Předškolní věk – motorický a kognitivní vývoj

1. Předškolní věk – motorický a kognitivní vývoj

2. Předškolní období – věk hry • 3 roky až vstup do školy (6-7 let) charakteristika: • stabilizace vlastní pozice ve světě • diferenciace vztahu ke světu • fáze fantazijního zpracování informací • intuitivní uvažování, neregulované logikou • dítě své představy přizpůsobuje svým možnostem poznání a svým potřebám

3. přetrvává egocentrismus – dítě ulpívá na svém pohledu, který pro ně představuje jistotu; období iniciativy: dítě má potřebu věci zvládnout, vytvořit a potvrdit svoje kvality; postupná diferenciace v sociální oblasti – přesah rodiny a rozvoj vztahů s vrstevníky;

4. tělesný vývoj, motorika • stálé zdokonalování, zlepšená pohybová koordinace, větší hbitost a elegance pohybů; • zvládá chůzi po rovném i nerovném terénu; ze schodů i do schodů bez větších problémů;

5. soběstačnost • dítě samostatně jí, • samo se svléká a obléká, • obouvá, pokouší se zavázat si tkaničku, • na toaletě pouze malá pomoc, • umí si umýt ruce, • pod dohledem se může samo koupat; • rozlišování práce, • dítě pomáhá při drobných domácích pracích;

6. jemná motorika • rozvíjí se zručnost; hry • s pískem, • kostkami, • plastelínou, • keramickou hlínou;

7. kognitivní vývoj myšlení je názorné, intuitivní, prelogické

8. názorné, intuitivní, prelogické myšlení • málo flexibilní, nepřesné, nerespektující plně logiku, vázáno na činnost; • dítě uvažuje v celostních pojmech na základě vyzdvižení podstatných podobností; • v úsudcích dítě ještě vázáno na názor viz. skleničky s vodou či korálky; • upravuje si realitu tak, aby byla pro něj srozumitelná a přijatelná – intuitivní přístup;

9. typické rysy myšlení • egocentrismus • fenomenismus • magičnost • absolutismus • příčinnost

10. egocentrismus – tendence zkreslovat na základě subjektivního pohledu (když si zakryji oči rukama, schovám se); • fenomenismus– svět je takový , jak vypadá, velryba je ryba; • magičnost – není velký rozdíl mezi skutečností a světem fantazie;

11. absolutismus – každé poznání má definitivní a jednoznačnou platnost, potřeba jistoty; • příčinnost – otázky „proč ?“, potřeba vědět souvislosti, proč to tak je;

12. chápe trvalost objektů vnějšího světa, ale ne jejich podstatných znaků; • trvalost předmětů určuje vizuální tvar; • zásadní změna vzhledu znamená ztrátu původní totožnosti; • chybí komplexní přístup, útržkovitost;

13. nerozlišuje nadřazené třídy a dílčí složky • např. hnědých kuliček je víc než dřevěných; • rigidní uvažování – ulpívání na jednom pohledu a na jednom stavu • např. můj bratr nemá bratra, • ostříhané ovečky už nejsou ty ovečky;

14. předpoklad správnosti a platnosti – hledání jednoznačné příčiny, odmítání náhod, vysvětlení nemusí být logické, ale musí být subjektivně uspokojující; • nezávislé události mohou být spojeny – transdukce (prší, když jedem k babičce, vždy bude pršet při návštěvě u babičky); • pokud je realita nesrozumitelná, vysvětlí si ji po svém, smyslem je dosáhnout jistoty;

15. dítě ještě není schopno systematicky informace prozkoumávat; příčiny: • malý rozsah pozornosti (obtížné rozdělování pozornosti a její selektivní zaměření); • malá kapacita pracovní paměti;

16. globální vnímání • neschopnost systematického prohlížení jedné části po druhé; • postupem stále více vnímá z celku jednotlivé detaily; • velmi citlivé analyzátory, sluchové vnímání se zdokonaluje a zpřesňuje; • začíná přesněji vnímat prostor;

17. prostor, čas • egocentrická perspektiva vnímání prostoru, co je blízko je větší; • neodhaduje vzdálenosti; • chápe nahoře, dole, nechápe vlevo, vpravo; • rozšíření časové perspektivy (večer, zítra), vzdálenější budoucnost ztrácí význam; • čas měří událostmi a opakujícími se jevy;

18. počet, množství • rozliší nápadně odlišné množství (ne 3 od 4, ale od 7); • osvojuje si obecný pojem změny množství (spočítá 5 koláčů, ale v řadě s většími mezerami je jich víc); • porozumění pořadí a pochopení pojmů méně, více; • potřeba umět počítat a znát řadu čísel ke konci období;

19. živá fantazie • harmonizující význam, pro citovou a rozumovou rovnováhu; • animismus – věci jsou živé (ostříhaný plyšák); • antropomorfismus – připisuje lidské vlastnosti (sluníčko se směje); • arteficialismus– někdo svět udělal (napustil vodu do rybníka);

20. konfabulace • mezery a nedostatky v paměti a rozumové nedostatky vyplňuje dítě svojí fantazií; nerozlišuje mezi snem a skutečností a o svých snech mluví jako o skutečných zážitcích (kolem 6.-7.roku zaniká);

21. řeč • důležitost verbálního vzoru; • zdokonalování, výslovnost 3. letého dítěte je hodně nedokonalá, mnohé hlásky nahrazuje jinými nebo je vyslovuje nepřesně, • postupně vymizí dětská fyziologická patlavost, pokroky ve větné stavbě; • objevují se agramatismy; • egocentrická řeč i jako prostředek myšlení;

22. růst poznatků o sobě a okolním světě, dítě zná své jméno, umí udat i své pohlaví, označuje hlavní barvy; • doznívá první období otázek charakteristické „co to je?“; dítě se začíná ptát na příčinu, původ, význam věcí „a proč?“; • počátek užívání řeči k regulaci svého chování; kolem 3 let hlasité slovní instrukce, od 4 – 5 let vnitřní řeč;

23. zájem o mluvenou řeč – povídky, říkanky, písničky; dítě rádo a hodně povídá – často je sám sobě jediným posluchačem; nedokonale zpívá písničky;

24. tříleté dítě při převyprávění příběhu opomíjí cíl jednání, úmysly hrdinů a jejich pocity, naopak do vyprávění zahrnují nepodstatné detaily, které se nevztahují k hlavnímu ději; pětileté děti dokážou udržet základní osnovu příběhu, pokud je děj jednoduchý;

25. paměť pozitivní stimulace – např. paměťové hry; závisí na schopnosti zaměření pozornosti ; neužívá paměťových strategií – jmenuje více hraček, když má instrukci, že si s nimi má hrát, než když je řečeno, že si je mají zapamatovat;

26. epizodická paměť první trvalejší vzpomínky na prožité události se vytvářejí před 4. rokem, ale do 6 let bývají útržkovité a je jich málo; nebývají přesné, jsou kombinací reality a konfabulace; dítě je sugestibilní, jeho vzpomínky jsou snadno ovlivnitelné;

27. epizodická paměť dítě se učí vyprávět podle toho, jak zná vyprávění zážitků od rodičů; kladení otázek je učí příběh strukturovat a řadit, co je důležité, co jen doplňující; epizodická paměť nemá jen kognitivní hodnotu, ale i emoční a sociální význam;

28. Použité zdroje VÁGNEROVÁ, M.: Vývojová psychologie, Portál, Praha 2000. ISBN 80-7178-308-0 LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D.: Vývojová psychologie, Grada, Praha 1998. ISBN 80-7169-195-X osobní poznámky ze studia Psychologie na FSS MU Brno Pokudneníuvedenojinak, jsoupoužitéobjektyvlastníoriginálnítvorbouautora.