80 likes | 229 Views
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Ing. Bc. Zdeňka Soprová. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz ; ISSN 1802-4785. Provozuje Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV). Hřídele.
E N D
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Ing. Bc. Zdeňka Soprová.Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz ; ISSN 1802-4785. Provozuje Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV).
Hřídele • Hřídele – strojní součásti sloužící k přenosu otáčivého pohybu. • Podle způsobu přenosu pohybu rozdělujeme hřídele na: • Nosné – jsou namáhány pouze ohybem • Nepohyblivé – umožňují otáčení jiným součástem na nich uložených • Otočné – otočné současně se součástmi na nich pevně uložených • Hybné – jsou namáhány kombinovaně tj. krutem a ohybem, vyjmečně pouze krutem
Ohyb a krut kruhových hřídelů • Ohyb a krut hřídelů kruhového průřezu je v technické praxi nejčastějším případem složeného namáhání. • Hřídele namáhané na ohyb a kroucení počítáme podle páté teorie pevnosti: • Dosadíme za:
Dostaneme vztah: Výraz na levé straně nám určuje tzv. redukovaný ohybový moment, který způsobí stejný účinek jako dané momenty Mo a Mk. Pak platí: Mored-redukovaný moment (N.mm) Mo-ohybový moment (N.mm) Wo – modul průřezu v ohybu (mm3)
σDo-dovolená napětí v ohybu (MPa) αB – Bachův opravný součinitel Bachův opravný součinitel používáme tedy, jestliže normálové napětí je v jiném způsobu zatížení než napětí tečné.
Kontrolní otázky: • K čemu slouží hřídele? • Jak rozdělujeme hřídele? • Podle jaké teorie počítáme hřídele namáhané na ohyb a krut? • Na čem závisí velikost opravného součinitele?
Řešení: • K přenosu otáčivého pohybu. • Podle způsobu přenosu pohybu na nosné a hybné • Podle páté teorie. • Na druhu namáhání krutem a ohybem
Citace: • MRŇÁK, Ladislav a DRDLA, Alexander. Mechanika: pružnost a pevnost pro střední průmyslové školy strojnické. 3. vyd. Praha: Nakladatelství technické literatury, 1981, 368 s. S. 293, 291.