornost.