Fyziologie dřevin

2. Fyziologie dřevin Je nauka o dřevinách, která se zabývá životními pochody v rostlinných tělech (buňkách, pletivech …). Fyziologie dřevin závisí na podmínkách prostředí a to: Nebiotických (neživých) Půda - má určitou strukturu, chemické složenía obsahuje zbytky organických látek. Voda - je základní podmínkou života na Zemi. Tvoří až 80% celkové hmotnosti rostliny. Dopravuje minerální látky, zásobní látky a umožňuje fotosyntézu. Teplo - je jedním z rozhodujících činitelů růstu. Díky němu mohou probíhat životní pochody. ( Minimální teplota pro růst 0 – 4 stupně C) Světelná energie - je nutnou podmínkou fotosyntézy. Ve tmě fotosyntéza neprobíhá. Vzduch - je to směs plynů. Rostliny z něj využívají uhlík a kyslík. Biotických (živých) Rostliny (sousední) Živočichové

3. Fyziologie dřevin-obrázky Obr.1

4. Stromy jako živé organismy Stromy patří k největším a nejstarším živým organismům. Proti ostatním rostlinám mají tři biologické zvláštnosti: Výškový růst- jetypická pro daný druh. Velice však závisí na klimatických podmínkách. Většina našich druhů dorůstá do výšky 30 m. Největší stromy dosahují výšky až 130 m. Vegetační orgány - vegetační orgány stromů tvoří korunu. Zde probíhá fotosyntéza. U volně stojících stromů (solitér) je tvar koruny typický. Při husté výsadbě se stromy snaží dostat co největší množství světla a vytahují se do výšky. Velikosti koruny zhruba odpovídá i velikost kořenového systému. Tímto kořenovým systémem čerpá strom vodu a rozpuštěné minerální látky. Vegetační orgány (listy, jehlice) se obnovují v pravidelných intervalech. Dlouhověkost- jetypická pro daný druh. Velice však závisí na klimatických podmínkách. Obvykle se stromy zpracovávají tehdy když přírůstky - tloušťkové se výrazně zmenšují a hrozí (ve větší míře) napadání stromu houbami. Doba od zasazení do skácení stromu se nazývá obmýtní doba. Rychle rostoucí topoly se zpracovávají po cca 15 letech (výmladkové dřevo), jehličnaté stromy obvykle po cca 80 letech.

5. Stromy jako živé organismy IISchéma letokruhů ve kmeni Obr.2

6. Stromy jako živé organismy II Listnatý strom Jehličnatý strom Obr.4 Obr.3

7. Části stromů – kořenový systém U dřevin stromovitého růstu rozlišujeme tři základní části: Kořeny Kmen Koruna Koruna Kmen Kořen Obr.5 Obr.6

8. Části stromů – kořenový systém Kořenový systém - jetypický pro daný druh. Velice však závisí na klimatických podmínkách a složení půdy. Kořenový systém: čerpá z půdy roztoky živin udržuje strom ve vzpřímené poloze ukládají se v něm zásobní látky Typy kořenových systémů: Kulovitá kořenová soustava – hlavní kořen vrůstá přímo do země jako pokračování kmene (DB,BO). Srdčitá kořenová soustava – hlavní kulovitý kořen se rozrůstá na boční kořeny, které směřují po směru zemské gravitace ( JD, MD,BK,LP,JS). Plochá- talířová kořenová soustava – kořeny se rozrůstají rovnoběžně s povrchem. Strom se proto při větrech snadno vyvrátí.

9. Části stromů – kořenový systém II Typy kořenových systémů: • Kulovitá kořenová soustava • Srdčitá kořenová soustava • Plochá- talířová kořenová soustava Plochá k.s. Kulovitá k.s. Srdčitá k.s. Obr.7

10. Části stromů – kořenový systém III Plochá k.s. Srdčitá k.s. Obr.7

11. Části stromů – kmen Kmen - jetypický pro daný druh. Velice však závisí na klimatických podmínkách. Nese korunu s asimilačními orgány. V době vegetačního klidu se v něm ukládají zásobní látky. U solitérních stromů je kmen více sbíhavý než u stromů v lesních porostech. V případě , že je růst hlavního kmene znemožněn (u paty stromu) strom zakládá více kmenů a má charakter odpovídající keřům.

12. Části stromů – kmen II Strom - ořešák Strom - keřovitý vzrůst - ořešák Obr.9 Obr.8

13. Části stromů – Koruna Koruna - se skládá z větví které nesou listy nebo jehlice. Větve mají různý tvar, větvení, tloušťku a jsou typické pro daný druh. Velice však závisí na klimatických podmínkách. Větve rovné a tlustší než 15 cm a delší než 2 m se zatřiďují do kulatiny. Tenčí větve se využívají k výrobě energetické štěpky, celulózy a aglomerovaných materiálů. Listy a jehličí se obměňuje v pravidelných intervalech v závislosti na druhu dřevina a klimatických podmínkách. Listy a jehličí mají funkci : Asimilační - probíhá zde fotosyntéza a dýchání Transpirační - vypařuje se z nich voda (tím se udržuje pohyb vody z kořenů až do koruny) Fotosyntéza Je chemická reakce probíhající za přítomnosti světla. Při ní se vytváří z oxidu uhličitého a vody v chlorofylu složité organické látky zejména cukry (monosacharidy a polysacharidy). Část vody a kyslík vzniká jako odpadní produkt. Probíhá ve vegetačních orgánech jen za určité teploty.

14. Části stromů – Koruna Obr.10

15. Části stromů – Koruna II Obr.11 Koruna Obr.12 Obr.14 Obr.13

16. Fyziologie - kontrolní test • K čemu slouží fotosyntéza? • Co ovlivňuje typ kořenové soustavy? • Může mít strom za určitých podmínek charakter keře? • K čemu slouží stromu koruna? • K čemu se používá výmladkové dřevo? • Na čem závisí růst dřevin?

17. Nepravé jádro- kontrolní test II – popis obrázků Obr.17 Obr.15 Obr.16 Obr.19 Obr.20 Obr.18

18. Fyziologie- kontrolní testvýsledky • K čemu slouží fotosyntéza? • Vytváří organické látky a kyslík z anorganických za pomoci zeleně listové. • Co ovlivňuje typ kořenové soustavy? • Vývoj a stabilitu kmene. • Může mít strom za určitých podmínek charakter keře? • Za nepříliš ideálních podmínek růstu může. • K čemu slouží stromu koruna? • Nese asimilační orgány. • K čemu se používá výmladkové dřevo? • Je používáno k energetickým účelům. • Na čem závisí růst dřevin? • Na biotických a abiotických faktorech.

19. Nepravé jádro- kontrolní test II - popis obrázkůvýsledky List-orgán fotosyntézy Koruna stromu Kmen stromu Obr.17 Obr.15 Obr.16 Srdčitá kořenová soustava Schéma růstu stromu Plochá kořenová soustava Obr.19 Obr.20 Obr.18

20. DĚKUJI ZA POZORNOST Použité zdroje: FABRYOVÁ, Gabriela. Materiály pro 1.ročník SOU oboru tesař. Praha: SNTL, 1986, 04-708-86 Obr.2,6,18 KŘUPALOVÁ, Zdeňka. Nauka o materiálech: pro 1. a 2. ročník SOU učebního oboru truhlář. Vyd. 1. Praha: Sobotáles, 1999, 235 s. ISBN 80-859-2057-3. NUTSCH, Wolfgang. Příručka pro truhláře. 1. vyd. Praha: Sobotáles, 1999, 540 s. ISBN 80-859-2060-3. obr.1,13 HADÁMEK, Luděk. Obr.4-5, 7-12, 14-17, 19,20