Bezdomovci se sníženou soběstačností – Cílová skupina a její specifika

1. Bezdomovci se sníženou soběstačností – Cílová skupina a její specifika Mgr. Petr Prinz

2. Lidé bez domova se sníženou soběstačností • Klíčové téma sociálních služeb pro bezdomovce. Obvykle neexistuje síť, která by této skupině poskytovala napříč republikou odpovídající služby (čest výjimkám, kterými jsou služby Naděje, Armády Spásy a další obětaví poskytovatelé). Bezdomovectví v kombinaci se ztrátou soběstačnosti je situací, která je zpravidla řešena pouze provizorně – klient, pacient = „horký brambor“. • Téma působí úskalí pracovníkům, kteří svou práci berou vážně. V řadě situací se pak lidé (a to i na úřadech a v nemocnicích) cítí bezmocní. Neví, kde mají hledat pomoc, jak situaci řešit. Příspěvek nemá za cíl formulovat šokující nové a objevné pravdy, ale spíše pojmenovat a shrnout to, s čím se všichni setkáváme v každodenní praxi.

3. Snížená soběstačnost v azylovém domě • Staří lidé bez domova – potenciál jejich posunu či integrace je poměrně malý. Navíc touží po klidu a zázemí, což se jim ve službě daří částečně nalézt. Pochopitelně pak AD neradi opouštějí. Kontraindikace pro přijetí do domova pro seniory (např. z důvodu alkoholismu) bývá v jejich situaci vážnou komplikací. Řešení jejich situace při nejlepší vůli mohou vést k destabilitě a sociálnímu propadu. • Lidé se zhoršenou mobilitou – z důvodu věku i tělesného postižení či nemoci jsou někteří klienti AD v komplikovaném postavení, protože nemají kam jít a služba není schopna vyhovět z důvodu vybavení ani možností personálu jejich potřebám souvisejícím s limitovanou možností pohybu. Nemusí se jednat vždy jen o lidi na vozíku. Někdy chodí o berlích, mají špatnou hybnost rukou apod.

4. Snížená soběstačnost v azylovém domě • Nečekán, nezván… - Častý problém, na který se naráží v praxi azylových domů, je žádost o přijetí (nebo snaha o umístění) klienta ve zhoršeném zdravotním stavu. Služba zpravidla předpokládá přiměřenou míru soběstačnosti, nástup musí být podložen lékařským potvrzením. Přesto není vyloučeno, že subjekt, který chce klienta umístit, použije někdy i „nekalé metody“. V praxi se setkáváme s podáváním nepravdivých nebo neúplných informací o stavu dotyčného člověka. Jeho stav se v praxi ukáže jako podstatně horší a v zařízení to působí nemalé problémy. V zásadě takový klient do zařízení nepatří, služba mu není určena, nemůže vyhovět jeho potřebám. To, že je nechtěný všude ale nevyřeší pracovníci AD. • Lidé, kterým se zhorší zdravotní stav v zařízení – zdravotnická zařízení mají někdy obavu z hospitalizace klientů AD, protože mají oprávněný strach, že se je nepodaří umístit nazpět. Je proto možné se setkat s oddalováním hospitalizace a z tohoto důvodu i s nedostatečný řešením zdravotního stavu.

5. Snížená soběstačnost na ulici • To, co je v AD problémem, je na ulici katastrofou. Body uvedené v předchozí oblasti jsou násobeny radikalitou života na ulici do často neřešitelných rozměrů. Pracovníci terénních programů a nízkoprahových denních center jsou při řešeni problémů nesoběstačných lidí na ulici odmítání ze všech stran (z úřadů, od zdravotníků i sociálních služeb). Obvykle se jedná o klienty, kteří dokonce „vybydleli“ dostupné služby v regionu. • Komunita – na ulici je člověk často členem komunity. Čím více je nemocen, tím více je pro komunitu zátěží. Přestože je mezi lidmi, může doslova umírat mezi odpadky. Zájem lidí okolo a schopnosti situaci řešit bývají různé, stejně jako faktický zájem o člověka. Na tento rozměr se ale nesmí zapomínat při vyhledávání nemocných bezdomovců i při konkrétní pomoci. • Akutní zhoršení zdravotního stavu – pro lidi na ulici je komplikované se vyležet z obyčejných nemocí, což se podepisuje na jejich zdravotním stavu a jeho chronifikaci. Každá zdravotní komplikace v podmínkách ulice je velmi nepříjemná a může přinést škody v budoucnu. Ze zkušeností ordinace pro lidi bez domova však vyplývá, že je tato skupina s přihlédnutím k podmínkám otužilejší a odolnější vůči běžným onemocněním než normální populace.

6. Bezdomovci se sníženou soběstačností využívající jiné služby • Lidé bez domova jsou občas umísťováni v dalších zdravotnických i sociálních službách. Zdravotnické služby (LDN, nemocniční oddělení, rehabilitační zařízení) nabízejí zpravidla dočasné řešení situace, které směřuje k domácímu ošetřování – které je u bezdomovců problematické. • Ze sociálních služeb jsou využívány pro námi uvedenou skupinu domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, případně chráněná bydlení či domovy pro osoby se zdravotním postižením. V srpnu 2011 jsem se dotazoval příspěvkových organizací v Olomouckém kraji formou stručné ankety na problémové klienty. Ze 17 organizací uvedli poskytovatelé 16 lidí …“které lze označit jako bezdomovce“. Zajímavé je, že 55 osob má problémy s alkoholem, což je důležitý údaj (v jednom zařízení to bylo dokonce 30 osob). Konfliktní jednání vůči ostatním uživatelům a personálu bylo uvedeno ve 106 případech. Část této skupiny může mít problémy se setrváním ve službě a ztrátou bezpečného zázemí.

7. Zobecněná struktura skupiny Lidé, kteří v důsledku vyššího věku nebo zdravotního postižení vyžadují podporu alespoň v malé míře. • Dá se říct, že vývoj ve skupině lidí bez domova stále ještě vede ke zvyšování jejich věku a tím věkového průměru. Platí to jak pro lidi žijící na ulici tak pro azylové domy. • V Charitě Olomouc v azylovém domě pro muže se postupně zvyšuje průměrný věk klientů ze 43 let v roce 2005 až na 52 v červnu letošního roku. Na ženském AD věk nepravidelně kolísá mezi 45 – 55 lety, ovšem v červnu letošního roku dosáhl alarmujícího průměru 58 let. Zvyšující se věk s sebou přirozeně přináší vyšší potřebu podpory, služby s tímto vývojem musí počítat. Čím vyššího věku pak lidé jsou, tím je hlubší jejich potřeba stability a zakotvení. Azylový dům je pro seniory náhradní řešení, hledají spíše domov než azyl.

8. Zobecněná struktura skupiny Lidé, jejichž zdravotní stav vyžaduje pomoc se základními úkony sebeobsluhy • Nárůst závislosti na péči druhé osoby se u lidí bez domova pojí s množstvím problémů. Násobí se potíže s hygienou, s přesouváním a dopravou, stravováním, řešením zdravotních komplikací. Žijí-li tito lidé na ulici, jsou někdy vyloučeni i ze skupiny „sociálně vyloučených“. • Pochopitelně je pro tyto případy třeba hledat odpovídající služby, které ale zpravidla chybí. Problematika této skupiny není ani tak komplikovaná z hlediska kvantity (takových lidí nebývá mnoho), jako spíše z důvodu naléhavosti a nedostupnosti vhodného řešení. Podle typu postižení tito lidé potřebují službu s pečovatelským rozměrem, případně i se zdravotnickými prvky.

9. Zobecněná struktura skupiny Lidé, kteří potřebují prostor pro „domácí léčbu“ a rekonvalescenci. • V mírnějších případech může potřeby této skupiny pokrýt AD. Akutní lůžka pro tyto účely jsou vyčleněna výjimečně (doléčování bezdomovců - nový projekt v Praze). Potřebě člověka, který má horečky a potřebuje se vyležet, nebo člověka po operaci apod. si reálně dovedeme představit. • Chybí nabídka základního zázemí k odpočinku hygieně, spolu se stravou. Služba také musí být cenově dostupná pro cílovou skupinu. Se zvyšujícím se počtem lidí na ulici je důležitost podobné nabídky stále větší.

10. Zobecněná struktura skupiny Lidé v terminálním stádiu nemoci. Objevují se jednotlivé případy, kdy je zřejmé, že se život chýlí ke konci a o to více pak cítíme potřebu nechat člověka důstojně dožít. Na mnoha místech je možná spolupráce s hospici, otázkou je možnost úhrady poplatků nemocným. Ve vážných případech se zpravidla podaří najít přiměřené řešení. Lidé vyžadující podporu v důsledku psychického onemocnění nebo stavu Nelze se nezmínit o skupině lidí s psychickým onemocněním (nebo s psychickými potížemi vážného charakteru). Dle našich odhadů jich je z populace bezdomovců až okolo 30%. Situace některých lidí je díky jejich stavu natolik problémová, že ve fázích dekompenzace nejsou schopni péče o sebe a své základní potřeby. Služba a její pracovníci nemají nástroje pro řešení příčin a to obzvláště v případě, že klient nespolupracuje.

11. Související komplikace Míra sociálního vyloučení Stav klienta a jeho komplikací je přímo úměrný jeho sociálnímu vyloučení. Čím vyšší je hloubka propadu, tím bývají větší komplikace pro nalezení vhodné služby i pro naplnění základních potřeb. Někteří klienti díky svým návykům ani o služby nemají zájem a přitom na ulici zůstat nemohou. Až pokud jim je nejhůř, obracejí se na zdravotní služby. Konfliktnost, agresivita Určité typy klientů mívají problémy se soužitím s ostatními, mohou mít i sklony k agresivitě. Příčinou může být psychická porucha, nebo osobnostní dispozice. V pobytových zařízeních zdravotnického, či sociálního rázu dokonce i v AD mohou tito lidé způsobovat zásadní problémy. Řada služeb není schopna řešit jejich specifické potřeby. Jsou pak ohroženi naprostou izolací a nezájmem okolí, jejich situace se řeší zpravidla až při vážném zhoršení zdravotního stavu.

12. Související komplikace Alkohol Závislost na alkoholu může mít řadu projevů, z nichž některé jsou poměrně mírné a zvladatelné i v některých pobytových službách. Některé kasuistiky nás však učí, že závislost může být klíčovým problémem, který brání umístění v odpovídající službě. Režimová omezení v zařízeních mohou být i motivem k opuštění služby, aby klient nebyl omezován v pití.

13. Související komplikace Gambling Hráčství není na člověku zpravidla vidět, ale vysvítá často už v základní anamnéze. Znám případy, kdy od hraní člověka neodradila ani těžká nemoc. Byl schopný se téměř doplazit do herny a tam prohrát svůj příjem. I když se jedná o méně časté případy, může jejich závislost znamenat značné ekonomické omezení (jak z důvodu dluhů, tak z důvodu akutní ztráty hotovosti). Drogová závislost Drogově závislí lidé postupně stárnou a propadají hlouběji na sociální dno. Se zhoršováním jejich zdravotního stavu a vlivem vyššího věku postupně bude tato skupina představovat větší problém. Potřeby těchto lidí se asi nedají jednoduše zobecnit, v každém případě se může drogová závislost projevit jako problém u klienta v pobytovém zařízení.

14. Rizikové oblasti • V souvislosti s postupným nárůstem lidí bez domova se bude zvyšovat i počet lidí se sníženou soběstačností, řešení nejsou dostatečná • Senioři na ubytovnách – v některých oblastech se může jednat o ohroženou skupinu, která se ocitá bez pomoci. • Je ohrožená důstojnost lidí, pokud zůstávají ve vážném stavu na ulici • Některé případy vedou k vážné frustraci pracovníků a k jejich pocitům bezmoci