Teorie práva a státověda

1. Teorie práva a státověda Bankovní institut Vysoká škola 2013/2014 JUDr. Pavel Zelenka

2. BIVŠ 2013/2014 – Teorie práva a státověda učební plán 2013/2014 1.10.2013Stát a státověda č. 1 8.10.2013Stát a státověda č. 2 15.10.2013Úvod do práva – pojem, význam a systém práva, právní vědomí a velké právní systémy č. 1 22.10.2013Úvod do práva – pojem, význam a systém práva, právní vědomí a velké právní systémy č. 2 29.10.2013Subjekty, obsah, forma a předmět práva 5.11.2013Prameny práva a právní skutečnosti 12.11.2013Právní norma (pojem, struktura, druhy, platnost, účinnost a působnost normy) 19.11.2013Výklad a uskutečňování práva orgány veřejné moci, zákonnost a její záruky 26.11.2013Právní vztahy (pojem a prvky, subjektivní práva a povinnosti, zákonnost, odpovědnost)č. 1 3.12.2013Právní vztahy (pojem a prvky, subjektivní práva a povinnosti, zákonnost, odpovědnost)č. 2 10.12.2013Prezentace seminárních prací 17.12.2013Opakování

3. BIVŠ 2013/2014 – Teorie práva a státověda Doporučená literatura Základy právní vědy a veřejného práva – část I., díl II. Michal Spirit a kol. (Prospektrum 1998) Základy všeobecné státovědy – Pavel Holländer (Všehrd 1995) Základy všeobecné státovědy – Pavel Holländer (Aleš Čeněk 2009) Základy práva pro střední a vyšší odborné školy – Alexander Šíma, Milan Suk (13. vydání – C.H.Beck 2013) Úvod do teorie práva a právního státu – Aleš Gerloch a kol. (Policejní akademie ČR – 1995) Ústavní práva a státověda I. - II. díl (1. a 2. část) – Václav Pavlíček a kol. (Linde Praha 1998, 2001, 2004, 2008) Teorie práva – Viktor Knapp (C.H.Beck 1995) Teorie práva – Jaromír Harvánek (Aleš Čeněk 2008) Teorie práva – Lubomír Kubů a kol. (Linde 2007) Teorie práva – Aleš Gerloch(6. vydání, Aleš Čeněk 2013) Teorie práva – Aleš Gerloch a kol. (Aspipublishing 2005) Teorie práva – Petr Osina (Leges, 2013) Dějiny myšlení o státě – Ladislav Křížkovský, Karolina Adamová (Aspipublishing 2000) Základy teorie práva a právní filosofie – Vladimír Veverka, Jiří Boguszak, Jiří Čapek (Codex 1996) Ústavní soudnictví – Vladimír Sládeček (C.H.Beck 2003) Slabikář obecné teorie práva – Antonín Ignác Hrdina (Leges 2013)

4. BIVŠ 2013/2014 – Teorie práva a státověda Stát a státověda a) Vznik a vývoj státu teorie vzniku– členění podle Georga Jellineka (1851 – 1911) z formálně právního a historického hlediska 1. nábožensko-teologická(instituce ustanovená bohem – Démosthenes, Starověký Řím – Digesty, křesťanství – Augustinus Aurelius, Řehoř VII., F.J. Stahl), 2. mocenská(nezbytnost vlády silnějších nad slabšími – Platón, sofisté, Nicolo Machiavelli, Thomas Hobbes, marxismus, sociální darwinismus), 3. právní – patriarchální– vznik z rodiny (Starý zákon – vznik izraelského státu z potomků jedné rodiny, správci státu – úcta rodičům rozšířené rodiny – Robert Filmer), patrimoniální– potřeba ochrany majetku a ve středověku, kdy se lenní systém považoval za základ státu (Marcus Tullius Cicero), smluvní– smluvní vznik jako záruka proti bezprávnímu konání (sofisté, Platón, epikurejci, Starý zákon – smlouva mezi bohem a jeho lidem, Ulpiánus – císař a národ, Richard Hooker, John Locke, HugonGrotius, Thomas Hobbes, Samuel Pufendorf, Jean Jacques Rousseau – „Společenská smlouva“, Imanuel Kant), 4. etická– vznik a existence státu morální nutností lidské existence (Platón, Aristoteles, Johann GottliebFichte, Georg Wilhelm Friedrich Hegel), má často blízko nábožensko-teologickým teoriím, 5. psychologické(antropologické) – vznik a existence státu lidskou přirozeností, jejími teoretickými východisky jsou, že člověk je bytostí společenskou, myslící a svobodnou a úsilí přežít (uchovat se) představuje základní smysl jeho činnosti – tj. reprodukce.

5. BIVŠ 2013/2014 – Teorie práva a státověda neolitická revoluce a její význam pro vznik státu (přerůstání Jellinekovy teorie) n.r.– změna přivlastňovací na produkující ekonomiku – zemědělská civilizace, v důsledku toho usazení člověka a přechod k územní organizaci společnosti, podstatné zvýšení prostředků k obživě, populační exploze, dělba práce a rozdělení společnosti podle společenských funkcí, nevyhnutelnost výměny produkce a její standardizace, potřeba reprodukce a integrace společnosti, vznik specializovaných skupin, zabývajících se výhradně mocí, které stanoví chování všech členů společnosti – vznik státu a státní moci– její nositelé – kněží, písaři a představitelé rodu anebo kmene vývoj státu členění a etapizace podle rozhodujícího způsobu výroby – sběračsko-lovecká, zemědělská a průmyslová civilizace (postupný nárůst diverzifikace lidské činnosti, postupné odčleňování výroby a spotřeby a nárůst významu výměny – trhu), podle míry uzavřenosti a otevřenosti jednotlivých pospolitostí a intenzity vzájemné komunikace podle akceptovaného systému civilizačních hodnot – tj. politická paradigmata (kupř. zem.civ. – jednota mocenského a ekonomického nátlaku, nerovnost, předurčenost, neměnnost, dědičnost, nárůst byrokracie, prům.civ. – od renesance – zastupitelská soustava, ale také ideologie totalitních systémů, vznik národních států – nacionalismus) pojem státu různé termíny - polis, civitas, imperiumRomanum, regnum, Reich, regno, poprvé Machiavelli (lostato), status – stav, postavení, ústava, vymezení sociologické – (kus vnějšího světa) lidské společenství, které si na určitém území nárokuje pro sebe s úspěchem monopol legitimního fyzického násilí, vymezení právnické – ztotožnění státu s právním řádem, spojení obou přístupů – a) státní území, b) obyvatelstvo, které je obývá (státní národ), c) státní moc;

6. BIVŠ 2013/2014 – Teorie práva a státověda b) Znaky státu suverénní státní moc moc – možnost prosadit vlastní vůli uvnitř sociálního vztahu i navzdory odporu, nezávisle od toho, v čem tato možnost spočívá – omezení svobody jednotlivce za účelem reprodukce skupiny (společnosti), moc a norma – závazná úprava lidského chování, povinnost – rozličně vymezená alternativa chování, moc a legitimita – různá východiska moci – autorita, psychické, fyzické nebo ekonomické donucení, l. m. znamená zdůvodnění a její akceptaci, procedurální a hodnotová stránka (obecně akceptovaný rámec hodnot), paradox vztahu svobody a moci – moc má dvě tváře – na jedné straně svobodu omezuje a na straně druhé ji zabezpečuje, svoboda – míra určována – poznávací schopností k alternativám svého chování, spoluurčení systémem moci, akceptovaným systémem hodnot, ekonomickou situací a psychologickým stavem jedince, def. – druh veřejné moci – řídící systém skupiny lidí (společnosti) – zde státu, relativně nezávislých (suverénních) na mocenských systémech jiných skupin, suverenita státu – vnitřní a vnější (moc ustavující a ustanovená – suverenita lidu), vliv mezistátních záruk, mocenské a ekonomické postavení státu, kulturnost a demokratičnost mezistátních vztahů a geopolitická poloha státu na míru vnější suverenity, území státu prostor, na kterém stát vykonává svou svrchovanou moc, zahrnuje suchozemský povrch a vnitřní vody uvnitř státních hranic, pobřežní vody a prostor pod i nad suchozemskou a vodní částí státního území, ale také další území podle mez. práva (diplomatické mise, lodě, letadla), - vznik originální – prvotní okupace území, které dříve nespadalo pod moc jiného státu, přírůstek území – přirozené či umělé, - vznik odvozený – cesse (převod Aljašky – 1867), adjudikace (rozdělení Těšínska 1920), vydržení (Falklandské ostrovy pro VB) obyvatelstvo – (státní národ) právní úprava nabývání – narození, naturalizace a opce, zákaz zbavení občanství vlastního občana, státní občané z pochopitelných důvodů u politických práv preferováni;

7. BIVŠ 2013/2014 – Teorie práva a státověda c) Funkce státu činnost státu vykonávaná mocemi zákonodárné, výkonné a soudní (Charles Louis Montesquieu), ovšem v praxi nikoliv důsledné oddělení, ale často jejich prolínání, a) materiální funkce – úlohy státu, hlavní směry jeho činnosti, velký rozsah a celospolečenský význam, trvalý systematický charakter a institucionalizace činnosti státu, základní – zabezpečení reprodukce celé společnosti, organizace jejího života, ale také jejích mocenských struktur, které se uskutečňuje mocensky, ekonomicky, sociálně, ale také činností ekologickou apod. b) formální funkce – podoba, ve které se uskutečňuje materiální funkce, obecnost a individuálnost státně mocenské regulace – tj. vydávání zákonů, uskutečňování správy a soudnictví d) Formy státu - f.s.je kategorií právní (vyjádření zpravidla v ústavách) a rovněž politickou (tj. skutečný, existující způsob institucionalizace státní moci a míra a formy participace), které nemusejí navzájem korespondovat a stupeň shody závisí od kontrolních mechanismů státní moci, míry demokracie a reálného mocenského vlivu občanské společnosti na státní moc - mnohotvárnost forem státu v průběhu historického vývoje (rozličné formy monarchie, republiky, unitárních a složených států) ovlivňují I. politická struktura společnosti a existující formy politického konfliktu, II. kulturní zvláštnosti, hodnoty a tradice, III. mezinárodní situace a geopolitické podmínky jeho existence, IV. přírodní prostředí a demografická situace státu (objektivní faktor), - klasifikace státních orgánů – a) podle druhu pravomoci - stát realizuje svou moc prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní, b) podle vztahu k suverenitě státu – vnitřní– nejvyšší státní orgány (parlament, vláda, ústavní soud), vnější– hlava státu, c) podle věcné, územní, časové a funkční působnosti, d) podle vzájemných vztahů – politické odpovědnosti, nadřízenosti nebo podřízenosti anebo nezávislosti, e) podle způsobu vzniku, složení a podle délky období obsazení funkcí.

8. BIVŠ 2013/2014 – Teorie práva a státověda e) Demokracie, parlamentarismus a systém dělby moci a) pojem demokracie – podle původního významu slova - vláda lidu, politická koncepce, předpokládající svobodu a rovnoprávnost jednotlivce, která konstruuje formální pravidla umožňující výběr mezi cíli a přijímání legitimních mocenských rozhodnutí. Z předpokladu svobodného jedince je důsledkem pro demokracii politická pluralita a z předpokladu rovnosti nevyhnutelnost formálních pravidel přijímání legitimních rozhodnutí, má dimenzi kulturní a funkční, b) kolektivismus – vychází z koncipování apriorní autority, určující prioritu cílů (totalitarismus, diktatura, despocie, tyranie či autoritativní systém), c) podstata demokracie – odmítnutí apriorní autority rozhodující o cílech a přijetí základního politického východiska, podle kterého společnost tvoří politicky rovnoprávní svobodní jednotlivci, dva pilíře aa) formální pravidla tvorby politické vůle, která ale nesmějí narušit základní dohodnutý rámec svobody jedince, bb) vytvoření soustavy relevantních politických subjektů (kupř. politické strany), d) formy demokratického rozhodování – většinové (absolutní, kvalifikovaná, relativní), proporcionální, los, konsensus, konkordace a jejich smyslem je vytváření legitimity demokratických politických institucí a jejich rozhodnutí. f) Územně-organizační struktura státu pojem – vertikální uspořádání státu, při němž se projevuje rozdílná míra účasti orgánů s dílčí územní působností na suverenitě státu, podle které státy dělíme na a) unitární (členěny jen administrativně s možností územní samosprávy), b) složené (federace) – různé modely – USA, SRN, Kanada, Austrálie, Belgie, Rakousko, kooperativní federalismus, c) svazy států (konfederace) spíše přechodný stav na cestě k užšímu spojení či naopak rozpadu, členské státy si ponechávají suverenitu, d) seskupení států – integrační procesy jsou důsledek současných potřeb mezistátní spolupráce.