1 / 10

Fyziologie vylučovacích soustav živočichů

Fyziologie vylučovacích soustav živočichů. Homeostáze = stálost složení vnitřního prostředí organismu (objem a osmolarita tělních tekutin, pH, koncentrace solí a jiných rozpuštěných látek…) Homeostázu udržují fyziologické procesy osmoregulace a exkrece, které spolu velmi těsně souvisejí.

gianna
Download Presentation

Fyziologie vylučovacích soustav živočichů

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Fyziologie vylučovacích soustav živočichů Homeostáze = stálost složení vnitřního prostředí organismu (objem a osmolarita tělních tekutin, pH, koncentrace solí a jiných rozpuštěných látek…) Homeostázu udržují fyziologické procesy osmoregulace a exkrece, které spolu velmi těsně souvisejí. Osmoregulace i exkrece mohou být uskutečňovány různými orgány, které primárně plní jiné funkce (např. kůže – vylučování amoniaku a transport solí). Obě funkce současně může zajišťovat i jeden orgán (např. ledvina obratlovců)

  2. Osmoregulace Osmoregulační pochody upravují v těle především obsah solí, které tělo neprodukuje. Potřeba osmoregulace vznikla u mořských bezobratlých , kteří mají složení tělních tekutin stejné jako mořská voda. Když mořská zvířata začala pronikat do vod sladkých s jiným složením rozpuštěných solí, pro jejich přežití byla nutná osmoregulace. Sladkovodní ryby zajišťují osmoregulaci ledvinami : vylučují ve velkém množství přebytečnou vodu vnikající do těla v důsledku rozdílu osmotického tlaku vnějšího prostředí a tělních tekutin, nemusí vodou šetřit : ztráty solí, vyloučené z těla s vodou, nahrazují vstřebáváním solí žábrami mechanismem aktivního transportu. Mořské ryby, v prostředí třikrát koncentrovanějším než jejich tělní tekutiny, vodu z těla ztrácejí povrchem těla, mají ledviny malé produkují moči asi 100x méně než ryby sladkovodní. Přebytečné soli vylučují žábrami. Suchozemští živočichové musí vodou šetřit : vytvářejí v ledvinách poměrně málo hypertonické moči, tj. mnohonásobně koncentrovanější než je osmolarita krve.

  3. Evoluce vylučovacích orgánů Potravní vakuola prvoků Protonefridie (plaménkové buňky – ploštěnci, solenocyty – kopinatci) Metanefridie (na rozdíl od protonefridií to jsou trubice na vnitřním konci vždy otevřené, kroužkovci) Nefron obratlovců (v ledvinách) Malpighické trubice (hmyz a pavoukovci)

  4. Protonefridie Jednotlivé plaménkové buňky jsou v těle ploštěnky ponořeny do mesenchymu. Z buňky vybíhá kanálek, do něhož ústí svazek bičíků. Bičíky kmitáním pohánějí tekutinu v kanálku směrem dále od těla buňky. Nasávaná tekutina obsahuje zplodiny metabolismu, jedná se o „primární moč“. V dlouhém kanálku dochází k zadržování vody a odběru látek, které mohou být pro tělo ještě užitečné (soli, jednoduché organické látky).

  5. Metanefridie Vnitřek nálevek, ústících do coelomu, je pokrytý drobnými brvami, které pohánějí pohyb tekutiny. Z nálevky vychází kanálek (zadržování vody a resorpce látek). Páry metanefridií u kroužkovců přitom ústí nálevkami do coelomových váčků jednoho článku, přičemž jejich kanálky vyúsťují v článku následujícím (jde o systém párových a na sobě nezávislých orgánů). U měkkýšů sbírá nálevka metanefridie tekutinu v osrdečníku (= pozůstatku coelomu).

  6. Malpighiho trubice Vylučovací orgán hmyzu a pavoukovců. Souvisí s otevřenou cévní soustavou a dýcháním vzdušnicemi (hemolymfa nepřenáší kyslík). Malpighické trubice vznikají ze zadní části střeva, moč se netvoří filtrací. Tekutina s metabolity látkové výměny proniká do malpighických trubic z tělní dutiny po osmotickém spádu, který se vytváří aktivním transportem iontů K+.

  7. Nefron Nefron (základní strukturální a funkční jednotka vylučovací soustavy obratlovců) vzniká embryonálně odškrcením z coelomové dutiny.

  8. Funkce nefronu Hlavní části nefronu : Cévní část (cévní klubíčko – glomerulus) Tubulární část (tubulus – trubička, kanálek). V nefronu se tvoří moč v průběhu několika dějů, především glomerulární filtrace a tubulární resorpce. Plazma se filtruje tenkou stěnou glomerulárních kapilár do Bowmanmova váčku. Po filtraci v glomerulu přecházejí do proximálních tubulů všechny složky plazmy kromě krevních bílkovin (ultrafiltrace). Tím vzniká primární moč, která se dále při průtoku tubuly upravuje resorpcí, při níž se látky z tubulů dostávají do okolních kapilár. Do krevní plazmy v kapilárách kolem tubulů se vrací převážná část látek obsažených v glomerulárním filtrátu. Proto jen velmi málo rozpuštěných látek se objevuje v definitivní moči. Většina rozpuštěných látek z plazmy se vstřebává v proximálním tubulu. V následujícím úseku, v Henleově kličce, se primární moč výrazně zahušťuje, moč je proto dále silně hypertonická (tj. výrazně, asi 4x koncentrovanější než plazma).

  9. Ledvina Nefrony jsou uspořádány do makroskopických orgánů : ledvin.

More Related