Problémy menšinových skupin

1. Problémy menšinových skupin ANTIOPRESIVNÍ PŘÍSTUP, PEDAGOGIKA OSVOBOZENÍ

2. Cílem antidiskriminujících či antiopresivních přístupů je změna situace znevýhodňovaných a utlačovaných menšin (kulturně, rasově, nábožensky, atd.). V moderní sociální práci se začaly objevovat na konci osmdesátých let a jejich prosazování probíhalo v letech devadesátých.

3. Nárůst zájmu o tyto modely sociální práce souvisel s potřebou některých západních zemí čelit výbušným sociálním problémům, které se týkaly vztahu většinové společnosti a převážně etnických menšin (jejich sociálního vyloučení).

4. Problematika vztahů mezi různými etnickými a kulturními skupinami je v současné době realitou. • V současném světě patří ke klíčovým problémům interetnické a interkulturní vztahy.

5. Antiopresivní neboli antidiskriminující přístup je takový, jehož cílem je změna situace statusově a kulturně znevýhodněných menšin. • Výchozím pojmem je „oprese“ – strukturální znevýhodnění určitých skupin.

6. Těmto skupinám jsou odpírána některá práva a možnosti, které jsou běžně dostupné většinové společnosti. Antiopresivní přístup si klade za cíl tomuto znevýhodnění čelit, redukovat diskriminaci, která je založena na rase, pohlaví, postižení, sociální třídě či sexuální orientaci.

7. Diskriminace a oprese je chápána jako ústřední charakteristika situací, s nimiž soc. pracovník přichází do styku.

8. Antiopresivní přístup je uplatňován v práci s různými formami útlaku žen, příslušníků různých ras, tříd a etnik, náboženských, sociálních a kulturních skupin.

9. Základní východisko AOP považuje schopnost vnímat diskriminaci a opresi jako základní charakteristiku životní situace, s níž se klienty potýkají.

10. Antiopresivní přístup je vymezen následujícími rysy: • Diskriminace je základní rys klientovi situace - dle tohoto je vysloveně nebezpečné, pokud si soc. pracovník neuvědomuje diskriminaci či opresi. Smyslem antiopresivního přístupu (dále jen AOP) je upozorňovat na opresi mezi skupinami lidí (gender, etnocentrismus- jedna kultura vůči druhé, ateizmus)

11. Opresi jde odstranit nebo posílit – soc. pracovník může intervencí opresi posílit nebo odstranit, proto je nutné, aby měl povědomí o sociálně-politickém kontextu a nezůstával tak součástí problému. Touto problematikou se zabýval např. Thompson.

12. Antiopresivní přístupy • Asimilace – noví migranti přicházející do země se přizpůsobují nové kultuře. Některé soc. problémy jsou pak symptomem akulturace.

13. Klient neoplývá některými dovednostmi nutnými pro život v nové kultuře, protože se to ve své kultuře nenaučil. Soc. pracovník mu pomáhá takové dovednosti osvojit, snaží se porozumět jeho kulturnímu zázemí.

14. Liberální pluralismus – princip zacházení podle rovných příležitostí (právo všech na stejné zacházení v práci.)

15. Kulturní pluralismus – aneb podpora multikulturalismu, tj. aby byli ve společnosti různé kultury, etnické skupiny. Aby si lidé mohli zachovávat své kulturní dědictví.

16. Strukturalismus – kapitalismus je o sociálních třídách, různých pozicích. AOP rozšiřuje strukturalismus na různé etnické a kulturní charakteristiky (např. gender). Proto jsou v kultuře některé skupiny dominantní

17. Perspektivy minoritních skupin – soc. práce by měla zohledňovat názory utlačovaných, především při tvorbě služeb, protože oni nejlíp rozumí žité skutečnosti útlaku (opresi).

18. Zvláštní případ AOP: Paulo Freire – pedagogika osvobození • Významný stoupenec AOP, narozen v Brazílii, ve svém životě bojovat proti chudobě, opresi. Poté co musel emigrovat do USA, protože „zmocňoval“ brazilskou chudinu (učil je číst a psát a to vnímal především jako způsob jak jim pomoci se vymanit z útlaku), bojoval proti válce ve Vietnamu a proti rasové segregaci černochů v USA, rozšířil pojetí útlaku za hranice třetího světa.

19. Na základě svých životních zkušeností napsal „Pedagogy of the Oppressed“ – pedagogika osvobození, kde vzdělání chápe jako osvobozování, to se děje ve dvou stupních:

20. 1) soc. pracovník probouzí v lidech vědomí o utlačení • 2) procesem permanentní kulturní akce usiluje o změnu.

21. Klíčovým pojmem v díle Freira je „probuzení uvědomění“, lidi je potřeba zmocňovat (vzděláváním), aby vyšli z útlaku a přejali vlastní sociální a politickou odpovědnost

22. Kultura ticha – společenský stav utlačených lidí (marginalizovaných skupin) způsobený tím, že dominantní kultura zapříčinila, že tyto utlačované skupiny nejsou vnímány nebo jsou vnímány tak, jak chce sama dominantní kultura.

23. Moc – účelem vzdělávání je získávání moci. Jde o kolektivní cíl. Utlačovaní tohoto mohou dosáhnout díky jednotě a svému počtu. Cílem vzdělávání je zmocnění (empowerment) a to vede k sociálnímu pořádku, odmítání hierarchického a autoritativního systému

24. Dialog – podporuje komunikaci, rovné postavení těch, co komunikují. Soc. pracovník v dialogu opouští nadřazenou expertní pozici, stává se komunikujícím partnerem.

25. Princip reality – „nemá smysl s klientem hovořit o stigmatizaci. Lze se ho ovšem ptát, co cítil, když mu nedali práci, protože je Rom.“. Při soc. práci vycházíme ze zkušeností klienta.

26. Kodifikace a dekodifikace jako součást probuzení vědomí – klient se rozvíjí v dialogu, kde mu soc. pracovník pomáhá pochopit nový kontext kulturních a sociálních artefaktů, kterými je obklopen. To se děje formou kodifikace a dekodifikace:

27. A) Kodifikace – soc. pracovník vzbuzuje debatu nad známými artefakty (např. ukázkou fotografie).

28. B) Dekodifikace – analýza v dialogu, vede k odhalování nových významů a kontextů reality, má vést k pochopení strukturálních příčin společenské nespravedlnosti. Jde o demaskování sociální reality.

29. Probuzení vědomí – dospívání k vědomí vlastních hodnot a kultury.

30. Shrnutí • AOP klade důraz na širší sociální a politické problémy společnosti, vede k jejich řešení a to formou uskutečnění sociální akce, která je cíleným důsledkem kritického nazírání reality.

31. Tento přístup je uplatňován např. při řešení negramotnosti v rámci různých komunitních programů. Aplikovat důsledně koncept navržený Freirem lze jen v omezených situacích a dobách (nejlépe v revolučních a porevolučních dobách).